Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Holky moc děkuju za zkušenosti. Nebudu to nijak lámat přes koleno a prostě budu čekat, až to samo přejde ![]()
Koukám, že je to dost časté a ve finále mi to kojení v noci s prckem v posteli taky vyhovuje, jen by se pak nemusel tak kroutit ![]()
Je pravda, že náš dvouleťák ač krásně spinka sám už ve velké posteli, tak poslední dobou musí usínat v obývaku a pak ho přenášíme a kolem 2hod ranní ho máme v naší posteli, takže tam spíme s všichni 4.Pro takové případy by se hodila mega postel ![]()
Ale je mi jasnéže za pár let už se mi tohle nepoštěstí.
Moc děkuji a zase jsem o něco klidnější ![]()
@PetulkaKol tohle jsme vyřešili spojením tří postelí vedle sebe
![]()
mám 20letého syna… víš, jak je mi líto, že už se nechce přitulit? ![]()
UŽÍVEJ SI TO ![]()
@evulkanov píše:
@3HE jaká byla prosím ta přijatelná verze Estivilla?
promiň, že píšu až teď… nebyl čas.
asi týden jsem dceru trénovala - vždy večer jsem ji dala do postýlky, nechala jsem svítit lampičku a řekla jí - počkej tady, maminka bude v kuchyni - ona čekala a věděla, že jsem v kuchyni. nenechala jsem ji dlouho čekat, aby nezačala plakat. Pak jsem to trénovala se zhasnutou lampičkou, ale jen asi dvě noci… a pak jsem teda začala dělat ukládací rituál - zazpívat písničku - dcera u mne na klíně v poloze jako u kojení, ale nekojila se (kojila jsem předtím v obýváku)… jen ta poloha jí byla příjemná… po písničce jsem ji dala do postýlky a říkám jí - pěkně tady spinkej, tady máš plyšáčka, udělej mu „moja, moja“ (přitulila ho) a spinkej, maminka bude v kuchyni. pohladila jsem a šla… světlo bylo zhasnuté… ale nebyla tam úplně tma… bylo vidět světlo z chodby… první večer jsem tam zpátky nemusela jít, usnula sama… někdy se pak stalo že jsem ji musela znova položit a udělat ukládací rituál už jen s plyšáčkem… ale někdy se sápala zpátky na ruce, tak jsem jí zase zazpívala písničku… nebo vzala do obýváku, když bylo vidět, že není tolik unavená, aby usnula - to jsem pak vylepšila, že jsem ji dal spát až ve chvíli, kdy bylo totálně k. o., to pak usnula hned.
Aby neplakala, pomohl trénink s kuchyní a to, že jsem ji třeba i vzala pátky s postýlky a pak znova opakovala ukládací rituál - estivil právě radí - když jednou dáš dítě ležet, tak už na něho nesahat a nemluvit… a to mi příjde necitlivé a studené… já jsem dceři ukázal, že jsem tady pro ni, ale že jsem pak v kuchyni. Tu kuchyň jsem jí hodně říkala… ona chápala, ke to je a že jsem jí neutekla. Bylo jí 1,5roku.