Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Doufám že mě za ten název nevynesete v zubech,ale tak mě napadá kluci začínají pěkně zlobit a já si s tím nevím rady když plácnu na zadek stejně jsem pak naštvaná sama na sebe a oni si z toho dělají prd.
neplácám…
snažím se vysvětlit, zaměřit jejich pozornost jinam.
Já občas malého plácnu taky přes zadek. Ale kolikrát mi taky přijde, že si z toho nic nedělá. V poslední době ale hraje hry na počítači a nebo se občas rád dívá na nějakou tu pohádku. (Samozřejmě jen na chvíli, protože nechci vychovat dítko, které se mi nehne od televize nebo počítače) A když začne zlobit, pohrozím zákazem televize nebo počítače. Nebo tím, že si s ním nebudu malovat, stavět kostky a tak, když bude zlobit. A musím říct, že to fakt zabírá. Hodně taky vysvětluju, že mě to trápí a že jsem smutná, když zlobí. A že mám ráda svého hodného chlapečka a zlobivého že nechci. A to zabírá taky. ![]()
Takže u nás zákazy. Plácání na zadek se u nás minulo účinkem. On z toho měl srandu a mě bolela ruka.
![]()
Ahoj, no, my trestáme když už není jiné východisko a domluvit se se 16měsíčním prckem když ho chytne amok fakt nejde. A trestáme tak, že plácneme přes ručičku…přes zadek ne, to je mu fuk.
S tou ručičkou jsem začali, když chtěl sahat na to co nesmí (kotel, trouba, elektrika atd.) no a pochopil to docela dobře.
No a když ho chytne amok a kope kolem sebe a vzteká se, nebo mě začne otravovat, tak ho odnesu do ohrádky a až přestane, tak pro něj zase jdu…zatím to na něj platí…ale netuším, jestli je to správně…
HABEBE:Koukám máme uplně stejně starého chlapečka,jen náš Luky je 10.6 Staršímu to taky někdy stačí vysvětlit,ale jen když je sám.No a Mladší to je čert ten má srandu ze všeho.
Dřív jsem plácala, teď většinou řeknu ať jde pryč a přije až bude hodnej. Když jde o opravdu velkou věc, tak dostane jednu na zadek nebo přes ruku. To tedy tomu staršímu. Mladšímu se zatím důrazně vysvětluje že toto NE, případně dostane přes ruku, když ani 5× ne a odnesení od dané věci nestačí.
Ovšem občas vysvobodí opravdu jen to že je večer a můžu je poslat spát…
Slovní domluva, zvýšení hlasu plus oznámení trestu, ještě jednou napomenutí, a plácnutí. Podle výše provinění přes prsty až na holou. Ale řekla bych, že nejtěžším trestem je dočasné odmítnutí „lásky“ („Ne, nebudeme se tulit/hrát si/číst ..... Zlobil jsi, naštval jsi mne!“ - které trvá opět v závislosti na provinění max pět minut).
Ovšem minulý týden mi rozkousal nabíječku na telefon, protže jsem mu nedovolila telefonovat s babičkou. No, nedovolila - on si vezme na dvě sekundy telefon k uchu a načež jím zlostěn mrskne na podlahu. Tou nabíječkou mně tak naštval! Nebylo to nic ojedinělého, kouše do kabelů, baterek, to bych ho zabila! Prostě si je vyndá z přístrojů, ovladačů … Takže dostal na holou, řvala jsem a zlobila se. Byl z toho tak špatnej (Když se vybrečel), že fakt pak stačilo jen pohrozit „Chceš mámu nazlobit?“.
Teď se začíná vztekat ten menší, tak teprve hledám, co na něj platí. Ale je to pokus/omyl, nemůžu sloužit nějakou vychytnou radou. Je totiž úplně jinej než starší brácha v jeho věku. Toho nějak plísnit, natož plácat ještě nemá smysl.
Mám holčinu 8.5 let. Tresty jsou u nás dost individuální. Ale většinou je bez televize nebo nesmí za kamarádkou. Jinak když byla menší, tak jsem ji naplácala prdel a třeba nedostala sušku, nebo tak něco.
