Jak moc se těšit na miminko?

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
13.4.21 19:44

Jak moc se těšit na miminko?

Ahoj všichni,

mám na vás takovou filozofickou otázku a zajímá mě váš názor nebo i zkušenosti, jak jste to měli doma vy. Čekáme první mimčo a kromě obvyklých věcí řešíme jeden problém. Jde o reakci mojí versus reakci mojí mamky resp. budoucí babičky prvního vnoučete. Rodiče vědí o mimču od samého začátku… měli jsme radost a chtěli jsme se pochlubit :-)
Já k celé té věci vždycky přistupovala trošku racionálně, snažila jsem se to nepřehánět a neupínat se na mimčo v prvních týdnech (jsem realista a nikdy nevíte, co se může stát), celou věc jsme si chtěli nechat pro sebe, než se přežene minimálně první trimestr. Tedˇ, ačkoli mám nějaké malé zdravotní problémy se na mimčo těším a prožívám to, jak se má.
Moje mamka naopak bláznila od první chvíle. Nejraději by to vykřičela do světa, od samého začátku by nakupovala výbavičku a volala denně, jestli je něco nového. Díky tomuhle přístupu jsem se dost stáhla do sebe, co se týká komunikace s ní. Neměla jsem najednou chuť s ní o čemkoli mluvit, protože ze sebemenší hlouposti bylo najednou obrovské téma. Snažila jsem se jí několikrát slušně požádat, aby trošku ubrala, že potřebuju čas, abych si vše srovnala v hlavě a potom můžeme začít bláznit spolu, ale úplně to ignorovala a jela si dál to své. Nakonec jsem se pohádaly a rozešly s názory s tím, že já mám pocit, že mě nerespektuje a ona s myšlenkou, že jsem divná a netěším se na dítě.

Já teď zpětně nejsem schopná posoudit, jestli jsem reagovala přehnaně a jsem opravdu, jak říká mamka „divná“ nebo jestli je na mém postoji taky něco pochopitelného?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4358
13.4.21 19:49

Jestli je to mamky první vnouče, tak se dá pochopit to nadšení, ačkoliv by měla umět poslouchat co jí říkáš a pokud možno se podle toho se i chovat. Chápu rozhodně i tebe, já ty těhotenství prožívám taky spíš racionálně, nemám potřebu se na to nějak upínat nebo to křičet do světa. Nicméně by byla škoda si kvůli tomu pokazit vztah s mamkou, zkuste vychladnout a pobavit se o tom znovu, v klidu, bez emocí :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
930
13.4.21 19:51

Já myslím, že je opravdu lepší se ze začátku až tak citově neupinat na dítě, zejména ten první trimestr je poměrně velká šance, že to nedopadne. Pokud jsi mámu požádala o respektování tvého prožívání tvého těhotenství, pak si nemyslím, žes reagovala nějak nepřiměřeně :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
43654
13.4.21 19:52

@Míša 1312
Co bych dala za to mít poprděnou mámu, co se raduje z prvního vnuka (umřela 5 let před jeho narozením).
Chápu její bláznivou radost i tvůj strach se nahlas radovat. Zlatý střed by byl asi nejlepší, ale její chování nejspíš budeš muset přijmout a ozvat se, pokud už ti to nebude příjemné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.4.21 19:54

No tak přesně tohodle se bojim u tchyne, až s tim půjdem ven. Zatim to tutlame je to na začátku. Ta ma uz nekolik let zmereno kam se vejde postýlka a vybavu co jsem si kdysi sila ještě na škole snad nebudu pouzivat. To snad nemyslim vážně.

  • Citovat
  • Nahlásit
2200
13.4.21 19:54

:) oboji. Obe mate pravdu, obcas to tak byva. Tebe chapu v te zdrženlivosti, taky jsem na těhotenství nahlížela podobne, ale zpetne mi doslo, ze si clovek tou racionalni opatrnosti zbytecne „kazi“ radost. On totiz vzdycky bude duvod teseni se a radost odkladat. Srdicko, prvni screening, druhy, porod, pak se zas muzes bát kojeni, prospivani, sids, motoricky vyvoj… zkrátka vzdycky si jde rict, ze si oddechnes AZ, ale pravdou je, ze si tak ten zivot jen nechas utéct ve starostech a obavach.
Plus si nemysli, ze by ve tvoji reakci na mamu nehraly roli hormony :lol:
Babička uz ma zkratka zivotni nadhled a verim, ze cokoliv by se stalo, byla by tam pro tebe, ale chtela si prvni těhotenství sve dcery uzit, nic vic, nic min.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10751
13.4.21 20:01

Prostě jste každá jiná a každá prožíváte tu událost jinak. To je normální, nereaguje každý stejně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3167
13.4.21 20:23

Normalni jste obe. Proc byste se mely tesit stejne? Tebe cekaji prdiky, zoubky, nenaspani, ji muckani s miminkem a vecer klidne vinko s kamoskama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7862
13.4.21 20:26

Myslím, že až bude jednou moje dcera těhotná, budu z toho poblaznená víc než ze svých těhotenství.. Budu se víc bát, aby bylo všechno v pořádku, budu se hrozně těšit.. Pro čerstvou babičku je to velká věc a to pochopíš zakladatelko až budeš mít svoje dítě na svete :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
alena1995
13.4.21 20:51

Přehnaná reakce, ale z tvé strany. Mít já takovou mámu, co se těší semnou a řeší to, radí mi, těší se na vnouče, byla bych moc ráda. Pochopíš až budeš mít své dítě asi :) prostě jsi její dítě a čekáš její vnouče, víš jakou musí mít radost?

Já se těšila na mimino od začátku (8tt) a někde v hlavě bylo i to, že se něco může stát, ale upřímně, to je život, nemůžeš celé těhotenství být přeci ve strachu a pořádně si jej neuzit.

  • Citovat
  • Nahlásit
4934
13.4.21 21:03

@Míša 1312 myslím, že jediná chyba byla to říct hned na začátku ;) já si to nechávala pro sebe a přítele do 12. týdne…

jinak reakce je adekvátní, babičky bývají takto střelené…no až emoce opadnou zkus jí vysvětlit, proč se nechováš stejně :-) já tě chápu, ono pořád je tam ten strašák, co kdyby bylo něco špatně…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.4.21 21:10

Já tě chápu, taky se umím těšit, ale takové to „óchání“ na všechny strany je mi neskutečně protivné a falešné. Snad jí to zapálení vydrží a ne, jak některé babičky žasnou jenom před ostatními a zbytek roku si na vnouče ani nevzpomenou. :think:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat