Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
tak o ničem takovém jsem ještě nikdy neslyšela
no nevim, asi bych radši vyhledala odborníka, určitě bych o tom řekla dr.. aby z toho nebylo ještě něco horšího.. může se to prohlubovat ![]()
Neboj vyroste z toho. Mám doma 15ti letého hypochondra a hodně se to zlepšuje… ![]()
no nevim jestli je to hypochondrie, já bych to nebrala na lehkou váhu..
Na 6 let mi přijde takové uvažování brzy, malé děti tak neuvažují a nemají takový strach z nemocí, které by je mohly potkat.
Kdyby jsi psala o dítěti, kterému je 10 nebo 15 let a má rozvinuté jakoby komplexní myšlení, tak tomu bych se nedivila.
Viděla bych to na úzkostnou poruchu, se kterou ale odborníci umí pomoci.
Anonymní píše:
Tak jsem si dnes musela konečně přiznat, že moje starší dcera (6 let) je hypochondr. Ne, že by si vymýšlela bolesti a nemoci. Ona je jenom strašně prožívá a hlavně se jich strašně bojí. Po poslední střevní viróze (cca 2 měsíce zpět) ji musím každý večer uklidňovat, že nebude zvracet a mít průjem. Dnes se dozvěděla, že její kamarádka má neštovice a před spaním měla doslova klepavku a že prý se bojí, že je dostane atd. Zejména ta klepavka mě děsí. Ona už fyzicky prožívá možný trauma, který ale vůbec nemusí nastat ! Už nevím co s ní. Vysvětlujeme, uklidňujeme, rozhodně neděláme z nemocí vědu. Snažím se utěšit a smést to ze stolu, ale věkem se to zhoršuje. Připadá mi zralá na nějakého odborníka. Mám strach, že to přeroste v nějakou opravdovou úzkost jako diagnózu. Neporadíte něco, co bychom mohli ještě dělat, aby se to zlepšovalo? Nemáte doma něco podobného?
Díky za případné rady !
mám takového syna
je mu 13 ,ne že by měl klepavku nebo strach,ale všechno tak prožívá,že to má nakonec 3× horší průběh ať je to kašel nebo bodnutí od komára ![]()
to není hypochondr-ten si přeci různé nemoci vymýšlí a vyžívá se v tom, neee?? Tahle holčička trpí úzkostí a strachem z nemoci. chudinka … asi bych s ní radši zašla za psychologem, ten přeci jen něco poradí a určitě bude vědět, jak jí pomoci …
Proběhla u ní nedávno nějaká nemoc, která by jí nějak psychicky otřásla? Třeba hospitalizace, hodně velké bolesti, atd.? Já jsem v dětství prodělala několikrát spálu a měla jsem období, že jsem pak při každé bolesti v krku panikařila, že je tu zase spála a budu muset zase do nemocnice (ta byla u mě tím stresujícím faktorem). Po čase jsem zjistila, že to spála pokaždé není a přestala jsem se bát. Bylo mi v té době 6 let.
Zkusila bych ještě počkat a s dcerkou si promluvila. Zeptala bych se jí, proč se nemoci bojí (může se bát bolesti, mít strach ze smrti…) a zkusila jí to nějak vysvětlit (např. že když by ji to moc bolelo, dáš jí prášek a ten jí pomůže, může být „nemocná“ třeba oblíbená hračka a vy si natrénujete to léčení). Pokud by to nezabralo, vyhledala bych odborníka.
