Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak reagovat na vzdor dvouletého
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.1.24 14:47
@ZuzaM jaké násilí??? Že dostane dítě na zadek není násilí. Ty budeš taky dobře jebnutá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Capelucia
7.1.24 15:06
@Pitřice píše:
@ZuzaM jaké násilí??? Že dostane dítě na zadek není násilí. Ty budeš taky dobře jebnutá
Zjevně tě to násilí - jo, i plácání je fyzické násilí, nenaučilo chovat se slušně. Vulgarismy jsou násilným jazykem. Jeden důsledek používání fyzických trestů je zvýšená tolerance vůči násilí později, násilné chování vůči spolužákům a později své rodině. Nebo taky snášení násilí od blízké osoby, které už je výrazně za hranou.
Na tvém příkladě tady hezky vidět, že to dětem nic dobrého do dospělosti nepřinese - a určitě ne slušné chování.
- Citovat
- Upravit
Capelucia
7.1.24 15:12
A k těm „rituálům“ nebo tomu, že jenom maminka, jenom tatínek, jenom tohle triko, ne tady neeee, ale 10 cm dál… dělá to i můj syn. Akorát já to moc neřešila, proptala jsem se známých, jejich děti to měli taky tak, tak jsem to brala tak, že je to jednoduše batolecí fáze…
Prostě si to neberu osobně, když je to ok, vyjdu vstříc, když ne, tak je řev a jede se dál. 
Teď už je 3+ a děje se to výrazně méně.
- Citovat
- Upravit
7.1.24 15:16
@Anonymní píše:
Holky moc moc moc moc vám děkuji. Jste zlaté.
Doufám že ho to brzy přejde, jelikož mi jinak snad klepne.
Stačí mi celý den lítání kolem nich a ještě do toho řešit tohle chci tak a tamto onak a mě už tečou nervy.
A poslední kapka pak je, když ještě spustí manžel.To bych otevřela okno a skočila z něj, ale bohužel bydlíme v RD a nemělo by to žádný smysl.
Manžel si furt myslí jak syn s náma cvičí a jak to dělá schválně a bla bla bla. Já mu vysvětluji, že to dítě to má taky chudák složitý.
Prostě se snažím brát, že každé dítě je jiné. Ale tím jak je toho moc a ještě syn umí člověka vytočit během chvilky, tak už fakt chvílemi nevím kudy kam a zda to dělám vůbec dobre. Zda mu vycházet nebo nevycházel vstříc.
Jo a oblékání umí být taky etapa sama o sobě.Někdy si musí sám vybrat oblečení a to taky kvetu, jelikoz pak opět skládám část skříně.
Musím přiznat, že skládání prádla do luxusních komínku už neřeším.
Už jedu takový ten modul, co není potřeba, neřeším.
A jsem ráda, že vyndávání z auta zažil i někdo jiný než my.
Já už si pak říkám, zda je syn normální. Jelikož párkrát chytil tohle chování, když tady byla tchýně a další návštěvu jsem dostala rozbor ohledně synovo psychiky atd.
Dle naší neurolozky je syn ok a mám příště přijít s tchýni, že ji to doktorka vysvětlí.
Já si myslím, že ona je to i forma žárlení. Zrovna vy máte ty děti extrémně blízko u sebe a ještě dvojčata. Hlavně se domluvte s manželem, jde jsou vaše hranice a ty musí být pevné a stejné. My se u těch synových výlevů u střídali. Někdy by mě prostě ruply nervy už opravdu přes čáru. Je dobré se domluvit i na tomto. Kolikrát jsem do toho i vstoupila manželovi, protože ty scény už nezvládal. A abychom se nehádali i my, tak jsme si to museli ujasnit.
Oblečení - pomohlo dát na výběr pouze té dvou kusů oblečení. Pak jsme přišli na to, že syn má rád černou barvu a tak jsme rozšířili oblečení o tuto barvu, později o tlakovou patrolu. Černou nosí proto, protože ji má rád i tatínek. 
ale do skříně může. Zapoj ho. Pomohlo mi udělat obrázky kam co patří a i se mnou uklízí prádlo. To to celé nějak usnadnilo. Ale stejně to chtělo svůj čas.
Toho jestli je normální jsem se chvílemi bála taky. Ale od 2,5 let chodí do školky a úplně v pohodě. Jen se pomalu zapojuje. Chvíli měl s něčím taky problém, ale přispůsobil se. Máme skvělé učitelky. Vůbec na něj netlačí. Sami vidí, že to nemá smysl. Chodí tam rád a opravdu je to lepší. Akorát určitě potřebuje hodně pozornosti a mazlení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 15:28
@Capelucia u nás to bylo ale extrémní. Třeba by klidně venku zmrzl než by si vzal bundu. Násilím to samozřejmě nešlo. Jakože bych ho oblékla já. V nedůležitých věcech se rozhodují sami vždy. Co si obléknou do školky je mi úplně jedno. To si myslím, že je hrozně důležité, aby se dítě pomohlo rozhodovat i samo. Třeba teď si děti vybírají dekorace do dětského pokoje - tapetu na zeď. Tchýně se děsně diví, že je nechám do toho mluvit. Mě to přijde přitom logické. Je to jejich prostor. Já bych si to představovala jinak, ale já tam dost nebudu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
7.1.24 15:45
@anavi13 a řešili jste to nějak, když to byl takový extrém? Ono to je asi těžký posoudit, co je ještě ok a co už ne.
- Citovat
- Upravit
7.1.24 15:48
K tomu dát na zadek… Jako agrese u dětí je dost přirozená věc. Oni ji fakt používají hodně a je to prostě o tom jít jim přikládám. Ale myslím, že děti potřebují vidět, že i rodič udělá chybu. Tím teda nechci omlouvat to, že mi ujedou nervy a na zadek dám. To ne. Ale to, že se pak umím omluvit a vysvětlit situaci je také dost učí. Hlavně to plácnutí na zadek je úplně na stejné úrovni jako slovní agrese. Takže ono i záleží jak se s dítětem mluví. Někdy to může být horší než občasné plácnutí po zadku.
Každopádně máme v rodině agresivního chlapečka. Rodiče se právě chlubili, že mu nikdy nedali na zadek. V podstatě to, že ubližuje on ostatním moc neřešili. Kluk neměl vůbec nastavené hranice. Mohl fakt vše. No teď ho prostě nezvládají budou mu tři. Takže používají fyzické tresty hojně, zavírají ho za dveře. Hranice má každý z rodičů jinde a stejně jsou málo pevné. Pro mě nepochopitelné. To, že v podstatě nemá ty hranice je to nejhorší. Hlavně ho prostě začali pozdě vychovávat. A v podstatě se nemůže ani sám rozhodovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 15:58
@Capelucia je to těžký. Ale já věřila, že je to v normě. Ale kdybych to napsala tady, tak má diagnózu z fleku spíš to opravdu chtělo se nad jeho výchovou zamyslet. Hodně s ním mluvit. Moc nepomohlo, že jsem v té době byla těhotná. Ještě to bylo rizikové těhotenství a bylo mi fakt bídně. Teď se dost zlepšil v řeči a s příchodem sourozence si to úplně krásně sedá. Co zatím zůstává je, že v neznámém prostředí má problém s adaptací. Hodně se stydí. Je schopný na nás usnout ale vzhledem k tomu, že školku zvládá dobře a ani učitelky nevidí problém, tak si myslím, že to je v pořádku. Kdyby tam totiž byl problém, tak se to nesrovná po narození sourozence. Miminko je fakt extrémně náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MamkaDouDou
7.1.24 15:59
@anavi13 píše:
@MamkaDouDou takto jsem děti táhla několikrát
To máš čistotu milující děti, ta moje by možná chtěla zkusit jak chutná hovínko.
- Citovat
- Upravit
7.1.24 17:06
@Anonymní píše:
Holky moc moc moc moc vám děkuji. Jste zlaté.
Doufám že ho to brzy přejde, jelikož mi jinak snad klepne.
Stačí mi celý den lítání kolem nich a ještě do toho řešit tohle chci tak a tamto onak a mě už tečou nervy.
A poslední kapka pak je, když ještě spustí manžel.
Manžel si furt myslí jak syn s náma cvičí a jak to dělá schválně a bla bla bla. Já mu vysvětluji, že to dítě to má taky chudák složitý.
Prostě se snažím brát, že každé dítě je jiné. Ale tím jak je toho moc a ještě syn umí člověka vytočit během chvilky, tak už fakt chvílemi nevím kudy kam a zda to dělám vůbec dobre. Zda mu vycházet nebo nevycházel vstříc.
Jo a oblékání umí být taky etapa sama o sobě.
Musím přiznat, že skládání prádla do luxusních komínku už neřeším.
Už jedu takový ten modul, co není potřeba, neřeším.
A jsem ráda, že vyndávání z auta zažil i někdo jiný než my.
Já už si pak říkám, zda je syn normální. Jelikož párkrát chytil tohle chování, když tady byla tchýně a další návštěvu jsem dostala rozbor ohledně synovo psychiky atd.
Dle naší neurolozky je syn ok a mám příště přijít s tchýni, že ji to doktorka vysvětlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
7.1.24 17:45
@Anonymní píše:
Holky moc moc moc moc vám děkuji. Jste zlaté.
Doufám že ho to brzy přejde, jelikož mi jinak snad klepne.
Stačí mi celý den lítání kolem nich a ještě do toho řešit tohle chci tak a tamto onak a mě už tečou nervy.
A poslední kapka pak je, když ještě spustí manžel.
Manžel si furt myslí jak syn s náma cvičí a jak to dělá schválně a bla bla bla. Já mu vysvětluji, že to dítě to má taky chudák složitý.
Prostě se snažím brát, že každé dítě je jiné. Ale tím jak je toho moc a ještě syn umí člověka vytočit během chvilky, tak už fakt chvílemi nevím kudy kam a zda to dělám vůbec dobre. Zda mu vycházet nebo nevycházel vstříc.
Jo a oblékání umí být taky etapa sama o sobě.
Musím přiznat, že skládání prádla do luxusních komínku už neřeším.
Už jedu takový ten modul, co není potřeba, neřeším.
A jsem ráda, že vyndávání z auta zažil i někdo jiný než my.
Já už si pak říkám, zda je syn normální. Jelikož párkrát chytil tohle chování, když tady byla tchýně a další návštěvu jsem dostala rozbor ohledně synovo psychiky atd.
Dle naší neurolozky je syn ok a mám příště přijít s tchýni, že ji to doktorka vysvětlí.
Myslela jsem si, že toto jsou řeči hlavně starší generace 
Ne, syn to nedělá schválně, má prostě nezralý mozek, mozek se vyvíjí až do cca 20 let.
Možná by pomohlo přečíst třeba AHA rodičovství nebo Zkoušeli jsme všechno (ta je mnohem stručnější). Kdyby to nechtěl číst manžel, tak si to přečti ty, najdeš tam spoustu zajímavých informací a hlavně budeš pak v pohodě, že tvoje dítě je naprosto normální.
- Citovat
- Upravit
7.1.24 18:56
Zmlať ho, ať je modrej jako srpnový nebe v poledne, pak ho seřež, ať je rudej jako červánky. Pořádně mu u toho sprostě nadávej, ať je smutnej jako Cobain.
Pak si uvědomí světlé chvíle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
