Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na pitevne jsme si dali trochu tygři masti pod nos
fungovala skvěle
@Tichošlápek píše:
Na pitevne jsme si dali trochu tygři masti pod nosfungovala skvěle
nebude to pálit nebo tak?
Já na pitevně jednu dobu pracovala (zvířata) a to jsem dávala nějak bez problémů
Jo, někdy to člověka trochu „praštilo“, ale pak jsem si zvykla…teda kromě tchořoviny, to bolí, na to se zvyknout nedá… ale tohle nedávám. Možná je to i věkem nebo prostě ty lidské pachy snáším hůř než zvířecí ![]()
Nevím, jestli je něco, co by ti pomohlo pach nevnímat. Radu bych měla. Nepíšeš jak daleko tchánovci bydlí, ale pokud to není přez půl republiky, zajela bych k nim třeba jednou za měsíc. Doma jim trochu uklidila, vyprala prádlo, vyžehlila. Víš, člověk jak stárne, ubývají mu síly a tak klidně chodí celý týden v jednom triku, babča si možná ani ty kalhotky denně nemění. Mě by hodně vadilo, kdyby na mě někdo hučel, že je u nás smrad a nevím co ještě. První by mě napadlo, že místo hulákání by nám mladí mohli pomoct.
@Anonymní píše:
nebude to pálit nebo tak?Já na pitevně jednu dobu pracovala (zvířata) a to jsem dávala nějak bez problémůJo, někdy to člověka trochu „praštilo“, ale pak jsem si zvykla…teda kromě tchořoviny, to bolí, na to se zvyknout nedá… ale tohle nedávám. Možná je to i věkem nebo prostě ty lidské pachy snáším hůř než zvířecí
Nepali to. Pokud nemáš zrovna rýmu
ono lidsky zápach je síla. Měla jsem nemocnou babičku - lezaka, děda si ji nechal doma, jenže se neuměl postarat ani sám o sebe. Jezdila jsem tam uklidit to nejhorší jednou za 14 dni, bracha se snažil vykryt ten týden mezi, ale stejne. Člověk si na to nezvykne. Nicméně nemohli byste jim při tech návštěvách aspoň trochu uklidit? Vyprat, vytrit, vynosit odpadky. Takový ten základ, aby se tam neudržela zatuchlina
@arada píše:
Nevím, jestli je něco, co by ti pomohlo pach nevnímat. Radu bych měla. Nepíšeš jak daleko tchánovci bydlí, ale pokud to není přez půl republiky, zajela bych k nim třeba jednou za měsíc. Doma jim trochu uklidila, vyprala prádlo, vyžehlila. Víš, člověk jak stárne, ubývají mu síly a tak klidně chodí celý týden v jednom triku, babča si možná ani ty kalhotky denně nemění. Mě by hodně vadilo, kdyby na mě někdo hučel, že je u nás smrad a nevím co ještě. První by mě napadlo, že místo hulákání by nám mladí mohli pomoct.
tohle tak nějak není ten případ nemohoucích staříků, nemají problém zvládnout a zorganizovat i drobné rekonstrukce, děda dokonce dělá domovního správce a lecos tam pomáhá udělat a vyrábí. Tekový ten běžný úklid - luxování, nádobí, žehlení, praní…to je přesně to, co tam celkem funguje a problém s tím není…pomoci se jim v tom pochopitelně dá, ale posun nikam to nebude.
Tam je problem jednak s hromaděním krámů a na nich prach a s tím sovisející problémy (což by znamenalo jim to prostě vyházet a to je trochu přes čáru) a pak ta osobní hygiena a přístup a málo větrání.
Ale jak jsem psala, to předmětem diskuze není…to by bylo úplně jiné téma
@Tichošlápek jak jsem psala, tohle prostě není ten případ, kdy by to už bylo zralé na to, jim uklízet. To by se asi zas celkem urazili ![]()
Máme takovou nevlstní prababičku, té už je k 90 a to je něco jiného. Ta chodí už o fr. holích, s mamkou jí tam pravidelně zajedeme umýt okna, vyprat záclony, vytřít…je za to ráda a prokoukne to tam. (nakonec nejvíc tam zapáchá jen mámy přítel, její syn, který se nějak rozhodl poslední dobou, že 1 tričko vystačí na týden nošení
a nedá se mu nic říct, jinak se urazí…jo a taky je celkem obézní
),
Ale tchánovci nejsou v této fázi a nekousli by to. U nich to není o tom, že by nestačili na péči o byt, ale začali být laksní k péči o sebe.
