Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
V roce a půl..starší jsem při nekalé činnosti řekla, že Ne, že by mohla mít bebí. Na ní to stačilo, doteď (5let) si nechá všechno vysvětlit. Mladší jsem musela v tom věku zamezit přístup, neb bych jí jinak umlátila. Ona je zas taková neposedná, vymýšlí ptákoviny, ségru provokuje, naštěstí ne zle, dělá si jen prču. Takže co dítě, to jiný přístup, ale to je snad normální. To se vždycky snažím neotáčet oči v sloup, když si někdo vymyslí styl výchovy, co by tak asi chtěl a pak se do toho snaží napasovat dítě a diví se i nohama, že to nejde..Snažím se plácat málo, starší ani nemusím, to fakt jednou za uherák, když je moc rozjívená, nezná stopku, na nic nereaguje, pak jedna přiletí, protože tou rozjíveností začíná být nebezpečná. Mladší dostane častěji, povahově s ní tolik domluva není. Když už plácnu, musí to štípnout. Kdybych přístup k dětem vyměnila, z jedný vyroste poznamenanej uzlíček nervů a z druhý nezvladatelný rozcapený prevít.