Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Freyaa já teda zase se snažím tolik netlačit na pilu. Půjčila jsem mu hnedka knížku, aby si tam mohl zkoušet číst. Ale zkusila jsem trochu vychladnout a jen jsem mu ji ukázala, že je tu, kdyby chtěl. Mrkli jsme na obrázky a nechali to plavat, pak jsme si kreslili.
Ale můžu hodit odkaz na ty články, kdybys chtěla, přišlo mi to zajímavé (nečetla jsem ještě všechny).
http://www.mamapedia.com/…omething-new
http://www.huffingtonpost.com/…1725248.html
http://www.babycenter.com/…_500809_0.bc
http://www.babycenter.com/…ars_65581.bc
Celkem mě zaujala ta kniha, o které se píše ve druhém článku - Growing Up Brave. Ale dívala jsem se, že u nás to nevyšlo. Zkusím to sehnat někde v pdf - 10 dolarů do Kindlu se mi zas nechce moc za to dávat ![]()
Téda že bych oprášila „ájinu“. Sice mám státnice, ale když se mě nedávno japonský turista dotazoval na cestu, zjistila jsem, že už to není co bývalo.
Jsem zvědavá jaka bude povahově druhá dcera. Rozhodně ale půjdu na její výchovu jinak.
To dáš ![]()
Mně přijde, že jsou takoví hodně prvorození. Ti další už jsou takoví otrkaní. I jak to pročítám, tak prakticky vždy je „problém“ s nejstarším sourozencem nebo jedináčkem.
Já na ty „chytré“ knížky moc nejsem. Tu poslední o výchově jsem ani nedočetla.
Moje máma byla na tohle odborník. Nejdřív to bylo pevné objetí, pak různé psychologické fígle, byly jsme jak pokusní králíci.
To už bylo tehdy? ![]()
Mně to čtení spíš pomáhá odhalit moji chybu, uvidět něco, co jsem neviděla, z jiného úhlu pohledu - než že bych hledala vyloženě fígle, jak na děti. Prostě srovnat si myšlenky.
Já myslím že ano, dodnes si pamatuji jak mě pevně mačkala, nic moc to semnou neudělalo. Bylo mi 16, tuším ![]()
Já spíše vyhledávám informace o konkrétním problému, ale líbí se mi váš pohled na věc, možná bych si mohla zkusit něco přečíst. Máte nějaký tip?
@Freyaa no jo, to já tvrdím furt, že je třeba vědět, kdy kterou výchovnou metodu ukončit ![]()
Co se týče tipů, četla jsem toho moc… Děti potřebují hranice, Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a děti jsou z nebe, Respektovat a být respektován, Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (tak nějak), Proč jsou šťastné děti šťastné, Tajemství výchovy šťastných dětí, Líný rodič… Teď mě víc nenapadá. Momentálně čtu Výchova kluků a chystám se pak na Tajemství výchovy dívek. Dobré je i Pět jazyků lásky, je i nějaká „dětská“ varianta. Samozřejmě je třeba to brát fakt tak na srovnání myšlenek - něco u nás platí, něco ne, něco platí třeba jenom na jedno z dětí, druhé to má jinak.
Ahoj maminky, dovolim si oživit diskusi - zakladatelka téměř presne popisuje, co se ted deje u nas. Nas 4,5 lety syn se chova uplne stejne, ja o sobe pochybuju uplne stejne… momentalne resime počínající sikanu ve skolce, „silnejsi“ osobnost „kamaráda“, kterého syn zacal poslouchat na slovo… Chvalim, podporuju, delam vsecko mozne, ctu knizky, s učitelkami jsme domluvene, ze ho budou vic drzet od agresora, i u psycholožky jsme se byli poradit… a nic - sebevedomi nula, z domova natrenovane scenare jak odpovědět, v praxi proste nepouzije. Pritom deti ho mají ve skolce rady, je oblibeny, sikovny, jde mu vsecko, na co sahne… Driv takovy nebyval, naopak dokazal jako mrnous na hristi pekne radit, proto jsem byla „prisna“ a ted si taky kladu otázku, nakolik to mohlo prispet ke zmene chovani. Cely minuly rok chodil do skolky nadseny a bez problemu, ted fnuka, ze tam nechce - nevim, jestli jen kvůli agresorovi, celkove mi prijde, ze ma problém s tim sebevedomim. Budu moc rada za vase rady, jak se, třeba i s odstupem par let, vase deti chovaji, jestli se něco zmenilo, nebo jestli jste třeba neprisly na nejakou užitečnou radu ![]()
Oživuji téma ![]()
Mám problémi s dcerou 5 let, nevím čím to je ale ve společnosti se chová úplně jinak než doma. Doma neustále zlobí křičí je velmi živá prostě klasika. Problém příjde když jde do společnosti od tři let nedokázala vejít na dětské hřiště plné děti- dělala hysterické scény
Ve školce každé ráno stojí u dveří kde ji necham a je ztuhlá nedokáže vejít do třídy a jít si hrát, stojí tak vždy dokud pro ní někdo nepřijde,
Když ve třídě má hračku a řeknu ji ať pro ni zajde tak ztuhne a nedokáže tam jít
To samé na krouzkach na které chodí nedokáže se projevit jen sedí a kouka když se ji někdo na něco zeptá tak neodpovídá nebo to jen za septa
Nevim jestli se stydí nebo má tak nízké sebevědomí a hlavně co stim dělat???
Ve školce stále řešíme že se nezapojuje do kolektivu s nikým se nebaví a ani s hračkami si tam nehraje a problém se netýká jenom školky ale i kroužku na které chodí( tam nám zas říkali že je z zarazena a že působí dojmem že neumí ani do 5 napočítat) a různých dětských akcí( karnevaly atd…)
No boji se no…nejak si to v hlavicce poskladala, ze byt spontani je nebezpecne…ted jen pochopit, kde se to tam vzalo a pracovat s tim…
@hvezdicka736 můj syn je přesně takový, ale zlepšuje se to, no uvidíme příští rok ve škole ![]()
Já se právě hrozné bojím aby vůbec zvládla za rok školu s její povahou, ve škole je přece jen třeba aby dokázala nějak komunikovat a to ona zatím ve společnosti neumí
Řekla bych že je stydlivá, sebevědomí může mít taky snížené…to hodně stydlivých lidí má ![]()
No náš Mates zase musí být vždy středem pozornosti… ten hlavní, co to vede. Jakmile tomu tak není začne dětem ubližovat, taky nevím co s ním a nikdo mi nic rozumného fungujícího neporadil.