Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak hodně se manžel zapojuje v péči o dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.16 21:01
@jenny.fields píše:
To bych fakt netolerovala. Manžel jezdím domů tak v 18,30, dostane děti a věnuje se jim včetně vykoupání a strčení do postele.
U nás je koupání a večerní ukládání (u mimča uspávání) jeho „práce“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:03
@koala123 Zkoušela jsi si s ním promluvit bez emocí ve smyslu, zda mu připadá v pořádku, jaký předává synovi vzor do života, zda mu nepřipadá, že ten počítač je druh závislosti nebo útěk od rodiny/povinností, co si on představuje pod pojmem funkční rodina? Kam chcete jako rodiče a rodina směřovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:09
@Tóňa2 Já to mám právě taky tak. Když ho požádám, postará se. Někdy k řečmi, někdy bez. Ale hlavní je, že malý ho má rád, a že se o něj dokázal postarat, když jsem byla v nemocnici. Ale já tím vztahem šíleně trpím. Manžel se mi tak zošklivil, že se mi zle, když jsem s ním v místnosti. Před malým se nehádáme, chováme se k sobě hezky, povídáme si, ale dost trpím. A asi budu muset trpět dál, kvůli malýmu.
Tak strašně mě to mrzí. Že ho nenapadne pomoct mě, to už jsem si zvykla, ale že nemá potřebu být s tím dítětem? To mě mrzí ze všeho nejvíc. Deset minut si s ním čte a řekne mi, co zase mám, že se mu věnovat celé odpoledne. Už z toho compu magoří a asi ztratil pojem o čase. Přece mu nemůžu nakazovat, ať se třeba hodinu denně věnuje malýmu. Mě nejde o to, dosáhnout svýho, ale aby to dělat proto, že to dělat chce a toho nedocílím. Takže mi nezbyde, než se trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:12
@Svistice Ano, v klidu, bez křiku, bez obviňování. Pouze jak mě to mrzí a můj názor a chtěla jsem, ať se k tomu vyjádří. Samozřejmě jeho odpověď: On závislý na PC není, když je něco potřeba, tak to udělá, malému se věnuje hodiny denně. Malý jeho pozornost nepotřebuje, když si hraje, tak co by za ním chodil, atd. Sakra, já mám radost, když se můžu dívat, jak si malý hraje, může přece upoutat jeho pozornost a něco ho učit, něco mu povídat. Je mi z toho na nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:17
Tak u nás jsem na děti v podstatě sama. Manžel chodí do práce, po večer kreslí domy. Vím, že toho má hodně, ale on i když má chvilku čas, je tak nějak mimo. S holkama buď divočí nebo vymýšlí nebezpečné zábavy. Neumí je nakrmit, neuměl to u starší a bohužel ani u mladší. V noci spí jako dřevo, tak všechny probdělé a pronošené noci ( a že to trvalo několik měsíců) prospal jako dřevo. Z práce chodí pozdě, protože vstává klidně až v sedm. Jsem naštvaná už od rána, protože vím, že když dojede do práce po osmé, tak kdy asi přijde domů. 
Starší dost slibuje a neplní, takže přijde zklamání. Už jsem ho prosila, ať to nedělá. Když je v neděli hnusně a nás čeká odpoledne doma, tak se zašije do pracovny a usilovně pracuje. Je to sólista, neumí žít v týmu. Neshodneme se na spoustě věcí a v poslední době se to hodně odráží na chodu celé rodiny. Bohužel v začátku se protiklady přitahují, ale po čase to je problém. Názory na výchovu máme taky jiné. Momentálně s ním zůstávám asi jen kvůli financím. Popíšu ti pondělní situaci - společná návštěva zubaře na devátou. Já vstávám s holkama o půl sedmé, chystám snídani, mladší krmím. Po sedmé vstává polehounku manžel. Usedá k snídani, otevírá noviny. A v klidu snídá. Já s oběma holkama v patách jdu na wc, namalovat se a všechny nás vypravit. Nachystat tašku. Tatínek v klidu dosnídal, zašel si na záchod, oblékl se, vyvenčil psa. Protože se mu nechcou přehazovat autosedačky, jedeme mým menším autem. Pohoda jazz. I tak jsme kvůli tatínkovi přijeli pozdě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:25
..si vzpomínám na doby, kdy byly děti fakt miminka (pár týdnů, měsíc, dva…)…nejstarší spával skoro celou noc, přesto když se vzbudil na kojení, manžel mi ho nosil…já nakojila, přebral na odříhnutí a uspal…
S holkama taktéž…v noci jsme nějak byli vzhůru oba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:26
Když je doma hodně snaží se nám vynahradit čas, který tu neni. Když jsem přes den v práci, decka mají teď jarní, tak budou vseci tri s tatkou. Jaký program si udělají nevím 
.
