Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak reagovat na vzdor dvouletého
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.1.24 19:13
Já jsem zastánce dávání na zadek. Nic to nejhorší, naopak mu začne docházet že když nebude poslouchat, přijde trest. A nejdůležitější je důslednost!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
6.1.24 19:13
Tlak vyvolává protitlak. Ty na něj tlačíš - dej si bundu, běž do vany, běž z vany atd. a on se tomu brání.
Jsou různé způsoby, jak se domluvit, osvědčené je např. dávat na výběr resp. nabízet alternativy.
Je potřeba vzít si bundu, chceš zelenou nebo modrou?
S tím klackem tě tady nemůžu nechat hrát, ale můžeš si vzít molitanovou tyčku, chceš?
Dál např. dávat si dost velké časové rezervy, ať nemusíte spěchat. Chceš do vany teď nebo za chvilku?
Samozřejmě že když počkáš pět minut, tak se mu pak nejspíš znova nebude chtít a nakonec to skončí řevem tak jako tak. Ale jde o to, vytvořit s ním doma takové prostředí, které nebude jen o příkazech a zákazech, ale bude i o domluvě. To je ideální stav, aby pochopil, co je dohoda a uměl ji dodržet (na to je ve dvou letech ještě brzo, ale můžete k tomu směřovat).
Moc doporučuji knížku Zkoušeli jsme všechno. To je hotový poklad, rozděleno dle věku dítěte, spousta tipů na komunikaci ve smyslu takto ano / takto ne.
- Citovat
- Upravit
6.1.24 19:19
@pet p píše:
Tlak vyvolává protitlak. Ty na něj tlačíš - dej si bundu, běž do vany, běž z vany atd. a on se tomu brání.
Jsou různé způsoby, jak se domluvit, osvědčené je např. dávat na výběr resp. nabízet alternativy.
Je potřeba vzít si bundu, chceš zelenou nebo modrou?
S tím klackem tě tady nemůžu nechat hrát, ale můžeš si vzít molitanovou tyčku, chceš?
Dál např. dávat si dost velké časové rezervy, ať nemusíte spěchat. Chceš do vany teď nebo za chvilku?
Samozřejmě že když počkáš pět minut, tak se mu pak nejspíš znova nebude chtít a nakonec to skončí řevem tak jako tak. Ale jde o to, vytvořit s ním doma takové prostředí, které nebude jen o příkazech a zákazech, ale bude i o domluvě. To je ideální stav, aby pochopil, co je dohoda a uměl ji dodržet (na to je ve dvou letech ještě brzo, ale můžete k tomu směřovat).
Moc doporučuji knížku Zkoušeli jsme všechno. To je hotový poklad, rozděleno dle věku dítěte, spousta tipů na komunikaci ve smyslu takto ano / takto ne.
Pod toto bych se podepsala, scénám se úplně nevyhneš, ale není to jak na vojně - příkaz/zákaz a do budoucna se tento způsob komunikace určitě vyplatí, postupně se domluvíte, jak poroste. Teď jste jen asi v nejhorším období vzdoru a do toho miminko, to je pro batole náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 19:20
@Pitřice píše:
Já jsem zastánce dávání na zadek. Nic to nejhorší, naopak mu začne docházet že když nebude poslouchat, přijde trest. A nejdůležitější je důslednost!
A o tom to je, aby se te vlastni dite balo…touhle cestou zrejme zakladatelka jit nechce. Nedivim se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
6.1.24 19:23
@DandátkoP píše:
A o tom to je, aby se te vlastni dite balo…touhle cestou zrejme zakladatelka jit nechce. Nedivim se.
Přesně tak, trestané dítě se bude chovat požadovaným způsobem kvůli strachu z trestu, tj. kvůli VNĚJŠÍ motivaci. Snad žádný rozumný rodič nechce dítě vychovávat jak psa.
- Citovat
- Upravit
6.1.24 19:25
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, jsem už s nervama v koncích, tak si jdu pro radu. Stydím se, že to nedokážu vyřešit sama, tak prosím anonym.
