Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,před několika dny tu byla diskuse o prohýbání se miminka do luku…já mám už skoro roční miminko
a začíná to dělat!..zřejmě proto,aby si pro:,–(il svou…nesmíš tohle,ty ty ty…nenechá toho,tak ho vezmu a on se mi začne vztekat a prohybat až hrůza.Včera to zašlo až tak daleko,že sme nevečeřely,protože drobeček mi několikrát sáhl do kaše,pak se nechtěl nechat krmit a nakonec se začal tak vztekat,že mu nechci tu horkou kaši dát a on ji chce a jíst sám,že sem ho musela vzít a strčit do postýlky,protože domlouvání a vysvětlování ingnoroval v záchvatu vzteku.Asi se dostáváme do období utváření vlastní osobnosti a prosazování se za každou cenu.Jak to řešíte vy,aby vaše děti nebyly vystresované z příkazů a rozkazů a na druhou stranu,aby z nich nevyrostli drzí a rozmazlený lumpové,kterým rodiče ustupují jen aby měli klid od nářků a vztekání???????
PS:doufám,že sem to napsala srozumitelně,nějak mi poslední dobou dělá problémy udržet si myšlenku
Mila
Ahoj Milo,
nemluvím z vlastní zkušenosti, protože nás to všechno teprve čeká, máme teprve 7,5 m, tak tedy co jsem vyčetla z chytrých knih např. Jiřina Prekopová nebo p. Matějček. Ostatním psychologům moc nefandím (tedy hlavně ne americkým).
Nejlepší by mělo být sevřít takového malého vzteklouna pevně v náručí a držet ho tak do té doby, než přestane - prý klidně i dvě hodiny. V mámině náručí to prý snáší líp, než cokoli jiného. Do postýlky bych ho asi nedávala, protože postýlka nemá být za trest. Další varianta je nechat ho samotného, aby se vyvztekal a nereagovat na jeho výlevy.
Uvidíš, jestli Ti někdo poradí z praxe.
Mydlinka ![]()
Ahoj Milo,
Tvůj drobeček pravděpodobně začíná zkoušet, kam až může zajít a co všechno si může dovolit. V tomhle věku je to normální. My prožili něco podobného s tím rozdílem, že naše holčička (dnes 20.měs.) se neprohýbala do luku, ale za to spustila takový hysterický řev, jako by ji na nože brali. Párkrát jsem ji naplácala na zadek, párkrát odešla z pokoje nebo se snažila odvést pozornost na něco zajímavého a podobně. S jídlem to prostě musíš vydržet a nějaký čas přetrpět, že zbytky budou všude kolem. Jde přece o jejich samostatnost, že? Jen to chce asi důslednost a nepřistoupit na jejich vydírací hru - to my je musíme naučit, jak se mají správně chovat.
Přeji Ti pevné nervy a spoustu trpělivosti!
Petra
Tak tohle jsme začali zažívat asi od patnáctého měsíce. Záchvaty vzteku, válení se na zemi… ![]()
Podle mých zkušeností nejlepší reakce rovná se žádná reakce. Prostě ho necháváme se vyječet, když už je to k nesnesení, tak ho odneseme do jeho pokojíčku, ale snažíme se to nikterak nekomentovat. A musím říct, že u nás to funguje. Vzteká se už míň a hlavně zjistil, že mu ten řev nijak nepomůže a tak se délka vztekání mnohem zkrátila.
Občas to sice bylo na nervy, párkrát jsem si pobrečela, musela vystoupit s malým z autobusu, protože mi bylo spolucestujících líto…ale za tu trochu nervů to stálo. ![]()
Myslím, že důležité je se na něj nějak moc nezlobit, ten vztek je často způsobený frustrací dětí…ony s námi nemůžou pořádně komunikovat a vědí, že na co úspěšně reagujeme je akorát ten jejich řev.
Jo a ještě takový fígl. Mám dost citlivé uši a při velkém hluku mě dost bolí, tak jsem si v dobách největšího řevu dávala do uší kousky papírových kapesníků. Pořád jsem slyšela všechno, ale ty nejbolestivější frekvence se tím utlumily ![]()
Ahoj, my mame 10 mesicniho vzteklouna ![]()
Resim to tak, ze kdyz se vzteka „malo“ tak se snazim upoutat jeho pozornost, napr. hlasitymi vykriky „Co to je? To je krasa!! To je zajimave!!!“ atd. vypadam sice jak kdyz jsem zesilela, ale fakt to funguje, on je totiz malej desne zvedavej
.