jé,kolikrát já byla s tou mojí hypochondričkou v nemocnici,dikázala mně i 4 dny v kuse přesvědčovat,že snad pomale umírá…Těch vyšetření na slepé střevo,zánět žaludku,zlomenou páteř(na ruce) … S výší věku se to naštěstí zklidnuje ![]()
asi taky bych vyhledala odborníka
…syna mám taky hypo..sebemenší úrázek můsím ošetřovat je fakt že je hodně náchylnej k úrazům,má LMO…kolikrát je to neúnosné jdem z odběru krve kde ztopí šílený hysterický záchvat
a celou cestu nevím proč
,kulhá…
Mám dceru 7,5 let - a ta si poslední dobou začala libovat v nemocech. Pořád se pozoruje, hypochondr myslím je (naposledy jsme zažily pěkný trapas u doktora). Poslední dobou ji trápí záněty dýchacích cest, hystericky lape po dechu, brečí, že se dusí (pak jdeme k lékaři a tam ji to přejde a lékař konstatuje jen lehký zánět nosohltanu…), nemyslím si to jen já, že „přehrává“. Osobně myslím, že se jen snaží upoutat tímhle způsobem na sebe pozornost, má mladší sestru a to je takové sluníčko a miláček davů, kdežto ona je spíš odtažitá a uzavřená … Na svůj věk je dcera duševně velmi vyspělá. O návštěvě odborníka jsem neuvažovala, myslím, že je to prostě takové období. Ale kdyby to mělo pokračovat a zhoršovat se, tak asi někam zajdeme. Ostatně jedna blízká rodinná přítelkyně je psycholožka, tak asi k ní..
berry4 píše:jé,kolikrát já byla s tou mojí hypochondričkou v nemocnici,dikázala mně i 4 dny v kuse přesvědčovat,že snad pomale umírá…Těch vyšetření na slepé střevo,zánět žaludku,zlomenou páteř(na ruce) … S výší věku se to naštěstí zklidnuje
Asi mám doma podobný model ![]()
Ale musím přiznat, možná to má dědičný:)) Vzpomínám, jak jsme si v jistém věku „vynutila“ 14ti denní hospitalizaci - pozorování. Nechtělo se mi tenkrát chodit do školy ![]()
baghira píše:berry4 píše:Asi mám doma podobný modeljé,kolikrát já byla s tou mojí hypochondričkou v nemocnici,dikázala mně i 4 dny v kuse přesvědčovat,že snad pomale umírá…Těch vyšetření na slepé střevo,zánět žaludku,zlomenou páteř(na ruce) … S výší věku se to naštěstí zklidnuje
Ale musím přiznat, možná to má dědičný:)) Vzpomínám, jak jsme si v jistém věku „vynutila“ 14ti denní hospitalizaci - pozorování. Nechtělo se mi tenkrát chodit do školy
Zakladatelko, já bych především řekla, že Tvoje dcera netrpí hypochondrií, ale panickou úzkostí. To je velký rozdíl!
Na Tvém místě bych s ní rozhodně k odborníkovi zašla - samozřejmě se to může věkem zlepšit, ale je zbytečné na to pasivně čekat. Nejvíc to totiž komplikuje život holčičce samotné, ona sama se tím trápí nejvíc - odborník jí pomůže a ušetří zbytečné roky trápení.
Tak jsem si dnes musela konečně přiznat, že moje starší dcera (6 let) je hypochondr. Ne, že by si vymýšlela bolesti a nemoci. Ona je jenom strašně prožívá a hlavně se jich strašně bojí. Po poslední střevní viróze (cca 2 měsíce zpět) ji musím každý večer uklidňovat, že nebude zvracet a mít průjem. Dnes se dozvěděla, že její kamarádka má neštovice a před spaním měla doslova klepavku a že prý se bojí, že je dostane atd. Zejména ta klepavka mě děsí. Ona už fyzicky prožívá možný trauma, který ale vůbec nemusí nastat ! Už nevím co s ní. Vysvětlujeme, uklidňujeme, rozhodně neděláme z nemocí vědu. Snažím se utěšit a smést to ze stolu, ale věkem se to zhoršuje. Připadá mi zralá na nějakého odborníka. Mám strach, že to přeroste v nějakou opravdovou úzkost jako diagnózu. Neporadíte něco, co bychom mohli ještě dělat, aby se to zlepšovalo? Nemáte doma něco podobného?
Díky za případné rady !