Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jak na vzteklouna :)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.5.05 20:23
Já se snažím dcerku naučit, že vztekat se má právo každej, ale měl by tak činit v soukromí, aby ulevil své frustraci, nikoliv aby obtěžoval okolí, takže holka se chodí vztekat do svého pokoje, potom přijde k nám až je v klidu a normálně se bavíme. Buď o tom co se stalo a proč jsem jí něco nedovolila, nebo když je to jasné tak už o tom nemluvíme a povídáme si nebo hrajem. Budujem to od roka a teď v 23 měsících nám to už docela funguje. Začínaly jsme větou : Běž se vztekat do pokoje a až přestaneš plakat tak přijď řekni co potřebuješ a maminka ti pomůže! A malá fakt šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.05 21:14
Ahojte holky,zaujalo mě vaše téma,protože mám roční holčičku a vztekat se tedy umí.Někdy udělám,že ji zavřu do druhého pokoje a ona se za chvíli sama sklidní,když zřejmě vidí,že tím si nic nevydupe.Ale nevím jak na ulici.Dám ji v kočárku lehnout a ten řev,hrůza.Nevím co s tím.Jak to děláte venku,když se po vás všichni otáčí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.05 21:30
Ignoruju to a chovám se jako by neřvala, jen se s ní nebavím dokud se neuklidní. Pokud nemám kočár ani šátek tak ji dle situace a počasí nechám válet na zemi nebo ji zvednu a nesu jednou rukou v podpaží jako balík.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.05 21:49
Tak ja uz jsem jednou do teto diskuze prispivala, ale dnesek me uplne vykolejil. Stravila jsem dve hodiny v lese se rvoucim (a fialovejicim, nozkama kopajicim, ruckama mlaticim o korbicku kocarku atd.) ditetem. Jeste nikdy tenhle zachvat venku nemel, vzdycky se vztekal jenom doma. nezabiralo ani nevsimani se. Proste se vztekal a vztekal a vztekal…Takze o koukani okolojdoucich muzu dnes napsat roman 
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.05 22:24
No, někdy nezůstane jen u koukání kolemjdoucích. Mojí kamarádce v podobné situaci se nedavno stalo, že jí nějaká chytrá paní povídala „Jestli jste si nevšimla, brečí vám dítě“...... Ach jo…
U nás zatím probíhá vztekání hlavně za účelem kojení. Tak ráda bych to noční kojení (spíš dudlání) odbourala, ale vždycky se strhne takový řev a žádné chování, nic nepomáhá, takže nakonec vyměknu a dám mu. Ale to je spíš téma do jiné diskuse.
Ulrika a Andrýsek (9 měsíců)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.05 23:53
Ahojte,
naprosto souhlasim s tim, ze deti POTREBUJI hranice, jsou pak spokojenejsi. Nejdriv ale zkouseji, kam az muzou dojit.
Nase mala (13m) se taky vzteka, ale neni to az tak nezvladatelne. Proste si ji chvili nevsimam - chodi za mnou a rve. Po urcite dobe (kdyz uz vymeknu) udelam pssssst! A ona uz vi, ze kdyz okamzite ztichne a bude uz hodna, tak ji pochovam. Zatim to funguje. Na ulici jsem to jeste nezazila, ale znama to resi tak, ze kluka necha kde je, otoci se a jde pryc. Ten jeji previt si totiz lehne klidne v obchode na zem, mlati kolem sebe a jeci, tohle ale zabere, jen to chce mit odolnost vuci pohledum okoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.10 08:42
Tak našemu prďolövi je 16 měsíců a taky se prohybá do luku. Ale nejhorší teď je, když někam jdeme pěšky venku a jeho něco zaujalo a chce za tim jít nebo jde jiným směrem. Tak ho vemu za ruku, že jdeme tam a ne tam a on, když zjistí, že mě nepřetáhne a nepustim ho tam jít, tak si sedne na zem a to v tomhle počasí je hrůza. Někdy se to ani nedá uhlídat, tak zbrkle sebou švihne do sedu, že sedí v mokru, aniž bych stihla zareagovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.16 09:58
Ahojte, mé holčičce bude 14 měsíců a od narození je dost náročná na pozornost. Jakmile se jí 5 sekund nevěnuju, hned vyšiluje. Když něco chce a nedám jí to (případně jí to nedám OKAMŽITĚ), začne dělat luky a hystericky ječet na celé kolo. Nejhorší je, že je taková celodenně a téměř každý den. Děsím se každého cestování MHD, návštěv, nákupů a v poslední době i procházek. Začíná chodit, ale zatím jí to nejde úplně dobře, takže procházka s kočárem probíhá následovně: Po 5-10 minutách řev - chce ven. Vysadím ji, chvíli ťape vedle mě za ruku (vydrží do 5 minut), pak řev, že chce nosit. Po šíleném řevu ji naložím do kočárku, kde si pořve ještě pár desítek minut a pak buď usne, nebo jdeme domů. Doma je taky věčně protivná. Hračky jí nezajímají, chce jen nosit, kojit a i to ji po chvíli přestane bavit a ječí. U doktorky řve vždycky celou dobu, takže se kolikrát ani nezeptám na co, co jsem chtěla, protože už chci (celá zpocená) konečně vypadnout. Nákupy vypadají jako nájezdy kočovníků - vtrhnu do krámu, poberu během 3 minut na co si vzpomenu a s ječícím dítětem upaluju k pokladně a poté domů. Už si nevím rady. Jak na toto reagovat? Doma, když chce něco, co jí nemůžu dát a začne ječet, sednu si k ní, držím jí, uklidňuju jí, hladím, povídám jí. Ona je i tak schpná řvát klidně půl hodiny.
