Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak být asertivní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.2.16 12:17
Taky jsem s tím měla problém. Pak mi jednou ale došla trpělivost. Prostě jsem se na to už vykašlala. Proč by mě měli mít rádi lidi, se klterýma se vidím jednou, dvakrát za měsíc, že jo. Samozřejmě jsem na lidi milá, ale už si nenechám s. át na hlavu a vím, že se nemůžu každému zavděčit. Naučila jsem se i říkat ne bez výčitek. Ale trvalo mi to dlouho, chce to trénink
Pomohlo mi chodit narovnaná, onose to nezdá, ale přeci jen narovnaný člověk vypadá jinak. Taky se dívám všem do očí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.16 12:38
Svého stavu si jsi velice dobře vědoma, což je první krok ke změně, takže ti držím palce a začni s autotréninkem. Určitě potřebuješ posílit sebevědomí i sebedůvěru a trochu zabojovat se vztahovačností a pocitem oběti. Což tak nějak dohromady souvisí. Držím palce, neboj se toho co udělají ostatní, boj se sama sebe - myšleno co ty uděláš, jak se zachováš. Takže účelem není být zlá, protivná, nenávistná, ale jak správně píšeš asertivní. Já asertivitu chápu tak, že zde je můj životní prostor, moje aura a tu ty/vy ostatní nesmíte narušit, pokud vám to já nedovolím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.16 12:53
Je otázka, jestli se někdo během života může sám tak výrazně změnit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.16 12:57
Podle mě to docela změnit jde. Ale s pomocí nějakého dobrého psychologa nebo kouče. Na základě článků v časopisech nebo nějakých „chytrých“ knih asi těžko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.16 13:01
@Malto píše:Úplně změnit určitě ne, ale může spoustu věcí pochopit, naučit se, uvědomit si. A to ke změně (alespoň nějaké) stačí.
Je otázka, jestli se někdo během života může sám tak výrazně změnit…
Já s tím také bojovala a bojuju, načetla jsem několik knih o asertivitě a opravdu mi to v mnohém otevřelo oči.
To je holt ta výchova té doby, sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.16 13:03
@GraceM píše:
Podle mě to docela změnit jde. Ale s pomocí nějakého dobrého psychologa nebo kouče. Na základě článků v časopisech nebo nějakých „chytrých“ knih asi těžko.
Já bych naopak řekla, že psycholog určitě v tomto nepomůže. Možná ten kouč, ale musí být opravdu dobrý a těch je málo a jsou drazí. Naopak ty knihy od dobrých autorů můžou hodně pomoct otevřít oči a pochopit, kdo jsem já a jak mohu ve společnosti fungovat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.16 13:05
Jako bys psala o mě zakladatelko.. taky jsem byla taková, ale v zaměstnání sem se docela otrkala a už s tím nemám problém. Všeobecně čím jsem starší, tím je to lepší.. a to je mi teprve 21, ale za těch pár let obrovský pokrok 
Pro mě bylo nejdůležitější uvědomit si, že se nemůžu zavděčit všem a naučila sem se říkat ne. A taky bych řekla, že velkou roli hraje to, jak se k tobě chovají tvoji nejbližší. 
Kdybys měla pocit, že to sama nezvládneš tak zkus třeba nějaký kurz asertivity. Ale já ti věřím 
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Byla jsem vychovaná tak, abych se k lidem chovala vždy slušně, pozdravila, poděkovala, vyslechla je. Asertivní chování mi dlouho bylo cizí a dodnes mám výčitky svědomí, když asertivní jsem, protože si najednou připadám jako ta zlá. Možná je to i tím, že mám v sobě někde zakořeněný pocit, že mě ostatní musí mít rádi a je fuk, jestli je to manžel nebo pošťačka či prodavačka a když mě rádi nemaj, tak je to moje selhání a já jsem ta špatná…Nevím, jestli je to pochopitelné, ale svazuje mě to a lidi si na mě neustále dovolují. V práci-jsem tam nejmladší, ale pro kdekoho jsem nějakej hejpočkej a podržtaška, neumím si vydobýt svoje místo i když šéf je se mnou spokojený a chválí mě. Pořád se cítím nejistá, že tam nepatřím. Obecně si na mě lidi dovolují, protože vypadám mladší, nezdraví, vrážejí do mě na chodníku (vím, že vrážejí i do jiných, ale třeba do mého manžela ne) atd. Pořád se učím být sebevědomá a naučit se říkat „ne“, ale pořád mám nízké sebevědomí, snažím se jen všem vyhovět a neumím si dupnout, protože v tom okamžiku se za sebe zastydím, proč jsem tak zlá a hnusná..
Obdivuji lidi, kteří tohle neřeší a jdou si za svým, neřeší kdo a jak se k nim chová…