Hypochondrické dítě

odborník bude na místě si myslím.

no nevim jestli je to hypochondrie, já bych to nebrala na lehkou váhu..

Anonymní píše:
Tak jsem si dnes musela konečně přiznat, že moje starší dcera (6 let) je hypochondr. Ne, že by si vymýšlela bolesti a nemoci. Ona je jenom strašně prožívá a hlavně se jich strašně bojí. Po poslední střevní viróze (cca 2 měsíce zpět) ji musím každý večer uklidňovat, že nebude zvracet a mít průjem. Dnes se dozvěděla, že její kamarádka má neštovice a před spaním měla doslova klepavku a že prý se bojí, že je dostane atd. Zejména ta klepavka mě děsí. Ona už fyzicky prožívá možný trauma, který ale vůbec nemusí nastat ! Už nevím co s ní. Vysvětlujeme, uklidňujeme, rozhodně neděláme z nemocí vědu. Snažím se utěšit a smést to ze stolu, ale věkem se to zhoršuje. Připadá mi zralá na nějakého odborníka. Mám strach, že to přeroste v nějakou opravdovou úzkost jako diagnózu. Neporadíte něco, co bychom mohli ještě dělat, aby se to zlepšovalo? Nemáte doma něco podobného?
Díky za případné rady !

mám takového syna je mu 13 ,ne že by měl klepavku nebo strach,ale všechno tak prožívá,že to má nakonec 3× horší průběh ať je to kašel nebo bodnutí od komára 

Proběhla u ní nedávno nějaká nemoc, která by jí nějak psychicky otřásla? Třeba hospitalizace, hodně velké bolesti, atd.? Já jsem v dětství prodělala několikrát spálu a měla jsem období, že jsem pak při každé bolesti v krku panikařila, že je tu zase spála a budu muset zase do nemocnice (ta byla u mě tím stresujícím faktorem). Po čase jsem zjistila, že to spála pokaždé není a přestala jsem se bát. Bylo mi v té době 6 let.

Zkusila bych ještě počkat a s dcerkou si promluvila. Zeptala bych se jí, proč se nemoci bojí (může se bát bolesti, mít strach ze smrti…) a zkusila jí to nějak vysvětlit (např. že když by ji to moc bolelo, dáš jí prášek a ten jí pomůže, může být „nemocná“ třeba oblíbená hračka a vy si natrénujete to léčení). Pokud by to nezabralo, vyhledala bych odborníka.

asi taky bych vyhledala odborníka …syna mám taky hypo..sebemenší úrázek můsím ošetřovat je fakt že je hodně náchylnej k úrazům,má LMO…kolikrát je to neúnosné jdem z odběru krve kde ztopí šílený hysterický záchvat a celou cestu nevím proč ,kulhá…

berry4 píše: jé,kolikrát já byla s tou mojí hypochondričkou v nemocnici,dikázala mně i 4 dny v kuse přesvědčovat,že snad pomale umírá…Těch vyšetření na slepé střevo,zánět žaludku,zlomenou páteř(na ruce) … S výší věku se to naštěstí zklidnuje

Asi mám doma podobný model
Ale musím přiznat, možná to má dědičný:)) Vzpomínám, jak jsme si v jistém věku „vynutila“ 14ti denní hospitalizaci - pozorování. Nechtělo se mi tenkrát chodit do školy