K tomu všemu velmi špatně spí - přes den skoro vůbec (jen občas v kočárku) a v noci se budí v průměru 5×. Já už mám tak rozhozený spánek, že mi to ani nevadí. Jsem stejně skoro celou noc vzhůru 
Příští týden jsem s ní měla jet vlakem asi hodinu, ale netroufám si na to. Co s takovým dítětem?
- Citovat
- Upravit
13.4.16 10:12
@Anonymní píše:
Ahojte, mé holčičce bude 14 měsíců a od narození je dost náročná na pozornost. Jakmile se jí 5 sekund nevěnuju, hned vyšiluje. Když něco chce a nedám jí to (případně jí to nedám OKAMŽITĚ), začne dělat luky a hystericky ječet na celé kolo. Nejhorší je, že je taková celodenně a téměř každý den. Děsím se každého cestování MHD, návštěv, nákupů a v poslední době i procházek. Začíná chodit, ale zatím jí to nejde úplně dobře, takže procházka s kočárem probíhá následovně: Po 5-10 minutách řev - chce ven. Vysadím ji, chvíli ťape vedle mě za ruku (vydrží do 5 minut), pak řev, že chce nosit. Po šíleném řevu ji naložím do kočárku, kde si pořve ještě pár desítek minut a pak buď usne, nebo jdeme domů. Doma je taky věčně protivná. Hračky jí nezajímají, chce jen nosit, kojit a i to ji po chvíli přestane bavit a ječí. U doktorky řve vždycky celou dobu, takže se kolikrát ani nezeptám na co, co jsem chtěla, protože už chci (celá zpocená) konečně vypadnout. Nákupy vypadají jako nájezdy kočovníků - vtrhnu do krámu, poberu během 3 minut na co si vzpomenu a s ječícím dítětem upaluju k pokladně a poté domů. Už si nevím rady. Jak na toto reagovat? Doma, když chce něco, co jí nemůžu dát a začne ječet, sednu si k ní, držím jí, uklidňuju jí, hladím, povídám jí. Ona je i tak schpná řvát klidně půl hodiny.
K tomu všemu velmi špatně spí - přes den skoro vůbec (jen občas v kočárku) a v noci se budí v průměru 5×. Já už mám tak rozhozený spánek, že mi to ani nevadí. Jsem stejně skoro celou noc vzhůru
Příští týden jsem s ní měla jet vlakem asi hodinu, ale netroufám si na to. Co s takovým dítětem?
Manduka by nepomohla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.16 10:15
Nechala bych ji atˇ se vyvzteká, časem zjistí že si nic nevyřve a přestane ji to bavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.16 10:21
@Trinetka V manduce ani jiném nosítku nikdy nechtěla být. Nehledě na to, že teď už mám faktický problém ji unést (ona 14 kg, já 39 kg - po porodu jsem zhubla 24 kg) Mám záda tak trošku v háji 
@sedmikráska70 : Já jsem si taky říkala, že ji to přestane bavit. Ale ona je taková od narození na každé procházce, nákupu, návštěvě, cestování. Není v klidu ani 10 % dne. Prostě buď se vzteká nebo brečí nebo pokňourává a nebo spí Když ji to „baví“ už 14 měsíců, proč by měla přestat teď? 
Nezažila jsem s ní jedinou procházku normálně v klidu bez řevu. Naposledy včera při 5minutové jízdě tramvají řvala tak, že jsem ji vzala na klín - nechtěla jsem rušit spolucestující a navíc byla až modrá. Pak jsem ji zas nemohla narvat zpět do kočárku - luky, kousání, prskání kolem sebe. Nakonec jsem si tam zapomněla tašku, jak jsem byla vynervovaná. Chci to prostě nějak řešit a ne že se budu dívat jak furt jen řve, když toto evidentně nezabírá.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.4.16 10:36
@sedmikráska70 Neustupuju rothodně pokaždé. Doma prakticky nikdy a na veřejnosti jen když už je to neúnosné. Jinak ji nechám, ale ne samotnou, vždycky ji hladím, držím za ruku a mluvím na ni. Tohle je špatně? Já právě nevím. Když ji ignoruju úplně, má sebedestruktivní sklony - škrábe se do krve, mlátí hlavou o zeď nebo rozbíjí věci kolem - včera v tramvaji mi rozkousala kryt na kočárku. Bojím se, jestli nemá nějakou poruchu, že toto dělá.
- Citovat
- Upravit
13.4.16 10:40
@Anonymní píše:
@sedmikráska70 Neustupuju rothodně pokaždé. Doma prakticky nikdy a na veřejnosti jen když už je to neúnosné. Jinak ji nechám, ale ne samotnou, vždycky ji hladím, držím za ruku a mluvím na ni. Tohle je špatně? Já právě nevím. Když ji ignoruju úplně, má sebedestruktivní sklony - škrábe se do krve, mlátí hlavou o zeď nebo rozbíjí věci kolem - včera v tramvaji mi rozkousala kryt na kočárku. Bojím se, jestli nemá nějakou poruchu, že toto dělá.
Tak bych se asi poradila s pediatrem jestli by nebylo dobré navštívit psychologa. Zašla bych tam sama atˇ mu to můžeš vklidu vysvětlit. Jinak na manžela reaguje stejně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.16 10:42
@sedmikráska70 Manžel s ní moc nebývá. Když už musí být s ním, prořve mu celou dobu (zatím nejdýl 2 hodiny).
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
