Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám to podobně, až na tu část že „přítel je jednoznačně pro“. ![]()
Těhotenství trvá 9měsíců, a ty potřebuješ na dokončení projektu 6měs. Tak já bych antiko vysadila a nechala tomu volnej průběh. Nemusí se povést hned, ale pokud jo, tak své pracvní povinnosti zvládneš. Těhotenství není nemoc, trochu zvolníš a ono to půjde. Samozřejmě může se stát ledasco, ale to tak život nese a každý je nahraditelný. Ono je pořád něco, kdy se to nehodí, ale já bych to už neodkládala.
A proč je umlčovat? Máš ideální podmínky. Dítě se rodí po 9 měsících, to už bude po projektu.
Není na co čekat, čím dřív tím líp. Nevím co za projekt máš, ale zvaž, zda bys jej byla schopná případně dokončit jako těhotná. Pokud ano, směle do toho. Pokud ne, raději ještě 1/2 či 1/4 roku počkej. Práce homeoffice je výborná věc, takže nemusíš mít strach, že vypadneš z profese, popř. o práci přijdeš.
Ja bych do toho sla, ale ja jsem asi jina - tyhle „projekty“ a práce 10hod denne a o víkendech z domova apod mi moc sympaticka není, ja mam práce uz plny zuby a obe rodicovske za sebou
![]()
Ale každý je jiny.
Za me „ano“ ![]()
@nakukovatelka píše:
Ja bych do toho sla, ale ja jsem asi jina - tyhle „projekty“ a práce 10hod denne a o víkendech z domova apod mi moc sympaticka není, ja mam práce uz plny zuby a obe rodicovske za sebou![]()
Ale každý je jiny.
Za me „ano“
Ono to je sympatické za svobodna, resp. za bezdětna, včetně běhání a cvičení. Pak už to prostě na několik let nejde.
@jenika1 To je právě to, nemůžu zvolnit
Musím jet na 120 %. Jsme na to tři a nikdo jiný to převzít nemůže. Ve firmě zadanou práci nikdo jiný neumí, v republice je nás pár a všechny si jejich firmy rády pohlídají.
@Nuggetka Když on si to přítel představuje jako Hurvínek válku. Mimino nikdy neviděl, o víkendu prvně viděl roční dítě a divil se, že toho umí tak málo
Pracovní dobu má nyní hodně podobnou jako já, možná spíš ještě horší, jeho projekt končí za rok a půl, byla bych doma celé dny sama, obě rodiny nejméně 150 km od Prahy, vzhledem k náročnosti zaměstnání nemáme ani přátele (ty co máme jsou ve stejném oboru a stejně vytížení). To je další důvod proč ač moc chci, zatím nevysazuji. Chtěla bych, aby naše dítě znalo tatínka
Přesně si to napsala
, antikoncepce a možnost volby nám komplikuje život. Taky jsem před pěti lety řešila, jestli vysadit a bála se, že to vyjde hned a já měla zrovna novou práci, co mě bavila
Nakonec jsem přesně před pěti lety touto dobou dobrala poslední pilulku a měla výčitky, manžel nechávat konečný verdikt na mě, jestli hned nebo počkat půl roku kvůli práci.
Další balení jsem nevzala, otěhotněla okamžitě, pak přišel obrovský šok, protože jsem potratila
a to mě nakoplo tak, že jsem měla okamžitě jasno v prioritách, strach, že se to bude opakovat a nebo to teď opravdu nepůjde měsíce a roky mě dal takovou pecku, že jsem udělala vše proto, abych byla brzo znova těhotná. Povedlo se hned další měsíc, velice rizikové těhu a dcera se narodila předčasně, ale dobře to dopadlo a je zdravá a krásná.
U dalšího těhotenství jsem opět kalkulovala, aby mi navazovala mateřská, nakonec jsem začala sice s předstihem a byly z toho opět dva potraty
narpostá zoufalost a v té zoufalosti jsem po 7 měsících počala synáčka
Je mu rok a už nikdy bych moc neplánovala cokoliv, co není důležité. Jestli ti tikají hodiny tak do toho jdi, mě bylo tenkrát 29 let a dcera se narodila týden před mýma 30tinama. Dneska vím, že jsem čekala příliš dlouho, měla jsem začít o dva roky dřív
Mám dvě krásné děti a žádná práce by pro mě nebyla víc než oni, to mi věř
![]()
No tak vysad HA, nechej telo par mesicu odpocinout od chemie a v lete na to nekde na dovolene hupsnete… To uz bude i po projekdu a zacnes na novem… Projekt Ditko. Preji radostne plozeni…
![]()
@Anonymní píše:
@jenika1 To je právě to, nemůžu zvolnitMusím jet na 120 %. Jsme na to tři a nikdo jiný to převzít nemůže. Ve firmě zadanou práci nikdo jiný neumí, v republice je nás pár a všechny si jejich firmy rády pohlídají.@Nuggetka Když on si to přítel představuje jako Hurvínek válku. Mimino nikdy neviděl, o víkendu prvně viděl roční dítě a divil se, že toho umí tak málo
Pracovní dobu má nyní hodně podobnou jako já, možná spíš ještě horší, jeho projekt končí za rok a půl, byla bych doma celé dny sama, obě rodiny nejméně 150 km od Prahy, vzhledem k náročnosti zaměstnání nemáme ani přátele (ty co máme jsou ve stejném oboru a stejně vytížení). To je další důvod proč ač moc chci, zatím nevysazuji. Chtěla bych, aby naše dítě znalo tatínka
A kdy se to u tatínka změní?
