Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, chci se zeptat, jak jste si zvykly na novou roli? Když se člověk mrkne na diskuze, tak je to v podstatě jak jste unavené, děti brečí, nic se nestíhá, nevyspalé, nechtějí usínat atd. Dávají opravdu tolik zabrat?
Nebo jste spokojené, klidné a problémy jsou jen občas? Každý se těší na hodné spící, voňavé miminko, ale realita bývá asi jiná, ne?
Myslely jste si, že péče o dítě bude více v pohodě nebo náročnější?
Tak ja bych rekla ze se citim podobne jak popisujes, jeste bych dodala, ze moje sebevedomi neustale klesa a klesa (vlastne moment - co to to sebevedomi vlastne je?)… ale ma to jedno velky ALE …
Jsem sice unavena, nekdy bych nejradej provedla defenestraci - jak deti tak i manzela, ale kdyz na ne koukam jak si hrajou, jaky delaji pokroky, jak mala zacina mluvit a Taja jakej je rozumbrada, a vecer, kdyz oba spinkaji jak andilci (kdyz spi tak jsou nejroztomilejsi, ze jo ?
), tak proste vim, ze vsechna ta unava a vsechno to negativni, co mam dojem, ze se na me sype, za to stoji… Protoze mam obrovsky stesti, mit hodnyho a starostlivyho manzela a dve zdravy deti. A vim, ze to neni samozrejmost, a o to vic si toho vazim.
Tak asi tak se citim jako matka ![]()
ahoj.Já se cítím skvěle.Mimi nikdy nebrečelo,pořád spal a tet i když už je mu přez rok krásně spí a nebo si hraje.Nikdy jsem se necítila líp a odpočatěji než tet.Nic mi neschází,možná jen práce a trochu zábavy,takle je každý den stejný,ale krásný.Kamča
Ja myslela, ze bude narocnejsi
Unavena nejsem, nevyspala take ne, stiham vice nez predtim (clovek-teda ja - lenosi jak neni co delat a rozhoupava se hure), deti nebreci(az na normalni vyjimky), spi…
Mi teda ta pece o chlapa prijde o hooooooooooooodne narocnejsi
![]()
Ja se jako matka citim fajn - mam dve holcicky: 5 a trictvte roku starou predskolacku a trictvte rocni miminko. Obe jsou a byly spici, usmevava a pohodova miminka, starsi dcera je odmalinka hodna, s mladsi uvidime.
Materstvi si uzivam, akorat porad nevim, co jsme delali a jak jsme zili predtim bez deti a to jsem prvni holku mela ve 30 letech
.
Hanka
Ono je asi rozdíl kolik těch dětí je. Mám jedno půlroční a nedovedu si představit, kdyby tu bylo ještě druhé, řekněme dvouleté, tedy taky plně závislé…
S tím jedním jsem v pohodě. Ze začátku všechno řídily hormony, byla jsem strašně unavená, nevyspalá, nic krom péče o něj nezvládala, když usnul on, usnula jsem taky, ostatní bylo tak nějak vedlejší, nepodstatné. Ale přesto jsem zažívala úplně nový, intenzivní pocit štěstí a neuvěřitelně silný ochranitelský pud. Je to změna, úplně něco jiného než předtím, osobní potřeby jsou zasunuty úplně někam dozadu, takže pak vadí nevyspání ne proto, že nejste v pohodě jak dřív, ale proto, že nemáte sílu se miminku věnovat tolik, jak by jste sama chtěla.
Asi po šesti týdnech se spravilo i to spání a načerpala síla. Stíhám všechno, co potřebuji, samozřejmě pomaleji než dřív. Jenže já mám pohodový mimino… Co mi vadí, je ta sociální izolace, stereotyp, takový ten občasný pocit, že vlastní život je někde venku, mimo vás… Ale to se dá spravit třeba občasným vyražením do hospůdky s kámoškama, zajít si zacvičit, později návrat do práce na částečný úvazek…jo to by pak bylo úplně ideální… Ještě sehnat hlídání… ![]()
Za sebe, jsem spokojená a nelituji… Život bez dětí je takový prázdný…(asi jak u koho) ![]()
Já jsem taky spokojená, je to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila. Unavená taky nejsem, málá je spáč od malinka.
Mě osobně spíš vyčerpává ten stereotyp, z toho někdy unavená jsem. Hlídání nemám vůbec žádné. Babičky nehlídají a ten můj pořád pracuje. Ale chybí mi ten pocit, že se jen tak zvednu, jdu ven - SAMA, projdu se po obchodech, po Praze, pak se sejdu jen tak s kámoškou, a nemusím to nikomu hlásit
, že jdu pryč, kam jdu, kdy příjdu, …tak to mi opravdu chybí.
Ja se teda citim skvele ve vsech smerech.Myslela jsem si,ze v mym veku budu vse zvladat hur,ale tehotenstvi,az na pocatecni nevolnosti super,jeste ted se mi po nem zasteskne.Porod paradni rychlej,druhy den mi bylo,jak kdyz jsem ani nerodila
Mala je strasne hodna,uzivam si to a muzu rict,ze mam fakt materskou DOVOLENOU
Jsem strasne rada,ze ji mam,deti uz jsou odrostly,nepotrebujou me tolik.Nebejt tak ,,stara,, jdu jeste do jednoho ![]()
No je to jak kdy…
Momentálně jsem unavená, nevyspalá, nervní.
Malá měla špatnou noc. Liborek v noci taky plakal, roste a bolely ho klouby.
