Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@ontarova.stara píše:
Ja si myslim, ze zajem neprehlednes.
taky mám tento názor, ale člověk tak pořád nějak doufá, že je třeba jen zabržděnej a potřebuje se otrkat. Mě taky trvá někdy i roky, než se někomu pořádně otevřu a emoce jsem byla schopná bývalému příteli projevovat až tak po 3-4 letech, ale sesmolení dvou, tří krátkých zpráv typu jak se máš, nepotřebuješ něco a podobně, to zvládne snad i zaměstnaný a nesmělý člověk.
Včera jsem se kousla já a napsala mu, že ho mám ráda, ale že tohle nevědomí mě vyčerpává a vůbec mi nevyhovuje, na to on po pěti hodinách odepsal, že mě má rád, a bude smutnej když odejdu ![]()
A mohu vědět, kolik let je tomuhle prototypu muže? Třeba je to jen o tom, ze byl dlouho sam a proste není zvyklej se věnovat protějšku. A nebo te proste až tak moc nezere.
Mám bratra, který dlouho žije (min 10let) sám - je neuvěřitelně hodný a milý. Jak ale žije dlouho sám, tak časem dost ztratil schopnost sociální interakce. Má rád naše rodiče, i nás jako bratry a taky například mé syny. Ale neumí to dát najevo - zapomněl na to co má dělat, co se po něm sociálně očekává.
Uvedu příklad - vytáhnu ho na hory, ale tam jde, jako by šel sám - nepočká, nenabídne čaj, moc nekonverzuje, nic nepochválí… Je vidět, že takové drobné sociální interakce jdou mimo. Není to jeho zlý záměr. Prostě ho to nenapadne - ani mu to nepřijde divné.
Věřím, že takových lidí může být více. Mají ten potenciál, ale nikdo s nimi nemá trpělivost v tom, aby to v sobě našli a rozvinuli. I kvalitní člověk se občas obalí tvrdou vrstvou a tu je možné roztavit jen trpělivostí a péči.
Odsoudit někoho je krátkozraké - lidé mají dost rozdílné temperamenty - zejména introverti dokážou být odtažití a neobratní - nenapadne je něco napsat, neví co, neví jestli to bude přijato dobře. Když pochybují, pak nedělají nic…
Příspěvek upraven 25.04.23 v 13:40
@Mochomurka83 píše:
A mohu vědět, kolik let je tomuhle prototypu muže? Třeba je to jen o tom, ze byl dlouho sam a proste není zvyklej se věnovat protějšku. A nebo te proste až tak moc nezere.
no ani jeden nejsme žádní mlaďoši, mě je letos 38 a jemu 44
@jirkapirka máme společného známého na půlce cesty a ten mi říkal ať ještě vydržím, ale podle mě je něco jiného ztracená schopnost interakce a něco jiného pak když ten člověk by to možná uměl, ale moc se mu nechce. A to si myslím, že je on.
Navíc když mu člověk naservíruje co je tedy špatně a co mu vadí, tak odepíše, že na to není, místo toho aby se tedy překonal a 1× za týden se alespoň zeptal jak se mám. To píšu jenom já a beztak mi odpoví až druhej den. Je to únavný a moc mě to nebaví. Nebo je to nějaká jeho rafinovaná strategie nedostupnosti a chce si mě tímhle namotat, což asi taky tolerovat nechci. tyhle hrátky nesnášim. Zas na druhou stranu, když už to ve mě bublá, že se tedy rozejdeme, tak jakoby na to měl radar se zrovna os sám ozve a protože zrovna potřebuju, tak mě odveze 200, kiláků na služebku, protože mi zrovna kikslo auto, tak já nevim ![]()
Tak jestli tě to trápí a on se změnit nehodlá, budeš se nejspíš muset buď přizpůsobit a tiše trpět, nebo to ukončit…
Pro mě by to taky nebylo.. Je pravda, že na to psaní, se dají někteří chlapi vycvičit.. Ale někdy to stojí dost námahy a času.. Mně se to u milence povedlo a už píše sám od sebe ráno, večer, někdy i v průběhu dne
A taky tvrdil, že není typ na psaní a ať mu věřím, že tak jako se mnou, si nepíše s nikým.. No ale jedna zpráva denně, byla pro mě prostě málo.. Takže to byly boje.. Nakonec si na to ale zvykl, neboť já byla neodbytná
Ale záleží na tom, zda ti za to dotyčný stojí.. Jestli ti v ostatních věcech vyhovuje. Já věděla, že toho mého chci stůj co stůj. Ale musím říct, že trvalo něco přes 2 roky, než to psaní tak nějak bylo, jak bych si představovala
Takže ano, rád tě mít může, jde o to, jak se s tím popasuješ ty. Jestli ti to bude stačit, nebo jestli se on v tomto, bude dát alespoň trochu předělat.
@Anonymní píše:
@jirkapirka máme společného známého na půlce cesty a ten mi říkal ať ještě vydržím, ale podle mě je něco jiného ztracená schopnost interakce a něco jiného pak když ten člověk by to možná uměl, ale moc se mu nechce. A to si myslím, že je on.Navíc když mu člověk naservíruje co je tedy špatně a co mu vadí, tak odepíše, že na to není, místo toho aby se tedy překonal a 1× za týden se alespoň zeptal jak se mám. To píšu jenom já a beztak mi odpoví až druhej den. Je to únavný a moc mě to nebaví. Nebo je to nějaká jeho rafinovaná strategie nedostupnosti a chce si mě tímhle namotat, což asi taky tolerovat nechci. tyhle hrátky nesnášim. Zas na druhou stranu, když už to ve mě bublá, že se tedy rozejdeme, tak jakoby na to měl radar se zrovna os sám ozve a protože zrovna potřebuju, tak mě odveze 200, kiláků na služebku, protože mi zrovna kikslo auto, tak já nevim
Uprimne, myslim si, ze i ten nejvetsi asocial beze spetky socialnich dovednosti se alespon jednou tydne opta, jak se dama, ktera ho interesuje, ma. Na to nepotrebujes zadne „naskoceni do sedla“. A ac nejsem zadnym priznivcem intuice, tady si myslim, ze sama celkem spravne tusis, ze tam prilis mnoho zajmu neni. Minimalne uz z toho duvodu, ze ti ani neni schopen v nejakem rozumnem casovem horizontu odpovedet, kdyz uz tedy kontakt neiniciuje sam.
