Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak reagovat na vzdor dvouletého
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.1.24 20:05
@pet p píše:
Přesně tak, trestané dítě se bude chovat požadovaným způsobem kvůli strachu z trestu, tj. kvůli VNĚJŠÍ motivaci. Snad žádný rozumný rodič nechce dítě vychovávat jak psa.
Ani u psů se ve výchově nepoužívá bití 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
6.1.24 20:25
@Liberalissima píše:
Ani u psů se ve výchově nepoužívá bití
Myslela jsem odměna/trest.
- Citovat
- Upravit
pet p
6.1.24 20:28
@Pitřice píše:
Moje děti dostávaly na zadek jako malé a umí se chovat ve společnosti, znám děti co v životě na zadek nedostaly a skáčou rodičům po hlavách. Tohle levičácké pravdoláskařské netrestání dětí neuznávám.
A můžu se zeptat, kolik je tvým dětem? Ale předpokládám, že už jsou dospělé a máte spolu hezké vztahy, jinak bys to asi takhle suverénně nepsala.
- Citovat
- Upravit
6.1.24 20:36
Hodne pomaha mu dat najevo, ze ho chapes.
Rve: „nechci bundu“, tak rict treba: „ty brecis, protoze nechces tu bundu, vid“.
Chce to pevne nervy, ale pokud to clovek vydrzi, tak to fakt zafunguje, dite uplne nevericne kouka, ze konecneee ho nekdo chape.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 20:41
@pet p píše:
Tlak vyvolává protitlak. Ty na něj tlačíš - dej si bundu, běž do vany, běž z vany atd. a on se tomu brání.
Jsou různé způsoby, jak se domluvit, osvědčené je např. dávat na výběr resp. nabízet alternativy.
Je potřeba vzít si bundu, chceš zelenou nebo modrou?
S tím klackem tě tady nemůžu nechat hrát, ale můžeš si vzít molitanovou tyčku, chceš?
Dál např. dávat si dost velké časové rezervy, ať nemusíte spěchat. Chceš do vany teď nebo za chvilku?
Samozřejmě že když počkáš pět minut, tak se mu pak nejspíš znova nebude chtít a nakonec to skončí řevem tak jako tak. Ale jde o to, vytvořit s ním doma takové prostředí, které nebude jen o příkazech a zákazech, ale bude i o domluvě. To je ideální stav, aby pochopil, co je dohoda a uměl ji dodržet (na to je ve dvou letech ještě brzo, ale můžete k tomu směřovat).
Moc doporučuji knížku Zkoušeli jsme všechno. To je hotový poklad, rozděleno dle věku dítěte, spousta tipů na komunikaci ve smyslu takto ano / takto ne.
Toto je něco co fakt funguje. Samozřejmě jsou situace kdy se domluvit nedá. A chce to mít hlavně pevné hranice a vychovávat od začátku. Třeba mě vadí, když děti běhají po sedačce. Takže jsem jim to zakazovala od chvíle kdy začali lézt/ chodit. Dávala jsem je před dolů, vysvětlovala. Pláč, řev někdy byl. Ale od těch dvou let sedí slušně na sedačce. Vědí, že to nemám ráda. Běhat si můžou jinde. 
problém byl u druhého oblékání. Raději vy zmrzl než by se oblékl. Ale stejně jsme se museli domluvit co si oblékne. Čím víc tlačíš, zakazuješ tím je to horší. Lepší je prostě nabídnout co dítě může.
Při odchodu z hřiště nebo z té vany- říct dopředu, že třeba za pět minut už půjde z vany ( nebo až třeba umyju zrcadlo - záleží co už chápe).
Občas na zadek dám. Spíš mi rupnou nervy, ale nemá to prostě efekt. Situaci řeším hned. Za dveře neposílám, to by řvali ještě víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 20:47
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, jsem už s nervama v koncích, tak si jdu pro radu. Stydím se, že to nedokážu vyřešit sama, tak prosím anonym.
Mám doma dvouleté dítě a teď nově i kojence. Ten dvouletý se ale už před nsrozením malé dostal do období totálního vzdoru.
Téměr na vše říká, že nechce a pak následuje extrémní pláč. V praxi to vypadá asi takhle. “Jdeme ven a fouká tam, vem si bundu” - “nechci!!”, řev. To samé když vybaluji nákup. Nechce abych ho dala do ledničky, chce zase dobrůtku další, nechce do vany, nechce z vany. Opravdu celý den plný jeho trucování. Už ani nepočítám kolikrát denně pláče. Domlouvání nepomáhá. Klidná rozmluva a čekání než ho to přejde taky ne, utěšování to zhoršuje, když ho pošlu do pokojíku, tak šílí extrémně. Jak s tím pracujete? Mám strašné nutkání mu dát na zadek, ale vím, že by to všechno akorát zhoršilo. Jaký je podle vás ten nejlepší postup?
Plácnutím přes zadek období vzdoru nevymýtíš. Období vzdoru je psychologické označení období, kdy je dítě ve vzdoru. Chce to trpělivost a držet hranice. Ono ho to časem přejde jako miliony ostatních dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 20:48
@anavi13 píše:
Toto je něco co fakt funguje. Samozřejmě jsou situace kdy se domluvit nedá. A chce to mít hlavně pevné hranice a vychovávat od začátku. Třeba mě vadí, když děti běhají po sedačce. Takže jsem jim to zakazovala od chvíle kdy začali lézt/ chodit. Dávala jsem je před dolů, vysvětlovala. Pláč, řev někdy byl. Ale od těch dvou let sedí slušně na sedačce. Vědí, že to nemám ráda. Běhat si můžou jinde.
Při odchodu z hřiště nebo z té vany- říct dopředu, že třeba za pět minut už půjde z vany ( nebo až třeba umyju zrcadlo - záleží co už chápe).Občas na zadek dám. Spíš mi rupnou nervy, ale nemá to prostě efekt. Situaci řeším hned. Za dveře neposílám, to by řvali ještě víc.
A proč dáváš na zadek, když to nemá efekt. Pořiď si tedy boxovací pytel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MamkaDouDou
6.1.24 21:02
Je to chování úměrné věku no. 
Hele teď se mi sekla dcera při venčení, totální hysterák, dál nejdu. Venku déšť a tři stupně, lehla si na chodníku na záda a hotovo. Tak jsem pak v jedný ruce vedla psa a pod druhou rukou nesla řvoucí batole. Všichni lidi co jsem potkala se na mě dívali soucitně. Proč asi? Protože to znají všichni, to se musí přežít. A jako znám dost lidí, co fyzický tresty používají a jejich děti se vztekají stejně jako ostatní. Oni mají akorát rychlou metodu jak je umlčet, ne vychovat, umlčet.
- Citovat
- Upravit
6.1.24 21:03
@Kipa22 píše:
A proč dáváš na zadek, když to nemá efekt. Pořiď si tedy boxovací pytel.
Protože prostě nejsem dokonalá a ve výjimečných případech mi rupnou nervy. U prvního ani ne. Ale druhý se uměl vztekat hodně intenzivně kvůli každé blbosti. Ale umím se omluvit a vše dítěti vysvětlit. Což je taky důležité. Od tří let už mám děti vychované( možná i dřív) a ani ty nervy mi nerupnou, domluvíme se. Ale kolem těch dvou let to s druhým bylo fakt hustý. Jako obdivuji každého kdo se umí pokaždé ovládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 21:08
@MamkaDouDou takto jsem děti táhla několikrát 
při vztekání v obchodě pomáhalo je upozornit, že ta podlaha je špinavá. Když to bylo venku, tak pomohlo, ať se kouknou pod sebe jestli neleží v psím hovínku hned bylo po vztekání a už se s nimi zase dalo komunikovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 21:25
@anavi13 píše:
Protože prostě nejsem dokonalá a ve výjimečných případech mi rupnou nervy. U prvního ani ne. Ale druhý se uměl vztekat hodně intenzivně kvůli každé blbosti. Ale umím se omluvit a vše dítěti vysvětlit. Což je taky důležité. Od tří let už mám děti vychované( možná i dřív) a ani ty nervy mi nerupnou, domluvíme se. Ale kolem těch dvou let to s druhým bylo fakt hustý. Jako obdivuji každého kdo se umí pokaždé ovládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.1.24 21:53
Vecpu se s prominutim do diskuze. Vaše rady se mi líbí.
A mám jen dotaz. Máme dvojčata 2 a půl (kluk a holka) a ročního prcka.
A teď o co mi jde. Syn z dvojčat je dosti tvrdohlave dítě a vydrží trucovat dlouhoooo.
No a s čím si nevím rady a je to u nás na denním pořádku. Manžel řekne například: jdeme se koupat, dám tě do vany a syn že ne, že ho mám dát do vany já.
Nese mu jogurt a syn že ne, že mu ho mám donést já.
A to same I obráceně… třeba dávám ho do auta a on že ne, že ho má dát do auta manžel.
No a po vysvětlování, která často nepomáhá, tak buď uděláme co chce a nebo to prostě uděláme násilím, ale to vede k dlouheeee scéně.
Příklad: chtěl vyndat od manžela z auta (manžel byl doma) a já že to nejde, že táta je doma a nepůjde kvůli tomu ven ho vyndat. Dohady 5 minut, kdy jsem to nevydržela, vytáhla ho z auta a odnesla řvoucího domu. Doma seděl a řval a vztekal se přes 30 minut. Kdy už to manžel nevydržel, vzal ho, odnesl do auta, posadil do sedačky a vyndal znovu ven. A bylo po scéně.
Jak tohle řešit. Jakože nechci abys to dělala ty nebo táta.
Akorát to doma mezi mnou a manželem dělá zlou krev.
Dávám anonym. Ne ze bych se za syna styděla, ale už jsem to řešila s pár známýma a nechci aby si dali spojitost s mým nickem.
Moc děkuji za rady a nápady. 
- Citovat
- Upravit
6.1.24 22:16
Pokud to zrovna nicemu nevadi, tak vyhovet.
Ono to zase prejde.
Ale fakt se nenechat buzerovat stylem: chci tatuuu, nee, chci mamu, delas to blbe, delej to jinak atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.1.24 22:38
@Pitřice píše:
Moje děti dostávaly na zadek jako malé a umí se chovat ve společnosti, znám děti co v životě na zadek nedostaly a skáčou rodičům po hlavách. Tohle levičácké pravdoláskařské netrestání dětí neuznávám.
Ja jsem taky dostavala na zadek a byla jsem extra hodna vychovana holcicka. Taky to ale melo za nasledek to, ze jsem se dobre naucila veci skryvat a stale vic pred rodici uzavirat. Vzdy mi to dostani na zadek prislo od rodicu strasne ponizujici, i kdyz jsem samozrejme nic nerekla. Doted jim toho moc nerikam. Kdyz je zle, absolutne mi nenapadne ze chci maminku. Tak snad to nebudes mit stejne.
- Citovat
- Upravit
6.1.24 22:44
@Anonymní píše:
Vecpu se s prominutim do diskuze. Vaše rady se mi líbí.
A mám jen dotaz. Máme dvojčata 2 a půl (kluk a holka) a ročního prcka.
A teď o co mi jde. Syn z dvojčat je dosti tvrdohlave dítě a vydrží trucovat dlouhoooo.
No a s čím si nevím rady a je to u nás na denním pořádku. Manžel řekne například: jdeme se koupat, dám tě do vany a syn že ne, že ho mám dát do vany já.
Nese mu jogurt a syn že ne, že mu ho mám donést já.
A to same I obráceně… třeba dávám ho do auta a on že ne, že ho má dát do auta manžel.
No a po vysvětlování, která často nepomáhá, tak buď uděláme co chce a nebo to prostě uděláme násilím, ale to vede k dlouheeee scéně.
Příklad: chtěl vyndat od manžela z auta (manžel byl doma) a já že to nejde, že táta je doma a nepůjde kvůli tomu ven ho vyndat. Dohady 5 minut, kdy jsem to nevydržela, vytáhla ho z auta a odnesla řvoucího domu. Doma seděl a řval a vztekal se přes 30 minut. Kdy už to manžel nevydržel, vzal ho, odnesl do auta, posadil do sedačky a vyndal znovu ven. A bylo po scéně.
Jak tohle řešit. Jakože nechci abys to dělala ty nebo táta.
Akorát to doma mezi mnou a manželem dělá zlou krev.
Dávám anonym. Ne ze bych se za syna styděla, ale už jsem to řešila s pár známýma a nechci aby si dali spojitost s mým nickem.
Moc děkuji za rady a nápady.
Segra měla takové dítě a po case z toho vyrostl, ale tedy byl to velký opruz. Hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