Kdyz ma fakt vztekaci zachvat, tak zkousim to obejmuti -temer nikdy to ale nefunguje, ja bych rekla, ze to je spis az pro starsi vzteklouny, a tak nakonec vetsinou ho necham lezet, odejdu, zavru dvere, pustim nahlas muziku a cekam…vetsinou to zabira, tak do 5minut je ticho. Jana
Ahojky.
My máme doma 13-ti měsíčního vzteklíka. Musím se přidat k ostatním holkám - nevšímat si - to pomáhá i u nás nejlíp. A můžu říct, že těch vztekacích chvil je čím dál tím míň.
Všem Vám přeji, ať to vydržíte s různými zbraněni proti vzteklíkům ![]()
Slávina + 13m Matýsek
Teda holky,ty vaše odpovědi mě dost rozesmály a taky mě teší že sou ty reakce naše i dětí dost podobné.Taky bych nechtěla mít postýlku jako za trest,takže teď funguje jako „trest“ ohrádka,protože nemám v bytě kromě postýlky a ohrádky jiné bezpečné místo.Malej ještě není na nožičkách moc jistej,tak je to samý pád a modřina a o to víc,kdybych ho nechala se vztekat samotnýho v pokoji úplně bez dozoru.Takže ho strčím v obýváku do ohrádky a jdu do kuchyně mýt nádobí.Včera se to celkem osvědčilo
No a až mi začne s výlevy na veřejnosti,budu muset hodně zhluboka dýchat,abych to vyřešila v klidu a nebyla před lidma jako hysterka
Ty nám dávaj ![]()
Mila
Milo,
my máme 8,5m kluka, taky se tak děsně prohýbá do luku, má sílu jak čert!! Vzeká se často a moc, asi nám chce něco říct a neví jak a my nevíme, co chce. Často si ale, jak už zjišťujeme, vynucuje i navíc něco, co nutně nepotřebuje - hlavně večerní nošení. To jsme odbourali, střídavě více či méně důsledně, tak ty řvoucí večery fakt stojí za to!! Třepou se mi všechny vnitřnosti. Pokud ho nechám - taky kvůli bezpečnosti nejraději v postýlce - a odejdu, vyvzteká se tak za 5-10minut. Ale pokud nás vidí , nebo musím do pokoje pro něco jít, nastartuje znovu a víc. Je to hrůza, ten jeho vyčítavej pohled, obrovský slzy se mu koulí po tváři, bouchá se do hlavy (schválně? nevím) … Někdy to končí až výčitkama mezi mnou a manželem, kdo ho to naučil, kdo ho rozmazlil, proč jsme ho nosili …atd apod… Já myslím, že kluk je prostě teď takovej, my za to ani moc nemůžem, ale naučit ho se chovat jinak musíme my. Snad na to budem stačit a uděláme to snad správně. Čekám taky další rady ![]()
Mich.
Malá má 1,5 roku a tohle taky dělá. Nejlíp se mi osvědčilo, prostě ji nechat být a nevšímat si jí. A když to nepomohlo, tak ji pevně sevřít v náručí. Teď už se nám to naštěstí stane jen minimálně.
Když dítě vidí, že na sebe takovým chováním upoutá pozornost, bude to dělat dál.
Kolikrát, když se dcera něčeho pofňukáváním dožaduje, tak by jí člověk už už vyhověl, aby dala pokoj, ale neudělám to. Radši odvedu pozornost jinam, aby zapomněla na to, co chtěla..
Když sedím či se učím a ona ke mě doleze, stoupne si a pak se vzteká, že nevidí, co dělám, tak si jí na klín nevezmu, aby nevěděla, že když příště bude otravovat dostatečně dlouho, že ji za to odměním… Takže si ji na klín beru, když leze okolo a je v pohodě, já přeruším učení či jídlo, ale když si to vynucuje, tak to ignoruju.. Fakt ji nechci naučit, že řvaním docílí svého…
Kamarádka má holčinu a ta řvaním, vzteklým házením věcí, pliváním apod. dosáhne svého.. tak to fakt nechci… ta holčina je zralá akorát pod sprchu, aby se uklidnila a pochopila, že maminka je ten, kdo určuje pravidla.. ale u nich zatím vyhrává ta jejich dračice..