Sice je hezke, ze ti jednou vytrhl trn z paty a sama take dam spise na ciny, ale vztah delaji i ty kazdodenni malickosti a udrzovani kontaktu, zvlast pokud by se melo jednat o vztah na dalku.
V kazdem pripade je to na tobe a na tom, jak moc ti na nem zalezi a co jsi ochotna skousnout.
@Anonymní píše:
Jak poznáte, že vás má někdo rád? A teď nemyslím, manžel nebo přítel či přítelkyně co jste spolu už dlouhodobě, ale někdo s kým se vídáte např. 2-3 měsíce a díky vzdálenosti ne až tak často? Nevím co si mám myslet a nové „známosti“ jestli se to tak dá nazvat, občas se vidíme, občas si napíšeme, ale spíš to vychází s mojí iniciativy, když jsem se o tom s ním bavila, tak mi jen odpověděl, že na dopisování moc není a vůbec celkově, že není ani moc společenský, ve vztazích to pořádně neumí, neví jak na to.Já zase říkám, že když člověk chce, tak dvě, tři minuty 2× do týdně na zprávu obětovat, i když pracuje 14 hodin denně, jak tvrdí může. Co myslíte vy?
A jak se tedy vídáte často naživo?
Pokud se nesnaží ze začátku vztahu, kdy by měl být zamilovaný, tak to do budoucna lepší nebude.
@Sonarka já zase nejsem nějaký uháněč a naháněč, abych někoho takto naháněla, já mu to řekla na rovinu, ví o tom, ale jak to vypadá, je mu to jedno. Ale online na facebooku je ještě ve tři ráno, to mě dostává.
Navíc si nedokážu představit, jak takový výcvik probíhá. To jako, když mi nenapíšeš, tak já nepřijedu? ![]()
@ontarova.stara píše:
Uprimne, myslim si, ze i ten nejvetsi asocial beze spetky socialnich dovednosti se alespon jednou tydne opta, jak se dama, ktera ho interesuje, ma. Na to nepotrebujes zadne „naskoceni do sedla“. A ac nejsem zadnym priznivcem intuice, tady si myslim, ze sama celkem spravne tusis, ze tam prilis mnoho zajmu neni. Minimalne uz z toho duvodu, ze ti ani neni schopen v nejakem rozumnem casovem horizontu odpovedet, kdyz uz tedy kontakt neiniciuje sam.
Sice je hezke, ze ti jednou vytrhl trn z paty a sama take dam spise na ciny, ale vztah delaji i ty kazdodenni malickosti a udrzovani kontaktu, zvlast pokud by se melo jednat o vztah na dalku.
V kazdem pripade je to na tobe a na tom, jak moc ti na nem zalezi a co jsi ochotna skousnout.
vidím to bohužel stejně, že kdyby měl skutečně zájem, tak napíše. On tedy ze začátku se asi snažil, ale teď po čase, už se sotva ozve ![]()
@free333 píše:
A jak se tedy vídáte často naživo?Pokud se nesnaží ze začátku vztahu, kdy by měl být zamilovaný, tak to do budoucna lepší nebude.
zezačátku každý týden, pak každých 14 dní a teď, když jsem „nezavelela“ a schválně vyčkávám, tak to jsme se naposledy viděli koncem března. Jinak se známe dýl, ale intimně se stýkáme tak cca od října. Jsem z toho hotová, takhle mě ještě žádnej chlap nenamotal, stydim se sama za sebe, jak jsem hluboko klesla, teď když si to po sobě čtu.
@Anonymní píše:
vidím to bohužel stejně, že kdyby měl skutečně zájem, tak napíše. On tedy ze začátku se asi snažil, ale teď po čase, už se sotva ozve
Aha, tak to celkem meni situaci a problem nejspis nebude ve ztrate socialnich dovednosti, ale v takovem tom prvotnim zajmu/okouzleni, na coz je ale po tak kratke dobe opravdu brzy. Nevim, asi bych s nim do vztahu nepocitala, spis jako obcasny kamarad s vyhodami. Pokud to tedy jsi schopna a ochotna u sebe po citove strance ukocirovat.
Jak poznáte, že vás má někdo rád? A teď nemyslím, manžel nebo přítel či přítelkyně co jste spolu už dlouhodobě, ale někdo s kým se vídáte např. 2-3 měsíce a díky vzdálenosti ne až tak často? Nevím co si mám myslet a nové „známosti“ jestli se to tak dá nazvat, občas se vidíme, občas si napíšeme, ale spíš to vychází s mojí iniciativy, když jsem se o tom s ním bavila, tak mi jen odpověděl, že na dopisování moc není a vůbec celkově, že není ani moc společenský, ve vztazích to pořádně neumí, neví jak na to.
Já zase říkám, že když člověk chce, tak dvě, tři minuty 2× do týdně na zprávu obětovat, i když pracuje 14 hodin denně, jak tvrdí může. Co myslíte vy?