Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Jak prožívá neplodnost partner?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
13.12.04 17:53
Jak prožívá neplodnost partner?
Ráda bych se vás zeptala, jak prožívá problémy s otěhotněním partner? Je vám oporou? Nebo vás okřikuje, že už s tím přeháníte a ať mu dáte pokoj? Vedl u některé z vás problém s otěhotněním k rozpadnutí vztahu? Říkám si totiž, že o tom, jak to prožívají ženské, se toho dá přečíst kvanta, ale jak prožívá nemožnost stát se otcem (ať už z vlastní či z partnerčiny strany) muž?
Díky za odpovědi, moc mě to zajímá.
Janinkaa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.12.04 18:40
Ahoj Janinkoo,
můj partner to nesl řekla bych statečně - jediné co mi odmítl bylo, když jsem říkala, že bychom měli dojet na spermiogram…ale to byla první reakce, za pár hodin přišel s tím, že to chápe a že tam půjdeme.
Když jsme si jeli pro výsledky, tak to bylo poprvé po 8 letech co mi řekl, že se tam bojí jít…dopadli jsme dobře.
Problém byl ve mě.
Co ho vyloženě nebavilo, bylo sexování v určitě dny -a le to nebavilo ani mě.
Pak jsem otěhotněla, tak první jeho reakce byla, že teď už můžem dovádět jen pro radost:-)))
Jenže jsem potratila, takže jsem byla úplně KO, ale byl to on, kdo mi zase akopl ty „motory“.
teď jsem v 36tt a sama na něm vidím, jak rozkvetl. Chce jít se mnou k porodu a já jsem jen ráda, také všechny ultrazvuky chodí se mnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.04 11:14
my sa zatial snazime o babetko „len“ 6 mesiacov, ale aj tak sa asi zacina z toho vsetkeho zle citit. Vzdy ked pride mrcha, podotkne, ze opat som sa zbytocne snazil? 
a teraz ked sme boli na vianocnych trhoch a pili sme detsky punc, tak on preto aby omladol a ja preto aby som skoro otehotnela. ale inac je on ten, kto ma ukludnuje a dava nam rok, ze potom to zacneme riesit.
pekny den prajem
Mariska
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
14.12.04 11:45
Ahoj Jani,
docela ses mi s tímhle tématem trefila do gusta, protože denně řeším ve své makovičce podobnou otázku??
S manželem se o mimi snažíme už skoro dva roky, dvakrát nám vyšel špatně spermiogram, je to téměř na hranici neplodnosti, takže jistě chápeš, že to s mým chlapem dost zamávalo!! Myslím, že si nikdy ani nepřipouštěl, že by mohla být chyba i na jeho straně. V komunikaci je to dost na pytel. Mám z něj pocit, že by byl nejraději, kdyby nám dítě přinesla vrána nebo kdybychom si jej mohli koupit v obchodě, aby už měl ode mě konečně pokoj s tím věčným stresováním ohledně otěhotnění… 
Máš štěstí, že je ti muž oporou, buď mu za to vděčná!!
Mišak
- Citovat
- Upravit
14.12.04 11:48
Ahojky,
no ten můj chlap je celkem chápavej. Pokoušíme skoro 2,5 roku a za tu dobu byly různý stádia. Začátek zvládal na jedničku, ochotně šel na spermiogram, míň ochotněj pro výsledky, ale vše bylo dobrý, takže to zvládal celkem dobře. Nejhorší období pro mě a pak pro něj bylo, když jeho nám bratr oznámil, že jsou v „očekávání“. Snažili se asi měsíc či dva a buch podařilo se. Měla jsem z toho mít radost, ale neměla. Bylo mi děsně. Bohužel to bylo zrovna kdesi na víkendové akci a nemohla jsem se nikde vybrečet, takže jsem chodila v noci po silnici a bulela. Pořád jsem se ptala, proč oni a ne my? Můj manžel tohle zrovna moc nepochopil, takže opora v něm jaksi nebyla. Spíš mě ještě začal obviňovat, jak to vůbec takhle můžu myslet atd. Oba jsme byli z toho druhýho vyřízení. A do dnes to myslím nepochopil, proč mě to tenkrát tak bolelo.
A co je nejzajímavější? Nyní se ta situace obrátila. Byli jsme u léčitele a manžel do toho vkládal velké naděje. Zkrátka si myslel, že to vyjde a ono to nevyšlo. A najednou byl on ten nešťastnej a já ta utěšovatelka.
Alenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.04 12:20
Ahoj Janinkoo,
my se s manželem snažíme teprve od srpna, já každou návštěvu tetky (hlavně první den) obulím. Manžel se drží a myslím, že je mi i oporou. Je pravda, že je o rok mladší než já a bere to trochu jinak, ale vždy když mám své dny, tak mě hladí po vláskách a říká, že když ne teď tak to bude příště. Zatím s toho nedělám velké závěry, ale pokud nám to nepůjde tak rok vyrazíme k lékaři oba. Souhlasím s Alenkou, já si prošla úplně stejným problémem. Jsem s manželem skoro 2,5 roku a švagr se letos v únoru ženil po něco málo víc než roční známosti a 1.7. se jim narodila krásná holčička, mimochodem taky Alenka. Ze začátku jsem to moc těžce nesla, vždy když mi jí dali chovat, tak jsem bulila jak želva. Mimčo jsme chtěli už dřív, ale díky stavbě jsme se rozhodli počkat do nastěhování, no a teď bydlíme a mimčo stále nikde.
