Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak na nevlastní dcerku?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.7.23 21:20
@Svetluska55 píše:
Je dobre se jako macecha naučit rozlišovat, do čeho zasahuju a do čeho ne, ať člověk zbytečně po diteti nejde a nemrha energii.
Myje si hlavu jednou za měsíc? To je problém rodicu, ze to neřeší a je jim to jedno Nečeše se? Když půjde se mnou ven, tak se ucese, jinak mi to je sumak.
Nedodržuje domácí pravidla (uklízí si svůj pokoj a sklízí po sobě automaticky ze stolu)? Pravidla jsme nastavili spolu s jeho otcem a dodržování budu vymahat i já, nejsem ničí uklízečka.
Neučí se do školy? Věc rodicu.
Kope míčem do nabytku? Zasahuju, je to i můj nábytek.
Na druhou stranu koupím dárky, navarim oblíbená jídla, poslechnu si novinky ze školy a zahradu si deskovku
Jé, přesně. Ale mě trvalo, než jsem pochopila, že třeba škola není moje zodpovědnost. Pak se mi dost ulevilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 21:35
@anupati píše:
Ještě nemám dočteno. Ale tady ti chci napsat… I učitelky ve školce, později škole, družině…v kroužcích…všichni ti dospělí vyžadují při práci dodržování pravidel tak, aby vše mohlo fungovat. Nic víc, nic míň. Já jsem bouchala kolikrát, kolikrát jsme se zasmáli…chovám se prostě u sebe doma „normálně“, i když ano, u vlastních js. mnohem důslednější, důraznější. Ale já jsem tam dospělý. Jako nevychovávám…např. když si letos domluvili rodiče, že povolí dětem akci, na kterou já bych osobně vlastní dítě ještě nepustila, tak si řeknu, nejsem rodič, v cajku…a dál neřeším. Nenech to dojít až do bodu, kdy fakt bouchneš, pak budeš teprve za tu „zlou“. Jinak s dětmi jsme začali když jim bylo necelé 3 a teď je jim 15, a pořád dobrý.
Nejedna učitelka nám říkala, že jak se děti chovají v domácím prostředí je jiné, než jak se chovají tam. Vnímání autority je jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 21:45
@opulus píše:
Nejedna učitelka nám říkala, že jak se děti chovají v domácím prostředí je jiné, než jak se chovají tam. Vnímání autority je jiné.
Tak to rozhodně. Ale můj point je, že zakladatelka má pocit, že jakožto ne bio rodič nemůže u sebe doma vyžadovat dodržování nějakých základních pravidel. A já se snažím poukázat na to, že vyžadovat dodržování pravidel na nějakém „území“ nijak nesouvisí s tím, že by člověk musel nutné být pouze vlastní rodič. Jestli je to takto srozumitelné? Jinak ano, to ani nemusíme diskutovat jak děti fungují jinde než s mámou, to naprostý souhlas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 21:47
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych poradit od jiných „macešek“
Manžel má z předchozího manželství 12 letou dceru. Spolu máme čtyřměsíčního synka.
Ten „problém“ s nevlastní dcerou byl už od začátku, jen jsem to nijak neřešila, nijak nereagovala ale od doby co máme dítě, to vnímám jinak.
Jde o to, že si ona vynucuje hodně pozornost, její máma ji tu pozornost moc nedává a tak si ji vynucuje ale nechápu to, u nás má pozornosti až až, všechno se točí kolem ní když je u nás. A přesto pořád si stěžuje že jí něco bolí, pokaždý když je u nás tak slyším jak ji bolí žaludek, jak ji bolí hlava, nohy, uši, že bude zvracet, že ji bolí v krku apod. To je schopná přijít i v noci k nám do ložnice, aby si s ní šel manžel lehnout protože se boji spát sama.
Na každý výlet co naplánujeme tak se jí nechce. Kdyz táta uděla něco, co se jí nelíbí tak s pláčem volá mámě, a když máma udělá něco špatně tak volá s pláčem tátovi a těží z toho, a ti dva jsou pak jak na ostří nože..
