Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak motivovat puberťáka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.2.23 10:36
@Lenka_Hal zkoušela jsem to. Když jsem mu dala vybrat, tak mi řekl, že si teda večeři obstará sám. Zapekl si toasty. Když jsem mu přestala prát, protože mi nedonesl hromadu prádla do koše, tak chodil v jedněch trenkách celý týden. To už se pak dcera naštvala a odnesla to prádlo za něj bez mého vědomí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:43
@Gabčulinda píše:
Nechci se rozepisovat ke každému příspěvku zvlášť, takže to shrnu sem. Puntíky jsem asi špatně vysvětlila. Není to pro mou kontrolu, ale proto, abych jim usnadnila život. Respektive aby nemuseli myslet na to, co je potřeba udělat. Vidí to i u mě. Každý večer si píšu, co je potřeba udělat a zařídit druhý den, abych to nemusela nosit v hlavě a mám tak větší pohodu. Když vidí, co je čeká, tak si to mohou rozvrhnout podle sebe, ne podle toho, co jim řeknu a připomenu. Nejsem tyran, co je buzeruje za každý puntík. Ten seznam tam je hlavně pro ně a dcera si to hodně chválí. Syna nenutím ho používat, pokud si své povinnosti ohlídá sám.K tomu srovnávání s dcerou, nikdy jsem dceru neupřednostňovala před synem a už vůbec je mezi sebou nesrovnávám tak, aby u toho někdo z nich byl. To si řekneme mezi sebou s partnerem večer, když už děti spí, že dcera zvládla tohle, syn támhleto.
K učení: připomenu, že má úkoly, že mají písemku, ale násilím ho od obrazovky nemůžu odtrhnout. „Kubí, máte ve středu písemku z němčiny, potřebuješ to probrat?“ „Neee, to umim!“ „Kdybys chtěl vyzkoušet nebo poradit, tak přijď, po večeři budu mít čas.“ Nepřijde, přinese za 5, protože neuměl. Ale já za ním nemůžu chodit co 20 minut, jestli náhodou nekecá a jenom se mu nechce učit. Navíc vím, že když mu jde v pololetí o známky, tak se hecne, učí se sám od sebe, dělá úkoly a bez keců, takže ho ani nemusím hlídat. Přesto, že má své „dys“, tak moc dobře ví, co má dělat a že kdykoliv může přijít za mnou i partnerem. Stejně tak, když ho něco trápí, něco mu nejde, nebo ho někdo štve. To přijde a klábosíme i celé odpoledne. Dá se s ním na jeho věk velice rozumně mluvit a bavit o všem. Jenže on by doma nejradši nedělal nic a vše nechal na nás.
Dcera je vzrůstem malá, takže spoustu věcí nezvládne, partner přijde z práce večer, nahodí montérky a jde stavět zdi, aby měly děti co nejdřív vlastní pokoje. No a já jsem na nemocenské a čekám na operaci páteře, takže i moje fyzické síly mají své limity. Syn to moc dobře ví, že třeba sehnout se do té myčky je pro mě otázka velké bolesti. Jenže je mu to jedno. I kdybych měla bolestí umřít, tak se radši zakempí v pokoji a bude dělat, že neexistuje.
Když se zadaří, chválím, poděkuju (i za snahu), když něco přeženu, omluvím se. Snažím se jet přes pozitivní motivaci, ale nefunguje na něj absolutně nic. Prosím ho slušně o pomoc, vysvětluju, proč je daná činnost potřeba, neřvu na něj „Vyndej nádobí z myčky!“, ale řeknu mu slušně „Prosím tě, dneska mě hrozně bolí záda, mohl bys vyklidit myčku? Potřebuju udělat místo na lince, abych mohla uvařit večeři.“ Odkýve, že to udělá a vykašle se na to. Všechno má na salámu, ale i moje duševní zdraví má své meze.
