Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj všem ![]()
Obracím se na Vás s dotazem, jak to máte vy? Mám syna (čestvě čtyřletého), hrozně rád vyrábí, maluje, pomáhá ale vše se vždy zasekne na větě JÁ TO NEUMÍM, kterou já bytostně nesnáším. Viz dnes : Mami půjdeme modelovat? Jasně
Vytáhli jsme modelínu a syn : Budeme dělat želvu, odpověď tak jo… a dostal ode mě slovní návod jak začít. Podotýkám že želvy vyrábíme už dva měsíce a vždy to skončí u toho, že maminka vymodelovala želvu a syn si jí vystavil v pokojíčku jako vlastní výrobek. Takže dnes neskutečná scéna, když jsem se rozhodla říct a dost chceš želvu, vymodeluj si, já to za tebe dělat nebudu - řev, ale maminko já to neumíííím mu he heeeeeee
A tak je to se vším, chce něco namalovat a namaluju to já nebo manžel, on se ani nesnaží to namalovat sám (sám to max vybarví). Tak se mi dnes honí myšlenky hlavou, že přece dítě nemůže chtít abych vše dělala za něj, mělo by vyvinout taky nějakou iniciativu, mám ho vychovat a připravit na život, kde za něj přece nikdo nic dělat nebude, nebo jsem moc přísná a krutá matka která deptá dítě slovy když něco chceš, musíš to udělat sám a nebo se minimálně snažit…
Jak to máte vy, jste v podobné situaci, jak jí řešíte…??? Děkuji za postřehy ![]()
U nas funguje veta: „ty to zvladnes, ja ti verim“ a i kdyz misto zelvy vznikne uhledna zelena hromada, tak pochvalit.
No tak to u nás nehrozí chválím až do nebes jak je šikovnej a zvládne to a on to ani nezkusí sám udělat a řve já to ale neumím prosím pomož mi…
@nulu86 píše:
No tak to u nás nehrozí chválím až do nebes jak je šikovnej a zvládne to a on to ani nezkusí sám udělat a řve já to ale neumím prosím pomož mi…
To znam. Chce to trpelivost u obou ![]()
@nulu86 píše:
No tak to u nás nehrozí chválím až do nebes jak je šikovnej a zvládne to a on to ani nezkusí sám udělat a řve já to ale neumím prosím pomož mi…
tak zkoušet každý své náčiní a dělat krok po kroku, udeláme hlavičku- koukej se, tak udělej taky takovou hlavičku, teď krunýř- koukej a teď ty dělejte oba- každý svůj výrobek i s malováním tak namaluj to co já jedna čára druhá čára..
Záchvěvy „já to neumím“ měla mladá taky (možná to chytla ve školce, nevím).
Ještě teda předtím měla období „já ti budu říkat, jak to máš udělat“, to má asi v genech ![]()
Ovšem když ji člověk nechá se stavebnicí/modelínou/pastelkami samotnou, tak vznikají věci… takže doporučuji ponechat dítě samo a jak říká @Ondrášovka.N hodně chválit, vystavit apod.
Taky jsem se zařekla, že sama říkat „já to neumím“ nebudu, abych nešla příkladem - to pak člověk kouká, co umí ![]()
Ještě je taky možnost plácat tu plastelínu nějak necíleně a pojmenovat to, co vznikne. Ono jasně, že s výrobkem dospělého dítě bude těžko soutěžit…
Jak u nas. U kresleni pomaha nakreslit nejdriv ja a pak spolu, kdy mu jakoby drzim ruku (cim dal tim min, ale pro jeho pocit) a pomaham mu nakreslit panacka.
Modelovani ja udelam hlavu a ty ocicka… atd.
Takhle to obcas funguje, obcas mi rupnou nervy.
Ale jsem rada, ze alespon necemu prisel na chut. Jeste pred pul rokem nechtel ani vybarvovat.
Ve čtyřech letech dost mžoná taky už poznal, že si vyřve, že to za něj udělají druzí…volila bych důslednost, zezačátku asi naštvaný bude, když byl zvyklý, že si vše vymečel
Jo, taky to znám, taky jsem ani u jednoho ze dvou starších nezažila období „já sám“, ale radši se nechají obskakovat, a většinu věcí neumí
třeba 6 letej dle svých slov neumí smrkat
v reálu jakž takž vysmrkne, ale občas zkusí, jestli bych mu radši neodsála
ale jako ještě víc mě to štve u chlapa. třeba příklad, vajíčko jsem vždycky musela poutat já, on to neuměl. a naučit se to pochopitelně nechtěl, protože neumět je jednodušší ![]()
@slavuska1 tomu se říká účelová neschopnost
to má můj muž občas taky ![]()
@nulu86 Náš taky neumí - neumí se svléct/obléct, smrkat, neumí namalovat, vymodelovat. Ještě mu teda nebyly tři. Nicméně za jeho „neumím“ je „já nechci, nemám zájem“. Takže to zatím nehrotím. Když chce, tak se i snaží.
Normální, některým chlapům to vydrží i do dospělosti.
Pokud jsem došla k názoru, že by to měli umět, tak jsem poskytovala jen symbolickou pomoc-slovní podporu, slovní radu, malý zásah v případě, že jsem viděla, že něco se opravdu při vší snaze nedaří.
Pokud nastala přílišná scéna, vše jsem uklidila, řekla jsem proč jsem to uklidila a v případě pokračující scény(což většinou nastalo) jsem poslala se uklidnit jinam.
A nechat ho svému osudu, však on něco nakonec uplácá - pak nutno výtvor obdivovat, fotit, ukazovat kolemjdoucím a tak ![]()
Nebo zkraje nějak rozdělit - já krunýř, ty nohy? ![]()
Případně ujistit, že to pak spolu doladíte?
Hmm v neděli jsme bli na prolízačkách, nikde nikdo dojela tam mamina s kočárkem (novorozenec).
Moji kluci lítali a dělali binec, prostě hřiště a potom starší šestiletej syn vylezl na takovou trochu složitější prolízačku a trošku se tam sekl (bál se prohodit nohy)a začal řvát že potřebuje pomoc, na což jsem mu odpověděl že se musí víc snažit, nebo skočit dolů (asi metr do jemného kačírku) a nevšímal si ho. A najednou ta ženská vstala a šla mu z tama pomáhat a toho velkýho habána vzala do náručí a sundala ho. Fakt mě naštvala. Něco takovýho bych nikdy neudělal. Však on jí to ten její brouček jednou vrátí.