Co se týče malýho, tam ho přijala krásně, jsem za to šťastná že prcek má starší sestřičku, ale problém je v tom že mě ona neposlouchá. Což chápu, já nejsem k ní nic, tak proč by mě poslouchala, ale mě je jedno když mě neposlechne a neumyje nádobí když to řeknu tak nadneseně, ale ona mě neposlouchá hlavně co se týče malýho. Dá mu dudlík ze země, ačkoli jsem ji říkala ať mu ten dudlík necpe a už vůbec ne ten, co se válel na zemi. Když jsme jeli v autě, stokrát jsem ji prosila aby neměla otevřené okno dokořán, aby neprofoukl malý, stejně mě neposlechla a je to víc, bylo by to už moc dlouhý.Říkala jsem to manželovi, ten řekl že mu mám pokaždý říct když holka neposlechne a on ji srovná, čehož si vážím ale já potřebuju v ten daný moment to řešit a ne až zpětně.
Holčinu mám moc ráda, znám ji už čtyři roky (výše zmíněné dělala už v té době, ale jak jsem psala, nevšímala jsem si toho), i ona mě má ráda, máme spolu kamarádský vztah, a nechci to kazit ale bojím se že prostě teď až u nás bude celý měsíc na prázdniny, a ona mě v něčem ohledně malýho neposlechne tak že vybouchnu
Hledá bezpodmínečné přijetí, právě proto, že s vlastní matkou to asi úplně dobré není. Píšeš, že u ní moc pozornosti nemá. Pokud hledá dítě bezpodmínečné přijetí, obvykle zlobí a to až tak, že to není k vydržení. Zkouší tě. Až pochopí, že jí miluješ a budeš milovat, i kdyby dělala cokoliv, přestane to dělat. Pokud jí budete tzv. srovnávat, budete dobu zlobení prodlužovat. Potřebuje vědět, že jí máš ráda i neposlušnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 22:12
@Kipa22 píše:
Hledá bezpodmínečné přijetí, právě proto, že s vlastní matkou to asi úplně dobré není. Píšeš, že u ní moc pozornosti nemá. Pokud hledá dítě bezpodmínečné přijetí, obvykle zlobí a to až tak, že to není k vydržení. Zkouší tě. Až pochopí, že jí miluješ a budeš milovat, i kdyby dělala cokoliv, přestane to dělat. Pokud jí budete tzv. srovnávat, budete dobu zlobení prodlužovat. Potřebuje vědět, že jí máš ráda i neposlušnou.
Tak to mi přijde hodně velká spekulace. Já nejsem zastáncem neustále pozornosti ani u vlastních dětí. Vůbec bych nehodnotila, jak se maminka věnuje nevěnuje. Zvlášť když je tady jen pár zmínek od někoho, kdo vlastní děti neměl a teď má miminko. A s nevlastníma dětma…no to už úplně vidím, jak jsou nadšený, že se jim neustále věnují, ve 12 letech… Já to úplně jako příčinu zde nevidím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 22:25
@anupati píše:
Tak to rozhodně. Ale můj point je, že zakladatelka má pocit, že jakožto ne bio rodič nemůže u sebe doma vyžadovat dodržování nějakých základních pravidel. A já se snažím poukázat na to, že vyžadovat dodržování pravidel na nějakém „území“ nijak nesouvisí s tím, že by člověk musel nutné být pouze vlastní rodič. Jestli je to takto srozumitelné? Jinak ano, to ani nemusíme diskutovat jak děti fungují jinde než s mámou, to naprostý souhlas.
No jo, jenže tohle je už takové psudocizí prostředí. Vyžadovat pravidla může, ale otázka je, kam až může zajít, když jí bude dítě ignorovat. Můžeme řict, že by měl zasáhnout otec ditěte,
jenže tohle dítě už okusilo umění citové manipulace… a ta situace se může docela vyhrotit.
Už tady padlo a je to i pravda, že otcové často moc neřeší, aby k nim dítě chtělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 22:28
@anupati píše:
Tak to mi přijde hodně velká spekulace. Já nejsem zastáncem neustále pozornosti ani u vlastních dětí. Vůbec bych nehodnotila, jak se maminka věnuje nevěnuje. Zvlášť když je tady jen pár zmínek od někoho, kdo vlastní děti neměl a teď má miminko. A s nevlastníma dětma…no to už úplně vidím, jak jsou nadšený, že se jim neustále věnují, ve 12 letech… Já to úplně jako příčinu zde nevidím.
Těžko soudit. To dítě může hledat pozornost a lásku, ale stejně tak se může jen pokoušet a učit manipulovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 22:33
@opulus No jo, není to snadné. Já to dala jen zakladatelce k zamyšlení, protože mi přijde až moc svázaná, že nesmí nic. Měla by se uvolnit, protože evidentně žádná fúrie není a je hodně citlivá, přemýšlivá dle toho jak píše. Já třeba jsem si popovídala i s ex, co vlastně děcka doma dělají, nedělají, s čím pomůžou, jak některé věci řeší, abychom to trochu sladili v tom základu ( i s manželem, šli jsme prostě několikrát na kafe i s jejím partnerem). I když máme obě rodiny jiný lifestyle, tak myslím, že bylo fajn se pobavit. Já třeba koukala, co vše už doma děti v určitým věku dělaly, i když jsem to tušila. 😅 Tady jsem vůbec nenarazila na snahu obou stran, něco vyřešit. Aby dcera nehrála tady ty dramata, „stěžovala si“ na druhýho a pak byl strach něco říct. Kdyby v tomhle drželi spolu, tak nemá v tomhle manévrovací prostor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 22:45
@opulus píše:
No jo, jenže tohle je už takové psudocizí prostředí. Vyžadovat pravidla může, ale otázka je, kam až může zajít, když jí bude dítě ignorovat. Můžeme řict, že by měl zasáhnout otec ditěte,
jenže tohle dítě už okusilo umění citové manipulace… a ta situace se může docela vyhrotit.
Už tady padlo a je to i pravda, že otcové často moc neřeší, aby k nim dítě chtělo.
Takto velké dítě už za života ve společnosti pochopilo, že všude platí nějaká pravidla. Umí proplouvat různými prostředími, reagovat na jejich změny.
Já si myslím, že základní chybou je, když se na pravidla rezignuje, protože.. (se dospělí v podstatě bojí matky, které dítě žaluje, otec se bojí, že dítě přestane jezdit, když… atd. atd.). Tohle mi přijde jako šílený prů_ser.
Určitě je těžké docílit stavu, aby dítě cítilo, že je milované a přijímané, ale aby si také bylo vědomo, že musí dodržovat určité meze. Meze můžou být velkorysejší, ale stále jasné a zřetelné. To si musí určit dospělí v dané domácnosti SPOLU.
Např. to, jak holka vzala odebraný telefon - jasné překročení meze. Přejít to jen tak? Ani náhodou, cesta do pekel.
Takhle staré dítě už i pochopí, k čemu daná pravidla jsou, může se s ním hovořit, diskutovat..spolunastavovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 23:07
@mokkk píše:
Neznám dvanáctiletou holčičku, která by byla ráda, že se jí narodil sourozenec. Zato znám asi tři, které to zasáhlo tak, že se rozhodly nikdy nemít děti. A dodržely to. Mimino a puberťák znamená slušnou krizi i v rodině, která je jinak úplně normální. Podle mě jste nezaplacením toho tábora provedli kolosální blbost a slečna vám to dá pěkně sežrat.
Na tom jsi byla kde? Nám se stejně staré kamarádky dcery prosily o kočárek s miminkem, jestli můžou vozit. Půlroční mimino bylo hvězdou školní akce páté třídy(děti mají 11,12 let). Putovalo z náruče do náruče, i klukům.
Stejně tak, když jsem miminko vzala mezi podobně staré děti do práce, tak se mohli přerazit, kdo bude hlídat a vozit. Museli jsme stanovit pořadník, aby se vystřídali.
Chybou by bylo přenášet povinnosti a péči o miminko na starší sourozence, omezit zájmy atd., ale narození sourozence na prahu puberty rozhodně nepoškodí vývoj dospívajícího.
Možná je problém ve společnosti, že větší rodiny nebo narození dětí s odstupem není až tak časté(i když v mé sociální bublině normální) jako mít dvě děti po dvou letech po sobě. Tyto rodiny a děti soužití s malým dítětem neznají. A pokud jednotlivce, kteří mají víc sourozenců, jejich okolí, které to taky tak doma nemá, začne utvrzovat v tom, že se rodiče rozhodli špatně, může být zaděláno na problém.
Jinak souhlas s tím, že takto stará holka by měla trávit více času někde s vrstevníky než s kojencem na výletech. Hlavně, že je rodinka pohromadě.
Kdyby měla adekvátní vyžití, možná by neměla důvod dělat naschvály.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 23:14
@Lojzísek píše:
Takto velké dítě už za života ve společnosti pochopilo, že všude platí nějaká pravidla. Umí proplouvat různými prostředími, reagovat na jejich změny.
Já si myslím, že základní chybou je, když se na pravidla rezignuje, protože.. (se dospělí v podstatě bojí matky, které dítě žaluje, otec se bojí, že dítě přestane jezdit, když… atd. atd.). Tohle mi přijde jako šílený prů_ser.
Určitě je těžké docílit stavu, aby dítě cítilo, že je milované a přijímané, ale aby si také bylo vědomo, že musí dodržovat určité meze. Meze můžou být velkorysejší, ale stále jasné a zřetelné. To si musí určit dospělí v dané domácnosti SPOLU.
Např. to, jak holka vzala odebraný telefon - jasné překročení meze. Přejít to jen tak? Ani náhodou, cesta do pekel.
Takhle staré dítě už i pochopí, k čemu daná pravidla jsou, může se s ním hovořit, diskutovat..spolunastavovat.
Souhlasím s tebou, že je třeba nastavit pravidla a lze to nezávisle na tom, jaká jsou pravidla u matky, zda je to dítě vlastní nebo nevlastní. Jako nejzsadnější problém vidím to že holka má totálně posunutou hranici toho, co považuje za normální, jak bylla dosud vychovávána. A podmínkou toho, aby jakákoli změna proběhla úspěšně je třeba mít dobrý vztah a dítě se musí cítit v bezpečí. Jinak, zejména v pubertě se bude spíš bouřit, než něco měnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.23 23:47
@Lojzísek píše:
Takto velké dítě už za života ve společnosti pochopilo, že všude platí nějaká pravidla. Umí proplouvat různými prostředími, reagovat na jejich změny.
Já si myslím, že základní chybou je, když se na pravidla rezignuje, protože.. (se dospělí v podstatě bojí matky, které dítě žaluje, otec se bojí, že dítě přestane jezdit, když… atd. atd.). Tohle mi přijde jako šílený prů_ser.
Určitě je těžké docílit stavu, aby dítě cítilo, že je milované a přijímané, ale aby si také bylo vědomo, že musí dodržovat určité meze. Meze můžou být velkorysejší, ale stále jasné a zřetelné. To si musí určit dospělí v dané domácnosti SPOLU.
Např. to, jak holka vzala odebraný telefon - jasné překročení meze. Přejít to jen tak? Ani náhodou, cesta do pekel.
Takhle staré dítě už i pochopí, k čemu daná pravidla jsou, může se s ním hovořit, diskutovat..spolunastavovat.
To dítě to ví, že jsou hranice, ale obratně se je snaží posouvat. To dělá každé dítě, ale jak nejsou rodiče spolu, tak k tomu získá více prostoru.
Ten strach, že dítě zavrhne rodiče, tam prostě je. Stejně tak i to, že bude dělat problémy druhý rodič, pokud jsou ty vztahy špatné.
