Jak motivovat, aby poslechla hned?

821
17.5.18 23:15

Jak motivovat, aby poslechla hned?

Snad se mi podaří problém popsat. Mám dceru skoro 5 a jsem už unavená a vyřízená z toho, jak musím pořád všechno opakovat a dcera to stejně neudělá. Jak se říká, 100 x nic umořilo vola. Tak já jsem ten vůl, protože už fakt nevím, jak na ni. Všechno jí hrozně dlouho trvá, chystání ráno do školky hrůza, po 20 minutách a minimálně 10 upozorněních je pořád v pyžamu a hraje si, po příchodu ze školky se stejnou dobu převlíká do domácího, když volám k večeři, tak se musí ještě na zahradě dohoupat nebo něco dodělat, od jídla odbíhá, pořád si pro něco někam chodí, je jak pytel blech. Samozřejmě trvám na tom, aby se u jídla sedělo, ale pokud neodbíhá, tak sedí a nejí, musím pořád připomínat, ať jí. A takto je to se vším. Po večeři jdem nahoru dělat logopedii, zdržuje na schodech, chce mi něco předvádět, v ložnici neposedí, válí se u té logopedie po posteli, nesoustředí se, chce mi něco povídat. Čištění zubů před spaním, úklid hraček to samé, všechny tyhlety aktivity během dne musím neustále přikazovat, upomínat, stát nad ní jako policajt a nakonec stejně vypěním a řvu a pak je mi to líto. Nechci, aby si mě děti pamatovaly jako matku, která pořád jen stresuje a honí je. Je to moje chyba, ale nevím, jak jinak na dceru působit, aby dělala to, co má. Mám na starost dvě děti, velikej barák, k tomu zahrádka a potřebovala bych, aby měl den alespoň 48 hodin, abych všechno stihla. Jsem si vědoma, že pořád jen kvaltuju, jakákoli činnost je honem honem, spěcháme, ale nevím, jak to změnit. Nechci ty děcka pořád honit, ale zase když dceru nechám, tak nebude nikdy nic hotovýho… A to ani nemluvím o mladším, kterého pořád hodně obsluhuju. Prostě nevím, jak to udělat, abych byla víc v pohodě a klidu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
10429
17.5.18 23:22

A umí už hodiny? U nás platí dát vyhrazený čas, do kdy má co být hotovo - takže např. ukážu na hodiny a řeknu, že až bude velká ručička dole na šestce, jdeme (a v případě ignorování připomínám, že bez poslouchání nebude večer čtená pohádka, to na děti teď nejvíc platí).
Dřív jsem i občas používala takové malé přesýpací hodiny, co jsem dostala v dárkové sadě čajů (byly tam troje na 3,4,5min.), např. jsem řekla už dvouleťákovi „teď budeme uklízet, než se dosype písek, a pak si budeme zase hrát“ - docela to fungovalo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
210
17.5.18 23:26

Ja doufala ze věkem to bude lepsi ;-) synovi je 3,5… a slyším porad ale ja jeste musim/ potrebuju/ dodělám… takze po 150tem opakování zarvu jak policajt ze zasahovky a najednou to jde… a vždycky se pak ptám sama sebe proc to nejde jinak ;-/ zatim jsem na nic nepřišla :-(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2740
17.5.18 23:27

Já mám 3 leťáka a je to u nás to samý, dokáže mě zprudit během 5 minut, co přijde domu.Jak říkáš ty, neposlechne, vzteká se, všechno opakovat donekonečna, brečí…hruza, hruza…Radu nemám, u nás je to snad období vzdoru, které snad přejde :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2740
17.5.18 23:28
@Bara04 píše:
Ja doufala ze věkem to bude lepsi ;-) synovi je 3,5… a slyším porad ale ja jeste musim/ potrebuju/ dodělám… takze po 150tem opakování zarvu jak policajt ze zasahovky a najednou to jde… a vždycky se pak ptám sama sebe proc to nejde jinak ;-/ zatim jsem na nic nepřišla :-(

já už jsem na to ALE úplně alergická, nejdřív manželův prostřední syn, kterého máme jednou za 14 dní a ted už i náš, takže to je denno-denně 100× ale, ale, ale

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2151
17.5.18 23:30

:lol: no jak u nás doma

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
680
17.5.18 23:46

Jako u nás s čtyřleťákem. Je úplně jiný než starší. A mám to úplně stejně. Pořád ho honím, pak hulákám a nakonec je mi to strašně líto. A přitom vím, že to nedělá schválně, že se snaží, že prostě potřebuje na vše víc času a má jiné priority. A já si to musím pořád připomínat, že ho musím takhle akceptovat a neprudit, pokud chci, aby z nêj vyrostl pohodový člověk a ne uzlíček nervů.
Rada…asi se obrnit trpělivostí a snažit se zařídit tak, aby se vse stíhalo i s jejím pomalejsím tempem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
409
17.5.18 23:54

Jo holky přidávám se k vám :-), taky mě už nebaví to všechno opakovat pořád dokola, taky se u nás vyskytuje často, já to neumím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
821
18.5.18 00:00

Tak koukám, že je to všude stejný. Já bych se potřebovala uklidnit a furt na ty děcka neřvat, akorát nevím, jak na to. @zrcadlo Přesýpací hodiny někde mám, vyzkouším, jinak hodiny ještě nezná. Já se to vždycky snažím nějak po dobrým, třeba závodíme, kdo uklidí nejvíc hraček, ale ne vždy to funguje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1135
18.5.18 00:09

U nas dost zabira na ta decka moc necekat. Reknu, ze o pul osme se jede do skolky a pokud nebudou prevleceny, tak jedou v pyzamu. A oni vi, ze to udelam. A ja to s klidem opravdu udelam. Zatim jsem to udelat nemusela. Stejne tak s odchodem do postele, v osm se cte pohadka, pokud nemas vycisteny zuby a pyzamo, nazdar bazar, pohadka pro Tebe neni. Jidlo, ted se ji. Neprisel jsi na zavolani k jidlu, fajn, nejis. A tak dal…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1965
18.5.18 00:15

Děvčata, ani nevíte, jak tato diskuze hladí po duši matku neurotičku. :oops: :lol: Někdy si večer říkám, jestli byl za celý den moment, kdy jsem zejména na dceru hezky promluvila - pořád lítají nějaké příkazy, výhrůžky, ultimáta. A stejně je to většinou k prdu. Pak mám k tomu všemu ještě výčitky, že jsem nedůsledná.

Ty přesípací hodiny vyzkouším, to je dobrý nápad. Na dceru zatím nejlépe funguje počítání - na tři vzít boty a mazat na chodbu se obouvat, na deset být svlečená a připravená na koupání apod. Bohužel syn chytá podobné móresy, a s tím nějaké počítání nehne ani náhodou. Zabejčí se a začne řvát.

Přesto všechno věřím, že jednou (třeba až přijde puberta) budeme na tuto dobu vzpomínat jako na nejhezčí období… :srdce: :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
821
18.5.18 00:37
@Leli83 píše:
Děvčata, ani nevíte, jak tato diskuze hladí po duši matku neurotičku. :oops: :lol: Někdy si večer říkám, jestli byl za celý den moment, kdy jsem zejména na dceru hezky promluvila - pořád lítají nějaké příkazy, výhrůžky, ultimáta. A stejně je to většinou k prdu. Pak mám k tomu všemu ještě výčitky, že jsem nedůsledná.
Mám to úplně stejně a říkám si, jak mě ty děti asi musí vnímat. Jako matku, která furt řve?? Moje máma toho taky měla určitě dost, neměla ten komfort, jaký já mám dnes a nepamatuju se, že by na nás někdy křičela…
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
133
18.5.18 00:39

Dle popisu mi to přijde jako dcera od kamarádky, taky téměř 5 letá. Ta na jasný rozkaz vyjednává, maminka řekne A a ona na to, co třeba B? A maminka s ní řeší jestli A nebo B.
Mám stejně starou dceru a upřímně přiznávám, že na toto bych nervy neměla. Dávám dceři prostor, ale taky chci, aby poslouchala a jsem v tom přísná a důsledná.
Teď je jen otázka, co je pro děti do budoucna lepší - kamarádčin mírný přístup, kdy dcera už odmalička umí vyjednávat anebo můj přísnější režim, kdy dcera ctí hranice. Upřímně, někdy si nejsem jistá. Ale na svou obhajobu vím, že jinak bych to nedala ;)
Třeba dceři děláš do budoucna službu v tom, že ji učíš se prosadit!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7902
18.5.18 00:49

@Mandarinka01 U nás to mělo podobnou tendenci, sice jen v některých věcech (které očividně dělají neradi, jako oblíkání a jídlo) a v menší míře, i tak to ale bylo otravné jak pro nás rodiče, tak pro děti. Měla jsem pocit, že čím víc člověk připomíná, tím déle to pak těm dětem trvá, odvádějí pozornost, protahují činnosti, místo aby je zkrátily. U nás hodně pomohlo ignorovat to odvádění pozornosti a nechat je pocítit následky jejich nicnedělání. Třeba u jídla - nepřipomínám. Nejíš - nejez. Máš za půl hodiny hlad? - Tvoje smůla, jen konstatuju, že měl jíst, když bylo jídlo na stole. Neřvu po nich, nezlobím se, ale jídlo nedám. A samozřejmě neexistují sladkosti apod. Oblékání - trochu u nás funguje soutěžení, kdo bude oblečený jako první, ale opravdu jen trochu. Takže zahlásím, že se oblékáme a pokud nejsou kluci oblečení v nějakém rozumném čase, tak balím oblečení do tašky a odcházíme tak, jak jsou. Stalo se to slovy dvakrát, na chodbě začali brečet, že jsou v pyžamu a bosí, tak jsem jim jen v klidu řekla „Ale já jsem vám říkala, že se máte oblékat, teď už musíme jít“. A už se převlíkají spolehlivě. A když náhodou ne, tak stačí připomenout, že půjdou v pyžamu a už to lítá. Pokud je poprosím třeba o uklizení hraček a neudělají to, neudělám zase já něco, co chtějí oni po mně. A mám pocit, že čím víc v klidu to říkám, tím í to funguje. Ne, že bych si myslela, že se mě děti snaží vytočit, ale spíš v tom mém klidu cítí takovou tu rozhodnost, že se mnou fakt nehnou. Když se rozčiluju, tak jim dávm najevo svou nejistotu a pak to moc nefunguje. Na všech takových aktivitách se s nimi domlouvám s nějakým předstihem (např. teď si ještě 5 minut pohraješ a pak uklidíme hračky. Hodiny neumí, ale stejně to časové ohraničení funguje, i když přesně neví, kolik je 5 minut) a pokud to udělají tak, jak jsme se domluvili, tak je pochválím a řeknu něco v tom smyslu, že jsou moc šikovní, udělali mi radost a teď máme víc času třeba na čtení, povídání, nemusíme utíkat na tramvaj apod. Ne, že by to fungovalo stoprocentně, ale je to o dost lepší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1965
18.5.18 01:02

@ngauruhoe @Hoa Mai Hm, tak u nás se ani toto moc neosvědčilo. Resp. vyzkoušela jsem asi 2× - poprvé jsem využila jako sankci právě nečtení před spaním. Dcera brečela tak, že se až zalykala. Sice jsem nevyměkla, ale pocit jsem z toho teda měla hrozný. Podruhé jsem v zimě přistoupila k tomu, že když nebude oblečená, jdeme ven bez ní. Neoblékla se, syna jsem měla vypraveného, tak jsem ho začala obouvat, otevřela jsem dveře, že odcházíme a - dcera naběhla na chodbu s hromadou svršků pod paží a s hysterákem, že jsem myslela, že na nás sousedi zavolají OSPOD. Navíc byla po zbytek dne strašně lítostivá, procházku jsem si stejně neužili. :nevim:

Ono asi holt co dítě, to přístup. Dcera je dost cíťa, hodně přemýšlivá, pořád nad něčím koumá, hlavu v oblacích, ale zároveň je prostě jak zpomalený film. Už jsem si zvykla, že jí leccos trvá déle, co nemá v rukách, asi bude mít v hlavě. Ale je to o nervy, no.

@šnitlík Právě že třeba u nás vyjednávání nebereme - co se řekne, to platí. Neměla bych na to nervy. Ale má prostě svůj svět. :nevim: I když zvednu hlas a mám jasný požadavek, tak sice začne třeba „makat“, ale jakmile ji v mezičase něco zaujme, tak konec. Zapomene, co se po ní chtělo, a jede si svoje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama