Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak hodně se manžel zapojuje v péči o dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.16 22:05
A nejhorší je, že mamka mě vyčítá, proč jsem si s ním pořídila druhé dítě (jsem teď těhotná). Ale nechápe, že to nemá s jeho chováním spojitost. Po druhém dítěti jsem toužila, přála si ho, chci se o něj starat, chci, aby měl můj chlapeček sourozence. Ani jeden nebude nikdy trpět nějakými hádkami, a stejně s manželem zůstanu, protože má tatínka rád a já mu ho brát nechci. Nebije nás, neřve na nás, umí se postarat (svým způsobem). Takže jedno nebo dvě děti, to už je jedno. A navíc bych se na syna mohla nezdravě upnout a to nechci, radši lásku rozprostřu mezi děti dvě. Takže ještě řeči od mámy, to na klidu moc nepřidá. Snažím se nenervovat, když čekám mimi, ale moc to nejde. Kor až se mi teď začnou plašit hormony, budu ještě víc citlivá k tomu, co se u nás děje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:07
Taky se zapojím. Mám doma něco podobného…když byl syn miminko, snažila jsem se ho zapojit, ale bohužel, možná ze začátku když přišel a viděl že nejsem zrovna úplně svěží 
tak malého pochoval, uspal.. Nikdy ho ale nevykoupal, nepřebalil, neoblékl. Pořád jsem poslouchala, že je miminko ale až bude větší, jak budou jezdit na výlety, k jeho rodičům… Synovi jsou dva a stále čekám 
Přítel sice pracuje často v zahraničí ale když je doma, pokud se malý nepřihlásí on si ho ani nevšimne. Je mi z toho taky smutno. Když něco řeknu tak mi řekne že přece vydělává aby jsme se měli dobře, tak co bych ještě chtěla. Když řeknu co podnikmeme o víkendu tak má buď práci a nebo musí přece k rodičům. Jezdí tam témeř každý víkend. Malýho sebou samozřejmě nechce, jelikož tchýně je neschopná a líná bába a hlídat ho tam musí on. Takže si ho sebou nebere. Když už někam jedeme, jsem unavená uz dopředu. Všechno zbalit, malýho připravit, naházel věci do auta, jelikož nesloži ani kočárek, uvázat ho do autosedačky… Po týdnu co jsem s nim celé dny sama mi věřte že už fakt melu z posledního…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.16 22:09
@koala123 Taky bych rada druhe dite, ale s nim ne.Byt sama na 2 deti nechci. Rozmluva u nas nepomohla nicemu.On je stale ukrivdeny a opakuje, ze se stara financne. 
Casem snad vztah ukoncim a to druhe dite budu mit s poradnym tatinkem. 
- Citovat
- Upravit
3.3.16 22:09
@Tóňa2 Přesně tak. Potáhneme tu svou káru dál. U nás je ještě blbý, že starší má pět a půl, mladší rok, takže jsem s nimi hodně doma. Teď byly nazdechané. Celé dny sama doma. Člověku pak hrabe. Manžel přijde, vypadnou z něj tři věty, rozdivočí holky, já je jdu uložit a on se navečeří a jde pracovat. Proto jsem se zaregistrovala na emimino. Nikdy by mě to nenapadlo. Msto, abych si užívala mateřskou a holek, nemůžu se dočkat, až půjdu do práce mezi lidi. Jinak se asi fakt zblázním. Z rutiny a ze samoty. Protože já jsem fakt sama, i když je vedle mě. Už jsem mu říkala, že by měl jen podnikat, že nás uživí, ale on dvě práce. Myslím, že důvod je jasný. Kdyby nám to vykompenzoval aspoň materiálně. Teď řešíme moje auto, ty debaty jsou vysilující. Já mám představu, jemu to přijde drahé. A tak je to se vším. Zahradní nábytek jsme kupovali tři roky. Manžel problémy doma odsouvá. Pak se kupí, já jsem nervní, děcka jsou nervní ze mě. Jen manžel je nad věcí a v pohodě. On přece dělá maximum, tak co pořád mám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:11
@Anonymní píše:
@koala123 Ja cim dal casteji uvazuji, ze vztah ukoncim. Akorat nevim, jak se pak bude chovat chlap.
Jestli máš kam jít, je to snažší rozhodování, ale já nemám kam jít a byt sama u Prahy neutáhnu. Lepší živořit, než trpět, ale otázka je, co je lepší pro dítě. O mě nejde, já už asi vydržím všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:12
@Bobule151 píše:
@Tóňa2 Jako u nás. Jako přes kopírák. Člověku je hned lépe, když ví, že není sám. Já jsem člověk hodně citlivý a párový a začínám hodně trpět. Naši to vidí, pomáhají jak se dá. Ale já potřebuju manžela a děti tátu. Když čtu tvůj příspěvek, jako bych četla svoje zkušenosti a myšlenky. Nedokážu mu zapomenout, když mě vloni poslal na kontrolu v šestinedělí ve sněhové kalamitě s kojencem a pětiletou, že to prý zvládnu. Zvládly jsme to, byl to děs. A takových nezapomenutelných zážitků je mnoho. Poslední - koupil les za hodně peněz. Poradil se se svými rodiči, které do 25 let skoro neznal, ale nyní ho to k nim hrozně táhne. Ne ty peníze, ale to, že to udělal za mými zády, byl možná poslední hřebíček. Kvůli holkám držím. A kvůli penězům. Ale kdyby se objevil někdo jiný, nevím… Ale to se mě tu mezi důchodci asi nestae.
Tak u nás došlo k podobné situaci, nekoupil sice les, ale takovou zbořeninu v lese bez přístupové cesty, no hrůza, k ničemu to není a nikdy nebude, já o tom nevěděla, prostě najednou nebyla na účtě ani koruna.
Taky mě nechal mnohokrát na holičkách a vůbec mu to nepřišlo divné. Jednou jsem byla na zákroku v nemocnici, po celkové narkóze jsem si tam dvě hoďky poležela a pustili mě domů. On pro mě nepřijel, ale nechal tam na mě čekat děti a já s nimi šla sama domů, byla jsem bez mobilu, cestou jsem několikrát zvracela do škarpy u silnice (narkózu blbě snáším a zvracím po ní)… no prostě úplná katastrofa. Pak se mě omlouval, ale že ho to vůbec napadne, nechat tam děti a odejít. Jako by mu chyběl sociální cit, schopnost komunikace dost mizivá, empatie také nic moc.
Ale zase není zlý, není agresivní, není mstivý. V práci by se mohl přetrhnout, aby měl vše dokonalé, dělá věci navíc, i když nemusí.
Já si mnohokrát říkala, dříve, když jsme měli první dítko, že kdyby se objevil někdo jiný, tak s ním odejdu. Jenže nikdo se neobjevil. A neobjeví. Už tomu nevěřím. A mám strach, že by to mělo zase jiný háček, jiný problém, a že bych šla z bláta do louže.
Vůbec nechápu, kde všechny ty moje kamarádky vzaly ty báječné muže! Fakt jim závidím. Takové ty starostlivé, jak doprovází ženu v šestinedělí k doktorce (i když ona je přemlouvá, ať nechodí, že to zvládne sama), vymýšlí výlety, po příchodu z práce si vezmou děti na dvě hoďky do parku, jsou starostliví, večer si otevřou láhev vína a o všem si se svou ženou v klidu popovídají, přemýšlí, kde vydělat víc peněz, aby si rodina mohla dovolit pobyt u moře… to já fakt neznám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:13
@koala123 píše:
A nejhorší je, že mamka mě vyčítá, proč jsem si s ním pořídila druhé dítě (jsem teď těhotná). Ale nechápe, že to nemá s jeho chováním spojitost. Po druhém dítěti jsem toužila, přála si ho, chci se o něj starat, chci, aby měl můj chlapeček sourozence. Ani jeden nebude nikdy trpět nějakými hádkami, a stejně s manželem zůstanu, protože má tatínka rád a já mu ho brát nechci. Nebije nás, neřve na nás, umí se postarat (svým způsobem). Takže jedno nebo dvě děti, to už je jedno. A navíc bych se na syna mohla nezdravě upnout a to nechci, radši lásku rozprostřu mezi děti dvě. Takže ještě řeči od mámy, to na klidu moc nepřidá. Snažím se nenervovat, když čekám mimi, ale moc to nejde. Kor až se mi teď začnou plašit hormony, budu ještě víc citlivá k tomu, co se u nás děje
U nás je to stejné. Druhé dítě jsem chtěla. I moje mamka vyčítá. Holky ho taky mají rády. Bohužel, já jsemve stavu, že hodně nervuju, holky to cítí a je to na nich poznat. Nedokážu se před nimi tvářit, že se nic neděje, i když se za to nenávidím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:13
Momentálně přítel jezdí přes týden pracovat pryč, takže je doma o víkendu a to se synovi věnuje intenzivně… A přes týden se snaží aspoň zavolat přes skype…
Ale mně to nevadí, já mám o víkendu pohodičku a v týdnu jsem sama s malým, takže nemáme čas si začít s chlapem lézt na nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:15
@koala123 já do druhého nejdu ani omylem, nezvládla bych to. Už takhle mi to někdy ujede a po malým štěkám a občas si to nezaslouží, takže bych pak ještě řvala na chudáka miminko a staršího a to si nezaslouží. Ale rozumím ti, kdybych moc chtěla druhé asi do toho taky jdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:16
@Tóňa2 píše:
Tak u nás došlo k podobné situaci, nekoupil sice les, ale takovou zbořeninu v lese bez přístupové cesty, no hrůza, k ničemu to není a nikdy nebude, já o tom nevěděla, prostě najednou nebyla na účtě ani koruna.
Taky mě nechal mnohokrát na holičkách a vůbec mu to nepřišlo divné. Jednou jsem byla na zákroku v nemocnici, po celkové narkóze jsem si tam dvě hoďky poležela a pustili mě domů. On pro mě nepřijel, ale nechal tam na mě čekat děti a já s nimi šla sama domů, byla jsem bez mobilu, cestou jsem několikrát zvracela do škarpy u silnice (narkózu blbě snáším a zvracím po ní)… no prostě úplná katastrofa. Pak se mě omlouval, ale že ho to vůbec napadne, nechat tam děti a odejít. Jako by mu chyběl sociální cit, schopnost komunikace dost mizivá, empatie také nic moc.
Ale zase není zlý, není agresivní, není mstivý. V práci by se mohl přetrhnout, aby měl vše dokonalé, dělá věci navíc, i když nemusí.
Já si mnohokrát říkala, dříve, když jsme měli první dítko, že kdyby se objevil někdo jiný, tak s ním odejdu. Jenže nikdo se neobjevil. A neobjeví. Už tomu nevěřím. A mám strach, že by to mělo zase jiný háček, jiný problém, a že bych šla z bláta do louže.
Vůbec nechápu, kde všechny ty moje kamarádky vzaly ty báječné muže! Fakt jim závidím. Takové ty starostlivé, jak doprovází ženu v šestinedělí k doktorce (i když ona je přemlouvá, ať nechodí, že to zvládne sama), vymýšlí výlety, po příchodu z práce si vezmou děti na dvě hoďky do parku, jsou starostliví, večer si otevřou láhev vína a o všem si se svou ženou v klidu popovídají, přemýšlí, kde vydělat víc peněz, aby si rodina mohla dovolit pobyt u moře… to já fakt neznám.
U nás si takového pana dokonalého vzala ségra. Když jsme u nich byli před porodem druhé holčičky, manžel se dřel na Jizerské padesátce a ségra měla službu v nemocnici, vařil nám, objel se mnou obchody, nakupoval výbavu, objel se mnou kočárky. No, a o to víc je to člověku líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:16
@Tóňa2 Já se těším, až budou děti jednou samostatný, tak balím kufry a už o něm nikdy nechci slyšet. Každý problém se dá řešit, ale když se vám ten člověk odcizí a zhnusí, je to v háji. Pak už to funguje jen kvůli dětem. Ztracený léta to ale nebudou, protože moje dítě mi vynahrazuje všechny starosti a proto chci i druhé. Jak se říká, děti jsou starost, ale hlavně radost a stojí pro ně žít. I když to jednou budou nevděční frackové, jako matka na ně stejně nikdy nezanevřu. Budu se jim snažit dát do života jen to nejlepší a pak děj se vůle boží.
Dřív jsem měla pocit, jak nedokážu být sama, ale než takový teror, to radši sama budu, nebo si najdu ženskou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.16 22:17
@koala123 píše:
Jestli máš kam jít, je to snažší rozhodování, ale já nemám kam jít a byt sama u Prahy neutáhnu. Lepší živořit, než trpět, ale otázka je, co je lepší pro dítě. O mě nejde, já už asi vydržím všechno.
Momentalne jeste skoro rok budu na rodicaku, takze nezbyva nez zustat s tim… 
.Odesel by on, ja sem ve svem, ale hypo sama nezaplatim. Takze sem v pasti. U nas je prave z jeho strany totalni nezajem o mou osobu a synovy se venuje minimalne.Cely zivot s tim chlaoem ale promrhat odmitam.Uz sem ve stadiu, kdy sem nejspokojenejsi, kdyz je v praci.
- Citovat
- Upravit
3.3.16 22:17
@Bobule151 píše:
@Tóňa2 Přesně tak. Potáhneme tu svou káru dál. U nás je ještě blbý, že starší má pět a půl, mladší rok, takže jsem s nimi hodně doma. Teď byly nazdechané. Celé dny sama doma. Člověku pak hrabe. Manžel přijde, vypadnou z něj tři věty, rozdivočí holky, já je jdu uložit a on se navečeří a jde pracovat. Proto jsem se zaregistrovala na emimino. Nikdy by mě to nenapadlo. Msto, abych si užívala mateřskou a holek, nemůžu se dočkat, až půjdu do práce mezi lidi. Jinak se asi fakt zblázním. Z rutiny a ze samoty. Protože já jsem fakt sama, i když je vedle mě. Už jsem mu říkala, že by měl jen podnikat, že nás uživí, ale on dvě práce. Myslím, že důvod je jasný. Kdyby nám to vykompenzoval aspoň materiálně. Teď řešíme moje auto, ty debaty jsou vysilující. Já mám představu, jemu to přijde drahé. A tak je to se vším. Zahradní nábytek jsme kupovali tři roky. Manžel problémy doma odsouvá. Pak se kupí, já jsem nervní, děcka jsou nervní ze mě. Jen manžel je nad věcí a v pohodě. On přece dělá maximum, tak co pořád mám.
Já už se také těším, až mi skončí mateřská a půjdu zase do práce a tam to budu moc probrat se svými kolegyňkami. Tam jsem cítila vždycky takové pochopení a byla jsem mezi lidmi.
Je to fakt až úsměvné, jak jsou ti naši muži podobní. Můj muž, ač v zaměstnání by se přetrhl, tak problémy doma odsouvá, co to jde, a - ta podobnost je fakt neuvěřitelná - zahradní nábytek teď řešíme druhý rok a není. Spousta věcí doma není nebo jsou nefunkční, rozbité, takové polovičaté. Ale jak píšete, když mu to připomenu - tak on dělá maximum a má toho tolik a neví co dřív a já stále jen vyčítám a nemám pro něj pochopení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:17
@Tóňa2 Jediný rozdíl je asi ten, že v létě jezdíme k moři a v zimě lyžovat do Alp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:19
@Bobule151 píše:
U nás je to stejné. Druhé dítě jsem chtěla. I moje mamka vyčítá. Holky ho taky mají rády. Bohužel, já jsemve stavu, že hodně nervuju, holky to cítí a je to na nich poznat. Nedokážu se před nimi tvářit, že se nic neděje, i když se za to nenávidím.
Já to zatím kvůli dítěti ustojím, ale až bude vnímavější, kdo ví. Taky se to může horšit a pak bude otázka, jestli by rozvod pro dítě nebyl lepší. Ale jí si stejně myslím, že pokud není otec ožrala, děti nebije a člověk se může spolehnout, že když se s ním něco stane, tak se o děti postará, tak je lepší, v té rodině setrvat. Samozřejmě děti nemohou být svědky denních hádek a nevraživých pohledů rodičů, ale věřím, že to zvládnu a půjde mi to zařídit tak, aby naším vztahem netrpěly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
