Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Uju hele moje prvorozená je typ dítěte, co od malinka stačilo říct : Miléčku, tohle přeci není hezké, tohle je ošklivé chování, to se mi nelíbí, já se k tobě takhle ošklivě taky nechovám, nebo já přeci taky dělám co chceš, tak na oplátku když něco chci já, tak to taky očekávám, že uděláš. A dítě fungovalo jak švýcarské hodinky, funguje doteď, je jí deset, leze do puberty, ale stačí prostě domluvit, plácnout jsem jí plácla za celý její život fakt si nepamatuju, párkrát.
Malá čerstvě petiletá, tu jsme dostala, abych si nemyslela, že skvěle vychovávám, aby mi bylo ukázáno, že o výchově vím prd a že prvorozená je tak vychovaná, protože prostě je to takové dítě. Takže nevařím z vody, a musím říct, že ta mladší, divočejší, ta potřebuje ty hranice mnohem pevnější. A je mnohem složitější ty hranice nastavit. Nelepím jí pusu páskou, nebiju jí přes obličej, nesprchuju jí studenou vodou, jak říkáš, takhle mě to nenapadalo, ale ano, má zachovánu důstojnost, ale když je nejhůř a prostě nereaguje na vysvětlování, plácnu jí po zadku, efekt to má takový, že ječí jak pominutá, ale u toho dělá to, co má. Další den stačí jen při mrčení říct včera nestačilo? Ale pravda, že tam jedeme od roka, ona už v roce, ještě nechodila, když byla vteklá, přes celou místnost dolezla třeba ke schodům, podívala se na mě a pak se praštila hlavou o schod, až měla fialovou bouli, jen aby mi ukázala. A s věkem se to lepší, přicházejí různé fáze vývoje, má hranice, a s věkem je to lepší.
@Tamtama píše:
@Uju když zvednu hlas, tak si zacpe uši
@terinka4444 my právě přijdeme až večer, to půjdou rovnou do vany a do postele. Ale i kdyby ne, tak po příchodu by se nic nezměnilo. Nedokážu ho donutit k tomu, aby dělal cokoliv, co nechce.
ono každé dítě je jiné, ale já bych mu nedovolila jinou aktivitu, dokud by ty hračky neuklidil. Takže neuklidíš teď, večer přijdeme pozdě, ta hromada tady zůstane, až se vrátíme, je to jen vykoupat a do postele. Takže hromada tady bude do zítra, zítra vstaneš, umyješ se, najíš se, oblečeš se, pak si sedneš k té hromadě a dokud nebude ta hromada uklizená, tak se od ní nehneš. A budu sedět s ním, u toho si dělat své věci, vezme si hračku na hraní, vezmu mu jí z ruky, dám na hromadu, zopakuju, že dokud nebude uklizná, nic, odejde od hromady, stáhnu ho zpátky, a budu to dělat klidně do večera. Zlomíš ho ( to je výraz pro obránce dětí), ale dá to práci.
@Tamtama Pevně obejmu a držím, počítám do určeného čísla. To víš, že se vzteká, ale musí počkat, až dopočítám. Někdy počítá se mnou ke konci ![]()
@terinka4444 to on si tam klidně bude sedět až o večera a koukat kolem sebe. Už jsme to s mladším uklidili, mladší dostal bonbon, starší nic. A teď tu máme další krizovku, s mladším už jsme oblečení, starší zatím zašantročil punčocháče a oblíkat se nebude.
@Akivasha píše:
@Tamtama Pevně obejmu a držím, počítám do určeného čísla. To víš, že se vzteká, ale musí počkat, až dopočítám. Někdy počítá se mnou ke konci
tak tolik síly já nemám, abych ho při záchvatu udržela ![]()
@Tamtama A co říct mu: Když si nechceš hračky uklízet, tak si s nima nemůžeš ani hrát. Vzít krabici a všechny jeho hračky do ní nandat a schovat. Pak postupně dávat zpátky po jedné. Když si ji uklidí, přidat druhou…
@Berenikee píše:
@skretik no a do toho vseho se ma za 3 mesice narodit sestricka. To uz me povezou![]()
To bude možná hrát taky roli. Moje dcera je od malička tvrdohlavá a když se měl narodit brácha a já už neměla tolik síly s ní dělat blbiny, nebo možná proto, že mají radar na to, že bude v rodině změna, tak to bylo peklíčko.
Bratra přijala až když mu byl rok, do té doby ho ignorovala, nebo ho zlobila.
Důležité je, že ze školky nejdou stížnosti, to bych zpozorněla. Říkala mi to i dětská ke které chodíme. Že pokud se chová ve školce dobře, zdraví, poděkuje, podřídí se, když musí třeba počkat na hračku, tak to budeš muset máknout ty na těch mantinelech, které se ona musí naučit přimout.
A co se týká zavírání do pokoje, tak u nás to bylo taky tak, že tam být nechtěla a hned vystřelila za mnou. Pro naši dceru je to fakt trest, nesnáší to. A pak zákaz pohádky a sladkosti (je 5,5 let)
@Tamtama píše:Řekla bych, že buď hračky uklidí, že mu klidně pomůžu, anebo je vyhodím do popelnice (to funguje vždy i na starší i na mladší), protože, ví, že to fakt udělám..Pokud by mu to nevadilo, tak bych to dotáhla do konce (hračky třeba na čas schovala), většině dětí to dojde, dřív nebo později
Jak mám třeba reagovat teď? Jdeme na oběd k babičce, potřebujeme za chvíli odejít, abychom tam došli, než bude mladší chtít spát. Řekla jsem jim, že půjdeme nejdřív uklidit hračky (je tu bordel jak v tanku), ale nehlo to ani s jedním. Pokud začnu, mladší mi pomůže, ale starší bude sedět a dál si hrát.
@Akivasha píše:Přesně jsi vystihla moje myšlenky. Jinak toto je u nás. Ostatní zmiňují tresty, případně plácnutí - to u nás působilo mnohem horší stavy. A hlavně opravdu každé dítě je jiné.
@ehoor píše:
Podle mě to má prostě v povaze, je tvrdohlavá a temperamentní. Takové ty kecy o tom, že si za to můžeme samy a moje děti tohle nikdy nedělají už neposlouchám, každé dítě je jiné, někdo má to štěstí, že má děti klidné a hodné někdo ne.
Chtěla jsem Ti jen vyjádřit podporu a souhlas. Protože pokud doma někdo něco nemá, často to není jeho vynikající a bezchybnou výchovou, ale danou povahou dítěte. Ne že se nedá usměrňovat a vychovávat, ale u někoho to jde snáze a s jiným zase ten samý způsob nezabere ani za 100 let.
Takže přeju pevné nervy a okolí ať si myslí co chce, Ty budeš vědět nejlíp co a jak, když jsi se svým dítkem/dětmi nejčastěji.
@Baba Souhlasím s tebou
. Také zastávám názor, že výchova bitím a autorita, která z toho vzejde rozhodně není přirozená a přátelská.
Znám to od svých rodičů, rozhodně jsem k nim nechovala úctu, lásku či přirozenou zdravou autoritu. Byla jsem nezvedené dítě - ale měla jsem k tomu své důvody, právě ze strany rodičů (ve věku 12 - 13 let to bylo nejhorší). Když jsem byla malá, tak o mně mluvili jako o velmi slušném, vychovaném dítěti. Ale za jakou cenu? Máma se mnou o ničem nediskutovala, co řekla, platilo - ostrý hlas, výraz, nebylo jak dělat kompromis. A pro ránu nešla daleko (zlomená vařečka o mě je toho důkazem, bít, dle ní pravděpodobně výchovně, mě přestala když jsem se ji po facce do obličeje vysmála). Pak pochopila, že bytí nemá smysl, ale do té doby to očividně fungovalo - zastrašila mě. Dlouho jsem se potýkala s problémy - při sebemenší konfrontaci útěk, pláč.
Takže ano, někde to asi má účinek - získat si autoritu bitím. Ale bohužel to občas má velmi velký dopad na psychiku dítěte, pokud je citlivější - můj případ.
Takže své děti nebiji, snažíme se fungovat jiným principem a jsou slušně vychované, mantinely mají a nemají z toho duševní újmu. Což je pro mě nejdůležitější.
@amazon píše: Řekla bych, že buď hračky uklidí, že mu klidně pomůžu, anebo je vyhodím do popelnice (to funguje vždy i na starší i na mladší), protože, ví, že to fakt udělám..Pokud by mu to nevadilo, tak bych to dotáhla do konce (hračky třeba na čas schovala), většině dětí to dojde, dřív nebo později
U nas funguje vic, kdyz mu reknu, ze je odnesu k sousedum detem.
@Tunrida píše:
U nas funguje vic, kdyz mu reknu, ze je odnesu k sousedum detem.
To používám, když si nechce obléct čepici/bundu/… ve školce. Že ji tam nechám nějakému chlapečkovi, když ji nechce. ![]()