Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já si asi skočím na vyšetření. Když jsem byla ještě ve školce a babička zmínila před mamkou, že zemřel pan Franc ze třetího, tak si celkem normálně vybavuju, že mi bylo jasný, že je prostě mrtvej, nepřijde a už ho nikdy neuvidím a paní Francová je asi dost smutná. Podle psychologů teda nejsem normální. Rodina se mnou vždycky mluvila normálně, na nějaký nebíčka se nehrálo, zemřel a tečka a fakt jsem se nikdy neptala, kdy se dotyčnej vrátí atd.
@hanka.br. píše:
Smrt svých prarodičů nebo blízkých vnímají celkem reálně i děti v první třídě.
Samozřejmě.
A pokud s nimi rodiče na ta témata opravdu hovoří, tak dokážou v určitém směru chápat i to, co znamená smrt lidí, kteří jim až tak blízcí nejsou.
@sissi79, psycholožka, s níž jsi hovořila, by měla okamžitě vrátit svůj diplom. ![]()
@BohunkaP Otázka je, jestli stejně reálně dokáží takto malé děti vnímat i smrtelnost vlastní. To je možná to, co měla sissi na mysli.
@sissi79 píše:
Potvrzeno dětskou psycholožkou.. Věk kdy si dítě naplno začne uvědomovat že po smrti už nic není jak bylo a nejde to vzít zpět
@sissi79 píše:
tak tohle je jiný, ty sis tím prošla.. Dítě kterýmu nikdo v okolí neumřel ne.. A tys neměla otázky kdy se děda vrátí?
Musim s tebou nesouhlasit. Dodnes si pamatuji, ze kdyz mi bylo 6 nebo 7, tak jsem jeden vecer hrozne plakala a to proto, ze mi doslo, ze jednou umru a nic po mne nezbude a budu proste v mziku pryc, presne tak jsem to rekla mamce a ta me pak utesovala. A nikdo v okoli neumrel, prvni smrt nekoho, koho jsem znala, jsem zazila az v 16.
@hanka.br. píše:
@BohunkaP Otázka je, jestli stejně reálně dokáží takto malé děti vnímat i smrtelnost vlastní. To je možná to, co měla sissi na mysli.
Pravděpodobně to dotyčná psycholožka řekla v určitém souvislém kontextu, z něhož Sissi vytrhla jen část… tak, jak ona to tady interpretovala, je to nesmysl, ale celkový smysl mohl být, podle okolností, jiný.
Rozhodne si myslim, ze 4,5 leta holcicka vi, co je to umrit. Ze totiz dobre vi, ze to je neco, co je smutny a udelalo by rodice hodne nestastnyma. V kombinaci s tim, jak je drza, vas obcas chce trochu potejrat, ale ne ve zlym, proste decko umanuty. Ale rozklicovat proc a kdy to zacalo, to je fakt na psychologa (jinyho, nez sissinyho ale ![]()
Smrt jako takovou si dítě uvědomuje kolem 8 až 9 roku. Jsem psycholog ![]()
@Fjodorka píše:
Musim s tebou nesouhlasit. Dodnes si pamatuji, ze kdyz mi bylo 6 nebo 7, tak jsem jeden vecer hrozne plakala a to proto, ze mi doslo, ze jednou umru a nic po mne nezbude a budu proste v mziku pryc, presne tak jsem to rekla mamce a ta me pak utesovala. A nikdo v okoli neumrel, prvni smrt nekoho, koho jsem znala, jsem zazila az v 16.
kamaradka si timto prosla v 6 letech dcery. Bohuzel to nebyl jeden vecer, ale dlouhe obdobi, kdy se mala bala i usnout, budila se apod. Zkousela bachovky apod. Take jim nikdo z blizkeho okoli pred tim neumrel.
A já si zase myslím, že je to nějaká provokace, ke zvýšení návštěvnosti e mimina
Co si pamatuju, tak dítě dokáže pochopit význam smrti až kolem 10 roku. Proto 4 leté dítě by neřeklo, že chce umřít. Nebo jo, třeba by to i řeklo, ale vůbec nechápe význam těch slov. Je to celé nějak přitažené za vlasy ![]()
Příspěvek mazu nemam zapotřebí aby síň někdo. myslel ze si vymyslimm. Tohle bych neprala slyšet od svého ditete nikomu. nikomu. je pro nás vším.
@denunka píše:
Příspěvek mazu nemam zapotřebí aby síň někdo. myslel ze si vymyslimm. Tohle bych neprala slyšet od svého ditete nikomu. nikomu. je pro nás vším.
víš ona má třeba strach usnout.. třeba se bojí?
@slavuska1 píše:
To že 4 leté dítě chce odcházet z domova, a mluví o smrti, mi teda přijde strašný, to bych neřešila na emiminu, ale s odborníkem. výprasky bych to neřešila, to se pak nedivím, že se necítí milovaná, pokud několikrát denně pomůže výprask
Pod to se podepíšu.
Je mi holčičky líto ![]()
Můj 4,5 letý tedy smrt absolutně nechápe. zrovna v pondělí jsme byli skoro po roce zapálit svíčku na hrob přítelovy maminky(syn si ji tedy nepamatuje, zemřela, když byl malinký kojenec), a jen se ptal, co tam táta dělá, a když jsem řekla, že zapaluje svíčku pro jeho babičku, že umřela, a leží tam na hřbitově, tak na to nijak emočně nereagoval, nepřišlo mu divný, že jednu babičku pravidelně navštěvujeme, a druhá leží v hrobečku, prostě to nechápal, jen pokýval hlavou, a už se k tématu smrti od té doby nevrátil.
Zakladatelko, zkus dát malé víc najevo, jak moc ji miluješ, mě přijde že je v dost silné depresi, a necítí se milovaná. výprasky fakt smysl nemají, ty to jen všechno zhoršují.
Tak jedná z mých nejstarších vzpomínek je, když mi umřela prababička. Bylo mi vysvětleno, že to, že umřela, znamená, že usnula a už se nikdy neprobudí a pochopila jsem, že ji již nikdy neuvidím. Údajně mi bylo snad něco přes 3 roky. Takže věřím, že takto malé dítě si smrt alespoň částečně uvědomuje jako konec. Ale také se mi zdá divné, že by takto malé dítě samo od sebe myslelo na smrt. Každopádně se přikládám na stranu většiny, že rozhodně nemlátit. Sama jsem byla bita dost často a na smrt jsem také dost často myslela. Sice až v mnohem pozdějším věku a nakonec se pokusila zabít v 18, protože jsem prostě byla přesvědčena, že mě rodiče a hlavně máma nemá vůbec ráda. Po psychické stránce me to poznamenalo také. Neměla jsem žádné sebevědomí. Z čehož mimo jiné vyplývá žádní přátelé ve škole, samotářka, oběť mírného bulimismu. Myslela jsem na konec spoustu let, ale zároveň jsem se bála. Nakonec jsem spolykala ty prášky.
Tato holčička je ještě moc malá, ale rozhodně by neměla žít v pocitu, že ji rodiče nemají rádi. V budoucnu by to mohlo mít vážné následky.
Prosím o zachování anonimity. Je to pro mne velice citlivé téma.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.