Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@lenk Uklidním tě, že s věkem se to mění. Moji straší synové, když byli malý, tak starší byl vyloženě bordelář, vše jsem mu musela říkat osmkrát, nebyl schopen si uklidit v pokoji, nevěděl kde začít atd., takže jsem musela být v pokoji s ním a říkat: „seber prádlo ze země, dej ho vyprat. Teď sesbírej knížky a dej je do knihovny,…“ A to asi až do minimálně jeho deseti let. Mladší byl naopak puntičkář od mimina. Všechno muselo být na svém místě, nikde se nic nepovalovat. A teď? Starší (14) si uklízí pravidelně a bez říkání (má to samozřejmě rezervy, ale celkem mu to jde), mladší (11) má všude bordel jako v tanku. Máme ale taky pravidlo. Na PC/ mobil se může jen tehdy, jsou-li hotové úkoly a uklizený pokoj. Jinak šlus.
@lenk píše:
Ahoj, chci se zeptat jaký máte systém úklidu. Dcera 11 let má v pokoji chaos, což by mi tak nevadilo, ale nemůže nic najít - věci do školy, průkazky, peněženku, noty, klíče, pořád něco hledá. A mě se ptá, kde to je. Vysvětlení ani názorný příklad nepomáhá. Teď jsem tedy nařídila, že každou sobotu dopoledne se bude uklízet (stylem sklidit postel, skříňky, podlahu, otřít prach, vyluxovat a vynést koš) ona svůj pokoj, já jdu příkladem tak vezmu zbytek bytu. Dnes to celkem dobře proběhlo, ovšem dcera má dojem, že je to buzerace, a že se nic nestane, když se uklízet nebude.
Jak je to u vás?
Nepotěším tě
téměř nezávisle na tom, k jak velké čistotnosti jsou děti vedeny to většinou dopadne tak, že nejdřív poslušně uklízí, pak příjde zlom a neuklízí se vůbec nic (z pohledu puberťáka: mám uklizeno, JÁ se v tom vyznám, máma to vnímá jako chaos a narušuje mi mé soukromí; z pohledu rodiče: je tam totální svinčík, netuším co mám dělat, nemůže nic najít) a tak nezbývá než vtloukat, vtloukat a vtloukat
se mnou máma bojovala přesně do té doby než jsem se odstěhovala do vlastního. Nakonec jsem i měla dost prostoru pro všechny věci (přeci jenom to byl v dětském pokoji asi největší kámen úrazu) a spravilo se to „samo“. Ale jsou lidi, které k tomu nedokopeš. Kamarádka byla z rodiny, kde prostě muselo být čisto (podobně jak u nás), ale jako jediná ze sourozenců na to kašle i v dospělosti, prostě jí to nebere.
Příspěvek upraven 03.09.16 v 12:37
V 10 letech uz jsem davno uklízela celý byt, myla nádobí a čistila koupelnu se záchodem, takže pokojíček si myslím není zas takový problém, ale je jasne, ze se holce nechce ![]()
@katulka3010 děkuji za příspěvek. ano, to je ta nejjednodušší varianta. já se rozhodla jít tou nepopulární cestou a vedu k úklidu a doufám, že to jednou bude dceři ku prospěchu, ale zatím nic moc. ![]()
@lenk píše:
@katulka3010 děkuji za příspěvek. ano, to je ta nejjednodušší varianta. já se rozhodla jít tou nepopulární cestou a vedu k úklidu a doufám, že to jednou bude dceři ku prospěchu, ale zatím nic moc.
To příjde časem, fakt, i kdyby se to neprojevilo teď, je relativně dost velká šance, že se to zúročí až odroste a půjde do vlastního. Ono hlavně i zákazy/příkazy (relativně efektivní bylo i, že se nesmí nikam odejít - ani do školy, pokud je ráno bordel, pokud tedy dítěti není škola úplně ukradená a nezatahuje jí sám od sebe pravidelně) sice možná vyřeší to, že si uklidí, ale nevyřeší to, že by to udělalo samo od sebe a poctivě. Ale to příjde ![]()
@lenk píše:
@radúna jak dlouho vydží bez wifi a technologií? dcera by si šla v klidu číst, a uklízet rozhodně ne.
Proto se zakazoval ten odchod do školy a případnou neomluvenou hodinu by si musela nějak vyřešit sama, což třeba jak u mě, tak i u ségry by byl dost problém, takže motivace vcelku obrovská.
My se ségrou začaly uklízet brzy, bo matka to nědělala a nedělá. Chtěly jsem si přivést kámošky a do toho bingoše to prostě nešlo. Mám kluky (teda i holku), co jim jejich vlasní bordel neva. Musím šacovat batohy, skříně… najdu staré svačiny apod. Jinak pomáhaj při stavbě, s myčkou, vařením a tak
@lenk svagrova je na tom psychycky docela zle. Řve na holky, na manžela aj pre blbosti. aj na mna uz skusila, ale uzemnila som ju. pre nic za nic na mna nikto vrieskat nebude. barak uklizi kazdy den. mysleno prach, podlahy. ( ja prach utieram 1× do týzdna a podlahu vytriem 2-3×. zalezi ako sme casto doma) moja teta(62) na tom pohorela. je s tým v invalidnim duchodu.
