Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Dobré odpoledne,
jsem poprvé těhotná, za týden mám termín. Všechno nachystané, těhotenství bez problémů, chodím na procházky, odpočívám a mám se fajn. Teda pokud zrovna nevolá tchýně. Je to strašně hodná paní, rozkrájela by se pro nás, ale její svět je jeden velký STRACH. Bojí se všeho. Bojí se, že se jí propadne strop v domě. Bojí se, že jí spadne vršek kuchyňské linky (visí tam už 30 let), bojí se prostě všeho a jelikož má celkem poklidný život, tak jednak kouká na televizi (plnou katastrof) a jednak si je aktivně vymýšlí. Co kdyby XYZ. A od té doby, co zjistila, že jsem těhotná, se katastrofické vize upnuly na mě. Nejraději by mě od začátku obalila bublinkovou folií a vatou. Kdykoli telefonovala nebo přijela, tak předhodila pár katastrof (typu že určitě praskne LED žárovka ve světle, světlo se roztříští a střepy zabijou miminko). Jeden víkend vykládala snad non-stop všechny porodní katastrofy, na které si vzpomněla. Bojí se, že spadnou poličky, které manžel s otcem přidělávali na zeď. Bojí se, že na dítě spadne něco na zahradě (leda tak ptačí trus, protože nad námi NIC není, ani stromy, ze kterých by mohlo něco padat).
Atd. A tak furt. A mě to po 9-ti měsících silně zmáhá. Vysvětlila jsem manželovi, co mi leze na nervy a proč a ať s tím něco udělá. Udělal, zakázal jí to, což respektovala. Výsledkem bylo, že při minulé návštěvě v podstatě celou dobu mlčela, protože prostě neměla co říct.
Do porodu už sem rozhodně nepojedou, ale teď sedí doma a vymýšlí porodní katastrofy, které ventiluje na manžela spolu s doporučeními, jak se jim vyhnout. A jeho to začíná zmáhat taky, hlavně proto, že nedokáže odlišit, co je reálná hrozba a co je blbost. Navíc v tom vzrostl, jako malý nic nesměl, protože co kdyby… Zlepšuje se to postupně, ale občas ho takové iracionální obavy taky postihnou, zvlášť když mu je někdo kuká do hlavy. Takže to zase ventiluje na mě a já už toho mám vážně DOST.
Vím, že ji nepředělám, to je marné, mohu maximálně změnit svůj přístup, ale nevím jak. Dneska jsem se vzteky půl noci převalovala. Chci mít klidný konec těhotenství, považuji to za nejlepší přípravu na porod, ale to ona prostě nechápe a nikdy nepochopí, protože katastrofy jsou pro ni stejně přirozené jako dýchání.
@Nusy, tohle musí být šílené. Ale jak píšeš tchýni nepredelas. Jediná rada je jedním uchem dovnitř druhým ven, ale to se těžko udělá. Do porodu bych tam už nejezdila a i manžel by mohl zvážit jestli měsíc bez maminky vydrží pro chvíli klidu. Ještě mě napadá, že by možná mohli pomoct tchýni zaměstnat pořídit ji psa nebo kočku. Nebo ji teď do konce těhotenství poslat do lázní ať má program. Jinak opravdu nevím a chápu, že to může být těžké i pro ni - Ono se uzkostnym lidem moc dobře nežije. Držím palce ať vše dopadne dobře a maminka se příchodem vnoučate uklidní ![]()
Příspěvek upraven 04.01.18 v 17:52
Jestli tchyni do porodu už neuvidíš, tak bych jí nebrala ani telefony. Manželovi bych řekla, že nechci doma řešit žádné katastrofické scénáře, ať mi radši řekne něco hezkého. Jak to řešit v budoucnu nevím, tchyně se toho nezbaví a manžel to má v sobě taky. Bojím se, že po narození dítěte to bude ještě horší, bohužel.
Řekla bych jí ať se snaží myslet pozitivně a nemyslí furt na horory
@ka2ka píše:
Bud ráda že je hodná
Hodná, ale mě by třeba vydeptala
Po porodu to neskončí, to začnou scénáře s miminkem
@vejilka píše:
Hodná, ale mě by třeba vydeptalaPo porodu to neskončí, to začnou scénáře s miminkem
spíš bych řekla, že tohle už je nemoc, ale ono fakt lepší tohle než to co se řeší ve vedlejší diskuzi
Třeba by jí pomohly nějaké léky na úzkost, nebo se z toho po porodu zblázní a bude vám volat, jestli dítě dýchá..
