Jak se s tím vším smířit? Zůstala jsem sama

Anonymní
25.8.19 13:38

Jak se s tím vším smířit?

Ahoj všem na diskuzi.

Potřebovala bych nějaké povzbuzení :think:

Stala jsem se samozivitelkou, mám jedno dítě, spousta věcí mě užírá. Snažím se dělat vše pro lepší zítřky, ale je to náročné. Někdy mam pocit, že mi vše padá na hlavu. Ten nekonečný kolotoč Práce-pece o dite-domacnost, všechny ty maličkosti, které denně děláte pro to, aby byly vaše děti zdravé, spokojené a stastne, dobře vychované apod. A to nemluvím o osobních zdravotních problémech…

Honí se mi palicí šílené scénáře… Že jsem raději nikdy neměla to dítě mít, protože teď musí žít v rozbité rodině. Ikdyž se to rozbití nestalo mou vinou, otec od nás odešel. Je to už delší dobu. Byla jsem jaksi pořád nad věcí, a teď po víc jak roce od rozchodu to na mě cele padlo. Připadám si příšerné sama. :(
Otec dítěte se stará jen ve stanovenou dobu, a to je vždycky za hvězdu. Komunikace na bodě mrazu. :roll: :,( já se jen desimn toho, že budu jednou tou ustvanou matkou, která dělá první poslední. Zbytečně. Hrozně se bojím, že mě moje dítě přestane mít rádo, ikdyž je to asi nesmysl. :?

Připadám si na vše hrozně sama. Nemám bohužel rodinu a z té zbylé části žádnou podporu, byt psychickou. Je mi ze všeho špatně a smutno. Nechce se mi žít, nevím co mám dělat :,(

Jak jste se daly dohromady vy po rozchodu? Dlouholetém? Kdy jste zůstaly na všechno samy a zbytek světa vám začal připadat tak nicotný? Mám pocit, že padám… Nevím jak to popsat, ale je mi hrozně :,(

Co udelat proto, aby bylo zase líp?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
554
25.8.19 13:49

Ahoj, tak já jsem ještě dost mladá a to, co popisuješ, jsem nezažila, ale chápu, jak se asi cítíš. Co říct na povzbuzenou - máš zdravé dítě a i když je to klišé, znamená to hrozně moc. Dítě má tebe, mámu, která ho miluje, to je taky hrozně moc. Že žije v rozbité rodině, to dneska není nic mimořádného, bohužel jak to vidím kolem sebe, chlap si udělá dítě /děti, přestane ho to bavit a jde o dům dál. Já třeba žila s oběma rodiči, nicméně s tátou jsem vztah nikdy neměla a kdybych byvala byla jen s mámou, asi by mi to ani nepřišlo. Je i „výhoda“, že máš jen jedno dítě, zůstat se dvěma sama by bylo obtížnější. Jedno zvládneš snadněji. Kdyby ti bylo smutno, klidně napiš :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2073
25.8.19 13:55

Nevím, jak daleko bydlíš, mohla bych tě namasírovat. Potřebuješ lidi, kamarády, výlet, akci, pohlazení. Znám to sama. Mě pomáhá i to, když mi děti kreslí fixou na záda. Někdy je to moc těžké, ale musíš se soustředit na něco jiného než na trudné myšlenky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
966
25.8.19 14:00

Najdi si kamarádku ve stejné situaci, určitě budou okolo Tebe, jen o nich třeba nevíš. Vzájemně si pomůžete a hlavně-nebudeš sama na své pocity, na svou radost či smutek.To,že teď na Tebe doléhá beznaděj, je normál, takové dny přicházejí na každého, ale zítra zase vyjde slunce a bude hezký den. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13886
25.8.19 14:03

Já vychovávám děti 11 let sama. Děti jsou dvojčata, rozvedla jsem se, když jim byly necelé 3 roky. Měla jsem kam jít bydlet. S něčím mi pomohla rodina, ale drtivá většina všeho byla na mně. Lítala jsem jako motorová myš. Ale stálo mi to za to.
Už pár let mám i čas pro sebe. Mám dobře placenou práci, můžeme si s dětmi dopřát, neživoříme (i když jsme začínali ve finanční tísni, když jsem odešla od ex).

