Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@tamata MOžná to tak vyznělo, ale určitě to není tak, že bychom to začali řešit až teď. Když byl starší sám, hodně jsme se mu v tomto směru věnovali a než se narodil mladší, tedy cca do těch 2 let, byl v tomto ohledu v rámci svého věku docela schopný. Ano, věci pod jeho rukama končily rozebrané vždy, ale často to bylo spíš proto, že je zkoumal tak intezivně, až nešly dát dokupy. S narozením sourozence se dost změnil, stal se vzteklejším, poutal na sebe pozornost věcmi, které dřív nedělal. Říkali jsme si, že to snad časem odezní, věnovali se mu apod. Pak bylo léto, to se úklid hraček fakt řešit nemusel, protože jsme hodně času trávili mimo domov. Poté se mladší už dostal do věku, kdy začal tropit tyhle nepřístojnosti. Starší, bohužel, než by šel příkladem, se spíš chytl mladšího. Doteď dělá plno věcí po něm. Mladšího se snažíme podchytit zavčasu, protože jeho povaha je hodně divoká a vzpurná. Jako příklad třeba slouží sporák. Ví, že nesmí nic mačkat, na nic šahat. Od té doby, co chodí a dosáhne na něj, mu to trpělivě vysvětlujeme. Tedy už 4 měsíce. Stejně není dne, kdy to nejde zkusit. Pokárám ho, a stejně to za chvíli jde zmáčknout zas. Proto už přišlo na řadu plácnutí přes ruku. Nejsu svatá, každý jsme nějaký, já prostě neoplývám svatou trpělivostí.
Ale asi je trošku problém v mé nedůslednosti. Je pravda, že občas, když byl mladší nemocný (a to byl velmi, velmi často), jsem byla z lítání kolem něj tak utahaná, že jsem neměla náladu se dohadovat kolem úklidu, a udělala to raději sama. Nebo když měla přijít návštěva a spěchala jsem. Nebylo to často, ale bylo. Neměla jsem pocit, že by si toho děti nějak všímaly, ale je možné, že to registrují…
A co se týče samostatnostného hraní - staršímu jsme nikdy za zadkem neustále nestáli, ale stejně byl odmalinka hrozný ocásek. Kam jsem se hnula, tam byl on. Hraní bez nás neexistovalo. Tak jsem spoléhala na sourozence, že se třeba zabaví spolu
. A ona je z nich demoliční četa…
@janeee2 Tak jsem spoléhala na sourozence, že se třeba zabaví spolu
. A ona je z nich demoliční četa…
nápodobně. Moji jsou draci oba. Ale většinou jen spolu. Když je každý sám tak pohoda.
@janeee2 já taky neoplývám svatou trpělivostí, to bylo před dětma
Ale snažím se být právě důsledná a trvat na tom, že některé věci se dělat musí a pokud se neudělají, tak pak z toho musí něco vyplynout. Jak tu už někdo psal, že třeba nebude oblíbená pohádka. Anebo když si neuklidí jednu věc, tak do té doby si nebude hrát s další.
Snažit se přijít na to, co na ty tvoje dva funguje a pak už je to lehké ![]()
Syn třeba o víkendech chce mít filmové večery, že nemusí jít spát brzo. Takže se mi snaží se vším pomáhat, uklízet si a být hodný, protože jinak žádný filmový večer nebude, unavená máma si bude muset jít lehnout
Snažím se to nějak vysvětlit, aby věděl, proč se co děje. Mladší to ještě nechápe, ale starší už ví, že není v pořádku, když máma kvůli nim padá večer na hubu. Takže se mi snaží pomáhat a odlehčovat. Je úžasnej ![]()
To je jak u nás doma
pokud nejdeme ven, zabavím rozházené hračky, nepřečtu večer pohádku, není večerníček, nic nevadí. Mladší (1,5) je „hodnější“ a klidnější, ale zase je to kňapna ukňápaná.
Dostanou ke svačině jogurt, mladší automaticky odnese lžičku do dřezu a kelímek do koše, staršího (4) k tomu dokopávám hodinu.
To samé uklízení, když pomáhám, mladší ochotně uklízí se mnou a i třídí hračky, kam patří. Starší si vytáhne stavebnici nebo koleje a hraje si.
Neustále je u nás řev, do toho starší věčně počůraný a odmítá se převléct.
Těším se na každý víkend, kdy je starší u babičky nebo mladší u otce, jednotlivě jsou v pohodě.
U nás je to podobné, hračky jsou všude. Ale děti je nerozbíjejí, na to od malička hledíme, aby se k hračkám chovaly pěkně. Na komplet uklidu po dohrátí trvám u puzlíků a drobných stavebnic. Takto jsme si nastavily pravidla. Ostatní hračky neřešíme. Všechny hračky se pak uklízí večer před večeří, dospělák asistuje a šéfuje, děti se zapojí.