Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Platanka píše:
Chytla bych ho za flígr a s nějakým rázným komentářem vyrazila za dveře (do jiného pokoje), kde bych ho nechala chvíli brečet. Pak, až by se všechno uklidnilo, bych pohovorila na téma „viděla jsem, že jsi Matyska kopnul, co se stalo?“
Uplne zbytecne prehnany agresivni postup ![]()
@Oriseka píše:
Tak musi byt skolka pomoc. Jinak by to nemelo cenu. Mame jen 2 deti. U nas vozil starsiho do skolky manzel. Ja mela dopoledne pro mladsiho, uklid, vareni a ve 12 jsem si pro starsiho sla prochazkou. U toho zas uspala mladsiho. Mladsiho spiciho v kocarku pak zaparkovala doma a mela cas na starsiho. Celkem me to zachranilo. Potrebovala jsem s mladsim cvicit vojtovku a starsimu se to nelibilo. Ono to neni sranda cvicit ani bez dalsiho rvouciho ditete visiciho na noze. Takto jsem si 2krat vklidu odcvicila, uvarila obed, pohrala s mladsim.
Tam bude ten rozdíl, že já vozím děti do školky sama. Chlap je v práci. Takže vše je na mě. Miminko řve v autě… vojtovku jsme cvičili taky, čtyřikrát denně. Nejmladší je často nemocný, ale pořád mám větší pohodu, když jsou doma. Oni to může být povahou dětí. Když byli jen dva tak to bylo stejné. Kolikrát nejstarší nechtěl do školky. Chtěl být doma a hrát si s bráchou. A fakt si hráli krásně a já u toho šila
nutno dodat, že prostřední byl hrozně hodné miminko. Takové to dítě co nepotřebuje žádnou pozornost
vybral si to později ve vztekání ![]()
@Annonymní_007 píše:
Já to nechápu. Mám malé dítě, tak si ho užívám. Koukám jak roste, jak se učí… proč si hned v jeho roce dělat další?
Mít dvě a více dětí je těžké a zároveň hrozně moc krásné. Já si děti začala užívat až byli dvě. A ta sourozenecká láska je nádherná. Zakladatelka řeší výchovu. To budeš řešit i s jedním dítětem. Není v tom rozdíl.
@Platanka píše:
Chytla bych ho za flígr a s nějakým rázným komentářem vyrazila za dveře (do jiného pokoje), kde bych ho nechala chvíli brečet. Pak, až by se všechno uklidnilo, bych pohovorila na téma „viděla jsem, že jsi Matyska kopnul, co se stalo?“
Za mě je to taky moc. Je to malé dítě. Za dveřmi bude akorát řvát proto, že muselo za ty dveře. Lepší je to řešit hned před tím druhým dítětem a opěvovat mladší.
Filipku nebij Tomika, moc ho to bolí…
Tohle je strašně pomalý, zbytečný, neefektivní. Navíc pochybuji, že v ten moment přestane, spíš zvýší intenzitu.
To dítě nesmí nějakou dobu dosáhnout toho, že to malé uhodí. Dokud se mu to chování vyplácí, tak s ním nemá důvod přestat. A že se mu sakra vyplácí. Já bouchnu bráchu, brácha řve, máma jde za mnou a něco mi povídá, super. Nejlepší je problémovému chování zamezit před tím než se stane, než řešit následky. Navíc pokud se řeší tak, že tomu dítěti to nedá absolutně žádný impuls v tom příště vesele nepokračovat. Pokud je odpověď okamžitá, rychlá a důrazná, tak ok.
Nejdřív pacifikuju staršího s jasným, důrazným NE, pak můžu vysvětlovat. Snažit se být chvíli fakt policajt a být rychlejší než starší.
Mám dvě děti s podobným věkovým rozdílem. A základ pro mě je vůbec ty situace nedopustit. Takže nenechávám mimino brát starší dcerce hračky, ničit stavby atd. Dcera naopak nebude brát miminu hračky, křupky a tak. Nenechávám je spolu tak, abych na ně neviděla. U nás teda nejde úplně o úmyslně ubližování, ale stalo se už, že mu ublížila neúmyslně. Když jdu pro prádlo nebo na záchod, jde mimco do ohrádky. Společné hry zatím jenom se mnou nebo s jiným dospělým. Domácí práce s oběma nebo se starší, když mimino spí. Co jde, dělám si dopředu, aby starší pořád nemusela čekat, až mimino něco. Takže příkrmy na celý den nebo víc dní si dělám večer nebo když se jim věnuje manžel. Dcera chodí na dva dny do školky, ale to mě spíš otravuje a zdržuje.
@Eva2610 budit nemusím
ale vypravit tři děti je masakr
spíš mi to narušuje den. Miminko vstává ve čtyři, kluci po páté hodině. Než začnu fungovat tak to chvíli trvá a na první spánek místo třeba vaření chystám děti do školky. Takže reálně toho stihnu děsně málo. Když jsou doma, tak mám v osm vařeno a jdeme si hrát.
@Anonymní píše:
Moje reakce jsou přesně takové, Filipku, nebouchej Tomika, moc ho to bolí.
Filipku, půjč Tomukovi mašinku, ty si teď hraješ s vláčkem.
Filipku, ty máš své hračky na velkém koberci, Tomík je malý a má hračky na malém koberci, Pojď sem, budeme si hrát spolu s…
Snažím se nemít dlouhé proslovy, vím, že je to zbytečné.
A ano starší je chytrý, nemá žádné problémy, vlastně v tomto věku zná všechny části svého těla, barvy a jakž takž počítá do deseti, prehazuje čísla, ale řekne všechny, některé víckrát… Hodně mu čtu, zpíváme si, tancujeme… Vlastně se mu věnují stále… Ale nemohu pořád…
Nemáme babičky, ani nikoho, kdo by nám pomáhal, musím varit, uklízet apod..
