Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, včera jsem dočetla knihu a stále se s tím nemůžu smířit, že to prostě všechno skončilo, a když jsem se nad tím zamyslela, tak jsem si uvědomila, že se tak oběcně s koncem jakýchkoliv věcí nemůžu vyrovnat. Jak se smiřujete s tím, že něco skončí?
No, upřímně, mám reálný život, takže konec knížky mě nějak moc netrápí. Rozhodně ne natolik, abych měla problém se s tím vyrovnat. Řeknu si, že škoda, knížka byla fajn, líbila se mi. Ale netruchlím nad koncem.
A když se tak zamyslím, tak víc mě štvou rozectene a nedokončené série, kdy se nemůžu dočkat dalšího pokračování ![]()
@janapodhorska píše:
Dobrý den, včera jsem dočetla knihu a stále se s tím nemůžu smířit, že to prostě všechno skončilo, a když jsem se nad tím zamyslela, tak jsem si uvědomila, že se tak oběcně s koncem jakýchkoliv věcí nemůžu vyrovnat. Jak se smiřujete s tím, že něco skončí?
Knihy, co mě opravdu chytily za srdce, čtu víckrát. Dám si pár let pauzu a zas je vytáhnu. Neustále něco končí a začíná. To je život. Postesknout si a myslet dopředu. Co pěkného mě zase čeká jiného.
@Jahru no já nemyslela tu knížku, spíš jsem to myslela obecně, že se s koncem různých událostí nemůžu vyrovnat, ta knížka byla jen příklad…
ale s těmi nedokončenými a rozečtenými sériemi to moc dobře znám ![]()
@janapodhorska píše:
@Jahru no já nemyslela tu knížku, spíš jsem to myslela obecně, že se s koncem různých událostí nemůžu vyrovnat, ta knížka byla jen příklad…ale s těmi nedokončenými a rozečtenými sériemi to moc dobře znám
Mně je třeba tradičně smutno na konci dovolené, že už musíme domů, někdy po svátcích, po létě. Ale vždycky si řeknu, že zase bude něco, na co se budu těšit.
Ja si vymýšlím sama pokračování
alr znám ten pocit, když mě chytne nějaká dobrá kniha, nebo seriál a pak to doctu/dokoukam, tak sem z toho taky taková smutná, tak si vymýšlím pokračování sama pro sebe no
ale ber to pozitivně, něco skončilo a něco nového začne.
Co jsi to četla? Mívám to taky a pak hledám další knihu nebo něco z čeho mít radost 🙂
Já jsem těšící typ, takže smutek z toho, že něco končí (dovolená, víkend, děti ve školce, práce…) přebíjím tím, že se soustředím na něco dalšího, co mě čeká a na co se dá těšit
Děti to mají stejně. Dva měsíce mluví o Ježíškovi a sotva rozbalí dárky, zakoncentrují se na něco jiného a zase o tom začnou mlít
![]()
@janapodhorska píše:
@Jahru no já nemyslela tu knížku, spíš jsem to myslela obecně, že se s koncem různých událostí nemůžu vyrovnat, ta knížka byla jen příklad…ale s těmi nedokončenými a rozečtenými sériemi to moc dobře znám
Mně dělá problém se smířit jen s tím, co opravdu skončilo a je nenahraditelné - třeba když někdo umře. U ostatních událostí se spíš snažím těšit na další - další knížku (fronta těch, které si chci přečíst je nekonečná
), na další dovolenou atd. Ale je pravda, ze některé knížky doznívají déle, než jsem schopná sáhnout po další a vrhnout se do nového příběhu. ![]()
To je myslím, normální, do jisté míry prožívat různé konce… u knížek jsem to měla spíš jako malá, úplně si pamatuju, jak mi bylo teskno, když jsem dočetla do konce Děti z Bullerbynu. ![]()
Teď to mívám spíš když dělám nějaký velký „projekt“, do kterého dávám spoustu energie, myšlenek, věnuju se mu dlouhou dobu - třeba když jsem organizovala letní tábory - a pak je po něm, člověk se vrátí domů a najednou cítí takové prázdno místo té ustavičné aktivity do té doby. Co pomáhá? No asi prostě se pustit do něčeho dalšího. ![]()
Co jsi četla? Mám pár knih, který jsou srdcovky a občas (po delší době) se k nim ráda vracím. Ale jinak mám svůj život a knižní svět si nechávám jen večer do postele nebo ke kočárku do sluchátek ![]()
@janapodhorska a co na Tebe tak zapůsobilo, že se s tím nemůžeš srovnat? Tenhle žánr nečtu, tak vůbec nemám představu.
Něco končí, něco jiného zase začne a může to být třeba o moc lepší než to předchozí, nikdy nevíme, co nás čeká.