@Nusy píše:
Dobré odpoledne,jsem poprvé těhotná, za týden mám termín. Všechno nachystané, těhotenství bez problémů, chodím na procházky, odpočívám a mám se fajn. Teda pokud zrovna nevolá tchýně. Je to strašně hodná paní, rozkrájela by se pro nás, ale její svět je jeden velký STRACH. Bojí se všeho. Bojí se, že se jí propadne strop v domě. Bojí se, že jí spadne vršek kuchyňské linky (visí tam už 30 let), bojí se prostě všeho a jelikož má celkem poklidný život, tak jednak kouká na televizi (plnou katastrof) a jednak si je aktivně vymýšlí. Co kdyby XYZ. A od té doby, co zjistila, že jsem těhotná, se katastrofické vize upnuly na mě. Nejraději by mě od začátku obalila bublinkovou folií a vatou. Kdykoli telefonovala nebo přijela, tak předhodila pár katastrof (typu že určitě praskne LED žárovka ve světle, světlo se roztříští a střepy zabijou miminko). Jeden víkend vykládala snad non-stop všechny porodní katastrofy, na které si vzpomněla. Bojí se, že spadnou poličky, které manžel s otcem přidělávali na zeď. Bojí se, že na dítě spadne něco na zahradě (leda tak ptačí trus, protože nad námi NIC není, ani stromy, ze kterých by mohlo něco padat).
Atd. A tak furt. A mě to po 9-ti měsících silně zmáhá. Vysvětlila jsem manželovi, co mi leze na nervy a proč a ať s tím něco udělá. Udělal, zakázal jí to, což respektovala. Výsledkem bylo, že při minulé návštěvě v podstatě celou dobu mlčela, protože prostě neměla co říct.
Do porodu už sem rozhodně nepojedou, ale teď sedí doma a vymýšlí porodní katastrofy, které ventiluje na manžela spolu s doporučeními, jak se jim vyhnout. A jeho to začíná zmáhat taky, hlavně proto, že nedokáže odlišit, co je reálná hrozba a co je blbost. Navíc v tom vzrostl, jako malý nic nesměl, protože co kdyby… Zlepšuje se to postupně, ale občas ho takové iracionální obavy taky postihnou, zvlášť když mu je někdo kuká do hlavy. Takže to zase ventiluje na mě a já už toho mám vážně DOST.
Vím, že ji nepředělám, to je marné, mohu maximálně změnit svůj přístup, ale nevím jak. Dneska jsem se vzteky půl noci převalovala. Chci mít klidný konec těhotenství, považuji to za nejlepší přípravu na porod, ale to ona prostě nechápe a nikdy nepochopí, protože katastrofy jsou pro ni stejně přirozené jako dýchání.
Chápu tě. Taky nesnáším, když někdo neustále přivolává nějaké katastrofy. Pokus se ji přenastavit, ať vždy, když bude mít takové nápady, řekne"věřím, že to dopadne dobře, že se nic nestane, že nic na nikoho nespadne…"Aspoň to bude znít pozitivně.
Držím palce, a přeji pohodový porod, a krásné, zdravé miminko. ![]()
@Nusy Mám podobnou zkušenost, ale s mámou. Snažila jsem se to pouštět jedním uchem dovnitř, druhým ven. A pořád jsem jí opakovala, že tohle a tamto je blbost. Hlavně abych ji zabrzdila, protože jsem to prostě nechtěla poslouchat.