E. a Eliška 10m
Ahoj Milo a ostatní maminky,
ani nevíš jakou jsi mi udělala radost, že jsi toto téma hodila do diskuze. Můj synáček měl 6.5. 2005 rok a včera poprvé předvedl svůj hysterák. Nějak jsem si toho nevšímala, řekla jsem si, že je to únavou. Dnes mě to ale dostalo.
Nechtělo se mu domů, tak na chodbě si lehnul na zem, začal se prohýbat, žval jak tur, připadalo mi to jak epileptický záchvat. Vůbec nevnímal, když jsem si ho chtěla vzít, tak to bylo ještě horší.
Myslela jsem, že toto vzdorové období začíná až tak kolem druhého roku, tohle jsem nečekala. Jsem moc ráda, že v tom nejsem sama, i když to žádné mamině nepřeju.
Vyzkouším všechny rady, které jste tady napsaly.
Mějte se pěkně a křiklounům zdar ![]()
Alča a Petřík
Ahojky Alčo a holky,
tak přesně tak jak popisuješ se mi naše mladá taky vztekala. Když nechtěla jít domů, když něco nesměla nebo nemohla nebo když jsme ji prostě „nechtěli“ vyjít vstříc…
Věděla jsem, že když ji dám na zadek, nic si nepomůžu - spíš se ještě zatvrdí
.
Vzpomněla jsem si na moji mamku a její velice účinnou metodu, kterou uplatňovala na mém starším bratrovi - a to už mu je 36 let. Prý to byl taky pěkný vzteklounek ![]()
Naše Kačka prostě při jednom takovým šíleným hysteráku putovala pod studenou sprchu. Tak jak byla oblečená jsem ji čapla a bylo.
Možná mě teď ukamenujete, co jsem to za šílenou matku
, ale nejdřív mi dovolte říct, že od té doby máme od takového nepříčetného vztekání pokoj
Možná třošku drsný, ale opravdu účinný ![]()
Radka a Katka
Ahoj maminky,
pozor na pevné sevření u dítěte, není to vždy ta správná metoda pro všechny děti. Neměly by ji používat maminky, kterým děti na svět přicházely přidušené, nebo s velkými komplikacemi. Může to způsobit další a ještě větší trauma.
Linka
linko,
díky za upozornění.občas tu metodu používám,ale náš porod byl fakt obtížný takže pro nás to asi není.
jinak na mě moje máma kdysi taky uplatnila studenou sprchu a dodnes pamatuju,že stačilo říct chceš pod sprchu a bylo po řevu.prý to doporučují i psychologové.takže já to neodsuzuji,kdoví co budu muset uplatňovat já,hihihi.
luka a kačka 11m
Se sprchou v krajním případě taky souhlasím… Spíš budu zvažovat, odkdy je ten člobrda na tuto metodu již „zralý“.. takže vztekání budu ještě dlouho tolerovat a řešit jinak… Ale tuším, že na ni někdy určitě dojde ![]()
Testování hranic chování určo bude značné…
E.
Příklad ze života: Známá vychovává syna dle všech psychologických metod, rad, aby u něj nezpůsobila trauma na toto či ono.. chlapeček si dělá co chce, mává s maminou a jednou, když se k ní ve svém předškolním věku choval opravdu i na ni naprosto neuctivě, tak mu prostě vlepila facku. Kluk stál jak opařený, první fyzický trest za chování… večer u spaní si to spolu probrali, obrečeli, vysvětlili a kluk se srovnal.. možná je mu líp, že ví, že maminka má vše opět pevně v rukách, že si on nemůže dělat co chce, z čehož jsou pak děti nešťastné..
Takže facka pomohla… sprcha určo může taky… a je tu určo dost mamin, které by to dle nich NIKDY neudělaly, stejně jako ta známá… A jak se u nich přitom díky tomu pročistil vzduch… ![]()