Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobré odpoledne, starám se o dvouletého syna a po narození dcery (nyní 6 měs) mě začaly trápit strachy:
Máte to některá taky tak, jak s tím bojujete? Jinak manžel i prarodiče pomáhají, co to dá, syn chodí s manželem plavat a já s dcerou cvičit.
Díky za tipy.
@mystiq Kdybys zila pred sto lety, bude ti mimino rvat v postylce a ty dojit kravu, abyste meli co pit. Nestrachuj se a uzij si to. Ja mam dvoumesicni, neji mi a skoro nevyuziva pravou stranu tela. To je teprve strach. Muj syn nemel dudlik ani si necucal palec a stejne ma opacny skus… Bordel mam doma taky a co, bude lip..
Při čtení takových diskuzí si vždycky řeknu, jak to asi dělaly naše babičky, co měly děti i 4 po roce, látkový pliny, valchu, neměly sušičky, myčky, a nevím co dál. Děláš všechno nejlíp podle sebe nejlíp jak můžeš, dělej to tak i dál ![]()
Na to je nejlepší mít co nejdříve druhé. To se pak všechno smrskne do jediného - nějak to přežít. A na strachy a pchybnosti prostě není čas.
Přijde mi trochu uhozené krmit dvouletého nesoleným, ale každého věc. Nevím co tě žene být ve všem dokonalá, malé selhání není žádná tragédie a žádná dokonalá nejsme. Měla by sis možná od dětí trošku odechnout, jít někam sama, dělat si sama svoje věci a nemyslet stále jen na ně. nebo ti z toho hrabne.
Tak jako s každým strachem - nekrmit ho. A v tomto případě je tedy především potřeba soustředit se na vlastní sebevědomí a sebejistotu, ne se ničit rozžtáčením spirály nekonečných pochyb o sobě samé a nebo urputným bičováním se do pozice supermatky.
Vy budete nešťastná a frustrovaná, dítě z toho bude zmatené a manžel zpruzelý.
Děti jsou odolné a na to, abyste je zvládla zanedbávat byste musela být úplně jiný člověk. Opravdu platí spokojená žena, spokojené dítě a spokojený manžel.
pro inspiraci něco četby: http://obchod.portal.cz/…tni-hodnoty/ https://www.grada.cz/…o-duveruj-si!-8411
Pokud by se to jó nedařilo, tak vřele doporučuju najít si nějakou psychoterapeutk věk tak 50+ a dát si něco psychoterapie na srovná se se sebou samotnou.
Příspěvek upraven 20.06.17 v 16:51
@LadyBrigit tak on obecně perfekcionismus není žádoucí charakterový rys, perfekcionismus je příznak zoufalé vnitřní nejsitoty a při větším průšvihu - jako třeba při chronické nevyspalosti se to radostně překlápí do nejrůznějších úzkostných poruch…
@mystiq píše:
Dobré odpoledne, starám se o dvouletého syna a po narození dcery (nyní 6 měs) mě začaly trápit strachy:
- dávám jim přes den dost podnětů, hraju si s nimi dost, nezanedbávám jednoho kvůli druhému?
- krmím je dost kvalitní stravou? (malá začíná s příkrmy, jinak kojím; syn jí, to co já, jen neslazené a nesolené)
- děsí mě každá teplota, vyrážka, nemoc (od narození malé byly asi jen měsíc zdraví, jinak se potýkáme s ekzémy, horečkami, virózami, atd.)
- doma věčně neuklizeno, roztahané hračky, malá je dost plačtivá, syn se dostal do období vzdoru.
- dcera si začala hodně cucat palec, pro shon okolo nemám vždycky čas jí ho vyndavat, co když si udělá předkus nebo vyklene patro?
Máte to některá taky tak, jak s tím bojujete? Jinak manžel i prarodiče pomáhají, co to dá, syn chodí s manželem plavat a já s dcerou cvičit.
Díky za tipy.
Pokud si najdeš koníčka a uděláš si čas na sebe, tak nebudeš tolik fixovaná na děti a mít o vše okolo nich obavy…
@Ou píše:
@LadyBrigit tak on obecně perfekcionismus není žádoucí charakterový rys, perfekcionismus je příznak zoufalé vnitřní nejsitoty a při větším průšvihu - jako třeba při chronické nevyspalosti se to radostně překlápí do nejrůznějších úzkostných poruch…
Kamarádce to začlo nenápadně. Furt se ujišťovala, že dělá dobře tohle a tamto. Teď se léčí s ocd u psychiatra.Je celkem v pohodě
@mystiq píše:
Dobré odpoledne, starám se o dvouletého syna a po narození dcery (nyní 6 měs) mě začaly trápit strachy:
- dávám jim přes den dost podnětů, hraju si s nimi dost, nezanedbávám jednoho kvůli druhému?
- krmím je dost kvalitní stravou? (malá začíná s příkrmy, jinak kojím; syn jí, to co já, jen neslazené a nesolené)
- děsí mě každá teplota, vyrážka, nemoc (od narození malé byly asi jen měsíc zdraví, jinak se potýkáme s ekzémy, horečkami, virózami, atd.)
- doma věčně neuklizeno, roztahané hračky, malá je dost plačtivá, syn se dostal do období vzdoru.
- dcera si začala hodně cucat palec, pro shon okolo nemám vždycky čas jí ho vyndavat, co když si udělá předkus nebo vyklene patro?
Máte to některá taky tak, jak s tím bojujete? Jinak manžel i prarodiče pomáhají, co to dá, syn chodí s manželem plavat a já s dcerou cvičit.
Díky za tipy.
Po čtvrtém - pátém dítěti nebudeš mít na strachy čas.
![]()