Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@P.petru píše: Více
Promiň, ale to stlaní nějak nechápu. Proč něčím takovým stracis čas? A pokud to čas nezabere, proč to vůbec zmiňuješ? Život některých žen mi fakt uniká.
Ty jo, já už si vlastně moc nepamatuji, jal jsem to dělala, paměť je milosrdná, ale pamatuji si, že kolem roka obou to bylo vždycky nejhorší. Když byl starší rok, tak jsem tu taky zakládala diskuzi. To jsem tehdy byla v 6m těhotenství a byla jsem strašně unavená. Když byl mladší rok, starší 2 a čtvrt, to byla taky jízda, ale už to bylo lepší
. Každopádně, můj zachránce byla učící věž. Tam jsem dítě, sotva umělo stát, postavila, a ono se dívalo, případně pomáhalo. Starší fakt už kolem roka chtěla pomáhat, mladší spíš ničit, tak jsem ji tam musela dát nějaký jiný zajímavý materiál, ale fungovalo to. Po večeři jsem vysávala, po uspání vytřela. Max jednou týdně
. Se smetím chodil a chodí chlap, o to já se vůbec nestarám. Prádlo obě holky baví, tam nikdy problém nebyl, leda v tom, že mi pořád vypínaly pračku
. Nádobí jsem vždycky nějak rychle pofackovala a více jsem domácím pracem nedávala. Přestala jsem žehlit. Nad řadu věcí jsem se musela povznést - oťapaná zrcadla a okna, občas vyházený květináč, rozházené boty, špinavá linka ze všech stran, nebo když si vytáhly během věšení prádla nějaký voňavý mokrý oblečení a běhaly mi s tím po balkoně, tak to holt šlo do pračky znovu s další várkou.
Musím říct, že jsem fakt ráda, že jsou ty děti aspoň o něco větší. Už to u nás vypadá daleko lépe. Dokonce i zas žehlím. ![]()
Příspěvek upraven 20.07.24 v 22:39
@Anonymní píše: Více
Takže dítě strčíš k tabletu nebo sourozenci? Proč sis ho vůbec dělala, když je ti přesnější vyleštěná podlaha?? A chlap dělá co jako??
@Kolicek95 píše: Více
Proč by ses k něčemu tak zbytečnému vracela? Nechceš si raději najít nějaký smysluplný koníček? ![]()
Ještě můžeš zkusit do nosítka na zádech. Odtamtud se hodně vidí a dá se s tím dělat prakticky cokoli.
Rady tu padly
Ten batoleci věk je holt v tomto náročný, nespustit z nich oči, jejich touha objevovat svět je mnohonásobně větší než pud sebezachovy. Pětiletý už není tak malý, abys mu musela stát při všem za zadkem. Našemu je skoro 14 měsíců a udělat s nim za zády něco je nekdy očistec. Snažím se si vse ulehcit, jak se dá. Varim na 2 dny, často den předem k večeru, když je doma manžel. To same, pokud potřebuji něco vyzehlit, vytrit apod. To se ani nepokousim nebo v době jeho spanku. Pokud vařím s nim v patach, klasika mi kramuje kuchyň, stokrat ho během toho pochovam a pomazlim, dostane něco na zub. Základní úklid tak nějak zvladame spolu, dostane svůj hadřík, ideálně vlhky a utre mi pul domácnosti. „Pomáhá“ pri všem. Některé dny se cítím jak křeček v kolotoči
Ale hodně času taky trávíme venku. Staršímu je uz 8, takže ten uz taky brachu v pohodě pohlida, když jsem tu s nima sama a potřebuji připravit třeba večeři.
@Annonymní_007 píše: Více
Ono je to měkčí, hezčí, lépe se to skládá a kupodivu to nezabere tolik času. Prádlo z jedné pračky poskládám za 20 minut, pokud to i žehlím, tak 30. Nežehlím vše, žehlím hlavně slušné věci. Akorát na jeden podcast nebo nějakou pěknou hudbu. Pro mě příjemný relax.
A taky vše dělám po kouskach, protože mezitím si hrajeme, likviduji škody a tak ![]()
@Anonymní píše: Více
Na vaření doporučuji ty děti zapojit…
Učící věž pro to menší, druhému židli, nebo dát práci ke stolu. My tak vařili společně od malá a syna to hrozně bavilo.
Nasypat těstoviny, něco jednoduchého nakrájet, přendat cokoli do hrnce, rozklepnout vajíčko, naklepat maso, posolit, okořenit…
Musíš být kreativní a rychlá, ale aspoň naše dítě společné vaření, pečení bavilo.
Společně strávený čas, nikde mi neutíkal po bytě a ve finále se naučil za ty roky v kuchyni vařit. Úklid to samý… Hadřík do ruky, utři parapet, utři kliky od dveří, utrí vrch skříňky atd ( jasně že to pak douklizis, ale děcko je zaměstnané a nevymysli blbosti).
24 hodin za zadkem jim být nemusíš.
@Kolicek95 píše: Více
Ale co záda? Neustálé nošení by mě odrovnalo, i tak jsem měla s krční páteří problémy.
U nás prostě na akutní věci zabírala ohrádka, ze které na mě děti viděly.
Dneska jsou dospělé a na žádné trauma si nestěžují. Stačilo, že jsem na ně mluvila, zpívala jim a přitom si něco pofackovala v domácnosti.
@Anonymní píše: Více
Mela jsem byt prizpusobeny tak, abych diteti nemusela byt furt za zadkem a jestli ho chytas, aby nepadal, tak se to nenauci a budes ho porad chytat a on bude na to spolehat. V tom byte proste nebylo nic ve vysce, kam dosahl, cim by si mohl ublizit. Taky jsme skoro furt byli venku a tak se doma neudelal neporadek.
@AjaF U nás by teda ohradka neprošla, chce byt u mě. Teď jsme chtěli něco dělat venku, dali jsme mu tam cestovní postylku s hrackama, ani boha. Vydrzel 2 minuty. Mám prisavku, spoustu věcí dělám s nim v náručí, i když se ho snažím zabavit na zemi vedle mě.
Já mám děti s menším věkovým rozdílem a domácnost jsem stíhala tak, že vše jelo na etapy. Holt nemůžete očekávat, že budete mít třeba dvě hodiny čas navařit a uklidit. Třeba 5 minut na nachystáni pračky, pak 5 minut na umytí nádobí. A platí, že je vhodné zapojit co nejvíc děti do činnosti. A přes léto být hlavně venku, domu max na jídlo či spánek. Pak doma není tolik bordel.
@citlivaduse píše: Více
Starsi ohradku miloval. Mladsimu jsem ji postavila a nechtel tam byt, ale zas si tam zalezl starsi(v te dobe 3,5 roku
).