Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Alfa píše:…ahoj ..TO MY U NÁS MÁME SVŮJ MALEJ SMETÁČEK A LOPATKU..KDYSY jsem to koupila jen na linku, ale stejnak to jen leželo nevyužité..„ted se to hodí“..pak mám jeden poloviční mop, tak ho asi taky využiji „vidíš to mě nenapadlo“…pište dál kdo má jaké hrádky s dětmi.
Tak nám se tu válí hračky a moc si s nima nehrajeme…já mám pořád plno práce..takže jí spíš úkoluju, aby mi pomáhala..ale taky čteme a občas ty hračky pořádně probereme (oprášíme)…největší sranda jsou šuplíky přendávat z jednoho do druhýho nádobí…a když stírám dostane mopík sice voda všude a ona zlitá…ale zábava nezkutečná..většinou stírám před koupáním, takže pak naházím do vany…Nejlepší fakt je jít ven…a ty chvilky s ní si fakt užívám, protože mě nedráždí žádný neuklizený nádobí, nepověšený prádlo atp..
Obnovuju téma jak často si hrajete s dětmi? S prvním jsem si hrála často ale teď už moc nestíhám když mám tři nemůže to nějak ovlivnit jejich vývoj když si hledají zábavu sami?
Kup si knihu „Líný rodič“ - já ji nečetla, ale asi tak nějak funguju. Já byla jedináček, samotář - mám neskonale rozvinutou fantazii, dobrou slovní zásobu, nikdy se sama se sebou nenudím, vždy si najdu zábavu (neplést s prací). Myslím si tedy, že dítě nepoškodí, když nemá rodiče otroka, co mu neustále vymýšlí činnost (kreativní nejlépe). Dcera chodí ven (už je ve věku, kdy, pravda, může), jezdí na bruslích, blbne na zahradě, čte si v pokojíku, navštěvuje svou babičku, zahraje si hru na pc, hraje si s hračkami - tak nějak, co chce. Samozřejmě, že si s ní taky zahraju karty, vyjdu na procházku, pokecám o holčičích věcech, ale od jejího kojeneckého období jsem neměla tolik energie, abych ještě vymýšlela blbiny (špatný zdravotní stav). Takže jsem nikdy nedosáhla té dokonalosti, jak některé matky mají plný diář aktivit s dětmi, plus kreativní tvoření doma, zabavit dítě každou minutu. Zjistila jsem, že dcera také potřebuje určitý prostor, volnost, zkoušet sama…Jo, a když jsem byla někde se svými bratránky a sestřenicemi, tak o nás dospělí, kromě jídla, nevěděli. Vystačili jsme si sami. A žijeme.
@Apaji tak jsi mě uklidnila já si s nima taky občas hraju horší je že jak jsou tři tak jsou potom samí dohady večer už toho mám plny zuby snad stoho vyrostou ![]()
Líný rodič super knížka
. Mě pomohla uz v dceřiných asi 18ti měsících, kdy jsem začala mit presne tyhle pocity, jestli ji nejak nesidim na společných aktivitách. Uz po par stránkach jsem se uklidnila, protoze dcera kolikrat radsi utekla, nez aby poslouchala nejaky pohádky. Pak jsem zjistila, ze ona si podle ilustrací vymysli svoje scenky a příběhy
. Kdyz ji nápady došly, prisla a ja ji zas dala neco, s cim si mohla vymyslet neco nového ![]()
Upřímně napíšu, že nemámráda hraní s dětmi.. Nebo spíš to hraní.. Mám 6 leteho a bavilo mě to tak od 3, kdy to mělo trochu smysl. První to bylo pořád něco, u druhého-18 m se taky snažím, ale je to pozvolna.. 6 letém přese den něco pomůžu, třebga s kreslením atd večer si za ním lehnu a vyprávíme si, ale už, když se nad tím zamylsím, tak s ním třeba moc nejsem. Školka a pak honem za dětmi - kamarádem, sám, a máme pro sebe ten večer..
@elot Tak podle mě jo, určitě to ovivňuje jejich vývoj, ale za mě jedině pozitivně. Je k tomu pár bodů, jeden např. ten, že je naprosto přirozený, že rodič dává přednost jinýmu druhu zábavy než dítě, je intelektuálně, vývojově úplně jinde, tomu odpovídá i jakýkoliv konání a preference zábavy. Druhá věc je časová možnost - chod domácnosti je prostě nutný nějak udržet, je to bezpodmínečný a dítě musí hodně rychle pochopit, co je podstatný, aby rodiče dělali, a začít to respektovat, a ne obráceně - že vše stojí, aby se s dítětem hrálo, a práce nutná se dělá, když dítě spí, zatimco rodina je úplně vyřízená a chtěla by už taky odpočívat. No a třetí věc je ta, na který se možná plno lidí neshodne, a to je podnětnost. Za mě jednoznačně podnětnost je jen prostředí, ne moje výzvy. To už je manipulace. Podle mě, ale nikomu to necpu, je ideální dát dítěti možnost - aby si hledalo samo. Aby našlo sebe, aby zjistilo, co chce, aby se tak nudilo, že dojde do stavu, že todle nechci - a najednou vznikne tvoření. Za mě to neni poď si hrát s timdle, postav todle, uvař todle… za mě to je nechat ho bloumat a chodit od židle k židli, zatahat matku za ruku, kňourat… a najednou uvidíš, že si modeluje hada atd… a v tom je podle mě pro něj největší přínos - hledalo a našlo. Neřikám vždy a nemyslim tim nikdy si nehrát, ale rozhodně čim víc si dítě hledá a nachází samo, tim víc mu to dá do života - bude to stále umět, nebude závislý, bude tvořit, co z něj vychází, a ne co se od někoho naučil. Za mě to máš doma naprosto v pohodě : )
@Emno tak ted jsi me naprosto dostala a uklidnila, myslim, ze tohle se deje u nas doma s 16ti mesicni, povidam ji, co delam, ale nechavam ji samotnou si hrat, lita sem tam a kdyz s ni neco chci delat, vydrzi jen chvili a jde si po svym..nevim, jestli je to vekem, ze se jeste poradne neda hrat, mam z toho vycitky, ale to co jsi napsala dava hlavu a patu, pro jistotu ale dam do zasobniku nejaky rikanky ![]()
@Livilive Neboj, je to normální a je to věkem, neudržej ještě dlouho pozornost a nemaj kapacitu na hru, která by taky bavila už i rodiče… je to takový plácání sem tam… je to přirozený a pro dítě zdravý, objevuje svět, sebe, sebe v něm, jen jí nech, ať se plácá, ona se proplácá. Nejhorší je přemotivovat dítě furt nějakejma činnostma a oni pak o pár let pozdějc jsou znuděný téměř všim, neustále potřebujou nový podněty, nevydržej chvilku samy a začnou se šíleně orientovat na nový a nový věci, věci, věci… Jen ať hledá : ) Kdo hledá, najde : )