Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak reagovat na drzé 4 leté dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.1.17 09:38
@terinka4444 píše:
zrovna jsem ti psala příspěvek, nebudeš chtít pochopit, znám lidi jako ty( neber to zle) jejich názory, znám jich hodně, některé děti to ustojí, jiné to neustojí. Dokážeš to převrátit, určitě budeš umět vzletně a obratně používat výrazy typu, že nechceš, aby se dítě bálo vlastního rodiče. To dítě se nebojí vlastního rodiče, bojí se trstu, co může přijít za chování…ale člověku jako ty( neber to prosím zle) je zbytečné to vysvětlovat nebo s ním diskutovat na toto téma.
Ne, to dite se boji rodice, videla sem, jak se dite v ocekavani rany prijrcilo. A pritom ani nic neprovedlo, jen spadla. Ale necekala utesovani, ale ranu. A to nebylo dite bite zas tak casto a rodice ma,,normalni". Jenze v CR je porad normalni bit slabsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:39
@Berenikee víš, jak to myslíš, že jí neudržíš v pokojíku? Tohle si moc neumím představit ( a tohle je přesně ono, když řeknu, že dítě půjde do pokojíku, tak v tom pokojíku bude, i kdyby trakaře padaly). Přeci nejde o to jí naštvat, tak se před ní zavřu. Prostě půjdeš do pokojíku a v tom pokojíku zůstaneš, ty jí prostě nemůžeš nechat vyhrát přeci. Ty řekneš, že půjde do pokojíku, ona řekne ne a tak tam nebude. Ty řekneš, že půjde do pokojíku, ona řekne ne a do pokoje půjde, já dokážu nevypěnit, takže pohoda, vyleze, čapnu, strčím zpět, zopakuji, že z pokojíku vyleze až bude milá holka, vyleze, čapnu, vrtím zpět, zopakuji, kdy vyleze z pokojíku, a dělám to klidně do večera, věř mi, že ona povolí, když ne dneska, tak za týden ano. Nesmí vyhrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:41
@ProfZav píše:
@Baba Ja s tím teda moc nesouhlasím, ale se zalepenou pusou se fakt nikdo neudusi
No to teda sakra muze 
si uvedom, ze kdyz se zakuckas treba slinama, tak si neodkasles.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:42
@Baba píše:
Zvlastni, ze spratci, co znam, jsou ti doma mlaceni. Nebo zas uplne bez jakymkoli zpusobem nastavenych hranic. Ti jsou kolikrat biti, kdyz trochu vyrostou a vraci se nevychova.
Zadne dite nemusi byt pri vychove bito, to je jen vymluva rodicu, co nastavit mantinely bez biti neumi.
Flaknout diteti pres oblicej tak, ze ho to hodinu boli nebo lepit pusu izolepou muze jen sadista. Byt to u meho pacienta, resim to.
Hele ale dat diteti pres pusu nemusi vzdycky znamenat, že ho to pak hodinu bolí. Ty už mluvis o extrému domácího násilí. Ja syna opravdu jenom placla po tváři a efekt to mělo. A ano, věřím, ze mlacene deti jsou pak spratci, vidím něco podobného u známých. Přesto si myslím, ze plácnutí přes zadek není mlácení a u některých dětí to zabere. U některých samozřejmě ne, na ty se pak musí jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:44
A jeste tu nekdo psal ze jsem mela zacit driv…no ale ono to zaclo az ted s tou skolkou. Predtim to bylo zlato. A dela to i tatovi, ten ma podle me mendi autoritu nez ja, ale ne casto pac neni doma 
. Vyjimecne to zkusila i na babicku, ale myslim, ze proste ja jsem hlavni pokusny kralik co ze jako vydrzim a kam az muze zajit.
A s tim mlacenim (akceptuju jen na zadek) je to presne jak tu pisete…chci to delat spravne, ctu odborne clanky, prijde mi ta myslenka spravna…ale nervy mam jen jedny, takze nna zadek dostane u tech extremnich situaci. Ale mam pak pocit, ze jsem selhala a ze jsem mela zvolit jinou cestu. Jen nevim jakou.
Ale ona to na me nepozna! To ja jsem v tu chvili drsna 
Nicmene tak jako tak to u nas fakt nema dlouhodoby efekt. Se vybreci a zapomene…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:45
@Baba píše:
Ne, to dite se boji rodice, videla sem, jak se dite v ocekavani rany prijrcilo. A pritom ani nic neprovedlo, jen spadla. Ale necekala utesovani, ale ranu. A to nebylo dite bite zas tak casto a rodice ma,,normalni". Jenze v CR je porad normalni bit slabsi.