Holky ze srdce Vám všem přeju brzké //.
Dana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
14.12.04 14:50
Alenko,
tak to je přesné, můj starší brácha má úžasnou dvouletou holčičku a v té mé největší krizi přišli se švagrovkou s tím že čekají druhé mimi, že si říkali, že to jen tak zkusí a na první pokus jim to vyšlo!!! Bože jak já jim to z duše závidím, pořádně jsem si to obulila, to mi věř 
Strašně jim to přeju, ale myslela jsem si, že jsem na řadě já, která všem oznámí, že bude pyšná mamča…
- Citovat
- Upravit
14.12.04 15:34
Jo, jo to je velmi bolestné. No ono to jejich otěhotnění mělo ještě pokračování. Mysleli si, že teď sežrali všechnu moudrost světa a dávali nám otázky typu - tak co, kdy půjdete na to umělý oplodnění atd. Naštěstí je to už přešlo, a mě ten jejich klučina nějak nebere. Od té doby se na to dívám tak, že oni čekali svoje dítě a já budu mít jiné. Něco jako tamta holka má modrej svetr, ale já bych si vybrala černej, takže mě ten její černej svetr netankuje. Docela to pomáhá. Opakovala jsem si to je JEJICH dítě. A jejich dítě jsem nezáviděla. Vřele to všem doporučuji.
Alenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.04 10:04
No, holky, nevím jak vy, ale mě naopak vytáčí něco jiného. Letos v srpnu jsem se vdala a od loňského srpna zkoušíme a pracujeme na mimi. Bohužel bez výsledku. V našem okolí každý vysazuje prášky a je hned v tom, jenom já ne. Spíš než můj manžel a jeho podpora mi vadí reakce okolí a to převážně kamarádek. Ony totiž zapadly ani neví jak a tak když máme scuky, tak se mě nikdy nezapomenou zeptat, tak co JEŠTĚ nic? nebo ZASE nic? Už mě to leze krkem. Moje švigra, která byla na umělém oplodnění, najednou zapoměla co si prožila a bombarduje mě taky takovými otázkami. Už jsem to ale zarazila. Jak mám být v pohodě a nemyslet na to, když mé okolí mě donutí si říct, ..... ano, opět nejsem těhotná a já si to dost silně uvědomuji. Tchýni jsem sdělila, aby se mě na to neptala, že jí na to odpovídat nebudu a ať to laskavě řekne i své dceři - mé švagrové. A u ostatních to přehlížím a dělám, že jsem tuto otázku neslyšela. A můj manžel? Nemluvíme o tom, zda se to povedlo ne. Myslím, že velice dobře ví, že když příjde menzes, tak jsem nešťastná. On je v tom dost v pohodě a tak si myslí, že o nic nejde a to mimi prostě jednou příjde. Ale upřímně, proč se každý měsíc dodělávat, že to MS nepřišla? Mě to taky ničí, ale co mám dělat? Já jsem si řekla, že když do roka nic, tak zajdu k lékařce. Nyní chodím na folikuly, beru ClomHexal a uvidíme. Aspoň mám ze sebe dobrý pocit, no a příští rok čeká vyšetření manžela. Toho se taky bojím, za manžela. Protože jestli spermiogram nevyjde dobře, tak nevím co to udělá s mužskou ješitností. Jé, já jsem toho zase napsala. Omlouvám se, že jsem to tu zahltila. Hodně štěstí. A víte co se říká? PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.04 12:31
ahojte snazilky,
ja som nakukla skor zo zvedavosti, ale po precitani vasich prispevkov mam na vas jednu otazku. viem si predstavit, ako sa niekto trapi, ked sa snazi o babo a nedari sa. ja sama som bola pred casom v inej situacii, ja som babo chcela a moj byvaly priatel nie, takze napriek nechraneniu sa sa nikdy nic nestalo.
moja otazka je vsak ina. mame kamaratov, dva pary, o ktorych viem, ze sa o babatko snazia. strasne im drzim palce, velmi im fandim a ked sa ich opytam, ci sa nieco zmenilo, nikdy som to nemyslela zle. teraz chapem, ze ich to moze nicit. niekedy nam to vsak hovoria oni sami, ze zase nic, ze maju maly sukromny smutok. beru to statocne, ale viem, ze ich to trapi. ako im teda dat najavo, ze im to tak hrozne prajem… keby to bolo nakazlive, hned ich nakazim
majte sa krasne a drzim vsetkym palce na splnenie sna
katinka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.04 13:26
Ahoj katinko,
nevím, zda budu mluvit za všechny, ale řeknu za sebe, co bych od okolí očekávala. Že budou zticha. Já osobně nepotřebuju slyšet, že mi to někdo přeje, většinou se bavím s lidma, kteří mi to přejí, takže to nepotřebuji znovu poslouchat. Já to přece vím. Chci se bavit o jiných věcech a neprobírat, že se to zase nepovedlo. V určitých fázích je to tak strašně bolestivé, že tato otázka může způsobit explozi pláče, který se jen těžko zastavuje. Pokud se o tom chci bavit, tak většinou začnu. Naštěstí se setkávám s lidma, kteří mou situaci znají a jsou v tomto směru fajn. A když se setkám s příbuznýma, tak jim na jejich otázku na rovinu řeknu, jak to je a většinou dají pokoj. Už jsem celkem obrněná.