Toto mi trochu připomíná jednu scénu z dětského hřiště. Moje dítě se tam vozilo na kolotoči, proběhlo jiné, cca 3 leté, a jednu mu ubalilo bez jakéhokoliv důvodu do obličeje. No a za ním přišla maminka, která unylým vlídným hlasem říkala: ale to se přece nedělá. No já na to zírala a nebyla schopná reakce. Tak ještě zvaž, jaký tón hlasu a intonaci používáš.
@anavi13 píše:
@Eva2610 budit nemusímale vypravit tři děti je masakr
spíš mi to narušuje den. Miminko vstává ve čtyři, kluci po páté hodině. Než začnu fungovat tak to chvíli trvá a na první spánek místo třeba vaření chystám děti do školky. Takže reálně toho stihnu děsně málo. Když jsou doma, tak mám v osm vařeno a jdeme si hrát.
Ano, v dny, kdy nejdeme do školky, vstávají mezi 4 a 5. V dny, kdy jdeme, spolehlivě spí 😁. Vypravuju jenom dvě, ale devítiměsíční se aktuálně snaží při oblékání uprchnout, odněkud spadnout…no jsem z něj úplně zpocena. Starší, když je vzbuzena, ta zásadně prdolou nahoru, takže kvili Chci housku. Říkám: Máš housku. Ona na to: Chci jinou. A prolévá slzy nad mou tuposti. Takže ji odvezu, vrátím se, jsem zralá na blázinec a za pár hodin pro ni zas jedem. Peklo!
![]()
@Eva2610 jo od tohoto už mi tříletý upouští. Problém byl vždy oblékání. Naposledy jsem se rozčílila v chodbě při zapínání bundy. Chtěl ji totiž zapnout až venku
no než jsme se domluvili, tak mě málem kleplo
pětiletý se pro změnu nechá obsloužit od hlavy k patě a nebo se kochá obrázky v chodbě
ten nejmenší jen řve
ale teď se o víkendu začal hýbat, takže to taky končí. Teď už mi bude jen utíkat ![]()
@nozu ano tón hlasu je dobrá připomínka. To dělala švagrová
to fakt člověk neví jak reagovat
@Anonymní píše:
Maminky a tatínci, máme 2 děti (8m a téměř 3 roky.
Než se mimčo narodilo, byl starší hodný, nebyl agresivní, nikomu nikdy neublížil naschvál, snad jen nám rodičům v rámci zjišťování, co se stane když… Asi jako většina dětí, myslím…
Když se narodilo mimčo, byl starší úžasný, staral se, nosil dudlík plačícímu mimču, držel prspři kojení, asistoval při všem, co se doma dělo…
Dnes v rámci možností se situace nemění, stále se stará, ale nastal problém v „tyranizovaní“ mladšího…Nepůjčí mu hračky, to je asi normální, ale když si mimi hraje s něčím jeho, vezme mu to a často ho tím bouchne ve smyslu „to je moje, to mi neber, tady máš jednu, aby sis to příště rozmyslel“
Dlouho se to snažím „tolerovat/respektovat“ vysvětluji, domlouvám,… Ale teď mi do mladšího kope, chytne ho za nohu a dotáhne ze svého prostoru, v tom nejhorším se mu prošel po zádech… Na to tedy už nemám co… Manžel, ten v takovém případě rovnou jedná, já se musím hooodne ovládat, abych mu reflexně taky jednu nešoupla.
Po pravdě, už mi ale dochází trpělivost… Cílem respektují jí výchovy určitě není tolerovat bytí mladšího sourozence, který se ani nemůže bránit.
Můžete mi prosím poradit, jak si pomoci co nejefektivněji a zároveň, abych v něm neprobouzela další zbytečné násilí.![]()
![]()
Dovolím si Edit, protože jsem to asi napsala tak, že výše uvedené ublizovani je u nás na denním pořádku a já jen s „respektem“ přihlížím…
Příspěvek upraven 21.01.24 v 21:02Ne, tak to není..
To „projití se po zádech“ se stalo jednou (i to je dost!!) a neobešlo se to bez rázné reakce… Od té doby se to nestalo…
Děti mám v obýváku s kk stále na očích, občas ale prostě být k lince a vaření otočná musím.
Místa máme málo a tak není bohužel možné mimčo „bezpečně odložit“ např. do kolébky, ohrádky apod… Jsou vedle sebe, každý na svém území a já co to jde, sedím na zemi u nich a společně si čteme, hrajeme, zpíváme. Když malý spí, starší si hraje buď sám nebo se mnou… Jak chce on a jak to vychází mně časově s chodem domácnosti…
Diky za tenhle prispevek, kazdy dalsi rodic s respektujici „vychovou“ mi vzdy dokaze, jaka to je hrozna sr**ka, ale tohle tomu fakt nasadilo korunu. Lito mi je jen miminka, co odnasi chovani Vaseho nevychovaneho respektovaneho spratka, snad z toho vyjde ve zdravi. Tak hlavne hodne respektu do budoucna a nezapomente se pochlubit na instagramisku, jak to delate pekne a moderne.
@Lucie_Sx píše:
Uplne zbytecne prehnany agresivni postup
Jasne protoze ten soucasny funguje
@MamkaDouDou píše:
Když víš, že budeš muset mít oči jinde zkus si dát mladšího do nosítka.Když ho začnete bít jen mu potvrdíte, že násilí je akceptovatelné řešení.
Tak jeste ze to ted tak pekne funguje ze