Co děláš v čase, kdy je dítě u otce? Máš nějakého koníčka? Chodíš do práce? Máš nějaké kamarádky nebo někoho, s kým by sis mohla promluvit?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.8.19 14:08
@Anonymní píše:
Ahoj všem na diskuzi.

Potřebovala bych nějaké povzbuzení :think:

Stala jsem se samozivitelkou, mám jedno dítě, spousta věcí mě užírá. Snažím se dělat vše pro lepší zítřky, ale je to náročné. Někdy mam pocit, že mi vše padá na hlavu. Ten nekonečný kolotoč Práce-pece o dite-domacnost, všechny ty maličkosti, které denně děláte pro to, aby byly vaše děti zdravé, spokojené a stastne, dobře vychované apod. A to nemluvím o osobních zdravotních problémech…

Honí se mi palicí šílené scénáře… Že jsem raději nikdy neměla to dítě mít, protože teď musí žít v rozbité rodině. Ikdyž se to rozbití nestalo mou vinou, otec od nás odešel. Je to už delší dobu. Byla jsem jaksi pořád nad věcí, a teď po víc jak roce od rozchodu to na mě cele padlo. Připadám si příšerné sama. :(
Otec dítěte se stará jen ve stanovenou dobu, a to je vždycky za hvězdu. Komunikace na bodě mrazu. :roll: :,( já se jen desimn toho, že budu jednou tou ustvanou matkou, která dělá první poslední. Zbytečně. Hrozně se bojím, že mě moje dítě přestane mít rádo, ikdyž je to asi nesmysl. :?

Připadám si na vše hrozně sama. Nemám bohužel rodinu a z té zbylé části žádnou podporu, byt psychickou. Je mi ze všeho špatně a smutno. Nechce se mi žít, nevím co mám dělat :,(

Jak jste se daly dohromady vy po rozchodu? Dlouholetém? Kdy jste zůstaly na všechno samy a zbytek světa vám začal připadat tak nicotný? Mám pocit, že padám… Nevím jak to popsat, ale je mi hrozně :,(

Co udelat proto, aby bylo zase líp?

Rozumím Ti plně. Jsem taky sama na děti už od narození, před časem ti vypadalo, že bychom konečně mohli být s někým rodina a nic se nekoná. Připadám si ve svém osobním životě naprosto zbytečná, jen domácnost, taxika dětem, učení a vydělávani peněz. Toť vše.. Nejhorší je ti večer, kdy si člověk uvědomí, že je vlastně sám. Sám na radosti, starosti. Děti miluju ale je to náročné a budoucna se bojím taky.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.8.19 14:08

Tak já jsem kdysi zůstala téměř ze dne na den sama s dcerou, bylo jí devět let. Totálně se mi zhroutil svět. Měla jsem myšlenky na odchod ze světa, musela jsem vyhledat odbornou pomoc. Nejdřív mi pomohlo to, ze jsem proste musela fungovat. Pak jsem se vrátila do rodné země, začala v nové profesi, budovala jsem si zázemí a nový život. Bylo to strašně těžké a skoro dva roky mi trvalo se s tím vším srovnat. Moc a moc mi pomohla rodina, kamarádky, koníčky. Ve výchově zase důslednost, čas, který jsem dítěti věnovala a naslouchání. Když dcera dospěla, objevil se i mrRight a já jsem zase šťastná jako nikdy predtim. Držte se!

  • Citovat
  • Nahlásit
1529
25.8.19 14:11
@Černá vdova píše:
Já vychovávám děti 11 let sama. Děti jsou dvojčata, rozvedla jsem se, když jim byly necelé 3 roky. Měla jsem kam jít bydlet. S něčím mi pomohla rodina, ale drtivá většina všeho byla na mně. Lítala jsem jako motorová myš. Ale stálo mi to za to.
Už pár let mám i čas pro sebe. Mám dobře placenou práci, můžeme si s dětmi dopřát, neživoříme (i když jsme začínali ve finanční tísni, když jsem odešla od ex).Co děláš v čase, kdy je dítě u otce? Máš nějakého koníčka? Chodíš do práce? Máš nějaké kamarádky nebo někoho, s kým by sis mohla promluvit?