promiň, tohle jsou prostě pro mě ony hloupé řeči. Pokud se dítě v očekávání rány přikrčí a nic neprovedlo, jen spadlo, není pravdivé pokračování, že to dítě není bité často a v nevhodných situacích. Všechna zvířata bijou slabší, potřebují-li je vychovat, každé mládě, když dělá něco, co nemá, dostane, je do něj strčeno, dostane tlapkou..tak se učí. V ČR máme ještě děti vychované, protože ještě nemáme vymyté mozky. Víc ti na to nemám co napsat, protože spolu nemůžeme diskutovat na toto téma, protože se nemůžeme shodnout. A slovo bít a ránu…to jsou přesně ty výrazy, co mají za cíl šponovat napjatost situace, to je přesně to cílené míření na psychiku a pocitu viny, biju, dávám rány, dítě se krčí, v ČR se bije slabší…přesně to o čem píšu, výrazy cílené na psychiku a výčitky rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:46
@ProfZav píše:
Hele ale dat diteti pres pusu nemusi vzdycky znamenat, že ho to pak hodinu bolí. Ty už mluvis o extrému domácího násilí. Ja syna opravdu jenom placla po tváři a efekt to mělo. A ano, věřím, ze mlacene deti jsou pak spratci, vidím něco podobného u známých. Přesto si myslím, ze plácnutí přes zadek není mlácení a u některých dětí to zabere. U některých samozřejmě ne, na ty se pak musí jinak.
To o te hodinove bolesti tj nekdo psal. Ten samy, co by lepil pusu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:47
@Berenikee To je jako kdybys mluvila o té naší 
Jen s tím rozdílem, že nebije, neplive a nemusím se před ní schovávat. U nás to ale způsobilo narození druhého prcka. Přečetla jsem všechny komenty a s každým tak trochu souhlasím. Izolepu na pusu bych nedala. To, že na mě někdo venku špatně kouká, nad tím bych vůbec nepřemýšlela. My to udělali tak, že když se nám nelíbí její chování, upozorníme ji. Když je třeba hubatá a já řeknu „Nebuď hubatá“, ona na to „Ty seš hubatá“, vysvětlím, že přesně tohle znamená být hubatá a nelíbí se mi to. Když se to opakuje podruhé, dostane lehkou facku přes tvář. Spíš takové pohlazení, ale je v šoku, že jsem něco takového udělala a jde sama do pokoje. Když řekne fuj u jídla, „tohle jíst nebudu“, jde do pokoje i s tím jídlem, a nesmí vylézt, dokud ho nesní. Většinou je zalezlá tak hodinu a pak přijde jak sluníčko. Když ublíží malému, už se mu omluví bez toho, aniž bych ji musela říkat. Když je drzá nebo se chová neslušně, sebereme momentálně oblíbenou hračku. Když si chce hrát a já nemůžu, začne hudrovat, stáhnu ji, aby mi šla pomoct. Takže věší (m) prádlo třeba půl hodiny, ale zklidní se. Jak psaly holky, musíš ji ukázat, že umíš být kamarádská, ale zároveň musíš mít autoritu. A ta se nedá získat bitím, křikem. Ta musí vyjít z Tebe. I když musím přiznat, že na naši domlouvání celkem funguje. Dostane záchvat, nevšímám si jí a jakmile se zklidní, řeknu do vzduchu, že hledám hodnou holčičku. A ona přijde. Spoustu negativních věcí se naučila ve školce, taky občas zíráme, co z ní vypadne. Ale do takové míry, jako to máš ty, to asi vážně nemáme. Nastav si PRO SEBE jasná pravidla, pak je bude mít nastavená i ona. Moc Ti přeju, abyste to spolu zvládly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:47
@Baba píše:
No to teda sakra muze
Tak já předpokládám, ze když už by tohle někdo udělal, tak by dítě nenechal bez dozoru. Ale jak říkám, mě by toto nikdy nenapadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 09:50
@Berenikee píše:
A jeste tu nekdo psal ze jsem mela zacit driv…no ale ono to zaclo az ted s tou skolkou. Predtim to bylo zlato. A dela to i tatovi, ten ma podle me mendi autoritu nez ja, ale ne casto pac neni doma
Ale ona to na me nepozna! To ja jsem v tu chvili drsna
Nicmene tak jako tak to u nas fakt nema dlouhodoby efekt. Se vybreci a zapomene…
hele, ono nic nemá dlouhodobý efekt, ona má teď prostě období, kdy prostě zkouší a je taková povaha, že zvolila tuto metodu. Ono to období zase přejde, a nastoupí jiné. Ty teď potřebuješ zvládnout tohle období, nestav si dlouhodobé cíle. Vždycky tvrdím, že když už praštit, nikdy ne v afektu, to je potřeba se naučit, že vysvětluju vysvětluju( to vysvětlování je někdy tak konraproduktivní ), pak nevydržím, bouchnu a v neovládání se praštím, že tohle je špatně. Když praštím, vím co dělám, nedělám to, protože už jsme nevydržela.. Takže potřebuješ zvládnout tohle období, nebo potřebuješ zvládnou jeden den, na dlouhodobé cíle se vybodni. Ona se vybrečí, aje chvíli normální, než zapomene. Když budeš důsledná, tak ty chvíle normálnosti budou delší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
8.1.17 09:56
@Berenikee Určitě dcera potřebuje nastavit hranice. Já bych si rozmyslela, jaký trest je pro mě únosný (asi jiný doma a jiný venku) a opakovala bych to pokaždé, když začne. Ale musíš si být fakt jistá, že to dokážeš dodržet. Takže doma bych vzteklinu zavřela do pokoje, nebo do jiné bezpečné místnosti(fakt zavři ji, nikoli sebe, musíš omezit její prostor, nikoli svůj). A že ji tam neudržíš? Ty musíš ukázat převahu, ty jsi ten, kdo rozhoduje. Tak drž dveře, nebo ji tam zamkni a stůj za dveřmi, kdyby něco. A otevřeš až se uklidní. Ze začátku to asi zabere půl dne, ale řekla bych vzletně, že „jde o její a tvoji budoucnost“.
