Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den, máme syna 4,5roku a dceru 1rok (ta je zatím zlatá, až na to že bez prsa neusne).Ale se synem je to horší. Neposlechne vůbec, musíme vše 10× opakovat, pak už zvýšíme hlas, nebo i dostane na zadek. Rád se předvádí, šaškuje, rozmazluje se, nechce si sám čistit zuby…Strašně dlouho jí a oblíká se-zajímá ho všechno možný jen ne to, co má dělat. Pořád by si s něčím hrál při jidle, když nemá s čím tak si začne hrát s prstama, ve školce už jsou z toho i učitelky na prášky, že děcka už jsou umytý, převlečený a jdou spat a on pořád jí. Každý sousto přežvykuje tisíckrát…Mají jezdit plavat ale učitelka říká že on než se obleče tak jim ujede autobus, tak by radši kdyby zustal doma..Už nevím co s ním. Zkouším ho motivovat at pohne, že dostane něco dobrého, nebo i zakazujeme ale nepomáhá nic.Jedl by jen sami sladkosti ale normální jidlo ne. Další problém je manželovo chování k němu. Poslední týden na něho jen řve:" kurva, žer! dělej! co máš dělat! apod. Už sem mu řekla at se zklidní a vyjadřuje se normálně ale prý když mu to nestačí říct jednou, tak na to nemá nervy.Syn pak kolikrát brečí, je mě ho pak líto, že u každýho jidla musí byt řev ale taky sama nevím co s ním. Měly ste některá podobný problém-ať s dítětem bo manželem? a co byste mě poradili?
Muj ma svuj svet. Na jidlo davame pul hodiny a pak mu rikam, ze uz mu to seberu, lepsi se. Obleka se jak kdy rychle. Nekdy prijde obleceny a koukam, nekdy mu to trva. Ma svuj svet. Kouka kde co lita. Cvicime soustredeni clovecem nezlob se, pexesem… Je velmi zvidavy. Vite, nekdy mi taky ujedou nervy, ale vzdy se akorat vyhroti situace. Takze pokud to jde, vysvetluju a snazim se byt vlidna. Je to produktivnejsi. Kdyz jsem rvala, ztratili jsme dist casu i placem. Zuby mu cistim ja, to by ani ve svem veku sam nemel, myslim, ze byste stravili u zubare mladi.
nejlepsi je, ze mu neco vysvetluju, promlouvam po tisici do duse a on se na me podiva a rekne „Mami a zizala ma zadek kde?“
ale lepsi se. Pexeso treba dohrajeme cely a dostavam i docela na p*del. U lega uz se taky tak nerozciluje. On z toho vyroste.
@optimistka85 každopádně manzel je debil, ze na nej tak rve a jeste k tomu sproste
hovado ![]()
@optimistka85 krik u nas nefunguje. Naopak. Dite se sekne a trva vsechno o hodne dele. Ja davam instrukce. U stolu v pravidelnych intervalech rikam „kousni si/ham/jez“, pri oblekani postupne rikam jednotlive obleceni „ponozky/kalhoty/triko,…“. Obcas je potreba opakovat treba 4×, nez si to na sebe natahne. Zuby cistim take ja. Sam odmita. Kdyz byl ve veku toho tveho, bylo to silene. Ve skolce byl vzdy ve vsem posledni. I ucitelka mu pripominala skoro kazde sousto (byla uzasna, jsem ji moc vdecna za jeji trpelivost). Nyni, o rok pozdeji, je to o hodne lepsi. Jidlo, cisteni zubu i oblekani ho sice stale silene zdrzuje od cinnosti, ktere jsou zajimavejsi a zabavnejsi, ale je schopen vse zvladnout docela rychle. Dokonce jsme schopni zabouchnout dvere 10 minut pote, co zavelim k odchodu
(driv to bylo pul hodiny i vice). Chce to pevne nervy a treba formou hry/souteze se oblekat. U nas fungovala veta „to jsem zvedava, jestli budu mit dneska nejake prekvapeni“. V tu chvili se zacal prevlekat a mel radost, ze me prekvapil. Jen me nebavilo se s prevlikanim loudat, aby on byl driv ![]()
Moje dcera mi podobnym chovanim taky pije nervy. Nekdy se dela ze neslysi, nekdy mozna fakt neslysi, nekdy dela naschval opak toho, co bychom po ni chteli. Napriklad nezvladne si na skoro 3 letech natahnout ponozky a tricko pres hlavu, ale kdyz se ji snazim oblect, stale mi utika a ma z toho bzundu. Me to tak vtipne neprijde. Nepomaha zvysovat hlas, kricet, obcas ani placnuti pres zadek, dela to dal a systematicky.
Co se nam osvedcilo? Kdyz nekooperuje, hodim ji ty ponozky pred ni, at se teda oblece sama, na tohle nemam nervy. To okamzite pisti, ze ona to neumi a naraz se necha oblect.
To same u jidla. Proseni a domlouvani, at proboha ji. Kazde sousto zvyka 10min. Co pomaha: tak vidim, ze uz jist nechces, tak ja to odnesu. Nebo tatinku, nechces to ty? Ano chci maminko. Dcera: neeeeee, to je moje! A hned ji rychleji.
Proste bych ho nechala pocitit nasledky jeho rozhodnuti. Neoblekl se vcas, tak to smolik, do zoo se nepujde, ujel autobus. Tak nejak v tom duchu.
@lolink - joo to samé syn.
Jdeme do školky, já mu říkám at je hodnej, at si pohne s jídlem, at děcka předběhne, že budou všeci čučet…a on z ničeho nic „jéé mami dívej letadlo!“ nebo něco podobnýho. On se taky už všeho hodně rozčiluje když mu něco nejde nebo když prohrává v pexesu…řekne že nehraje a je konec hry. Jakmile něco nechce tak s ním člověk nehne.Ale jinak je chytrej, vyjmenuje všechny značky aut co projedou, počítá do 30,barvy uměl z děcek kolem první, je zvídavej, pěkně zpívá, má hud. rytmus v těle…ale toto je někdy o nervy
Doufám že z toho vyroste brzo, nebo ze mě bude alkoholik ![]()
@darekp - jo to je. Chápu že mu ujedou nervy, to aj mě ale nejhorší slovo co sem já řekla bylo sakra ale on kurvuje furt, je strašnej nervák. No budu mu muset říct důkladně že takhle ne.
@optimistka85 tak super, mas doma myho syna.
my ho ted dali i na hasice. Je to dost fyzicky krouzek. Prvni hodiny tapal, pak se chytil. Dostava zde instrukce, kdyz neposlechne, drepy. Posledni dobou uz moc nedrepuje.
docela to pomaha. Vedouci je teda jina autorita, ale aspon tak, ze poslechne jine. To povazuji za velky pokrok. Jinak mu rikam, kdyz uz fakt spechame, ze kdyz nestihneme tohle, nebude pak jeho zabava, pac ztratime cas, ktery je na to urceny takovymi vecmi. Zacina se chytat a fakt dost pomohl ten krouzek.
@luci.no - jo taky mu říkám pořád „jez, kousni, obleč to..,vysleč to…“ mazec někdy. Vždycky mu napřed vyčistím zuby já, pak čistím sobě a řeknu at si je ještě sám dočistí ale ikdyž ví, jak na to, tak schválně si bude jezdit po jazyku nebo bo škrani, asi ho baví nás rozčilovat.
@warita - jo to sme měli ještě před rokem taky tak. Malá se narodila a já ho musela oblíkat doslova protože on nebyl schopnej vstat ne tak si natahnout ponožky, do toho malá řvala jak pavián
ještěže moje babička pomohla a odváděla ho do školky ona, jinak nevim.Taky nabízím jídlo babči nebo mojemu, on řekne že je to jeho ale stejně nepohne.
@lolink - U nás berou hasiče až od 1.-2.třídy ale máme tady fotbal od 4let tak sem se těšila že bude chodit a vubec. Jdeme na hřiště, díváme se jak všichni jeho kamarádi kopou, hrají, je to i formou her ale on tam prostě nepujde, že nechce, že je to nuda a radši bude s holkama lítat, honit se, válet se po hřišti…
@optimistka85 píše:
@warita - jo to sme měli ještě před rokem taky tak. Malá se narodila a já ho musela oblíkat doslova protože on nebyl schopnej vstat ne tak si natahnout ponožky, do toho malá řvala jak paviánještěže moje babička pomohla a odváděla ho do školky ona, jinak nevim.Taky nabízím jídlo babči nebo mojemu, on řekne že je to jeho ale stejně nepohne.