Podle některých příspěvků tady mám dojem, že bych za ním měla chodit s kolkovanou žádostí, balíkem tisícovek, novým notebookem se zlatu stuhou a prosit ho na kolenou, aby nám alespoň trochu pomohl s chodem domácnosti, ve které taky žije. Chci jen, aby se nějak zapojil a neviselo všechno jen na nás ostatních. Kdybych si dovolila tehdy já to samé ke své mámě, tak přijdu o zuby.
Když nevyndá myčku, nemůžeš vařit a jdeš se setrou do restaurace, on ať si vezme rohlík 
když si neumeje a nepripravi krabičku tak nedostane svačinu. Jako fakt nechápu, proč kvůli tomu řvát, JEHO BOJ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:45
@Gabčulinda píše:
@Lenka_Hal zkoušela jsem to. Když jsem mu dala vybrat, tak mi řekl, že si teda večeři obstará sám. Zapekl si toasty. Když jsem mu přestala prát, protože mi nedonesl hromadu prádla do koše, tak chodil v jedněch trenkách celý týden. To už se pak dcera naštvala a odnesla to prádlo za něj bez mého vědomí.
No a? Tak bude jist půl roku tousty a chodit v jedněch trenkach. Co je tobě do toho? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:55
@Anonymní píše:Chapu, ze jsou deti rozlitane a snadno zapomenou, ale prave proto maji oba na A4, ktera je nalepena na skrini u jejich pokoje rozepsane veci, ktere se opakuji a mely by je delat. Vzdy vecer na dalsi den delam puntiky, aby neco nezapomnely a mely i cistsi hlavu, protoze jim pak staci jen hlidat „seznam praci“a udelat fajfku, ze je hotovo.
Nerikam mu nic direktivne, slusne ho pozadam a nebo vysvetlim, proc je to, ci ono potreba udelat. Napr. „Kubo, prosim te, vyklid mycku, potrebuju dat umyt dalsi nadobi.“
On „Jeziiis, proc to jednou neudela Tereza? Furt to delam jenom ja a ja jsem byl vencit psa!“Jenze kdyz mu uz po tisici reknu, ze ona jeste nedosahne do hornich skrinek, takze delala neco jineho a se psem byla venku taky, to ho nezajima a dava mi sezrat, ze si dovoluju vubec po nem neco chtit.
Dekuji
Mne to prijde hrozne na silu 
, na pubertaka moc nalajnovane. Je mam teda trochu mladsi deti, ale spis pomahaji, s cim je zrovna treba. Nemaji nejake primo vlastni povinnosti krom vlastniho bordelu v pokoji a poradku ve vecech skolnich.
S tou vytucnenou vetou by me poslala i nejstarsi 11r do zadele, ze kdyz ja potrebuju, tak at si to udelam. Ja na to spis jdu jinak - ne, ze to jsou povinnosti, pres ktere nejede vlak, ale ze jsou to drobnosti, ktere mi v te konkretni chvili hodne pomuzou. Aby si vsimaly, ze nekdo zrovna ma plne ruce prace a nic mi neudela mu pomoci, kdyz mam zrovna na praci tak max sedet u mobilu. Ale samozrejme nevim, jak to bude u nas vypadat za 3 roky. 
Psa chtely deti obe nebo jak to bylo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:57
Jinak ze by si deti stezovaly na nepritomnost svaciny, kdyz nedodaly krabicku - to by zkusily jednou. Tak at si je nastvanej, pravidla jsou mu znama .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 10:59
Já zakladatelku chápu. Není na tom zdravotně dobře, je unavená fyzicky i psychicky. To pak takový nespolupracující puberťák ubírá každou zbývající špetku energie. Mám doma také dvě pubertální děti (15 a 13), jsem s nimi sama a mnohdy jsem tak vyřízená, že jen čučím do zdi a říkám si, co dělám blbě. Copak nevidí, jak jsem unavená? Proč mi ještě zatápí věčnými dohady, držkováním, odmlouváním… No nevidí to a nevnímají. Řekla bych, že v pubertě vidí hlavně sami sebe a prozřou, až když se osamostatní. Snad se toho dožiju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:03
@Hobitka píše:
Ja na to spis jdu jinak - ne, ze to jsou povinnosti, pres ktere nejede vlak, ale ze jsou to drobnosti, ktere mi v te konkretni chvili hodne pomuzou.