No a venku na hřišti třeba dvě upozornění, že půjdete (až se dvakrát sklouzneš atd.) a jdeme. Buď odcházíš sama a opravdu jdeš (pokud si to můžeš dovolit, klidně za roh) a nebo vezmeš dítě za límec, za předloktí (za ruku ne kvůli zápěstí) a táhneš ho jak osla domů. Na okolí se vykašli, okolí to nebude muset snášet celý život.
Bude to u vás asi trvat déle, než dcera pochopí, že takhle tedy ne, protože jsi to nepodchytila v začátcích a nechala u ní tenhle vzorec chování rozjet, ale pořád lepší se trochu trápit teď, než za několik let, kdy už toho moc nezmůžeš.
Hodně zdaru.
- Citovat
- Upravit
8.1.17 10:00
@skretik no a do toho vseho se ma za 3 mesice narodit sestricka. To uz me povezou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 10:04
Je to těžké poradit obecně, protože na každé dítě platí něco jiného. Třeba synovi vůbec nevadí, že zabavím hračku nebo nepustím pohádku. Kdybych ho poslala do pokoje, tak si tam prostě bude hrát. Ale jakmile si ho posadím na klín a musí 5 minut v klidu sedět - no to je trest nejvyšší
Bití se u nás taky minulo účinkem. Naposled mě plácnul po ruce a řekl: „A já tě taky bouchnu, když ty mě boucháš.“
Někdy pomáhá si ho nevšímat, toho co dělá a chovat se, jako by to nedělal. Třeba se vzteká, že nechce jít spát - tak to ignoruju a mluvím, jako by souhlasil, normálně začnu chystat věci na spaní a on se za chvíli chytne a jde normálně se převlíct. Mluvím klidně a rázně. Jak se začnu rozčilovat, tak je to cesta do pekel.
Ale je to moje zkušenost s mým synem, takže opravdu musíš vypozorovat, co platí na tvou holku a nečekat, že to zabere hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 10:16
Z úvodního příspěvku mám pocit, že popisuješ mojí dceru, taky 4letá. Mám úplně to samé včetně toho prskání a to si nemyslím, že bych na ní byla moc měkká nebo ji nějak rozmazlovala. Přesně jak říkáš, nepomůže ani dát na zadek, to se jenom horší. Podle mě to má prostě v povaze, je tvrdohlavá a temperamentní. Takové ty kecy o tom, že si za to můžeme samy a moje děti tohle nikdy nedělají už neposlouchám, každé dítě je jiné, někdo má to štěstí, že má děti klidné a hodné někdo ne. Samozřejmě se musíme snažit nějak je vychovávat, ale lepit pusu a mlátit ne. U nás jediné co pomůže je prostě ignorovat, ucpat si uši a nějak to vydržet, taky párkrát pomohlo, když jsem jí pohrozila, že si pro nás přijdou policajti, protože moc křičí nebo že nám přijde vynadat soused, cizích lidí se bojí. Když se pak uklidní, dá se s ní i mluvit a něco jí vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.17 10:18
Už je docela velká, takže nemá smysl čekat, že ji to přejde. Myslím, že je nejvyšší čas trošku přehodnotit výchovné postupy a jasně nastavovat hranice a stát si za nimi.
Tím v žádném případě neříkám, že ji máte začít řezat a lámat její vůli, aby bylo po vašem, ale v jejím nejlepším zájmu je, aby se s hranicemi naučila zacházet a vy abyste našla svou autoritu.
Domlouvání a mírná přístup zjevně nefunguje, má vás omotanou kolem prstu a spíš vy děláte to, co chce ona.
Ve školce je zlatíčko, protože ji učitelky umí srovnat. Jak funuje, když je s otcem?
Jinak pro základní inspiraci knížka Děti potřebují hranice, případně další knížky od stejného autora. https://www.kosmas.cz/…n-uwe-rogge/
Pokud by knížka pro vás byla moc abstraktní a nedařilo se vám to přenést do běžného života, tak existuje výtečná metoda jak reálně zhodnotit co se při pokusech o výchovu mezi vámi děte a jak to zkoušet upravovat - videotréning interakcí. Trenéra ve vašem kraji najdete zde http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