Přesně tak jsem to kdysi prožívala. Holky, držte se, on přijde v ten pravej čas!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.8.19 14:37
@Anonymní píše:
Ahoj všem na diskuzi.

Potřebovala bych nějaké povzbuzení :think:

Stala jsem se samozivitelkou, mám jedno dítě, spousta věcí mě užírá. Snažím se dělat vše pro lepší zítřky, ale je to náročné. Někdy mam pocit, že mi vše padá na hlavu. Ten nekonečný kolotoč Práce-pece o dite-domacnost, všechny ty maličkosti, které denně děláte pro to, aby byly vaše děti zdravé, spokojené a stastne, dobře vychované apod. A to nemluvím o osobních zdravotních problémech…

Honí se mi palicí šílené scénáře… Že jsem raději nikdy neměla to dítě mít, protože teď musí žít v rozbité rodině. Ikdyž se to rozbití nestalo mou vinou, otec od nás odešel. Je to už delší dobu. Byla jsem jaksi pořád nad věcí, a teď po víc jak roce od rozchodu to na mě cele padlo. Připadám si příšerné sama. :(
Otec dítěte se stará jen ve stanovenou dobu, a to je vždycky za hvězdu. Komunikace na bodě mrazu. :roll: :,( já se jen desimn toho, že budu jednou tou ustvanou matkou, která dělá první poslední. Zbytečně. Hrozně se bojím, že mě moje dítě přestane mít rádo, ikdyž je to asi nesmysl. :?

Připadám si na vše hrozně sama. Nemám bohužel rodinu a z té zbylé části žádnou podporu, byt psychickou. Je mi ze všeho špatně a smutno. Nechce se mi žít, nevím co mám dělat :,(

Jak jste se daly dohromady vy po rozchodu? Dlouholetém? Kdy jste zůstaly na všechno samy a zbytek světa vám začal připadat tak nicotný? Mám pocit, že padám… Nevím jak to popsat, ale je mi hrozně :,(

Co udelat proto, aby bylo zase líp?

Nejlíp uděláš, když se s tím smíříš a uzavřeš to. To ti pomůže jit dál. Po více než roce bys se situací srovnána být teda měla, takhle přenášis ti negativní vnímání i na dítě. Pro mě byl rozvod příležitosti začít znovu, jinak a hlavně lépe. Nebylo to vždy jednoduché, ale stálo to za to. Na rozdíl od tebe jsem se ale k rozvodu rozhodla já a s odstupem času stále tvrdím, že to bylo nejlepší životní rozhodnutí. Děti mám 2 a bydlet jsme měly kde. V současné době žiji už několik let s novým partnerem a doufám v brzkou zkou žádost o ruku.
Určitě si neporizuj žádný AD, takovouhle situaci musíš být schopna zvládnout sama.
Anonym- osobní info

  • Citovat
  • Nahlásit
2098
25.8.19 15:51

Rok je málo, jen si doprej vic casu.. obklop se kamarady a kamaradkami s detmi, deti ve skupine jsou jsou daleko pohodovejsi a lepe se zvladaji, jeden dospely zabavi celou skupinu.. A ty budes mit vic casu na sebe.. a kdo vi, treba v parte poznáš i nekoho dalšího..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48685
25.8.19 16:59

Taky jsem sám se svou dcerou a tvé pocity moc dobře znám. Jak píší holky- obklop se kamarádkama, dělej to,.co máš ráda. A hlavně při výchově mysli i na sebe - tvé dítě potřebuje mámu, která je v pohodě. 8) :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2098
25.8.19 17:37
@mrav píše:
Taky jsem sám se svou dcerou a tvé pocity moc dobře znám. Jak píší holky- obklop se kamarádkama, dělej to,.co máš ráda. A hlavně při výchově mysli i na sebe - tvé dítě potřebuje mámu, která je v pohodě. 8) :mavam:

Tak diky.. :srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.8.19 10:16
@Anonymní píše:
Ahoj všem na diskuzi.