Ale ty stavy jsou jako na houpačce. Určitě jsem ráda, že jsem matka. Vždycky si říkám, MŮŽE BÝT HŮŘ.
Já mám jenom jednoho pětitýdeního prcka tak nevím jak to chodí, ale zatím celkem pohoda. Po porodu jsem zažívala děsnou euforii a lítala po porodnici jak fretka:-) Teď chce ten můj prcek pít co hodinu (i teď co jsem u počítače ho mám přicucnutého
), akorát když jsme na procházce, nebo jedem autem, tak dá pokoj a spinká, v noci se vzbudí tak dvakrát. No doma tedy opravdu nic nestíhám, naštěstí příťa umí výborně vařit, občas i decentně uklidí a na bordel doma jsem už rezignovala, neutřený prach přehlížím jak krajinu ![]()
Samá odpočatá maminka? No, tak já to rozhrábnu … někdo tady použil termín houpačka, tak to je přesný. Byly chvíle, kdy jsem brečela štěstím a říkala si, že bych přála ještě alespoň 10 takových miminek, a byly chvíle, kdy jsem brečela naprosto vyčerpaná a říkala si, že jsem si měla pořídit radši psa.
Teď už jsem celkem v pohodě, ale těch prvních pár měsíců to byl děs. Možná proto, že T. nebyla moc pohodový miminko a taky jsem měla zkreslený představy o mateřství díky fotkám v časopisech a reklamách v televizi - upravené maminky a usměvavá miminka, ale u nás byla realita úplně jiná ![]()
Naši Bambulku moc miluju a nedala bych ji za nic na světě! ![]()
Ahoj, tak u mě je to stejný jako u prcní anonymní… Eliška úplně od miminka spala celou noc, plakala jen když měla hladík a občas prdíky, později když rostly zoubky, tak byla jen nervózní, ale neplakala. Teď, když už je větší, tak je v pohodě, krásně si hraje… spokojenost prostě.
Schází mi práce a kontakt s lidma. Tak jsem si teď podala přihlášku na vysokou, tak snad to vyjde ![]()
Ahojky, ja bych se podepsala pod to, co napsala Malika, to SAMA mi taky hooodne chybi a pri pomysleni, ze hodne dlouho nebude, tak je mi malinko vselijak, ale jinak s prvnim ditkem bylo vsechno takove nove, samozrejme krasne, ale nejak to rychle uteklo a az s druhym(po11 letech) jsem si teprve jako máma dvou deti pripadala jako „velka holka“
. Hormony mi dodaly absolutni, neprenostny pocit stesti, kdyby to slo, nechala bych si je aplikovat nitrozilne do konce zivota ![]()
No tak ja se pridam… Je mi sice 31, ale zadne biologicke hodiny mi vubec netikaly, v podstate jsem se nechala pro dite ukecat. Prace me bavila, i kdyz ten posledni rok byl silenej. No ale ted je to jeste lepsi. Predstavy byly hrozne, pripravovala jsem se na nejhorsi (nevyspani, ztrata volnosti…) a ono to bylo bezva! Mala nikdy moc nebrecela, to az nekdy po roce jsem se poprve nevyspala, kdyz byla nemocna. Horsi je to s tatinkem, ten prvni rok jsem se od ni bohuzel nehnula skoro na krok, ale to je moje blbost
Ale i kdyz jsme s malou vesmes samy, tak si vlastne nestezuju, je to andilek, sice taky zlobi, ale ted jsem se castecne vratila do prace, mala chodi do jesli, takze si odpocnu a mam pak na ni jeste vic sily. Navic v praci tim ze jsem jen malo, tak mi nehazeji na hlavu blbosti a delam jen veci, co me bavi a naplnuji ![]()
Takze abych to shrnula, jsem strasne rada, ze jsem matka. Novyho chlapa sezenete lip nez dite bez chlapa…
Já jsem měla bezproblémové těhotenství i porod, ten sice trval dlouho a jednu chvíli jsem byla zoufalá, že tu bolest nevydržím, ale nejvíc jsem se bála o miminko, a to se narodilo naštěstí zdravé. První dny v porodnici Anežka prospala, ale jak jsme přijely domů, začala plakat a plakala skoro pořád. Spala v kuse čtyři hodiny denně, od dvou ráno do šesti, jinak maximálně půl hodiny. Takto to trvalo do osmi měsíců, navíc nechtěla být s nikým jiným než se mnou, v kočárku řvala pořád a vůbec v něm nespala. Neexistovalo, že by si ji vzal tatínek, dědeček nebo někdo jiný a já se mohla dospat. Unavená a nevyspalá jsem byla příšerně, to se ani napsat nedá. Ale pořád jsem byla moc ráda, že mám svoji malou holčičku, kterou miluju a nevyměnila bych ji za nic. Po těch osmi měsících se to zlepšilo, Anežka začala trochu víc spát, začala si hrát, tak jsem nabrala trochu sil. Teď už několik měsíců je to se spaním opět horší, přes den už nespí a v noci jen od jedenácti do šesti, navíc jsem začala chodit do práce a vstávám v pět, takže už jsem zase unavená, ale šťastná, že Anežku mám. Už se ani tolik nevzteká, jako kolem druhého roku, a každý den nám předvede něco nového, co se naučila. Včera třeba ji babička naučila se podepsat (píše A) a Anežka má z toho velkou radost. A já s ní. Být matkou je to nejhezčí, co mě v životě potkalo, a jsem za to moc vděčná. A ráda bych se co nejdřív stala dvojnásobnou maminkou ![]()