Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Poraďte mi, prosím, jak naučit skoro dvouleté dítě, aby usínalo samo. Bohužel jsme si dceru naučili, že ji dáme do postýlky, řekneme jí pohádku a jsme tam s ní dokud neusne, což někdy trvá pár minut, ale někdy se to protáhne třeba i na hodinu. Někdy chce držet za ruku, někdy jí stačí jen naše přítomnost. Jakmile se zvedneme a malá ještě nespí, začne nás volat a plakat. Na to nechat ji vyplakat a samotnou usnout už je bohužel asi pozdě, protože už umí sama vylézt z postýlky, takže když ji tam nechám samotnou, za chvíli vyleze a přijde za námi. Asi v roce a půl měla období, že naopak vyžadovala chodit spát sama, ale asi po měsíci jako když utne a začala zase při usínání opět vyžadovat něčí přítomnost. Je mi jasné, že jsme udělali chybu, a dneska bych to dělala jinak, ale s tím už teď bohužel nic neudělám. Budu moc ráda, když se, pokud jste řešily podobný problém, podělíte o svoje zkušenosti.
Tak jí budeš muset zamknout dveře. Náš dvouletý kluk tohle před časem taky dělal, přišel i 20× za náma do kuchyně. Tak jsem ho začala ukládat k nám do postele, zhasnu, zavřu a zamknu dveře a za chvilku spí. Kuchyň máme vedle ložnice, takže slyšíme, když dělá neplechu nebo brečí. Je to o zvyku a trpělivosti.
Taky jme to myvali, poridli jsme radio, po precteni pohadky jsme pustili jeste CD a nekdy pujcili i knizticku, prohlizela si, poslouchala pohadku a usnula, mela detsky svetylko u postele, takze to svitilo jen trochu, aby ji to moc nerusilo a behem chvilky usnula…praktikujeme tak do ted a to jsou nam ctyri a půl, akorat nam to trva uz trosku dyl a pohadku povida i dcera nam ![]()
Pracovala jsem jako au-pair v Anglii a vždycky jsem měla nějaké drobky na starost. Musím říct, že jediné, co zabíralo byla důslednost. Prostě jim vysvětlit pravidla a dodržovat je. Jenže to byly děti cizí a já dokázala být tvrdá, tudíž výsledky se dostavily rychle a rodiče byli vděční. Mám ale obavy, že u vlastních dětí to bude horší. Nicméně důslednost, důslednost, důslednost. Děti jsou pěkné podšívky a vycítí každou slabost
Jinak hodně štěstí přeju!
dceru neuspávám asi od 20 měsíců,do roka jsem jí kojila,pak jsem jí před spaním držela za ruku,pak jsme jí dali do velké postele a já začala číst pohádky,pak jsem to jednou zkusila žekla jsem jí že jsem hned vedle že jdu jen umýt nádobí a že se na ní budu chodit dívat,tu knížku kterou jsme zrovna četli jsem jí dala at si taky čte,ani jednou za mnou nepřišla,nevolala mě a to je schopná si tam tu knížku prohlížet v klidu i hodinu,u toho mytí jsem dělala rámu,aby věděla že nelžu,pokud stále plače tak bych to nelámala přes koleno a uspávala dál asi na to ještě není dost zrala aby usínala sama
Sedni si vedle postylky, ale nedivej se na ni. kdyz vyleze poprve, tak ji vem, rekni ji „dobrou noc, (jmeno)“ a dej ji zpet do postylky. Ty si zase sedni zase zpet na zem a nedivej se na ni. Kdyz vyleze znova, udelej to same, ale rekni ji jenom „dobrou noc“. Kdyz vyleze potreti, tak udelej to same a nerikej ani slovo. Trva to, ale oni se to nauci. Kazdy den se pomalu vzdaluj od postylky a do tydne bude usinat sama. Delali jsme to tak s mnoho detma co jsem hlidala a vzdycky to vyslo. Je jenom na tobe, abys to psychicky zvladla a nesla k ni, kdyz bude brecet a volat mami. Vim ze je to tezky, ale co se da delat. Za samousinajici dite to urcite stoji. Hodne stesti! ![]()
náš 2letý má taky období kdy přečteme pohádku, odejdeme a spí, pak má období kdy řve a řve a řve a chodí zpět za námi do obýváku. Chce to fakt důslednost a zatnout zuby a vydržet, prostě odejít a hotovo. My teda necháváme otevřené dveře a rozsvícené světlo v koupelně aby neměl v pokoji úplnou tmu. Přečteme pohádku, řekneme dobrou a jdeme pryč. Vždycky mu řeknu že se za chvíli přijdu podívat jak spinká a to dodržím, prostě za 5 minut jdu a když nespí tak aspon vidí že na něj nekašlu ale chodím za ním, většinou teda usne. Když se vzteká moc tak mu prostě už vynadám, že se má spát a vyhrožuju mu, že mu zavřu dveře a už nepřijdu a většinou to zabere ![]()