U nás to taky takhle fungovalo, když byly děti mladší. Ale s pubertou jako by dostaly pásku přes oči, narostly jim špunty v uších a veškerá empatie se vytratila. Zůstalo jen „JÁ“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:06
Je jasné, že své děti bezmezně miluješ a děláš, co dokážeš, aby z nich byly dobrý lidi. A přemýšlíš o tom, jestli něco neděláš špatně. 
Osvědčilo se mi dětem přiznat, že si nevím rady a požádat je o jejich názor, jak by situaci řešily ony. Zmíním ten rozkol mezi povinností být rodičem a nechutí být tyranem. Občas to vyjde.
Jo a čepici připomínám dvěma puberťákům pořád. Protože fakt nechci, aby byli s kašlíkem doma a zameškali školu I manželovi, protože není nic horšího než manžel s rýmičkou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:07
@Sisika9 píše:
No a? Tak bude jist půl roku tousty a chodit v jedněch trenkach. Co je tobě do toho?
Presne tohle mi vybavilo vzpominku na skolni vylet. Jeden spoluzak si na tyden vzal jedny slipy. Jak to kluci zjistili, nevim, ale co si chudak od ostatnich vyslechl, si pamatuju. Tipla bych, ze si na tohle uz daval pozor.
Oni si pubosi mezi sebou servitky neberou. Ten muj ma obdobi, ze chce nosit jednu jedinou mikinu. Tak stve me to, ma tolik krasnych veci, ale co mi je do toho. Jen vim, ze dba, aby byla vzdy poctive vyprana, aby nesmrdel. Uz mu to jednou nekdo rekl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:27
@Sisika9 píše:
No a? Tak bude jist půl roku tousty a chodit v jedněch trenkach. Co je tobě do toho?
Mám jen jedny nervy, takže připomínky k oblečení jsem omezila pouze ve vztahu k počasí a už jen u dlouhodobějších odjezdů a výsledek je mi jedno, já nemocná nebudu. Občas mě dítko sprdne, že jsem mu něco neřekla, tak jen odvětím, že řekla
Stejně tak bych to dělala s jídlem, já hlad mít nebudu. Obdobně hygiena, problém je dítka, můj ne.
Myčku taky občas hlásím, že už ji má konečně vyklidit, že nemůžu vařit a vařit začnu až po vyklizení, postupem času už nemusím pokaždé, víc neřeším.
U školy bych si s dítkem sedla v okamžiku, kdy by mělo vstřícnou a komunikativní náladu (u nás zásadně po 22 večer uprostřed týdne ) a probrala s ním, co chce dělat, jaký si představuje svůj budoucí životní standart a co by pro musí udělat. Nabídla možnosti, poukázala na podmínky, které je nutné splnit (úroveň vzdělání, přijímačky) a nabídla pomoc, pak už to nechala na dítku, já už vystudováno mám.
Problém bych měla s chováním dítka v okamžiku, kdy bych měla zdravotní problémy a dítko neplnilo, o co bych ho požádala, protože já to teď nejsem schopná udělat sama. V takovém případně už bych i omezovala, jak to normálně nedělám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:36
@Gabčulinda píše:
Nechci se rozepisovat ke každému příspěvku zvlášť, takže to shrnu sem. Puntíky jsem asi špatně vysvětlila. Není to pro mou kontrolu, ale proto, abych jim usnadnila život. Respektive aby nemuseli myslet na to, co je potřeba udělat. Vidí to i u mě. Každý večer si píšu, co je potřeba udělat a zařídit druhý den, abych to nemusela nosit v hlavě a mám tak větší pohodu. Když vidí, co je čeká, tak si to mohou rozvrhnout podle sebe, ne podle toho, co jim řeknu a připomenu. Nejsem tyran, co je buzeruje za každý puntík. Ten seznam tam je hlavně pro ně a dcera si to hodně chválí. Syna nenutím ho používat, pokud si své povinnosti ohlídá sám.K tomu srovnávání s dcerou, nikdy jsem dceru neupřednostňovala před synem a už vůbec je mezi sebou nesrovnávám tak, aby u toho někdo z nich byl. To si řekneme mezi sebou s partnerem večer, když už děti spí, že dcera zvládla tohle, syn támhleto.
