Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak trestáte své děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.12.10 22:22
Jeva píše:
Katkka, máme asi v něčem podobné dítě. Naty když jí něco V KLIDU zakážu, nebo vezmu, jde a udělá naschvál (a to vím, že to je naschvál) Chápu jak to myslíš, je „vysypat hračky“ a „vysypat hračky“ Když si hraje, tak máme taky hračky všude a v krabici nic, uklízí to se mnou jak kdy…a to neřeším. Ale když jde a udělá to jen aby mě naštvala a vrátila mi, že neni po jejím…To prostě nesmí. Vařečku teda nepoužívám, ruku jen ojediněle, ale na ní ruka zabere.Přes plínu to nemůže cítit, ale ví, že jsem na max vytočená, většinou pak přijde „s omluvou“ (přitulením, obejmutím) a tu danou věc, už NEUDĚLÁ (viz. ty el. zásuvky, prostě už si jich nevšímá a když ano, stačí udlělat „tytyty“) Pokud jde o věci vyloženě nebezpečné (příklad s autem) tak taky chápu jak to myslíš, psala jsem tu případ s mým bráchou, kterému hooodně dlouho naši vysvětlovali, že se musí rozhlédnout…až pár facek při vběhnutí do silnice pomohlo (mohlo mu být tak 8 let). Od té doby fakt nebyl s nerozhlédnutím problém. A i já zastávám názor, že ne pro každé dítě je volná výchova vhodná.Mám dva případy v okolí, kdy je dle mého dítě spratek, z rodičů má za jejich zády tak akorát srandu a to ještě nejsou v pubertěAle rodiče je prostě nebudou trestat, budou jim domlouvat a čekat, že jim to jednou dojde…že z toho vyrostou..jen aby se dočkali včas.Jinak tohle je můj poslední příspěvek tady, protože stejně tu nic nevydebatujeme a možná spíš by mě zajímalo sejít se po pár letech zkušeností, až budou naše děti třeba právě v té pubertě…
To by me zajimalo taky za tech par let 
Ted tak premyslim ona mala ma totiz jeste stale plinky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:25
BohunkaP píše:kattkka píše:BohunkaP píše:Kazda se snazime na tom pracovat.
Kattko, a Lucie.t, mne by zajímala jedna věc - věříte opravdu tomu, co píšete nebo se tu jen obhajujete? Je tohle Vaše představa a přesvědčení o výchově? Nebo by ta představa byla jiná a jenom v kritických chvílích nedokážete zvládnout samy sebe a reagujete jinak, než byste chtěly?
Třeba u mne je to ten druhý případ… a nestydím se to přiznat. Moje představa o výchově se značně liší od toho, co jsem schopna realizovat. Snažím se na tom pracovat, plně uznávám všechny argumenty, které tu zazněly, protože vím, že mají reálný psychologický základ, že tak by to opravdu ideálně „mělo být“. Realita je bohužel jiná - každý musíme pracovat s tím, co máme - se životními zkušenostmi, zážitky, sám se sebou. A můj „základ“ ideální není - proto v kritických situacích často zareaguju jinak než bych měla a chtěla.
Treba za 4roky budu mluvit taky jinak protoze to nebude potreba.O tom to není, kdy to je nebo není potřeba. Buď bereš výchovu metodou používání fyzických trestů nebo metodou „respektovat a být respektován“. Obojí nejde, nelze fyzicky trestat a zároveň „respektovat“.
Já se ptala, zda používání fyzických trestů je Tvoje představa o výchově nebo zda k tomu dochází jen proto, že prostě v tu kritickou chvíli nedokážeš reagovat jinak.
Bereš-li to tak, že to „za 4 roky nebude potřeba“ a že tu „vařechu musíš vytáhnout“, pak jsi mi nepřímo odpověděla, že je to to první.
Ja ti lip neodpovim pokud ji budu muset dat na zadek dam at varechou nebo nebo rukou.
A pokud nebude potreba lepe pro me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:27
Já to napsala hned že mám dítě poslušné.Samozřejmě nejsem naivní a nemyslim že vše je mojí výchovou,ale malej i jako mimino pořád jen spal a spal,ale pak ty věci taky začal zkoušet.Když si začal ubližovat jako ze vzteku mlátit hlavou o zeď tak sem si ho prostě nevšímala.3la sem vedle a mlátila do polštáře proto že sem strašnej nervák a měla sem stochutí tam vlítnout a nařezat mu.vybila sem se do polštáře a Maty se samozřejmě nikdy nezmrzačil(někdy sem mu dala i helmu) a nechala sem ho at se vyzvzteká.Když viděl že to se mnou nic nedělá tak to brzy vzdal.Nemyslim si že tohle by bylo že to že ho nechám dělat co chce,ale prostě jsem sama v sobě cítila že když se neudržim tak tim nic nevyřešim.Za chvilku přišel a obejmul mě.Myslím že je to velmi citlivej človíček a že dobře pozná co se děje a reaguje na to stejně.Stejně tak když viděl že sem se zhroutila když Klárinka zemřela.Celé noci nespal a to se před tím nestalo.Byl rozmrzelej,často si zalejzal někam do kouta a plakal kvuli každé kravině.Když sem to viděla musela sem se dát dohromady a malej byl hned taky v klidu.prostě je přesně odraz mě.Když je mi zle jemu taky.Když sem nervozní cítí to ze mě.
Nepopírám že je zahlcen dětským luxusem,ale nikdy se mi nestalo že by v krámě stropil scénu že něco chce.Když něco chce vysvětlim mu že dnes prostě né.Chápe to a ví že co slíbim že splním.
Už pul roku si přeje zelenej traktor na kterém by jezdil a byl by na pohon jako motorka.Každý den o něm mluví a pokud něco zkouší tak mu vyhrozim že mu ho ježíšek nedonese a je hned uplně zase zlatej.
Na každé dítě prostě platí něco jiného.Není na to vzorec jako v matematice,ale pořád si myslim že láska a klidná povaha udělá víc než jedna rána.
Omlouvám se za román,ale opravdu nemám nevychované dítě a poslušnej je někdy až moc:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:27
kattkka píše:BohunkaP píše:Ja ti lip neodpovim pokud ji budu muset dat na zadek dam at varechou nebo nebo rukou.kattkka píše:BohunkaP píše:Kazda se snazime na tom pracovat.
Kattko, a Lucie.t, mne by zajímala jedna věc - věříte opravdu tomu, co píšete nebo se tu jen obhajujete? Je tohle Vaše představa a přesvědčení o výchově? Nebo by ta představa byla jiná a jenom v kritických chvílích nedokážete zvládnout samy sebe a reagujete jinak, než byste chtěly?
Třeba u mne je to ten druhý případ… a nestydím se to přiznat. Moje představa o výchově se značně liší od toho, co jsem schopna realizovat. Snažím se na tom pracovat, plně uznávám všechny argumenty, které tu zazněly, protože vím, že mají reálný psychologický základ, že tak by to opravdu ideálně „mělo být“. Realita je bohužel jiná - každý musíme pracovat s tím, co máme - se životními zkušenostmi, zážitky, sám se sebou. A můj „základ“ ideální není - proto v kritických situacích často zareaguju jinak než bych měla a chtěla.
Treba za 4roky budu mluvit taky jinak protoze to nebude potreba.O tom to není, kdy to je nebo není potřeba. Buď bereš výchovu metodou používání fyzických trestů nebo metodou „respektovat a být respektován“. Obojí nejde, nelze fyzicky trestat a zároveň „respektovat“.
Já se ptala, zda používání fyzických trestů je Tvoje představa o výchově nebo zda k tomu dochází jen proto, že prostě v tu kritickou chvíli nedokážeš reagovat jinak.
Bereš-li to tak, že to „za 4 roky nebude potřeba“ a že tu „vařechu musíš vytáhnout“, pak jsi mi nepřímo odpověděla, že je to to první.
A pokud nebude potreba lepe pro me.
V pořádku, mám jasno… Děkuji za reakci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:33
Stejně si myslím, že to prostě jak to kdo cítí.
Například moje švagrová na můj vkus je docela drsná, když srovnám chování jejího dítěte a mojého. Kdyby měl náš malý dostat, za to co udělal on , tak je bití pořád…
Počůrá se, divadlo, na zadek, řev, tak ho seřve a zavře do koupelny tmy - je odplenkovaný, já sama bych měla strach močit - nebo jak to napsat vkusně. 
To samé hračky, dítě si může snad hrát jak chce, že je rozpype, tak bože, tak je uklidí, tak začne malý dělat bordel v pokojíku, hodí s hračkou a hned se jde pro vařečku…
Mám věčně na talíři, že jsem na malého měkká, že mi přerůstá přes hlavu, možná, ale zase se mě nebojí jak její děti jich
Tím chci napsat, že i každá z nás vnímá jinak zlobení. To co jiná šílí, tak jinou nechá v klidu - tak co no bože..
Náš malý když se vzteká přestává dýchat, tak mě bylo doporučené, když zlobí a začne se rozčilovat a podobně zavřít do pokoje řvi si tam,– řve chvíli a za chvíli je klid a pak mě volá. Opravdu kdybych ho měla pokaždé plácnout, když začne hysterák a řev, vztek, válení po zemi, tak nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:33
Jeva píše:
Katkka, máme asi v něčem podobné dítě. Naty když jí něco V KLIDU zakážu, nebo vezmu, jde a udělá naschvál (a to vím, že to je naschvál) Chápu jak to myslíš, je „vysypat hračky“ a „vysypat hračky“ Když si hraje, tak máme taky hračky všude a v krabici nic, uklízí to se mnou jak kdy…a to neřeším. Ale když jde a udělá to jen aby mě naštvala a vrátila mi, že neni po jejím…To prostě nesmí. Vařečku teda nepoužívám, ruku jen ojediněle, ale na ní ruka zabere.Přes plínu to nemůže cítit, ale ví, že jsem na max vytočená, většinou pak přijde „s omluvou“ (přitulením, obejmutím) a tu danou věc, už NEUDĚLÁ (viz. ty el. zásuvky, prostě už si jich nevšímá a když ano, stačí udlělat „tytyty“) Pokud jde o věci vyloženě nebezpečné (příklad s autem) tak taky chápu jak to myslíš, psala jsem tu případ s mým bráchou, kterému hooodně dlouho naši vysvětlovali, že se musí rozhlédnout…až pár facek při vběhnutí do silnice pomohlo (mohlo mu být tak 8 let). Od té doby fakt nebyl s nerozhlédnutím problém. A i já zastávám názor, že ne pro každé dítě je volná výchova vhodná.Mám dva případy v okolí, kdy je dle mého dítě spratek, z rodičů má za jejich zády tak akorát srandu a to ještě nejsou v pubertě
jak sem řekla to co dělám ted samozřejmě nemusí pusobit za 15 let.Na děti v pubertě se samozřejmě musí jinak než na ty maličké a nevim jak na velké.Řešim problémy až když nastanou..Řeč je tu ale stále o malochy(malé děti) 
.pubertu tu třeba budem řešit za pár let.
Ještě jednou zvopakuji že VOLNÁ VÝCHOVA je něco uplně jiného než bití a nebití!!To že nebiju přece neznamená že mám volnou výchovu.
Pro mě volná výchova znamená když je dítě spratek a neposlouchá a je sprostej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:34
Kamča.dalmatinka píše:
Není na to vzorec jako v matematice,ale pořád si myslim že láska a klidná povaha udělá víc než jedna rána.
Omlouvám se za román,ale opravdu nemám nevychované dítě a poslušnej je někdy až moc:-)
Kamčo, jenomže teď jsi trefila hřebík na hlavičku - lásky máme dost všechny, ale od přírody poslušné dítě ne a klidnou povahu, tu už vůbec ne… A zejména s tím třetím nic nenaděláme, to je potřeba si uvědomit.