Když je daleko v práci, tak jsme radí, že má čas na skypovani.
Prostě se to odvíjí od časových možnosti, kdy je doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:29
@Bobule151 Hmmm, to je mi líto. Asi se s tím taky budu muset smířit. Kdyby ale sakra řekl, že ho to nebaví a dělat to nebude, tak mi to bude líto, ale vezmu to. Ale dělat ze mě blbce, jak se malému věnuje? Útočit na mě, že když přijde domů, tak vidí, jak na malýho kašlu. Přitom volám s mamkou (často se domlouváme, jak pohlídá, když jdu k dr, nebo někam jdu), jdu na e-mimino, protože jsme na vesnici a nepromluvím za den s jediným člověkem. Podle něj čumím na seriály, ale nikdy jsem od narození malýho žádný neviděla v kuse, natož slyšet každý slovo? Pořád odbíhám. Sednout si a vypít kafe? Haha, leda studený jak psí čumám. A on mi řekne, co prý má dělat, když se nudí??? 
Tak ať něco pomůže nebo si sedne k malýmu a hraje si s ním. Cokoliv mu řeknu, útočí na mě. Debata už není možná. Ale co dělat? U Prahy na bydlení z mateřský nemám, k rodičům se nevejdeme, starají se o babičku. On ví, že se o všechno postarám a všechno udělám. A kdybych odešla, tak na tom vydělá, protože přijde o všechny starosti (vodění do školky, učení, úkoly, atd), jen bude mít malýho na víkend a jinak čas na sebe a PC.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:30
Domů chodí kolem sedmé, osmé. Od doby, co přijde domů, se klukům věnuje 100%, hraje si s nimi, čtou si, vypráví (většinou jsou při jeho příchodu už vykoupaní a po jídle, ale když náhodou ne, tak obstará i to), v uspávání se střídáme. Víkendy má volné a ty trávíme jako rodina - výlety, procházky, společné aktivity jako třeba bazén. Občas ho pochválím a poděkuji, že je skvělý otec a on mi vždy odpoví, proč děkuješ, jsou to i moje děti, které jsem chtěl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:32
Já mám doma (nejen) v tomhle ohledu úplný poklad. Chlap se věnuje dětem maximálně v rámci svých možností a já jsem za to hrozně vděčná, protože jinak žádnou jinou pomoc nemám. Dětem se věnuje ráno před odchodem do práce (odchází tak v 8:30-9h), vrací se jak kdy, někdy v 5h, někdy až v 7h, ale pak až do uspávání patří veškerý jeho čas dětem (resp. nám všem). Bu´d si s nimi hraje nebo, když bývá unavený a nemá moc energie na blbiny, tak jim čte, nebo si se starším kreslí. PC zapíná, až už děti spí a většinou je to kvůli práci, hry na kompu nehraje. O víkendech, pokud nemáme nějaký společný program, bere děti často na procházku, baych si mohla odpočinout, nebo uklidit, uvařit. Kromě toho od narození mladšího syna chodí s tím starším na kurz plavání. O děti se staral od narození, není to ten typ chlapa, kterého „mimina neberou“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:32
@koala123 píše:
@jenny.fields Když jsme neměli dítě, brala jsem ho takového, jaký je. Sliboval, že až bude dítě, jak bude pomáhat, hrát si. Když byl malý mimino, tak jsem to brala, že chlap neví, jak by se o něj staral a taky jak by si s ním hrál, ale teď je mi to líto, když se mu věnuje, jen když si malý řekne o pozornost. Jsem na ty pitomý hry už alergická. A nejvíc mě mrzí, že on si myslí, jak se mu věnuje a na mě útočí kdykoliv, když třeba vezmu do ruky mobil, že se prý malýmu taky nevěnuju
Stejné jako u nás, také nějaké sliby proběhly… podobnost je i v tom přesvědčení, že on je úplně v pohodě a dětem se přece věnuje. Když jsem se mnohokrát snažila v klidu a bez útoků si to s ním vyříkat a přátelsky mu vysvětlit, co mě na něm mrzí a že mě to mrzí kvůli dětem (jako já se s tím nějak smířím, že veškerá péče o děti a domácnost je na mě, leností jsem nikdy netrpěla), tak on na mě hned začne útočit dvěma způsoby, oba jsou dost manipulativní: první způsob - že podle mě dělá všechno špatně, že cokoli dělá, tak není dobře a začne hysterčit; druhý způsob - že jemu na mě asi taky něco vadí, že já také nejsem dokonalá… ale když chci zjistit, co mu tedy vadí, že tomu rozumím, že vím, že nejsem dokonalá a že budu ráda, když mi to narovinu řekne a já budu moct na sobě zapracovat (a to myslím upřímně, nemám problém s kritikou, beru ji konstruktivně), tak začne zase hysterčit a jen na mě pokřikuje obecně, že já taky dělám něco, co se jemu nelíbí… ale nevyleze z něj, co to vlastně je.