Tak u nás nic nezabírá. Z plácnutí přes zadek má jen srandu a navíc ho to nebolí když tam má plínu, zvýšení hlasu nepomáhá, stejně si dělá co chce dál a co nesmí (sahat na troubu, hrabat se v odpadcích, tahat za kabely, i když jsme se to snažili vyeliminovat, tak něco prostě nešlo). Plácnutím přes ruku se taky míjí účinkem a vysvětlovat něco ročnímu dítěti - nelze. Nemůžu ho ani naučit mluvit, protože se začne smát a jde dělat něco jinýho a vlastně si připadam jak kdyby mě vůbec nevnímal. Dr. se mě ptala jestli nemam pocit, že neslyší, no občas ten pocit mam, ale vim, že slyší, protože když na něj zavolam, tak se otočí a nebo přijde. Takže jediný co můžu je za nim běhat a od činnosti ho odnýst někam jinam, to se ale vždycky vrátí, takže musim jít několikrát. Hrát si se mnou nechce, ale nosit ano, jenže je už těžkej a tak ho nemůžu nosit celej den.
Pettulle píše:
Tak u nás nic nezabírá. Z plácnutí přes zadek má jen srandu a navíc ho to nebolí když tam má plínu, zvýšení hlasu nepomáhá, stejně si dělá co chce dál a co nesmí (sahat na troubu, hrabat se v odpadcích, tahat za kabely, i když jsme se to snažili vyeliminovat, tak něco prostě nešlo). Plácnutím přes ruku se taky míjí účinkem a vysvětlovat něco ročnímu dítěti - nelze. Nemůžu ho ani naučit mluvit, protože se začne smát a jde dělat něco jinýho a vlastně si připadam jak kdyby mě vůbec nevnímal. Dr. se mě ptala jestli nemam pocit, že neslyší, no občas ten pocit mam, ale vim, že slyší, protože když na něj zavolam, tak se otočí a nebo přijde. Takže jediný co můžu je za nim běhat a od činnosti ho odnýst někam jinam, to se ale vždycky vrátí, takže musim jít několikrát. Hrát si se mnou nechce, ale nosit ano, jenže je už těžkej a tak ho nemůžu nosit celej den.
U mladší dcery zatím nezabírá nic, plácání přes zadek vůbec, jelikož má plenku, tak to stejně necití, takže od jedné věci kterou provádí jí prostě odvádím třeba 6krát, pak to vzdá.
A u Vojty stačí říct, že jestli nepřestane půjde vedle do pokoje a protože je fakt nerad někde sám, tak si to většinou rozmyslí.
Synovi jsou dva roky. Když se vzteká pro nic, zavřu ho na chvilku do pokojíčku s tím, že ho mám ráda, ale nelíbí se mi, že se vzteká, tak ať přijde, až se uklidní. POkud sahá na něco, co nemá, dělá něco, co nemá, plácnu přes ruku. POkud není zbytí (třeba při oblíkání) plácnu přes holou. Dělám se se sebezapřením, ale bohužel je to to jediné, co ho v tu chvíli zklidní. Ale po minutce se mu vždycky omluvím, vysvětlím, proč jsem ho plácla, pofoukáme a dáme si pusinku. Když se narodil, zapřísahala jsem se, že fyzicky trestat nebudu, ovšem s každým dalším měsícem to vidím jinak. Raději ho občas plácnu přes zadek, než aby mi z něj vyrostl sígr. Jinak většinu řešíme domluvou.
Plácnutí přes ručičku fungovalo, když byl Maty malej, aby pochopil, že na něco se sahat prostě nesmí. Když začal oplácet, plácání jsme zrušili. Takže Maty dostane (přes zadek) jen když mě fakt naštve.
Je naučenej chodit do kouta (počítám do tří). A „klidným“ hlasem vyhrožuju - např. „pokud nepřestaneš, vypnu ti pohádku“. Sice je po vykonání trestu vyždycky hysterickej záchvat, ale já si aspoň šetřím hlasivky.
Jo a asi 5× za 2roky (období vzdoru u nás začalo v roce a ještě neskončilo
) jsem byla nucena použít studenou sprchu a jednou dokonce i vařečku.
Okriknu,placnu.Tez jsem byla nucena pouzit varecku.Kdyz to jinak nejde...........
Já nejčastěji domluvou dívám se dceři přímo do očí a pokud je to hodně vážné tak se zlobím.Včera začala zničeho nic kopat a házet z hračkama jako šílená a tak jsem je začala všechny odnášet když si nehraje,roubíjí hračky a zlobí tak je odnesu pryč a byl hned klid nebo jí dost často když mně vytočí tak,že mám chuť jí fakt pořádně nařezet tak jí dám do postýlky a jdu se uklidnit do obýváku ona se do dvou třech minut uklidní já taky zavolá „mami Verunka už nezlobí je hodná a chce utřít slzičky“
To se stavá málo tak 2× jinak je moc hodná a poslouchá,chodí za ruku atd…