tak v tom pripade bych to fakt odklidila. Proste natvrdo nechat pocitit, ze to myslis vazne. Do jiste miry te ma na haku, protoze vi, ze veskere vyhruzky jsou plane. Stejne mu to jidlo neodneses, nakrmis ho, etc
Ja jsem to tuhle fakt udelala, Mala si rekla o kasi s javorovym syrupem, pak se v tom rypala a nejedla. Ja mela nervy nadranc v ten den… vyzvala jsem ji nekolikrat, at se v tom prestane nimrat a zacne to jist. Ignorovala me (slysela me stopro), nasledovala vyhruzka, ze jestli nezacne jist, vyleju to do zachoda. Rypala se v ty kasi dal a ja v ten moment videla rude. Kase letela do zachoda, mala rvala jako pavian, ze ma hlad. Nedostala uz nic (teda ne hned, asi za hodku jsem ji nakrajela hromadu ovoce). A musela vydrzet az do obeda. To si zapamatovala.
Vstupte do rodinné psychoterapie.
Naučte se fungovat tak, abyste jako rodiče dokázali zabezpečit jak potřeby, tak jasné hranice dítěti a zároveň komunikovat mezi sebou tak, abyste nemuseli sprostě řvát na malého kluka.
A řešte co nejdřív, čím déle necháte současný stav, který je těžký pro všechny dál zahnívat, tím horší to bude.
Adresář lidí, co umí pracovat s celou rodinou zde
@optimistka85 píše:
Dobrý den, máme syna 4,5roku a dceru 1rok (ta je zatím zlatá, až na to že bez prsa neusne).Ale se synem je to horší. Neposlechne vůbec, musíme vše 10× opakovat, pak už zvýšíme hlas, nebo i dostane na zadek. Rád se předvádí, šaškuje, rozmazluje se, nechce si sám čistit zuby…Strašně dlouho jí a oblíká se-zajímá ho všechno možný jen ne to, co má dělat. Pořád by si s něčím hrál při jidle, když nemá s čím tak si začne hrát s prstama, ve školce už jsou z toho i učitelky na prášky, že děcka už jsou umytý, převlečený a jdou spat a on pořád jí. Každý sousto přežvykuje tisíckrát…Mají jezdit plavat ale učitelka říká že on než se obleče tak jim ujede autobus, tak by radši kdyby zustal doma..Už nevím co s ním. Zkouším ho motivovat at pohne, že dostane něco dobrého, nebo i zakazujeme ale nepomáhá nic.Jedl by jen sami sladkosti ale normální jidlo ne. Další problém je manželovo chování k němu. Poslední týden na něho jen řve:" kurva, žer! dělej! co máš dělat! apod. Už sem mu řekla at se zklidní a vyjadřuje se normálně ale prý když mu to nestačí říct jednou, tak na to nemá nervy.Syn pak kolikrát brečí, je mě ho pak líto, že u každýho jidla musí byt řev ale taky sama nevím co s ním. Měly ste některá podobný problém-ať s dítětem bo manželem? a co byste mě poradili?
Mala me taky blbe ji. Chce to nebetycnou trpelivost. Manzel obcas taky vyjede, ja mu to normalne zakazala a kdyz vidim, ze ma zrovna nervy, tak ho s ni u jidla nenechavam samotnou. To samozrejme k nicemu neni, akorat si to jislo jeste vic zhnusi. U oblikani taky blbne, ale to me neva, jinak je sikovna. ja mam zase potiz, ze ji nemuzu dat do skolky pro vzacnou potravinovou alergii, podle.me by se tam trosku srovnala. Manzel a mama me nekdy rikaji, ze je rozmazlena, me prijde v pohode. Jsou maly, nemuzes cekat zazraky. Chteji si hrat.
Jinak ja teda po par ujetych rukach jsem prestala trestat fyzicky a manzel to taky nedela. Dcera me obcas jednu vzteky lupne. Tak ji chytim rucicku, vysvetlim, zakazu televizi, kdyz pokracuje, pohrozim odberem hracek a tak. Postupne se to lepsi. Pak prijde a omluvi se. Ja se ji tez omlouvam, kdyz neco podelam. Rodina terapie neni spatnej napad.