Je to těžký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:34
@Tóňa2 Přesně, přesně, přesně. Oba způsoby u nás probíhají, z obou vyjdu jako hysterka, co si neváží ničeho a co jí vadí všechno, co není přesně po jejím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:37
@koala123 Mě na tom nejvíc štve, že před známými a sousedy nebo někde na veřejnosti se s holkama předvádí, jaký je vzorný otec. Sousedi ho milují. Je hovorný, veselý, ideální soused a tatínek. Doma nepromluví. Taky bydlíme na vesnici. Za celý den třeba nikoho nepotkám, protože máme postaveno v lokalitě důchodců. A taky má představu, že celé dny mám leháro. Řeší jenom svůj spánek, on potřebuje minimálně sedm hodin. Cha, kdy já naposledy spala v kuse aspoň čtyři hodiny. No, to už si nepamatuju. Už jsem fakt v koncích. A nejvíc mě dostal tím, když řekl, že se netěší domů, protože na něj čeká naštvaná manželka. Poslední dobou fakt nemůžu dál. Chudáci holky. Rozumné domluvy nepomáhají. On má pocit, že dělá pro rodinu maximum. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:39
@Tóňa2 On třeba o víkendu nechce jít ven, protože dělá celý den v práci venku. Takže když je horko, nechce ven, protože je rozhicovanej a když je zima, je vymrzlý. Já bych s tím neměla problém, když bych chodila s dětmi ven sama, je to pochopitelné, ale kdyby on nějaký ten čas jim věnovat i doma. Pohrál si, četl by mu, vyprávěl, i kdyby spolu koukali na blbý pohádky. Ale on sedí u Pc, ven nejde, doma se nevěnuje a když mu to vyčtu, tak jsem zlá, že ho nutím jít ven. Ale chápeš, co tím myslím. Kdyby se dělaly kompromisy, tak by to fungovalo. Stačí říct, že je dnes unavený, nemá na nic náladu a já se budu o malýho starat na sto procent a necháme tatínka odpočinout. Když ale unavený není, tak ať se mu věnuje. Takto by to fungovat mohlo, ale není s ním řeč. Přijde mi, že kdybych toto komukoliv nabídla, pochopí to, on ale ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 21:42
@Bobule151 To snad není možný. To je dvojník. On musí mít vždy určitý hodiny spánku, ale že já už jsem od nějakého sedmého měsíce těhotenství do teď nespala víc jak pět hodin v kuse, to je v pořádku, když jsem celý dny doma na kavalci. A vrchol byl, když mi řekl, že jsem se přece musela vyspat tu jednu noc, jak jsem byla v nemocnici, protože jsem tam byla bez malého. Jasně, člověk se v nemocnici obecně krásně na tvrdý posteli vyspí, kor když na chodbě křičí sestřičky, pořád někdo práská dvěřmi a když jsem přišla o miminko, protože jsem potratila. To může říct jen blbec a on to řekl můj manžel. Tohle nikdy nezapomenu. On si asi myslel, že jsem potratila a šla si v klidu schrupnout. A i kdybych spala celou noc, tak jedna noc spánku v kuse za bezmála dva roky, to je teda dost, abych neměla nárok si stěžovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
