Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak hodně se manžel zapojuje v péči o dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.16 22:17
@Tóňa2 Jediný rozdíl je asi ten, že v létě jezdíme k moři a v zimě lyžovat do Alp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:19
@Bobule151 píše:
U nás je to stejné. Druhé dítě jsem chtěla. I moje mamka vyčítá. Holky ho taky mají rády. Bohužel, já jsemve stavu, že hodně nervuju, holky to cítí a je to na nich poznat. Nedokážu se před nimi tvářit, že se nic neděje, i když se za to nenávidím.
Já to zatím kvůli dítěti ustojím, ale až bude vnímavější, kdo ví. Taky se to může horšit a pak bude otázka, jestli by rozvod pro dítě nebyl lepší. Ale jí si stejně myslím, že pokud není otec ožrala, děti nebije a člověk se může spolehnout, že když se s ním něco stane, tak se o děti postará, tak je lepší, v té rodině setrvat. Samozřejmě děti nemohou být svědky denních hádek a nevraživých pohledů rodičů, ale věřím, že to zvládnu a půjde mi to zařídit tak, aby naším vztahem netrpěly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:21
@Tóňa2 A umíš si představit, co to bude? Po práci druhá šichta. Manžel samozřejmě neuzná, že jsi z práce unavená. S dětmi napíše úkol a tím bude jeho povinnost splněna a to, že uklízíš, vaříš a stará se o děti, nikdo neocení. Z toho má hrůzu. Teď jsem doma, tak to zvládám, ale až budu chodit do práce, bude to záhul. Bude muset bezpodmínečně pomáhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:22
Holky, taky si někdy říkám že až syn trochu povyroste a já zase budu mít už nějakou rezervu a nebudu brát tu almužnu jako teď, že se sbalim a jdu…možná mu to pak docvakne…a nebo taky ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:22
Jediný, za co jsem ráda je, že nemůže říct, že je živitel, proto se nebude starat. Domů toho moc nepřinese, takže s tím se ohánět nemůže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:23
@koala123 Taky jsem si dala závazek, že se musím víc snažit. JInak jsem stejného názoru. A pak se řídím slovy své babičky. „Nezošklivuj si to.“ Takže si vše občas vykompenzuji nákupy - peníze mi nehlídá, jezdíme hodně k našim a na pokec mám emimino 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:24
@koala123 píše:
@Tóňa2 Já se těším, až budou děti jednou samostatný, tak balím kufry a už o něm nikdy nechci slyšet. Každý problém se dá řešit, ale když se vám ten člověk odcizí a zhnusí, je to v háji. Pak už to funguje jen kvůli dětem. Ztracený léta to ale nebudou, protože moje dítě mi vynahrazuje všechny starosti a proto chci i druhé. Jak se říká, děti jsou starost, ale hlavně radost a stojí pro ně žít. I když to jednou budou nevděční frackové, jako matka na ně stejně nikdy nezanevřu. Budu se jim snažit dát do života jen to nejlepší a pak děj se vůle boží.
Dřív jsem měla pocit, jak nedokážu být sama, ale než takový teror, to radši sama budu, nebo si najdu ženskou
Moje touha po dětech byla vždycky silnější než to „trápení“ s manželem. Takže já šla do druhého i třetího dítěte. I když to vím už od toho prvního dítěte, že muž je takový a jiný nebude. Já myslím, že s mužem to doklepu až do konce, ale vždycky ve mě bude taková ta lítost a mrzutost z toho, že se muž věnoval mě i dětem málo. I když kupodivu teď se třetím dítětem mám pocit, že je to lepší než s tím jedním dítětem - teď je té práce kolem dětí prostě tolik, že kolikrát po příchodu z práce prostě muž musí vykonat nějakou aktivitu, s dětmi mi pomoci, protože je toho prostě moc. Takže je to zvláštní, ale ty největší krize, kdy on fakt nic doma nedělal a měl pocit, že já si ho vůbec nevážím - byly v době, kdy jsme měli jen jedno dítě. Teď to doma běží všechno nějak rychleji a muž je do toho dění kolikrát vtáhnut - asi i proti své vůli - ale jinak by to nešlo.