Nikdo si nedovede představit, co miminko obnáší, dokud se mu nenarodí jeho vlastní.
Promluvte si o tom s partnerem, kdy by byla vhodná doba. Neboť teď máte ty projekty.
@LadyLada Schopná bych asi byla, ale nechci mimino v břiše zatěžovat stresem.
@nakukovatelka Když mě moje práce fakt baví, když se někde zmíním, že mám práci ráda, koukají na mě jako na idiota
Jen zhruba 2× do roka mám stav, kdy jsem fakt unavená a říkám si, zda to mám zapotřebí. Pak si dám jeden víkend volno a v pondělí jsem zase plná sil a nadšená
Já byla na tom podobně taky jsem čekala nejdřív byla práce pak bydlení potíže doma no a když se vše dalo do pořádku rozhodli jsme se pro dítě neměl by být problém na prohlídkách na gyndě vše ok no abych to zkrátila mám za sebou 2ivf 5let snažení a pořád mimčo v nedohlednu. Kdybych mohla vrátit čas nečekala bych. Nechci tě strašit ani vylekat ale to že vynecháš atikoncepci neznamená že otěhotniš hned
Taky jsem měla náročnou práci, do večera makačky, pořád něco… Nedovedla jsem si představit mít dítě. A pak přišel manžel s tím, že už moc chce dítě, já spíš kvůli němu vysadila HA, po půl roce se zadařilo. Teď máme 2 děti, jsem doma už 6 let, trochu mi hrabe
, ale musím říct, že to je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Ještě si teď dodělávám další školu, než mi skončí rodičák, do práce se těším, ale už to vidím úplně jinak… Budu hledat práci, kde bude prac. tempo normální, prac. doba taky normální, aby mi zbylo dost energie na ty moje miláčky. Fakt pro mě není nic krásnějšího, než se přitulit k manželovi a být zavalená dětičkama ![]()
Ahoj.
Anonym z důvodu toho, že nechci, aby mě někdo poznal
Je mi 27, příteli o rok víc, jsme spolu 5 let, z toho 4,5 spolu bydlíme, rok ve vlastním. Ještě zhruba před rokem jsem si nebyla jistá, zda děti vůbec chci a každý druhý cyklus jsem si i přes fanaticky přesné braní antikoncepce dělala těhotenský test. V červenci 2014 jsme absolvovali dovolenou v Řecku, po dovolené jsem v práci začala dělat na novém projektu, který mě posunuje dál. A následující měsíc se mi v pauze neobjevila pseudomenstruace. Vykašlala jsem se na testy a šla, ještě s obavou, jako samoplátce na krev. Negativní.
A tehdy jsem s překvapením necítila úlevu, ale lítost. Od té doby se častěji začaly objevovat chvilky, kdy jsem zírala do kočárků. Poslední zhruba 2 měsíce je ovšem mazec. Nepoznávám se, vždy jsem se měla pod kontrolou a teď tohle.
S mámou si o tom promluvit nemůžu, ta mě do dítěte tlačí už dva roky. Přitel je jednoznačně pro to si naši malou „kopii“ pořídit. A teď „to“ přichází. Na jednu stranu si dítě přeji, na druhou stranu se bojím vysadit HA s tím, že se to hned povede. Ještě půl roku bude trvat „můj“ projekt, pak by to třeba šlo. Neustále analyzuji, zda „ano“ či „ne“. Skoro si říkám, jestli by nebylo snažší zapomenout a otěhotnět neplánovaně. Další věcí je, že se bojím rodičovské a toho, že vypadnu z práce (i když to se dá řešit homeoffice).
Měla to nějaká z vás taky tak? Připadám si jako klasická ženská - „neví co chce a nepřestane, dokud to nedostane“
PS: Někde jsem četla, že se má žena upnout na něco jiného a bio hodiny umlčet. Dneska mám dovolenou prvně od loňského července, v práci jsem v průměru 10 hod denně, víkendy pracuji z domova, do toho dost cvičím, běhám,… Času mám málo ale stačí potkat v metru kočár a mozek vypíná
Možná by pomohl pejsek, ale toho si vzhledem k pracovnímu vytížení prostě nemůžeme dovolit, byl by to chudák