Potřebovala bych nějaké povzbuzení :think:

Stala jsem se samozivitelkou, mám jedno dítě, spousta věcí mě užírá. Snažím se dělat vše pro lepší zítřky, ale je to náročné. Někdy mam pocit, že mi vše padá na hlavu. Ten nekonečný kolotoč Práce-pece o dite-domacnost, všechny ty maličkosti, které denně děláte pro to, aby byly vaše děti zdravé, spokojené a stastne, dobře vychované apod. A to nemluvím o osobních zdravotních problémech…

Honí se mi palicí šílené scénáře… Že jsem raději nikdy neměla to dítě mít, protože teď musí žít v rozbité rodině. Ikdyž se to rozbití nestalo mou vinou, otec od nás odešel. Je to už delší dobu. Byla jsem jaksi pořád nad věcí, a teď po víc jak roce od rozchodu to na mě cele padlo. Připadám si příšerné sama. :(
Otec dítěte se stará jen ve stanovenou dobu, a to je vždycky za hvězdu. Komunikace na bodě mrazu. :roll: :,( já se jen desimn toho, že budu jednou tou ustvanou matkou, která dělá první poslední. Zbytečně. Hrozně se bojím, že mě moje dítě přestane mít rádo, ikdyž je to asi nesmysl. :?

Připadám si na vše hrozně sama. Nemám bohužel rodinu a z té zbylé části žádnou podporu, byt psychickou. Je mi ze všeho špatně a smutno. Nechce se mi žít, nevím co mám dělat :,(

Jak jste se daly dohromady vy po rozchodu? Dlouholetém? Kdy jste zůstaly na všechno samy a zbytek světa vám začal připadat tak nicotný? Mám pocit, že padám… Nevím jak to popsat, ale je mi hrozně :,(

Co udelat proto, aby bylo zase líp?

Mrzí mě, co prožíváš :( Vím, že to musí být náročné. Děti nemám, takže to nemůžu vůbec srovnávat, ale taky se teď poslední dobou cítím sama, po tom, co mě přítel nedávno opustil. Nejde to ani popsat tu bolest. Pokud bys chtěla, můžeš napsat SZ. Drž se, pro tvoje děti jsi jistě skvělou mámou.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
26.8.19 13:50

Napíšu Ti sem příběh své maminky pro povzbuzení, ať víš, že v tom alespoň nejsi sama. Nevím, asi nemám moc,,psychologické" dovednosti, ale když je někomu smutno, tak se snažím mu pomoci alespoň zdánlivě podobným příběhem.

Táta nám umřel, když mi bylo 6 a mamince jsme zůstali mi 3 sourozenci - já a dvojčata v pubertě. Dodnes obdivuji maminku za tu sílu, jak ten smutek s námi třemi zvládla. Ano, musela nějakou dobu navštěvovat psychologa, ale myslím, že kdo by v takové situaci nenavštěvoval??? Ještě ke všemu jsem měla vleklé zdravotní problémy, pořád v nemocnici, takže pro maminku dost náročné, ale všechno zvládla, myslím, že ji hnalo hlavně to, jak jí na nás třech záleželo a že nás chtěla slušně vychovat, zastala nám maminku i tatínka, uvařila, zašila, naučila, opravila, zlvádla i chlapské práce a hlavně s námi chodila hodně do lesa a na výlety, věnovala se zahrádce a myslím, že právě tohle, přátelé a babička, která se často taky postarala, jí pomohlo, aby se dostala z toho nejhoršího. Byli jsme občas dost otravní a přesto se mamka snažila jednat s námi v klidu, i když jsem občas byla natrvrdlá na matiku, kterou mamka milovala, tak má můj velký obdiv, jak to zvládla. Myslím, že ani není naškodu navštívit psychologa když je duše moc bolavá. Není to žádná ostuda.

Ne nadarmo se zpívá Dělání dělání, je lék…Takže s dítětem ven, vymyslet si různé aktivity a bude na tom světě zase o něco lépe. Omlouvám se, pokud se bude můj příspěvek zdát příliš naivní, je to jen příběh ze života.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama