Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dcera bude mít 3,5 roku, chodí do školky, je šikovná. Akorát mám problém jí vyvětlit, aby si nevymýšlela. Je mi jasné, že to dělají všechny děti, mají svůj svět a prostě to je normální. Jde mi o to, že si vymýšlí nemoci a jak pak mám poznat kdy jí opravdu něo je? Např. mi zničeho nic řekne: Bolí mě krk. Tak dáme obklad, bonbón, případně čaj. Po třeba hodině, když se zeptám zda ještě krk bolí, tak prý ne. Občas se jí ptám, zda ji něco nebolí, aby měla příležitost mi to říct-většinou teda prý nic. A pak za chvilku přijde a že jí bolí to a to. Nevím poraďte, jak to zjišťujete a řešíte vy? Snažím se jí vysvětlovat, že pokud ji něco bolí, měla by to hned říct.
Dělám to tak aby se lež nevyplatila. A za vědomou lež následuje u starších trest - s vysvětlením, že to není ani tak za zalhaný skutek jako přímo za lež.
Zkusila bych přestat se jí dopředu občas ptát jestli ji něco nebolí. Třeba ti chce jenom udělat radost a tak ti řekne, že jo. A za chvíli už o tom zase neví. Třeba to bere jako hru. Kdyby ji opravdu něco bolelo, určitě si to nenechá pro sebe.
Jéé tak to by mi taky zajímalo, můj 2,5letý syn také občas říká že ho něco bolí atd. Ale když řeknu že tedy musíme k paní doktorce aby se na to podívala, tak už mu nic není.
Ale vypozorovala jsem že je to hlavně když něco dělám, takže si myslím že tím jen chce získat mojí pozornost
.
Koukám na metříky, že máte ještě jedno mladší. Jak píše MikaSipa, třeba chce aby tu maminka zase byla jenom pro ni. Prostě žárlí.
Za vědomou lež, která ji přinese nějaký zisk nebo výhodu, dávám trest (žádný večerníček v tv např.). Ale něco jiného je, když si jen fantazíruje a trošku vymejšlí a přibarvuje skutečnost, kdy mi třeba vypravuje, co dělali u otce nebo ve školce, to ji spíš naznačím, že vím, že to není pravda a většinou toho nechá. Ale je fakt, že umí vymyslet příběh/pohádku, která má hlavu a patu a večer před spaním vypravuje většinou něco ona mě, takže tu fantazii bych v ní nerada potlačila. Jenže, jak známo, mezi lží a fantazií je velmi tenká čára ![]()
Mému synovi stačilo vysvětlit,že nesmí lhát a hlavně si vymýšlet,že kdyby se potom opravdu něco stalo,nikdo by mu nevěřil a mohl by z toho být malér.ted je syn větší a při nástupu do školy,mi zkusil jednou zalhat,tak už byl „výprask“ a zákaz pc a tv.
Me kluk 3,5 lze, kdyz neco provede. Treba neco rozstriha apod. Kdyz si jsem jista, ze to udelal, tak se ho nekolikrat zeptam, takze mu davam nekolik sanci se priznat. Pokud lze, tak se zlobim opravdu hodne, podle toho co kde vyrobil. Vysvetlim mu, ze nejvic se stejne zlobim proto, ze lhal. Pokud mi rekne pravdu, tak vysvetluju, rpoc se tohle nedela, v zadnem pripade ho neplacnu a rikam mu, ze sice udelal neco, co se nedela, ale kdyz se prizna, tak to muzeme spolu nejak zlikvidovat.
Delam to tak uz dlouho, takze i kdyz si zacne vymyslet, tak mu tak nejdele pri mem tretim zeptani dojde, ze je lepsi mi rict, jak to bylo.
Příspěvek upraven 29.08.12 v 13:28
Petra8a píše:zkusím to, asi na tom něco bude
Zkusila bych přestat se jí dopředu občas ptát jestli ji něco nebolí. Třeba ti chce jenom udělat radost a tak ti řekne, že jo. A za chvíli už o tom zase neví. Třeba to bere jako hru. Kdyby ji opravdu něco bolelo, určitě si to nenechá pro sebe.
Petra8a píše:
Koukám na metříky, že máte ještě jedno mladší. Jak píše MikaSipa, třeba chce aby tu maminka zase byla jenom pro ni. Prostě žárlí.
MikaSipa píše:
Jéé tak to by mi taky zajímalo, můj 2,5letý syn také občas říká že ho něco bolí atd. Ale když řeknu že tedy musíme k paní doktorce aby se na to podívala, tak už mu nic není.Ale vypozorovala jsem že je to hlavně když něco dělám, takže si myslím že tím jen chce získat mojí pozornost.
No s paní doktorkou by to mohlo zafungovat, ale co když jí opravdu bude něco bolet a nebude chtít k dr. a radši řekne, že jí nic není. Určitě i žárlí na ségru. Celkově mám z ní ale dojem, že moc ještě nechápe co je pravda a lež. nevím jak jí to vysvětlit.
Petra8a píše:
Zkusila bych přestat se jí dopředu občas ptát jestli ji něco nebolí. Třeba ti chce jenom udělat radost a tak ti řekne, že jo. A za chvíli už o tom zase neví. Třeba to bere jako hru. Kdyby ji opravdu něco bolelo, určitě si to nenechá pro sebe.
Taky bych se neptala…
A jinak - je to období. Pak už lhát nebude - nelžou rodiče, nebude ani ona. ![]()
U toho bolení se vždycky ptám, „A co to vyléčí?“ když jí nic není, stačí k vyléčení bonbon, jinak si sama řekne o sirup/čaj/že chce k doktorce…
Když se sama přizná (ještě docela často) že něco rozbila/zničila atd., tak nikdy netrestám, vysvětlím a spolu likvidujeme škody.
Když vím, že lže, vyhubuju.
Nevím, jak řešit když tu je víc dětí a po návštěvě najdu v pokojíku nějakou neplechu, tak Majda samo říká, že to byl někdo jiný
Tak obecně vyhubuju lehce, že „se to“ nesmí a uklízíme zas spolu…
Moje děti si o zdraví vymýšlejí jen zcela výjimečně, součástí léčby je totiž vždy klid doma tj. bez kroužků, výletů atd.
Veškerému lhaní u dětí se vyhýbám tím, že skoro vždycky dětem říkám pravdu. I o věcech, o kterých se obvykle taktně nebo milosrdně lže (že mě táta často naštve, ale protože ho mám ráda tak mu to odpustím a on se bude příště více snažit, o smrti, o tom, že pan ministr je zloděj, že si spolužačka chlubící se dotykovým mobilem co má doma se prostě vytahuje a i kdyby ne tak my za takové blbiny peníze neutrácíme…). I já se tak stávám charakternější co mám děti (a nejezdím už na červenou např.).
Tak já nevím jak to dělám?
..v určitém věku si myslím, že je to normální - zvlášt to co popisuje zakladatelka a časem to vymizí..
ale například starší dcera mi jistě lže v nějakých maličkostech a nebo lépe - neříká mi celou pravdu..ale to je o tom, že chce mít nějaké soukromí a pokud se jí zeptám na něco, co v jejích očích " není pro mě" tak to asi poupraví..
Myslím, že mi říká dost a často - důvěřuje mi..A to mi stačí..Nepotřebuji aby byla čistá jak lilie a podávala mi hlášení..