Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Velmi inspirativní je Jak mluvit, aby děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly. Je to tedy od amerických autorek. U nás z této knihy vychází čtveřice psychologů, mají programy a školení pro rodiny i školy a shrnuli to do knihy Respektovat a být respektován. Tam je poměrně dobře vysvětleno, proč zákazy a tresty nefungují, jak se dítě cítí. Samozřejmě, že vždy se najde něco, s čím čtenář souhlasit nebude, ale inspirující to rozhodně je.
No a pak Vychováváme děti a rosteme s nimi, ale to už je vyšší level, některé věci jsou pro mnohé na hraně, jestli už ten rodiče není otrokem dítěte, ale podnětné to také je.
A pokud odhlédnu od knih, hodně lidí teď propadlo Nevýchově. Jsou to kurzy rodičovství, hodně videí má zdarma ke shlédnutí (aby nalákala do placeného kurzu), i ty ale mohou divákovi něco dát. Paní je mi nepříjemná svým přehnaným teatrálním projevem (rozmáchlá gesta, vyvalené oči), některým to nevadí, jiní si pouští jen zvuk. Placený kurz mi přijde asi jako zbytečnost, ale pro inspiraci, pustit si třeba k vaření nějaké povídání, proč ne.
@z1908 já bych tomu dala ještě jednu šanci a pokud to bude stejně intenzivní, zkusím příště jinou taktiku. Něco fungovat musí a popravdě já jsem synovi jasně ukázala, jaké jsou hranice a nehodlám se jím nechat vydírat. Poznám, kdy pláče doopravdy a kdy to hraje. On pláče jen, když se uhodí, nebo když odchází jeho oblíbená návštěva nebo rodiče, jinak to hraje (to poznáme podle obličeje). Takže já na něho hodně mluvím a mluvím a nakonec to je dobrý. Dokonce jsme už ve fázi, že se dokážeme na něčem rozumně domluvit a pokud nedodrží slovo, akce se nekoná a příště se o to víc snaží.
@Melpel Přesně, souhlasím. Řídím se podle první z uváděných knih a ono to fakt funguje. Přijde mi to docela přirozené. Je pravda, že na 2,5letého jsem to nezkoušela, ale od 3,5 let to jede skvěle. 2,5 se holt musí možná přetrpět, já syna tou dobou vždy silně objala a držela ho, dokud se neuklidnil.
Mohu doporučit knihu Pohodoví rodiče, pohodové děti - je od české dětské psycholožky, takže odpovídá výchově v našem prostředí.
Mně hodně pomohlo Respektovat a být respektován a Jak mluvit, aby děti poslouchaly. Je to podobné, stačí asi přečíst jednu.
Já ám teď 2,5 letého chlapce a zjistila jsem, že u něho zabírá takové nechceš, tak jo…
Např. jdeme a on si třeba schválně sedne a nebo stojí a neche jít.. Já řkenu, tka jo, ahoj a prostě jdu.. někde zahrčí auto, nebo zašteká pes a už běží.. To samé s oblékáním, oblékám vzteká se, tka jo, chceč být nahý, nechám ho bez slipů a pak si to hned rozmyslí, nemá rád, když je jen tak nahý..
už taky nemám síku pořád něco řešit a tak jsem prostě jakoby rezignovalo a kupodivu někdy to pomůže.. U nás totiš mám pocit, že je to takové- just jo.. ne že by něco chtěl, ale jenom pro ten pocit, že si řekne ne..
@z1908 doporučila bych knihu autora Václava Mertina- Výchova bez trestů. Velmi hezky napsáno.