Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Shari81 chytnu mu ruce a řeknu mu, že to se nedělá. V danou chvíli se mě snaží kopnout. Takže ho seberu a odvedu vedle s tím, že se tam má vyvztekat.
Ale za ty 2 roky, co to dělá, jsme zkoušeli všechno možné.@Adelka951 už jsme i zkoušeli to, že mě napadl a manžel mě bránil…
Většinou to dělá ve vzteku a v afektu. Třeba se probudí, tak mu řeknu, ať se jde vyčůrat a on se vztekne, sedne na zem, vyčůrá se na podlahu a pak se v tom ještě vyválí a nakonec ječí, že je mokrej a vydrží i 30 minut.
Nepomáhá na něj separace a ignorace. Vzteká se i hodinu v kuse.
na to beach asi poradila klinického psychologa, aby zjistil, co je špatně a doporučil vám, jak to řešit.
Btw. agresi nepotlačíte protiagresí (studenou sprchou - jak tu někdo radí)
Tak pokud to manželovi nedělá a dokáže se krotit, pak si myslím, že se nejedná ani o poruchu ani o afekt. Přemýšlej, co dělá manžel jinak než ty, proč se k němu chová slušně a k tobě ne.
@siamka7 píše:
hod ho pod studenou sprchu!
Nikdy. Mám v okolí dost velký odstrašující případ, jak to může dopadnout.
@hanka.br. protože manžel je s ním během týdne přibližně tak dva hodiny a já ten zbytek. Sám s ním není prakticky vůbec. CO dělá manžel jinak? Manžel nevychovává. Je to „kamarád“, co s ním bude dělat blbosti, ale na výchovu jsem tu já. Jak je nějaký problém, tak to hází na mě. Prý si to málo času, co s nimi stráví, nebude kazit. Kdybych to dělala jako manžel, tak máme doma nevychované smrady.
Jak je s ním málo, tak se ho i celkem bojí. Má problém s cizími lidmi a je vidět, že manžela má tak napůl. Lepší vztah má k babičce.
Takže i s manželem proběhne konflikt, ale jak se ho bojí, vybije si to na někom jiném - sobě/mně/bráchovi/babičce. Chová se k němu podobně jako k druhé babičce, kterou taky vídá minimálně.
Se starším synem jsem nikdy podobný problém neměla. Vychovávám je stejně.
@Anonymní píše:
Nikdy. Mám v okolí dost velký odstrašující případ, jak to může dopadnout.@hanka.br. protože manžel je s ním během týdne přibližně tak dva hodiny a já ten zbytek. Sám s ním není prakticky vůbec. CO dělá manžel jinak? Manžel nevychovává. Je to „kamarád“, co s ním bude dělat blbosti, ale na výchovu jsem tu já. Jak je nějaký problém, tak to hází na mě. Prý si to málo času, co s nimi stráví, nebude kazit. Kdybych to dělala jako manžel, tak máme doma nevychované smrady.
Jak je s ním málo, tak se ho i celkem bojí. Má problém s cizími lidmi a je vidět, že manžela má tak napůl. Lepší vztah má k babičce.
Takže i s manželem proběhne konflikt, ale jak se ho bojí, vybije si to na někom jiném - sobě/mně/bráchovi/babičce. Chová se k němu podobně jako k druhé babičce, kterou taky vídá minimálně.
Se starším synem jsem nikdy podobný problém neměla. Vychovávám je stejně.
Smutné, je, že nejste zajedno. Pravděpodobně vám každý psycholog doporučí, abyste sjednotili výchovný styl a nedělali synovi v hlavě guláš.
Podívej, moje zkušenost je, že prostě dostane vždy výprask! neexistuje aby si prostě dělal co chtěl a bil lidi v okolí, ti by si to taky neměli nechat od něj líbit. Když na mě malá vztáhla ruku, kopala mě a válela se po zemi, jednoduše jsem začala na ni strašně křičet a seřezala jsem ji.ted stačí jen když zvýším hlas a okamžitě ví co bude, tak se hned zdekuje do pokojíčku a přejde jí to, protože ví že by dostala.fakt tě lituju, protože to je celodenní boj. přeji pevné nervy, to já bych tak v klidu neřešila jak ty, ty jsi anděl, u mě by dávno lítal ve vzduchu
hele, máš jen jedny nervy,,a jedním malým hajlzíkem
si je nenech zkazit. upřímně si to nedokážu představit mít takové dítě
a manžel by měl také vychovávat, proč jsi na to sama?
@hanka.br. my jsme zajedno. On taky nedovolí, aby ubližoval a nutí ho dodržovat stejná pravidla, ale nemá ten problém, protože mezi ním a synem nedochází ke konfliktům.
Já jsem ta, kdo mu dává jíst, kdo ho nutí umýt si ruce, jít spát, uklízet hračky, převléknout se, odejít na nákup…
Manžel u těchto situací není. Pokud ano, tak ho syn poslechne, protože si ho užívá a váží. Stejně jako poslechne dědu, kterého vidí jednou do měsíce, nebo cizího člověka v obchodě. Má k těmto lidem respekt, protože se cizích lidí bojí.
Starší syn zase lépe poslechne mě ![]()
@siamka7 on dostal na zadek a to nejednou. Dostal i přes pusu. Ale nepomáhá. Spíš to situaci pravidelně zhoršilo.
Manžel je buď v práci nebo na stavbě. Od 6:00 do 20:00 je mimo domov. S dětmi je chvílemi o víkendu a v týdnu někdy na večeři.
@Anonymní píše:
@hanka.br. my jsme zajedno. On taky nedovolí, aby ubližoval a nutí ho dodržovat stejná pravidla, ale nemá ten problém, protože mezi ním a synem nedochází ke konfliktům.
Já jsem ta, kdo mu dává jíst, kdo ho nutí umýt si ruce, jít spát, uklízet hračky, převléknout se, odejít na nákup…
Manžel u těchto situací není. Pokud ano, tak ho syn poslechne, protože si ho užívá a váží. Stejně jako poslechne dědu, kterého vidí jednou do měsíce, nebo cizího člověka v obchodě. Má k těmto lidem respekt, protože se cizích lidí bojí.
Starší syn zase lépe poslechne mě@siamka7 on dostal na zadek a to nejednou. Dostal i přes pusu. Ale nepomáhá. Spíš to situaci pravidelně zhoršilo.
Manžel je buď v práci nebo na stavbě. Od 6:00 do 20:00 je mimo domov. S dětmi je chvílemi o víkendu a v týdnu někdy na večeři.
hm, já teda vždy dala na zadek, měla záchvaty ještě větší to je pravda, ale pak pochopila že neustoupím ani jednou a že vždy dostane, a když řve tak ještě víc. doufám že tu nevypadám jak zlá matka
malou miluju, ale prostě nenechám si ničit život vlastním dítětem. malá už takové záchvaty nemá, bylo to období vzdoru.
No, na mne to celé působí tak, že se synem víceméně experimentuješ. Chvíli zkoušíš tohle, pak zas něco jiného, do toho tatínek nevychovává vůbec, ještě se do toho možná plete babička (?)… máte ho v podstatě jako pokusného králíka.
Myslím, že Tvůj syn velmi dobře ví resp. cítí, že nevíš, co s ním máš dělat. Cítí Tvoji nejistotu - nejsi pro něj pevným bodem. Proto neustále testuje hranice, zkouší, kam až může zajít… a způsob, jakým tam může zajít a co si může dovolit.
A co zkusit zajít za nějakým odborníkem, nechci strašit, ale v rodině jsme měli stejný případ a je z toho diagnoza autizmus. Hodně jim pomohl psycholog i speciální přístup, dnes je sestřence 10 a zvládá vše rámci možností skvěle.
A začalo ji to cca ve dvou-třech letech, když si začala uvědomovat sama sebe
A ono taky „dostat na zadek“ a pořádně „seřezat“ jsou taky úplně odlišné pojmy.
Plácnout tak že to dítě ani nebolí, tak se nedivím že neposlouchá a dělá si co chce, ale párkrát ho seřezat pořádně, tak si myslím bud krotit, kor když to dělá jen někomu. Moje malá taky dlouho zkoušela až mi došla trpělivost a jednou jsem ji pořádně nasekala na zadek až jsem pak sama brečela za rohem, ale pomohlo to. A teď stačí, když občas zařvu a hned ví co by mohlo nastat..
Ještě doplním, že bych na Tvém místě rozhodně nepřistupovala k metodám studená sprcha nebo pořádného seřezání, které Ti tu radí.
Tvůj syn má přirozený sklon ventilovat svoje emoce agresivitou - bitím, tlučením, kopáním. Jestliže na toto zareaguješ tím, že ho pořádně seřežeš - čili ještě větší a důraznější agresí - dosáhneš tím jediného efektu. Potvrdíš mu, že jeho způsob řešení situací je správný a jenom je potřeba, aby on byl ten silnější. Aby jeho rány byly silnější.
Výprasky a podobné věci u takto založených dětí jsou tím nejhorším, co můžou rodiče udělat.
@siamka7 podle mě mají tělesné tresty své místo, ale nesmí se nadužívat. To bych mohla syna bít třeba 20× denně a to už je k ničemu. Navíc u určitých dětí to je spíš kontraproduktivní.
@BohunkaP ano, experimentuju. Zkouším, co pomůže, aby přestal ubližovat. Ale není to o tom, že by mu něco prošlo. Jsou dané hranice a pravidla a ty dodržujeme a za nimi stojíme. A ani to není o tom, že bych jednou zareagovala tak a podruhé tak. Třeba měsíc až dva zkouším určitý přístup. Když zjistím, že to je k ničemu, tak to postupně dělám jinak.
Babička se do toho plete, protože ho často hlídá. Ale má stejná pravidla jako jsou doma a postupuje stejně jako já.
Babičce to dělá taky, ale až od doby, co ho hlídá víc. Do doby, kdy byla „cizí“, tak se před ní krotil.
@emmuulina dostal dost, rozhodně ne symbolicky. A stejně ještě ten den šel a udělal to znovu. Měsíc jsme jeli oko za oko. Po měsíci bylo vidět, že mu je jedno, že dostane na zadek. Prostě to bral jako přirozenou věc. A spíš byl ještě agresivnější.
Teď nebijeme vůbec. Spíš jedeme stylem zákazů a bráníme mu, aby to dělal, ale když mu chytnu ruce, tak kouše, když ho odnesu jinam, chce ublížit sobě.
@BohunkaP a ani to není o tom, že by byl neposlušný. On realtivně poslouchá, ale když něco nepochopí, nebo není podle něj, špatně se vyspí… Tak to neumí ventilovat jinak než agresí a vztekem.
Jsou dny, kdy je naprosto zlatý a nevztekne se vůbec, pak jsou dny, kdy udělá během dopoledne 10 scén a odpoledne taky.
Třeba jsem musela naprosto zrušit sladké během odpoledne a to i ovoce, to byl jinak večer naprosto nezvladatelný.
Jinak ještě upřesním, že se nevzteká ani tak kvůli výchovným věcem, ale spíš kvůli věcem, co nemůže ovlivnit a z nějakého důvodu se mu nelíbí. Např. jdeme ráno se starším do školky 4× je vše v pořádku, pátý den se vztekne, že se nebude obouvat, nechce si vzít čepici, snídani hodí do kouta… Všechno nakonec udělá, ale je to celá jedna velká scéna.
A ani nijak neprotestuje, když mu řeknu, že když odejde od stolu, už nebude jíst. Vztekne se, ale nedohaduje se, protože ví, že se mnou nehne.
Nebo další případ - večer pustíme pohádku, upozorním ho, že to je jedna jediná a další nebude. Pak jdu a vypnu ji, vztekne se, ale nesnaží se televizi znovu zapnout. Klidně i tu TV vypne sám, ale stejně se pak vztekne.
Takže myslím, že nemáme ani problém s výchovou jako s jeho záchvaty vzteku. Klidně se vztekne v obchodě, na ulici… Občas jdeme 100 metrů hodinu, protože co 3 kroky, tak se válí - upadne mu kamínek, co si sebral, zakopne, šlápne do kaluže a má mokrou nohu, nedovolím mu šlápnout do kaluže…
Mě úplně pobavilo že synovo chování vůči tobě nepovažuješ za výchovný problém
nebudu tu udílet rady na to mě neužije ale přesně ti řeknu co by se stalo u nás. Pokud by mě syn napadnul před mým mužem pak by mu tak naložil že by na to v životě nezapoměl. Díky bohu za to! Ža nám zůstal ještě elementární zdravý rozum a s malým trapičem bychom udělali rychlý proces. Vysvětlování by nastalo až posléze. Pokud by u toho muž nebyl, šel by za flígr pod ledovou vodu bez debat. Tvůj syn už není nezkušené batole, které zkouší první hranice identity, je to malý tříletý tyran ( mimochodem stejnojmennou knihu doporučuji ) existuje celá rada syndromů které mohou způsobovat tuto agresi ale vzhledem k tomu ze jinak nepises žádné abnormality vycházím z toho že je to pouze výchovou, jinak psychologa můžeš zkusit vždycky ze…