Nemůžeš dávat univerzální recepty, i když máš teoreticky určitě pravdu. Každá musíme žít a pracovat s tím, co máme - s našimi životními zkušenostmi, zážitky a povahami, s povahami našich dětí, s prostředím a okolím, kde žijeme… je toho hodně a není to lehké. Že Tobě to funguje ideálně, to je super a já to obdivuji, opravdu! Ale ty, kterým to takto nefunguje, nejsou pro to o nic horší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:36
Kamča.dalmatinka píše:
Já to napsala hned že mám dítě poslušné.Samozřejmě nejsem naivní a nemyslim že vše je mojí výchovou,ale malej i jako mimino pořád jen spal a spal,ale pak ty věci taky začal zkoušet.Když si začal ubližovat jako ze vzteku mlátit hlavou o zeď tak sem si ho prostě nevšímala.3la sem vedle a mlátila do polštáře proto že sem strašnej nervák a měla sem stochutí tam vlítnout a nařezat mu.vybila sem se do polštáře a Maty se samozřejmě nikdy nezmrzačil(někdy sem mu dala i helmu) a nechala sem ho at se vyzvzteká.Když viděl že to se mnou nic nedělá tak to brzy vzdal.Nemyslim si že tohle by bylo že to že ho nechám dělat co chce,ale prostě jsem sama v sobě cítila že když se neudržim tak tim nic nevyřešim.Za chvilku přišel a obejmul mě.Myslím že je to velmi citlivej človíček a že dobře pozná co se děje a reaguje na to stejně.Stejně tak když viděl že sem se zhroutila když Klárinka zemřela.Celé noci nespal a to se před tím nestalo.Byl rozmrzelej,často si zalejzal někam do kouta a plakal kvuli každé kravině.Když sem to viděla musela sem se dát dohromady a malej byl hned taky v klidu.prostě je přesně odraz mě.Když je mi zle jemu taky.Když sem nervozní cítí to ze mě.
Nepopírám že je zahlcen dětským luxusem,ale nikdy se mi nestalo že by v krámě stropil scénu že něco chce.Když něco chce vysvětlim mu že dnes prostě né.Chápe to a ví že co slíbim že splním.
Už pul roku si přeje zelenej traktor na kterém by jezdil a byl by na pohon jako motorka.Každý den o něm mluví a pokud něco zkouší tak mu vyhrozim že mu ho ježíšek nedonese a je hned uplně zase zlatej.
Na každé dítě prostě platí něco jiného.Není na to vzorec jako v matematice,ale pořád si myslim že láska a klidná povaha udělá víc než jedna rána.
Omlouvám se za román,ale opravdu nemám nevychované dítě a poslušnej je někdy až moc:-)
To uz jsem mela.Dokonce se me minule snazila tahnout do hrackarny.Ale to vzdala rychle. akorat jsme dosli dal od dveri a byl klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:39
a k těm hračkám.At si tu rozsype co chce.Mě je to jedno,ale když zavelim uklidit tak si to uklidí když neuklidí je mi jedno že to hodim do koše!zatim k tomu nedošlo.Prostě zavelim uklidit a nemyslím tím naházet vše za roh nebo do bedny.Mašinky má v jedné krabici,lego v druhé,auta v třetí a taky to tak zustane.Pokud nechce uklízet jdu pro pytel a zvopakuju to ještě jednou.To pak lítá a je uklizeno raz dva.Pokud by nebylo je mi jedno že mu vyhodim vláčkodráhu za 5000,to už je jeho problém(ale nikdy to tak daleko nezašlo)
At si klidně padá na hubu a zakopává,ale když si chce hrát s obsahem další krabice tak zavelim a uklízí se.Když je toho moc tak pomužu ale až po tom co řekne pomužeš prosim(malej ještě moc nemluví,spíš hesluje )
Je rád když muže se mnou něco dělat,takže když uklízim uklízí se mnou a hodně se zabaví.řekla bych že za pochvalu by udělal cokoliv proto že vidí že mi udělá radost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:40
kvaček píše:
Stejně si myslím, že to prostě jak to kdo cítí.
Například moje švagrová na můj vkus je docela drsná, když srovnám chování jejího dítěte a mojého. Kdyby měl náš malý dostat, za to co udělal on , tak je bití pořád…
Počůrá se, divadlo, na zadek, řev, tak ho seřve a zavře do koupelny tmy - je odplenkovaný, já sama bych měla strach močit - nebo jak to napsat vkusně.
Mám věčně na talíři, že jsem na malého měkká, že mi přerůstá přes hlavu, možná, ale zase se mě nebojí jak její děti jich
Tím chci napsat, že i každá z nás vnímá jinak zlobení. To co jiná šílí, tak jinou nechá v klidu - tak co no bože..