Ale taky se mi stalo, žejsme měli sraz s holkama ze školy a 2 čekali mimčo. Celý večer se to kolem mimča točilo a když se rozebírala detailně moje situace, tak jsem definitivně pochopila, že opravdu, kdo si tím neprošel, tak to nepochopí. Ony nemohly pochopit, že na to nejde přestat myslet. Je to velice citlivý téma, takže pro všechny nezúčastněné doporučuji, raděj debatu na toto téma nezačínat.
Alenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.04 14:47
Ahojky Katinko. Souhlasím s Alenkou a jak jsem již psala, kdo nezažil nechápe a tudiž to okolí, byť nechce ublížit, ubližuje. Je to sice slovičkaření, ale nikdy nevíš co pár slov udělá s člověkem. Já už taky na takové otázky nereaguji, rovněž jsem se obrnila. Nicméně mívám období, kdy to nezvládám a nechci reagovat a vidět jako holky semnou cítí, byť vím, že ne. Tedy možná ano, ale ony třeba děti teď nechtějí, mají jiné priority, proto si myslím, že semnou cítit nemůžou, můžou nám pouze fandit. A to je rozdíl. Víš, když je někdo blízký a ví, že jsem dostala menzes, tak mě obejme a řekne, že ví, že mám bolavé období, a to je šílené. A to bohužel pracují nervy a já pak brečím a nechci a vlastně ani nevím proč brečím. Asi to bude těmi hormonami. Nikdy bych si nemyslela, že tohle zažiju. Vážně. Už jsem uvažovala, že si koupím psa. Fakt. Říká se mu bavlník, je to bílá malá kulička a má černé oči a nos. Je to protistresový pes a když ho pět minut hladíš, tak je to tak příjemné, že se nakonec cítíš jak v pohádce Ale to jsem trošku odbočila. Holky, všem snažilkám přeji PFUJ PFUJ a ať je pro nás ten následující rok nejkrásnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.12.04 14:48
Ahoj holky,
chci se k vám také přidat do diskuze,protože podpora partnera je velmi důležitá…my se snažíme už přes rok a stále nic.Nechala jsem to být a ted v poslední době pořád o tom musím přemýšlet,proč to nejde.
Byla jsem u dokt. a napsala mi Clost.,ted ho beru druhý měsíc a už se nemůžu dočkat Ovu.Nejhorší na tom je, že partner ze mě vycítí,že ted máme „naše dny“ a je z toho ve stresu.Takže milování není tak intenzivní,jak by mělo být.....Vůbec o tom spolu radši nemluvíme a snažíme se na to nemyslet,ale stejně to má každý v sobě.A když pak příjde ta nenáviděná MS,tak to obrečim a pak si řeknu,že máme ješte čas........Taky chci,aby šel na sperm. a on tam půjde,takže si toho dost vážim…On už ale dítě má,tak si myslím, že by to mělo být v pořádku......
Uvidíme. Všem přeji // a milujícího partnera!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Mili
- Citovat
- Upravit
15.12.04 16:00
Zuzajde, ten pes mě fakt zajímá, kde se prodává, kolik to stojí a dá se to vyzkoušet? No není nad příjemné pocity, že?:-)
Alenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.04 17:10
Alenko, odborně se ten pejsek jmenuje Bišonek. Možná si představíš jak vypadá. Bohužel nevím kolik takový pes stojí, ale už jsem reagovala na inzerát a tak uvidím. Víš, ono se ani nejedná o to, že si pořídím psa a pak se na něho vykašlu. Už dlouho o něm uvažuji a myslím si, že by mi po psychické stránce dost pomohl. Myslíš pak jenom na pejska. Ten pes se hodí i k alergikům a byť je to bílá kulička, tak nelíná. Vyžaduje zase česání, ale to mi to rozhodně nevadí. Zadej si do vyhledavače bišonek a uvidíš. Můj manžel není na malé psy, ale do bišonka by šel. Jeho srst je opravdu velmi příjemná a ten pejsek si tě hned získá. Dokonce jsem slyšela z vyprávění, že nějaká paní s bišonkem dochází k dětem do ústavu, kde jsou postižené děti na takovou kůru. Když existuje hipoterapie, tak někdo používá i bišonka. Tak se jukni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Opakované selhání implantace
- 09.04.26
- Kamca82
Akupunktura a podpůrné metody během stimulace
- 13.03.26
- Anonymní
