Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jak kdybych četla svoje pocity
. Jsem 29tt a souhlasím se vším, cos napsala a chápu Tě. Ale ne každý je taková ta maminka, co se vše najednou motá jen kolem miminka, to neznamená, že budeme špatné mámy a nemáme je rády! Až budou na světě, tak se to otočí, zatím je to prostě asi příliš abstraktní ![]()
Neboj, budeš skvělá máma, už jen to, že nad tím přemýšlíš
![]()
Ne takové tajtrlíkování s břichem jsem fakt nedělala, vpřed mne hnala motivaci a pocit odpovědnosti „vyrobit“ to dítě co nejzdravější,
láska přišla po porodu postupně
Nikdy jsme v těhotenství dítěti nečetla, zpívala nebo na něho nějak extra mluvila. Spíš jsem mu nadávala ať tolik nekope
A miluju je bezpodminečně
Myslím si, že vztah k miminku máte. Jen si to neuvědomujete. Až miminko uvidíte, tak láska naběhne úplně sama. Měla jsem to podobně, protože o miminko jsem se moc bála a na lásku nějak nemyslela 😊
Ale prosím tě, dítě si v bříšku vystačí samo. Jen mu dopřávej zdravé a kvalitní jídlo.
Dřív ženské do 9. měsíce makaly na poli, starali se o další děti, museli se věnovat hromadě jiným věcem… a po porodu z nich byly skvělé matky, děti dokonce vychované, což už dnes moc nevidíš.
Neboj, po porodu už se vše bude točit JEN kolem miminka. ![]()
Z dětí obecně jsem se nikdy neumela a vlastně asi neumim poprdět. ŠIšLANI, roumazlovani a nuchnani mi neprikde uplne přirozené. To ale neznamená, že delam neco špatně zreba budu umět něco co ostatní mamy neumí.
Chápu, zvlášť u prvního je těžké si ho představit, takže nějaká láska je jasná, ale jde to těžko popsat
a zpívat nebo číst břichu, to sem nikdy nedělala
bych si připadala jak blázen
a kupodivu mám 2 děti, které miluju, mám k nim hezky vztah, ale taková ta mega láska přišla až po te prožité bolesti při porodu když sem si je pochovala ![]()
Kdybys svoje dítě nemilovala už teď, tak tě taková myšlenka ani nenapadne. Nic bys s chutí nezařizovala, všechno by ti bylo jedno. Čtení a zpívání miminku v břiše mi přijde jak z romantického filmu pro ženy. Neznám nikoho, kdo by toto provozoval. To si šetři až pro narozené dítě, určitě to ocení víc tak kolem 1 roku.
Mne se libilo, kdyz zacaly pohyby, pak se mi to libit prestalo, kdyz mi cely odpoledne az do pozdniho vecera rozkopaval zebra a organy
Ale bylo hezky, kdyz bylo videt, jak se vyboulila tu noha, tu ruka… No a to je asi vse, zadny ňuňánkování, sislani, zpivani, cteni se nekonalo, diky bohu ani manzel nemel potrebu se rochnit s brichem a mluvit na nej. Kamaradka si to uzivala ruznymi zpusoby, mazani bricha delala v klidu a brala to jako ritual plny lasky… ja si vecer po sprse rychle natrela bricho a spis me to otravovalo
Je asi tak tisic jinych veci, kvuli kterym bych si mohla delat vycitky, ze jsem spatna mama, ale tyhle brisni vopicarny jsou fakt nicotnost.
Ne, nikdy jsem vztah k miminu v břichu neměla, nikdy jsem si břicho nehladila a nikdy jsem miminu neřekla jménem, dokud se nenarodilo. U první dcery jsem čekala do 20 týdne, zda bude zdravá a bude se moct narodit nebo zda půjdu na ukončení. Čekání a bolest byly ukrutné, proto jsem si vybudovala odstup k břichu, abych případnou ztrátu vůbec přežila. Druhá dcera sice byla zdravá, ale strach, že se něco pos..re mi nedovolil k ní budovat vztah před porodem. Obě děti miluji.
Ahoj
Ne každý na miminko v břiše mluví, zpívá mu a já nevím co ještě. Každý jsme jiný, děláme, co je nám příjemné a přirozené a rozhodně není dobré se do čehokoliv nutit. Mám úplně stejné pocity, jsem v týdnu 25 a to že za pár měsíců budu mít malou v náručí mi přijde strašně abstraktní a stále si to plně neuvědomuji. Mluvím na ní jen občas, když jí řeknu, ať mě nekope laskavě do toho močáku, že jsem byla před 10 minutami
Nejpodstatnější je, abys byla v pohodě a tímhle se rozhodně nestresuj ![]()
Kdybys svoje dite nemilovala, tak nekde chlastas, paris a hulis a porodis ho na verejnych zachodcich cestou ke kadernici
.
Zpivanim brichu se to fakt nemeri.
No byla jsem těhotná. Nachystala pokoj, základní výbavu a tím to pro mě haslo. Dceru miluju. To jak přistupuješ k těhotenskému břichu vůbec nevypovídá o tom, jaká budeš matka.
Hezký den,
jsem ve 33tt. a od začátku mi ještě nedochází, že budeme mít miminko, o které jsme se tolik snažili. Mám o něj samozřejmě strach, hladím ho, ale všude čtu, jak ostatní maminky miminko v bříšku bezmezně miluji, čtou mu, zpívají a povídaji. Mám výčitky, že tyhle věci mi nějak nejdou. Baví mě vše zařizovat, na děťátko se těším, ale zároveň mám strach, strach z porodu a strach z toho, že tam neproběhne takový ten silný mateřský cit.
Měla jste to takto některá v těhotenství? Změnilo se to porodem nebo jste si k dítěti vytvářela vztah až prubezne. Cítím se jako špatná matka už teď.
Moc děkuju.