Navíc, když dítě nechce k rodiči, tak se většinou nenutí, druhý rodič se i dítěte zastane (on ho nutit nebude).
Jenže doma si dítě také nevybírá, jestli bude doma táta, protože je na něj zrovna naštvané.
Telefon by asi neměli přejít, ale problém je, že ten trest přijde třeba až za 14 dní a vlastně jen na dobu, co je u nich…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.23 00:04
@opulus píše:
To dítě to ví, že jsou hranice, ale obratně se je snaží posouvat. To dělá každé dítě, ale jak nejsou rodiče spolu, tak k tomu získá více prostoru.
Ten strach, že dítě zavrhne rodiče, tam prostě je. Stejně tak i to, že bude dělat problémy druhý rodič, pokud jsou ty vztahy špatné.
Navíc, když dítě nechce k rodiči, tak se většinou nenutí, druhý rodič se i dítěte zastane (on ho nutit nebude).
Jenže doma si dítě také nevybírá, jestli bude doma táta, protože je na něj zrovna naštvané.Telefon by asi neměli přejít, ale problém je, že ten trest přijde třeba až za 14 dní a vlastně jen na dobu, co je u nich…
Souhlas. Problém není to, že jsou hranice a pravidla na různých místech různá. Problm je, pokud jsou podrejvány. A je jedno, jestli je to jeden rodič vůči druhému nebo rodič vůči škole. Tam nastává ten zásadní problém, kdy dítě je v tom, že nedodržuje někde jinde pravidla omlouváno nebo dokonce i podporováno vyšší autorito ( rezidentním rodičem). A pak je ta škola/ stýkající se rodič v dost patové situaci.
Ale často je to jen výmluva a prostě je to jen neschopný rodič nebo eschopná učiteka, tkeří zkrátka neumí nebo jsou líní ty hranice nastavit a udržet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.23 07:02
@opulus píše:
Těžko soudit. To dítě může hledat pozornost a lásku, ale stejně tak se může jen pokoušet a učit manipulovat.
To druhý je vyústění prvního. Úplně vědomě to dělají otravní dospěláci, tohle je dítě. "Zlobení " dětí je volání o pozornost, je třeba tomu věnovat pozornost, aby z ní právě ta otravná manipulátorka nevyrostla. Jako vezmi si to logicky- copak může vyrůst manipulátor z někoho, kdo si může říct, co mu v rodině/společnosti chybí, vadí? Manipulátoři vyrůstají z podhoubí ignorování jejich potřeb, právě proto nejednají na férovku, ale snaží se podstrkovat svoje pravidla pokoutně - chytřejší vlichocováním, blbější dupání nožičkou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.23 07:16
@opulus píše:
To dítě to ví, že jsou hranice, ale obratně se je snaží posouvat. To dělá každé dítě, ale jak nejsou rodiče spolu, tak k tomu získá více prostoru.
Ten strach, že dítě zavrhne rodiče, tam prostě je. Stejně tak i to, že bude dělat problémy druhý rodič, pokud jsou ty vztahy špatné.
Navíc, když dítě nechce k rodiči, tak se většinou nenutí, druhý rodič se i dítěte zastane (on ho nutit nebude).
Jenže doma si dítě také nevybírá, jestli bude doma táta, protože je na něj zrovna naštvané.Telefon by asi neměli přejít, ale problém je, že ten trest přijde třeba až za 14 dní a vlastně jen na dobu, co je u nich…
Jaký hranice, hranice jsou rodiče, co žijou spolu. To vytváří ty hranice, pocit, ze tak je to správně, pocit samozřejmosti. Když už spolu rodiče nejsou, tak ty pevné, jasné hranice padnou. Pak je dobrý, aby si ty hranice určovalo i to dítě- rodiče už nejsou s to posoudit, jak je to dobře - je to pak moc složitý systém s těmi všemi novými rodinnými příslušníky. Když dítě vy. írá, dupou mu na jeho osobní hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