Mám doma dvouleté dítě a teď nově i kojence. Ten dvouletý se ale už před nsrozením malé dostal do období totálního vzdoru.
Téměr na vše říká, že nechce a pak následuje extrémní pláč. V praxi to vypadá asi takhle. “Jdeme ven a fouká tam, vem si bundu” - “nechci!!”, řev. To samé když vybaluji nákup. Nechce abych ho dala do ledničky, chce zase dobrůtku další, nechce do vany, nechce z vany. Opravdu celý den plný jeho trucování. Už ani nepočítám kolikrát denně pláče. Domlouvání nepomáhá. Klidná rozmluva a čekání než ho to přejde taky ne, utěšování to zhoršuje, když ho pošlu do pokojíku, tak šílí extrémně. Jak s tím pracujete? Mám strašné nutkání mu dát na zadek, ale vím, že by to všechno akorát zhoršilo. Jaký je podle vás ten nejlepší postup?
Nejlepsi je stat si za svem, pokud to je nutne (zdravi, bezpeci, musis ven..) Takze pokud se nechce oblikat, zkusim, jestli se oblekne venku, protoze se rozklepe kosou. Pokud ani to nezabere, bundu na nej za revu narvu a jde se. Danim na zadek rev nezmirnis, k cemu to delat. Rve, protoze nezvlada jako dite sve pocity. K tomuhle veku to patri. Ale teda neznamena to, ze se mu musis ve vsem. prizpusobovat, potrebuje hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 19:27
Já to řeším podle situace, když ji potrebuju rychle uklidnit, tak třeba nabidnu jinou aleternativu, když si najednou vybírá jestli chce jednu bundu nebo druhou, tak nemá čas ječet a ma svoji volbu a je spokojena. Když nikam nespecham a jeci kvůli blbosti, případně není možnost volby, tak ignoruju, kdyz vidí ze není odezva, tak ji to dlouho nebaví a za chvíli se uklidni. Nejhorší je dat v tu chvíli na zadek, nebo začít křičet a rozkazovat, to pak přijde zasek a nehneme se nikam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 19:32
Moje děti dostávaly na zadek jako malé a umí se chovat ve společnosti, znám děti co v životě na zadek nedostaly a skáčou rodičům po hlavách. Tohle levičácké pravdoláskařské netrestání dětí neuznávám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 19:36
Neutěšuju. Je to pak ještě horší. Nechávám aby se uklidnila sama. To zabírá nejvíc. Nejvuc se mi vyplatilo počkat až se nabaží. Např:nechce z vany teď hned, zkusím za chvíli. Naposledy se nám tohle vyplatilo na hřišti. Chtěla se příště houpat, ano, byla tam dlouho. Taky nás to znervozňovalo. Prostě se nabažila a klidu slezla, bez řevu. Už vám, že na to nebyl takový tlak. Děti tam bylo malinko. Taky vím, že takový přístup nejde vždycky.
Další co se mi vyplatilo… Na něco nalákat. Koupit nálepky, třeba. 
Žádná tahle metoda nezabírá 100%. Nejspíš mají nějaký vývojový kód co se nedá vyrušit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 19:47
Já radím přežít. U nás nepomáhalo nic, buď obléct násilím, nechat jít neoblečené a nebo ignorovat. V nebezpečných situacích prostě využít tělesné převahy. Měla jsem děti po 20 měsících a jsou situace, kdy na kompromisy prostě není čas. Tělesné tresty vše jen zhorší. Samozřejmě, dávat na výběr, pokud to jde. Ale taky ne vždy je to v pohodě. Já to děti naučila s někdy mají problém, když si mají obléct něco určitého:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 19:50
Scénám se v tomhle věku nedá vyhnout.
Osvědčilo se mi dávat na výběr a komunikaci vést tak, aby se nedalo odpovědět NE.
Což taky nepomůže vždy, ale taky to aspoň část konfliktů omezí.
Pokud to jde a ničemu to nevadí, tak to ne od dítěte i akceptuju.