@Nusy píše:
Dobré odpoledne,jsem poprvé těhotná, za týden mám termín. Všechno nachystané, těhotenství bez problémů, chodím na procházky, odpočívám a mám se fajn. Teda pokud zrovna nevolá tchýně. Je to strašně hodná paní, rozkrájela by se pro nás, ale její svět je jeden velký STRACH. Bojí se všeho. Bojí se, že se jí propadne strop v domě. Bojí se, že jí spadne vršek kuchyňské linky (visí tam už 30 let), bojí se prostě všeho a jelikož má celkem poklidný život, tak jednak kouká na televizi (plnou katastrof) a jednak si je aktivně vymýšlí. Co kdyby XYZ. A od té doby, co zjistila, že jsem těhotná, se katastrofické vize upnuly na mě. Nejraději by mě od začátku obalila bublinkovou folií a vatou. Kdykoli telefonovala nebo přijela, tak předhodila pár katastrof (typu že určitě praskne LED žárovka ve světle, světlo se roztříští a střepy zabijou miminko). Jeden víkend vykládala snad non-stop všechny porodní katastrofy, na které si vzpomněla. Bojí se, že spadnou poličky, které manžel s otcem přidělávali na zeď. Bojí se, že na dítě spadne něco na zahradě (leda tak ptačí trus, protože nad námi NIC není, ani stromy, ze kterých by mohlo něco padat).
Atd. A tak furt. A mě to po 9-ti měsících silně zmáhá. Vysvětlila jsem manželovi, co mi leze na nervy a proč a ať s tím něco udělá. Udělal, zakázal jí to, což respektovala. Výsledkem bylo, že při minulé návštěvě v podstatě celou dobu mlčela, protože prostě neměla co říct.
Do porodu už sem rozhodně nepojedou, ale teď sedí doma a vymýšlí porodní katastrofy, které ventiluje na manžela spolu s doporučeními, jak se jim vyhnout. A jeho to začíná zmáhat taky, hlavně proto, že nedokáže odlišit, co je reálná hrozba a co je blbost. Navíc v tom vzrostl, jako malý nic nesměl, protože co kdyby… Zlepšuje se to postupně, ale občas ho takové iracionální obavy taky postihnou, zvlášť když mu je někdo kuká do hlavy. Takže to zase ventiluje na mě a já už toho mám vážně DOST.
Vím, že ji nepředělám, to je marné, mohu maximálně změnit svůj přístup, ale nevím jak. Dneska jsem se vzteky půl noci převalovala. Chci mít klidný konec těhotenství, považuji to za nejlepší přípravu na porod, ale to ona prostě nechápe a nikdy nepochopí, protože katastrofy jsou pro ni stejně přirozené jako dýchání.
Zakažte jí televizi, internet i noviny s tím, že to vysílá škodlivé vlny a inkoust v novinách je toxický. Taky klevetění s nějakýma podobně smýšlejícíma lidma, protože prskají bacily. A hlavně jí zakažte negativní myšlení, jinak že jí klepne pepka.
Nemohl by jí tvůj muž říct, že se v žádném případě nesmíš dostat do stresu, protože bys mohla strašně nebezpečně předčasně porodit, takže s ní nemůžeš být v přímém kontaktu? To by ji mohlo i potěšit ![]()
Ať tyhle šílené zvěsti muž prostě zachycuje u sebe a tobě ať je pečlivě tají. Je to jeho maminka a bude to jeho dítě ![]()
Teda, tchyně má docela štěstí na snachu, když si vzpomenu na své rozpoložení v těhotenství, tak bych asi reagovala tak, že by v mé přítomnosti mlčela do konce života…
@LimitedEdition píše:
Zakažte jí televizi, internet i noviny s tím, že to vysílá škodlivé vlny a inkoust v novinách je toxický.Taky klevetění s nějakýma podobně smýšlejícíma lidma, protože prskají bacily. A hlavně jí zakažte negativní myšlení, jinak že jí klepne pepka.
Mam tchyni a pratchyni podobneho razeni a to s nimi bydlime, takze to denne posloucham uz sesty rok a 100× nic umorilo osla. Negativismus denne a je to horsi a horsi a s detmi se to nelepsi, naopak. Vypoustet druhym uchem nebo to obratit v humor. V lete je moc horko, v zime ne zima atd
drzim palce, ale obrn se nebo ji to fakt rikej, ze te to nici.
Snažila bych se to pouštět jednym uchem dovnitř a druhým ven tchyni nepředěláš jestli je taková katastrofická celý život.. Nebo si s ni třeba promluvit ať si ty svoje katastrofické scénáře nechá pro sebe a tebe tím zbytečně nestresuje…