K učení: připomenu, že má úkoly, že mají písemku, ale násilím ho od obrazovky nemůžu odtrhnout. „Kubí, máte ve středu písemku z němčiny, potřebuješ to probrat?“ „Neee, to umim!“ „Kdybys chtěl vyzkoušet nebo poradit, tak přijď, po večeři budu mít čas.“ Nepřijde, přinese za 5, protože neuměl. Ale já za ním nemůžu chodit co 20 minut, jestli náhodou nekecá a jenom se mu nechce učit. Navíc vím, že když mu jde v pololetí o známky, tak se hecne, učí se sám od sebe, dělá úkoly a bez keců, takže ho ani nemusím hlídat. Přesto, že má své „dys“, tak moc dobře ví, co má dělat a že kdykoliv může přijít za mnou i partnerem. Stejně tak, když ho něco trápí, něco mu nejde, nebo ho někdo štve. To přijde a klábosíme i celé odpoledne. Dá se s ním na jeho věk velice rozumně mluvit a bavit o všem. Jenže on by doma nejradši nedělal nic a vše nechal na nás.
Dcera je vzrůstem malá, takže spoustu věcí nezvládne, partner přijde z práce večer, nahodí montérky a jde stavět zdi, aby měly děti co nejdřív vlastní pokoje. No a já jsem na nemocenské a čekám na operaci páteře, takže i moje fyzické síly mají své limity. Syn to moc dobře ví, že třeba sehnout se do té myčky je pro mě otázka velké bolesti. Jenže je mu to jedno. I kdybych měla bolestí umřít, tak se radši zakempí v pokoji a bude dělat, že neexistuje.
Když se zadaří, chválím, poděkuju (i za snahu), když něco přeženu, omluvím se. Snažím se jet přes pozitivní motivaci, ale nefunguje na něj absolutně nic. Prosím ho slušně o pomoc, vysvětluju, proč je daná činnost potřeba, neřvu na něj „Vyndej nádobí z myčky!“, ale řeknu mu slušně „Prosím tě, dneska mě hrozně bolí záda, mohl bys vyklidit myčku? Potřebuju udělat místo na lince, abych mohla uvařit večeři.“ Odkýve, že to udělá a vykašle se na to. Všechno má na salámu, ale i moje duševní zdraví má své meze.
Podle některých příspěvků tady mám dojem, že bych za ním měla chodit s kolkovanou žádostí, balíkem tisícovek, novým notebookem se zlatu stuhou a prosit ho na kolenou, aby nám alespoň trochu pomohl s chodem domácnosti, ve které taky žije. Chci jen, aby se nějak zapojil a neviselo všechno jen na nás ostatních. Kdybych si dovolila tehdy já to samé ke své mámě, tak přijdu o zuby.
Já chápu, že chceš aby se zapojil a měl by se zapojit, to jako každopádně. Kór když mu řekneš, že už prostě nemůžeš, že potřebujete pomoct. To podle mě i v tý největší pubertě člověk prostě pomůže, protože i když to třeba nepřizná, tak mu samozřejmě na rodičích záleží. U vás to ale tak není protože ho neskutečně štveš, ne že by tě neměl rád, ale lezeš mu strašně na nervy. A já se mu nedivím. Ty na jednu stranu chceš, aby byl rozumný, velký, vše chápal, což je pochopitelný, je fakt velký a mělo by to tak být, ale na druhou stranu k němu přistupuješ jak k miminku a řešíš čepici a věci na trénink, hlídáš. mu mobil atd. No co on si řekne, že ta hysterka má energie dost když z jeho pohledu řeší totální blbosti. A oni to blbosti jsou. Kdyby fakt viděl, že opravdu už nemůžeš, řekla si mu to tak jak to opravdu je, že tě fakt bolí záda, že jsi strašně ráda, že ho máš, protože on je velký, silný, šikovný a fakt by ti pomohlo, kdyby se teď o myčku staral on, protože ty nemůžeš, tak nevěřím tomu, že by to s ním nehlo a neřekl si tvl chudák máma. Ale to by sis musela odpustit ty blbosti okolo typu čepice. On to vidí tak, že pokud máš dost elánu na kraviny, máš sílu a energii na myčku. Nefunguje to tak, že na něco je velký a na něco mimino. Buď je velký a bude fungovat a bude mít prostor a nebude se nikdo starat do jeho čepice a nebo je mimino, budeš mu pomalu rvát čepici na hlavu, ale pak nečekej, že bude přemýšlet, tak jak by přemýšlet měl, když v některých věcech, kde se ti hodí, je mimino. Takhle na půl to fungovat nemůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:38
@Sisika9 třeba že pak od těch trenek smrdí celý pokoj, ve kterém s ním žije jeho mladší sestra? Když se ozve, tak jí dá po tlamě, nebo jí něco rozbije. A já nejsem rozhodčí, ani soudce, když jsem u toho nebyla. A plést se do jejich hádek, když nevím jak to bylo? Nemůžu jít a řešit to adekvátně. Když osočím jeho, vybije si to zase na sestře, kdy osočím dceru, že to nemá řešit, tak je to špatně, protože vím, že v tom má pravdu. Ty trenky tam fakt páchly a jemu to bylo jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:50
@Gabčulinda píše:
@Sisika9 třeba že pak od těch trenek smrdí celý pokoj, ve kterém s ním žije jeho mladší sestra? Když se ozve, tak jí dá po tlamě, nebo jí něco rozbije. A já nejsem rozhodčí, ani soudce, když jsem u toho nebyla. A plést se do jejich hádek, když nevím jak to bylo? Nemůžu jít a řešit to adekvátně. Když osočím jeho, vybije si to zase na sestře, kdy osočím dceru, že to nemá řešit, tak je to špatně, protože vím, že v tom má pravdu. Ty trenky tam fakt páchly a jemu to bylo jedno.
Jak dlouho bude ještě trvat, než budou mít oba vlastní pokoj? Pokud by to měla být nějaká kratší lhůta, tak bych se s dcerou dohodla, že to „vydrží“, pokud ne, tak bych neměla problém to oblečení vyhodit z okna s tím, že nové nekupuji a další špinavé, co nebude v koupelně, vyhodím znovu. Ale já své výhružky plním a dítko to ví, takže by ani k tomu prvnímu vyhození z okna nedošlo, stačilo by pohrozit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 11:57
@lapagerie píše:
U nás to taky takhle fungovalo, když byly děti mladší. Ale s pubertou jako by dostaly pásku přes oči, narostly jim špunty v uších a veškerá empatie se vytratila. Zůstalo jen „JÁ“
Samozrejme nepopiram, ze me to mozna potka taky . Ale tak pak z toho vetsinou vyrostou, jen to vsichni prezit .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.23 12:02
Typický puberťák, nevidím na jeho chování nic, čím by vybočoval z normy. Někdo odmlouvá a hádá se víc, někdo míň. Já byla oobjektivně horší než moje dcery (13 a 16 let), ale měla jsem se víc vůči čemu vymezovat. O nastavených pravidlech a jejich dodržování hodně komunikujeme, všeobecné spolu hodně mluvíme.
Puntíky a hlídání čepice mě zabilo, to bych dělala max do 10 let. Co dělám stále jsou svačiny, protože je chystám i pro 8let syna tak udělám rovnou 3.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