Obléct bundu si nemusí, ale beru ji s sebou a skoro vždy si ji nakonec vezme. Když ne, tak natáhnu a u toho vysvětlím, že bych ho ráda nechala bez, ale je na to příliš zima (pokud možno klidně, zatímco on sebou metá a řve jak posedlý démonem).
Jíst taky nemusí, ale nedostane nic jiného. Když nechce do vany, rychle vysprchuju s vysvětlením, že chápu, že zrovna nemá náladu, ale takhle špinavý nemůže do postele/na gauč a musí se to udělat..
Hodně rychle jsem pochopila, že cílem s batoletem není, aby nekřičelo a nevztekalo se, ale ukázat mu co si s těmi emocemi počít.
Se starší to přineslo ovoce.
I když si určitě spousta lidí ťukala a ťuká na čelo, že mi dítě skáče po hlavě, protože postoj, že si to přece malé děcko nemá co dovolit je stále nejspíš většinový.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 20:02
@Pitřice píše:
Moje děti dostávaly na zadek jako malé a umí se chovat ve společnosti, znám děti co v životě na zadek nedostaly a skáčou rodičům po hlavách. Tohle levičácké pravdoláskařské netrestání dětí neuznávám.
Ja na zadek nedostavala a rozhodne jsem rodicum po hlavach neskakala. Ale jo, tohle je asi jedinej argumet lidi, co fyzicky trestaj, uz je to ohraný..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.24 20:04
Mne často pomůže syna predem pripravit. Takze mu opakovane říkám, ze zitra, za hodinu, z chvilinku už něco bude. A on to kolikrát pro mě překvapivě akceptuje bez vzteku.
Když se vzteka mezi lidma nebo potrebuju fakt pohnout a zrovna nemám nervy jak spagaty (to ho totiž proste čapnu a jdeme, ať už rve nebo ne), tak vyjednavame. Nedávno nechtěl ráno do dětské skupiny a chtěl na kolo. Takze desetkrát po cestě slíbené, ze odpoledne až se vrátí, pojedeme na kolo. Odpoledne lilo, ale holt jsem to splnila, i když jsem z toho radost neměla. 😅
A pokud se vztekne nad něčím úplně pitomym, nad čím mě nenapadlo přemýšlet, natož ho pripravit (lžička v jogurtu a ne na stole), tak to proste nechávám být. On se vyvzteka, když jsem se ho zeptala jestli chce obejmout, tak nechtěl, odstrkoval mě. Takze chvíli jeci a pak si řekne o to objetí sám, až chce.
A jo, parkrat jsem na nej něco zarvala, parkrat jsem fakt vyjela. Ale nedává mi to smysl, jak tu už zaznělo, to totiž emoce neovládáme ani jeden. A chladné bez emocí mu mydlit zadek mi přijde snad ještě horší.
Několikrát jsem i s velkým úspěchem zkusila začít kvilet taky a spadnout na zem s pláčem. To fakt zastaví a nechápe. Ale to už je takový krůček před absolutní hysterii z mé strany. 🙈
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj všichni, jsem už s nervama v koncích, tak si jdu pro radu. Stydím se, že to nedokážu vyřešit sama, tak prosím anonym.
Mám doma dvouleté dítě a teď nově i kojence. Ten dvouletý se ale už před nsrozením malé dostal do období totálního vzdoru.
Téměr na vše říká, že nechce a pak následuje extrémní pláč. V praxi to vypadá asi takhle. “Jdeme ven a fouká tam, vem si bundu” - “nechci!!”, řev. To samé když vybaluji nákup. Nechce abych ho dala do ledničky, chce zase dobrůtku další, nechce do vany, nechce z vany. Opravdu celý den plný jeho trucování. Už ani nepočítám kolikrát denně pláče. Domlouvání nepomáhá. Klidná rozmluva a čekání než ho to přejde taky ne, utěšování to zhoršuje, když ho pošlu do pokojíku, tak šílí extrémně. Jak s tím pracujete? Mám strašné nutkání mu dát na zadek, ale vím, že by to všechno akorát zhoršilo. Jaký je podle vás ten nejlepší postup?