Dát do postýlky, přečíst pohádku, rozsvítit lampičku a jít. Jestli vyleze, dát jí znovu do postýlky a zase odejít a prostě vydržet a neustoupit. Mě dcera, která má 2 roky z postýlky nevyleze.Ale řve a řve a volá maminku. Snažím se jí vysvětlit, že se ještě podívám na pohádku
umyju se a příjdu. Ledacos už chápe. Takže neustupovat a snažit se vysvětlit. Myslím, že to ještě půjde…
Malej teda usínal sám od miminka a věděla jsem proč, moje sestra v tomhle byla hrozná máma jí naučila na to, že když usínala byl tam někdo s ní a nikdy se tohoto zlozvyku nezbavila (prozatím) pořád chodí k mámě do postele nebo chce aby máma spala u nich. nech jí několikrát řvát a ona z toho usne třeba tam i tisíckrát jdi první tři dny to bude ,,peklo,,
ale nakonec by to mělo přinést ovoce
můj syn třeba neusne když tam s ním někd je, takže my řešíme opačný problém
nemůžeme jít spát dokud to zvířátko nespí ![]()
FifinaOfina píše:
Dát do postýlky, přečíst pohádku, rozsvítit lampičku a jít. Jestli vyleze, dát jí znovu do postýlky a zase odejít a prostě vydržet a neustoupit. Mě dcera, která má 2 roky z postýlky nevyleze.Ale řve a řve a volá maminku. Snažím se jí vysvětlit, že se ještě podívám na pohádkuumyju se a příjdu. Ledacos už chápe. Takže neustupovat a snažit se vysvětlit. Myslím, že to ještě půjde…
Michaelakkk píše:
Malej teda usínal sám od miminka a věděla jsem proč, moje sestra v tomhle byla hrozná máma jí naučila na to, že když usínala byl tam někdo s ní a nikdy se tohoto zlozvyku nezbavila (prozatím) pořád chodí k mámě do postele nebo chce aby máma spala u nich. nech jí několikrát řvát a ona z toho usne třeba tam i tisíckrát jdi první tři dny to bude ,,peklo,,ale nakonec by to mělo přinést ovoce
můj syn třeba neusne když tam s ním někd je, takže my řešíme opačný problém
![]()
nemůžeme jít spát dokud to zvířátko nespí
Tak u nás je to stejné ![]()
Sept píše:
Sedni si vedle postylky, ale nedivej se na ni. kdyz vyleze poprve, tak ji vem, rekni ji „dobrou noc, (jmeno)“ a dej ji zpet do postylky. Ty si zase sedni zase zpet na zem a nedivej se na ni. Kdyz vyleze znova, udelej to same, ale rekni ji jenom „dobrou noc“. Kdyz vyleze potreti, tak udelej to same a nerikej ani slovo. Trva to, ale oni se to nauci. Kazdy den se pomalu vzdaluj od postylky a do tydne bude usinat sama. Delali jsme to tak s mnoho detma co jsem hlidala a vzdycky to vyslo. Je jenom na tobe, abys to psychicky zvladla a nesla k ni, kdyz bude brecet a volat mami. Vim ze je to tezky, ale co se da delat. Za samousinajici dite to urcite stoji. Hodne stesti!
Přesně tak jsme to dělali s dcerou taky, buď já nebo manžel a fakt to zabralo, jak se říká, na tyhle caparty je třeba důslednost a ukázat že to bude podle nás, trvalo to delší dobu, ale nakonec se povedlo ![]()
Já jsem z naší malé taky hotová. Je jí 18 měsíců, od 9 měsíců jsem jí večer dala do postýlky, řekla dobrou noc a odešla. Ona si chvilku hrála, povídala a spala. Celou noc většinou. Byla zlatá. Ale teď? Před 14 dny jsme vysadili dudlík a od té doby to jde od 10 k 5. Jak odejdu, tak řve a řve a řve a volá máma. Ze začátku stačilo, když jsem tam s ní byla než usnula a pak odešla. Ale teď i po půl hodině spánku, jak se hnu, tak je vzhůru a už brečí a zase volá máma. Koupili jsme jí už i vetší postýlku, ale je to stejné. Když jí necham, ať si brečí, tak třeba vydrží řvát 30 minut, až na nás bouchaj sousedi. Už nevím, co s tím. Včera už jsem si přesunula postýlku do ložnice a byl klid, spala až do rána, ale z toho mám strach, že tam pak bude chtít spát pořád. Vůbec je teď taková, že pořád máma máma. A rostou jí špičáky, tak nevím, jestli je to všechno dohromady a zase jí to přejde nebo co si počít… ![]()
Jo a krom toho vše, tak už má vyřvaný hlasivky a pěkně chraptí, tak doufám, že to u takhle malých dětí nevadí a nezůstane jí to …