Náš malý když se vzteká přestává dýchat, tak mě bylo doporučené, když zlobí a začne se rozčilovat a podobně zavřít do pokoje řvi si tam,– řve chvíli a za chvíli je klid a pak mě volá. Opravdu kdybych ho měla pokaždé plácnout, když začne hysterák a řev, vztek, válení po zemi, tak nevím
Vsechno ma svoje meze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:42
Kamča.dalmatinka píše:
a k těm hračkám.At si tu rozsype co chce.Mě je to jedno,ale když zavelim uklidit tak si to uklidí když neuklidí je mi jedno že to hodim do koše!zatim k tomu nedošlo.Prostě zavelim uklidit a nemyslím tím naházet vše za roh nebo do bedny.Mašinky má v jedné krabici,lego v druhé,auta v třetí a taky to tak zustane.Pokud nechce uklízet jdu pro pytel a zvopakuju to ještě jednou.To pak lítá a je uklizeno raz dva.Pokud by nebylo je mi jedno že mu vyhodim vláčkodráhu za 5000,to už je jeho problém(ale nikdy to tak daleko nezašlo)
At si klidně padá na hubu a zakopává,ale když si chce hrát s obsahem další krabice tak zavelim a uklízí se.Když je toho moc tak pomužu ale až po tom co řekne pomužeš prosim(malej ještě moc nemluví,spíš hesluje
Je rád když muže se mnou něco dělat,takže když uklízim uklízí se mnou a hodně se zabaví.řekla bych že za pochvalu by udělal cokoliv proto že vidí že mi udělá radost
promin ted jsem zasmala.Neuklidi vyhodim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:42
BohunkaP píše:Kamča.dalmatinka píše:
Není na to vzorec jako v matematice,ale pořád si myslim že láska a klidná povaha udělá víc než jedna rána.
Omlouvám se za román,ale opravdu nemám nevychované dítě a poslušnej je někdy až moc:-)Kamčo, jenomže teď jsi trefila hřebík na hlavičku - lásky máme dost všechny, ale od přírody poslušné dítě ne a klidnou povahu, tu už vůbec ne… A zejména s tím třetím nic nenaděláme, to je potřeba si uvědomit.
Nemůžeš dávat univerzální recepty, i když máš teoreticky určitě pravdu. Každá musíme žít a pracovat s tím, co máme - s našimi životními zkušenostmi, zážitky a povahami, s povahami našich dětí, s prostředím a okolím, kde žijeme… je toho hodně a není to lehké. Že Tobě to funguje ideálně, to je super a já to obdivuji, opravdu! Ale ty, kterým to takto nefunguje, nejsou pro to o nic horší…
Vždyt sem napsala že to chápu,ale to že to jde bez rány za tim si stojim a neberu to jen podle svého dítěte a stále mluvim o 2 letém dítěti a neberu plácnutí po zadku nebo po ručičce jako bití,ale vařečku ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 22:46
kattkka píše:čemu si se tak zasmála?Tomu že bych to vyhodila nebo že to funguje?Kamča.dalmatinka píše:
a k těm hračkám.At si tu rozsype co chce.Mě je to jedno,ale když zavelim uklidit tak si to uklidí když neuklidí je mi jedno že to hodim do koše!zatim k tomu nedošlo.Prostě zavelim uklidit a nemyslím tím naházet vše za roh nebo do bedny.Mašinky má v jedné krabici,lego v druhé,auta v třetí a taky to tak zustane.Pokud nechce uklízet jdu pro pytel a zvopakuju to ještě jednou.To pak lítá a je uklizeno raz dva.Pokud by nebylo je mi jedno že mu vyhodim vláčkodráhu za 5000,to už je jeho problém(ale nikdy to tak daleko nezašlo)
At si klidně padá na hubu a zakopává,ale když si chce hrát s obsahem další krabice tak zavelim a uklízí se.Když je toho moc tak pomužu ale až po tom co řekne pomužeš prosim(malej ještě moc nemluví,spíš hesluje
Je rád když muže se mnou něco dělat,takže když uklízim uklízí se mnou a hodně se zabaví.řekla bych že za pochvalu by udělal cokoliv proto že vidí že mi udělá radost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