Dřív jsem měla právě ten pocit toho odcizení až zhnusení. Co se nám narodilo třetí, tak to tak hrozné není. Nějak se to zmírnilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:24
@desire1 Jenže, co dítěti říct? Ono bude mít tátu rádo a tebe bude brát jako tu, co rozbíjí rodinu. Chceš mu vyprávět, jak je jeho otec neschopný? Z toho mám strach. Podle mě do plnoletosti dětí fakt odejít nejde. A představa, že si nabrnkne nějakou pipinu a ta se bude starat o moje dítě v době, kdy bude zrovna u něj? Děkuju, ale nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:25
@koala12 můj muž je rodič, tak jako já 
když chodil do práce, tak přišel domů grogy, ale i přesto si s dcerkou hrál a věnoval se jí..o víkendu nebyl bylo běžné, že si s Malou vypadli ven, nebo já jela pryč…později v jejím roce a půl jsem chodila na 12tky do práce a oni to zvládali v pohodě - perfektní péče, výlety, dokonce doma uvaříno a udělaná i nějaká ta práce kolem baráku!
Pak přišlo těhu a mě začala dovolená, spaní třeba do oběda atd…momentálně je dceři 25měsíců a synkovi 2 měsíce - muž je s námi doma a i kdyż na mě je péče o Malého (kojení), tak je běžné, že ráno vstáva s dcerou, vaří, bere si deti ven, nebo je nechám doma a odskočím si pryč…
Prostě je to rovnocenný rodič a já ho za to zbožňuji! Vztah s detmi má perfektní a já ho za to zbožňuju!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:26
@Tóňa2 Taky si myslím, že až za ním dítě přijde a řekne, že si chce hrát, tak bude muset chtě nechtě. Teď malý nemluví, od každé činnosti utíká, tak si to manžel zlehčuje tím, že řekne, že ho nepotřebuje. Ale jak píšeš, tak lítost ve mě bude navždy. I když začne víc fungovat, vždy mě bude mrzet, jak se stará o malého jen když je potřeba nebo ho poprosím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:27
@koala123 Já bych zase měla problém mu děti půjčit. I teď když občas musí pohlídat, mám šklub u žaludku. Zatím to holky přežily ve zdraví. Takže vydržím. Někde hluboko vím, že ho mám ráda, možná ho i miluji, ale bojím se to vyslovit, protože se bojím, co zas přijde za jobovku. Třeba až budou holky větší, najdeme k sobě zase cestu. Věřím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:27
@kessi22 To ti moc přeju. Je fajn, že jsou i takoví manželové a tatínci. Určitě vychováte děti, co se ke svým budou chovat tak zodpovědně, jako vy dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:28
@Bobule151 mám to stejně, když už vidí že je zle, něco mi koupi nebo řekne ať jdu a vyberu si to a to… no koupí si mé 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:30
@Bobule151 Já se taky bojím mu malýho nechat. On si vůbec neuvědomí, že nechal na zemi nůž, když řezal koberec. Nechává po bytě šroubky, a vymlouvá se na to, že se nedá nic dělat, že je prostě zapomětlivý. To se sice nedá nic dělat, ale až zapomene zavřít okno a dítě vypadne a zabije se, bude mi celkem jedno, že to nebyl úmysl, ale jen zapomněl. Blbý ale je, že všechny karamboly měl malý se mnou. Ono se ale není divit, když jsem s ním tolik hodin denně a manželovi může maximálně spadnout z kolene, když ho nechává čučet, jak paří hry 
. Ale taky se bojím. Když jsi představím, jak bych si to vyčítala, fuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.16 22:30
@koala123 píše:
@Tóňa2 A umíš si představit, co to bude? Po práci druhá šichta. Manžel samozřejmě neuzná, že jsi z práce unavená. S dětmi napíše úkol a tím bude jeho povinnost splněna a to, že uklízíš, vaříš a stará se o děti, nikdo neocení. Z toho má hrůzu. Teď jsem doma, tak to zvládám, ale až budu chodit do práce, bude to záhul. Bude muset bezpodmínečně pomáhat.
Jó to budou těžký časy, zvyknout si na „dvě“ práce (domácnost a zaměstnání). To už nebude ani ta večerní pohoda u emimina a televize. U nás to bude zase lepší na peníze - teď máme fakt málo a já jsem z toho stále taková napnutá, štve mě, že muž nosí domů málo peněz…
Nedávno mě kamarádka líčila, jak přijela z práce domů (má dvě děti 6 a 9 let) později, protože šla ještě s kolegyní na kafe. Její muž mezitím vyzvedl děti z družiny, napsal s nimi úkoly, udělal kuřecí plátky s domácími hranolkami a cestou z družiny ještě koupil nějaké sladkosti (kamarádka zbožňuje sladké). Když přišla, děti vykoupané, připravené spát, stůl prostřený, poklizeno, pohodička. No to je kruté, říkala jsem jí, takhle mi to vyprávět, když ví, jak je to u nás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