Holky pridu zo skoly, alebo z vonku, zoblecu sa uprostred chodby, nechaju tam hromadu a v prvom rade mobil, alebo PC. ked som sa pytala co to je, tak: „mama to uklidi“.
je dobre, ze sa snazis holku ucit, aby si po sebe uklizela.
mam dvoch starsich surodencov a kym sme vsetci byvali este doma, tak sme mali rajony, ja: prach, zrolovat koberce( doma tkane), vycistit koupelnu. kedze mame podsklepeny barak, tak pozametat schodiste a aj dole vytriet podlahu. segra vysat koberce a vytriet podlahu, pomoct mame s obedom. brat pomahal otcovi na dvore- posekat travnik a ve chlive. ano aj pre mna to bol opruz, ale teraz som rada, ze mam navyky take ake mam. neboj, teraz je to sice tazke, ale raz ti za to podakuje.
Dcera teprv bude mit 10 let, ale pomaha jiz od utleho veku, kdy si sama uklizela hracky kazdy vecer nez sla spat. Nyni ma nba starosti komplet cely pokoj-luxovani, utirani prachu, prevleceni povleceni a jeste ma na starosti koupelnu. Kdyz potrebuji pomoc, tak luxuje cely dum uklizi dle potreby. Sice to nedela uplne dobrovolne, ale zadne sceny take nejsou. Do skoly take nechodi kazdy den s nadsenim, ale je to jeji povinnost, tak to dela, neb je tak naucena. Asi chtelo vyzadovat po dceri jiz dele nejakou cinnost a ne az v 11.letech. ![]()
Mám dvě devítileté děti a dvouleťáka. Ten malý momentálně uklízí nejlíp, nejrychleji a bez řečí. Dvojky byly v jeho věku stejné. Takže opravdu nejde srovnávat malé děti s těmi odrostlejšími. Těm se teď nechce nic, všechno je otravuje. Kluk navíc ten bordel ani nevidí, pro něj je to uklizené, já šílím. Holka bordel vidí, nicméně je jí to jedno. Neustále něco hledají, svádějí to jeden na druhého a nejlépe ještě na malýho, že jim to sebral atd… vyklidit myčku, neskutečný problém, vše s kecama, dcera pak půl dne nafrňená, že se po ní něco chce. Ve skříni s oblečením taky chaos. Děs. Ale celkem se mi líbí ten tvůj systém, že se bude uklízet jeden den, pravidelně. Možná to zavedu. Teď to vypadá tak, že po nich každý den hulákám, ať si uklidí, než půjdou ven, než půjdou spát a tak pořád dokola. Ale zas někdy mě překvapí, že o víkendu brzy vstanou, zavřou se v pokojíčku a bez říkání ho krásně uklidí. Ale to je fakt vyjímečně. Přeji všem pevné nervy.
Já byla s dcerami dlouho sama, takže musely být hodně samostatné. Od cca 11 - 12 let už zvládaly rozřídit prádlo a zapnout pračku, vyžehlit jednodušší kousky, taky jsme uklízely hlavní úklid jednou týdně, většinou v pátek odpoledne, aby byl víkend volný. Měly jsme tři papírky, na nich napsané činnosti: 1. vytřít celý byt, utřít prach. 2. Uklidit koupelnu, záchod, zalít kytky. 3. Uklidit kuchyň, vyluxovat. Papírky jsem hodila „do klobouku“ a losovaly jsme. Co si která vytáhla, to udělala. Ale berblaly taky, jasně, že se jim vždycky nechtělo, to je asi u dětí normální. Nám se taky vždycky nechce a nevrháme se do toho radostně, že? ![]()
@rezulka já bych se naopak přimlouvala za systematické uklízení každý den. Je to jednak efektivnější, jednak to tolik neirituje (protože tím člověk nezabije hromadu času naráz) a hlavně je to mnohem lepší příprava do budoucna, protože uklízet systémem „jednou za čas pořádně“ efektivně nejde.
@matkabagristy píše:
My se ségrou začaly uklízet brzy, bo matka to nědělala a nedělá. Chtěly jsem si přivést kámošky a do toho bingoše to prostě nešlo. Mám kluky (teda i holku), co jim jejich vlasní bordel neva. Musím šacovat batohy, skříně… najdu staré svačiny apod. Jinak pomáhaj při stavbě, s myčkou, vařením a tak
Podobně na tom byl kamarád. Je to asi jediný člověk, kterého znám, který zodpovědně a poměrně dobře uklízel od dětství až do dospělosti i přes pubertu, protože jeho máti měla doma takový neskutečný svinčík, že se v tom nedalo pomalu ani žít, natož vzít tam někoho na návštěvu.
@lenk píše:
@radúna jak dlouho vydží bez wifi a technologií? dcera by si šla v klidu číst, a uklízet rozhodně ne.
Moc dlouho ne. Nečte, nebaví ho to
.