Anonymní,proč jim to tedy neřeknete? Já to beru tak trochu podle sebe.Jsme docela blízko věku tchánovců a sama vím, že i když ještě ledacos zvládnem, přeci jen něco tak nějak neřešíme. Jasně, mejeme se, měníme si prádlo, ale i tak už to není takové, jako když jsme chodili do práce. Nesprchujeme se denně, triko je ještě dobrý a obzvlášť chlap si občas nedá říct, že by se měl převlíknout. Ono to stáří je jiné. Nevím jak to přesně popsat. Můj manžel je cimprlich na pořádek, ale triko mu musím vzít, bo on ho má přece čistý. Že je propocený asi necítí, nevím. Mám vzdálenou příbuznou, doma se jí všechno lesklo, ale její manžel byl neskutečně cítit potem, bo měl věci do práce a věci na doma.To domácí klidně na 14 dní, neskutečně bylo cítit potem, ale jim to divný nepřišlo. Když u nich někdo kýchl, hermeticky uzavřeli byt, takže neskutečný puch, ale přeci nebudou větrat, to by je ofouklo. Skutečnost, že ty bacily mají pořát v bytě šla nějak mimo ně. Asi by bylo dobré si s tchánovci sednout, říct jim, že to u nich zrovna nevoní a poradit, co s tím, eventuelně nabídnout pomoc.
@arada trošku se snažíme, ale je to přece jen choulostivé…teda přesněji - pro mě jako pro snachu to je choulostivé (jsou milí, hodní, fajn, ale přesto se necítím oprávněná jim radit co mají dělat a jak se chovat) a mému muži to zas tolik nevadí, proto to řeší jen do té míry, co mu přijde už moc - tj. vyvětrejte si, převlíkněte se, nebo "přijedeme zase v neděli, tak ať zas nemáte na sobě to samé
", ale do otázek mytí nebo ústní hygieny už taky nezabředne.
Hodně se to zlepšilo, co už nemají psa…teda podle mého muže, já už to tam cítím zas skoro stejně.
Teď naposledyi můj muž začal pátrat, že tam je nějaký puch a zjistil, že jsou nevynešené odpadky, tak je vynesl…ale zase - to je jen špička ledovce, spíš, že to bylo ten den na co svést.
Ale hlavně - můj chlap a děti to snášejí vážně celkem dobře. Maximálně něco mimochodem pronesou, když odejdeme. Dokonce i když tam zajedeme s jinými příbuznými, s dětmi z předchozího vztahu, s exmanželkou, švagrem…tak se všichni tváří docela normálně (nebo tak úspěšně dělají jakože nic?), bez problémů se tam najedí…což já můžu jen s obrovským sebezapřením, mám to jako hrdinský čin.
Myslím, že to je tedy hodně o mně, asi je to MŮJ PROBLÉM. I proto chci řešit spíš sebe, než se snažit někomu obracet život naruby, když se mě o to neprosí.
Ono je to těžký. Pokud moc nevychází z domu, nejsou asi schopni si uvědomit v čem žijí. Jsou zvyklý na ten svůj smrádeček. Chápu tě, ale já bych šla tou cestou jim pomoct. Mluvit o tom s nimi. Jasně, jde o choulostivé téma, ale věřím, že se s tím dá něco dělat.
Patologové a kriminalisti používají tygří a nebo mentolovou mast pod nos.
jinak neprošlo by domluvit a zaplatit pečovatelku/uklízečku a vysvětlit jim že je to dárek, aby na stará kolena nemuseli tolik makat?
Nemáte prosím nápad, doporučení, jak se smyslově vyrovnat s náhlým zápachem? Neexistuje třeba nějaká mastička, která by se namazala pod nos, aby to bylo snesitelnější?
Mám problém s tchánovci
jsou moc fajn, hodní, mají rádi nás i děti, ráda si s nimi popivídám, když tam přijedeme na návštěvu…ale ten smrad u nich je pro mě už tak obrovský stres, že se návštěvám vyhýbám, jak jen můžu, už je to trapné
. Je jim už dost přes 70, mají byt 2+1, pokud nemusí, tak nikam nevycházejí…moc nevětrají, moc se nepřevlékají (děda silně obézní, babička zas trošku inkontinence), všude hromady krámů, úklid tak trochu. No prostě když tam přijedeme, tak hned ve dveřích šílený smrad, jak když vejdete v zoo do pavilonu šelem. Můj muž je naštěstí asertivní a moc se s nima nemaže, tak hned zavelí, že je tam mají hrozný vzduch, ať otevřou okna, že se musí vyvětrat. Oni s tím nemají vůbec problé, na muže dost dají, takže sice tam sedíme trošku na zimě, ale hlavně se dá dýchat
No jenže to si pomůžeme tak v místnosti obecně, děda jak s epotí a moc nepřevléká, tak páchne děsně a babička zas asi začala mít potíže se zuby nebo s trávením, takže má dech, že by usmrtila na 3m
(jo a to už naštěstí nemají psa, se psem v bytě to bylo ještě pikantnější!)
Když za nima jede muž sám, tak neváhá jima třeba říct i to, že mají na sobě zase něco umaštěného, ať se převléknou a jo, funguje to, převléknou se…ale to jsou jen takové dílčí úspěchy…Prostě nepotřebuji rady, co s tchánovci, to rychlé a trvalé řešení moc nemá, spíš vyloženě nějaký trik, abych se s toho smradu nehroutila. Protože muž a děti s tím zas takový problém nemají, jen já jsem na omdlení, na zvracení, celá se z toho klepu, nedokážu tam ani nic jíst.
Potřebuji řešit sebe, nikoli je.
děkuji a děkuji i za zachování anonymity