Jaké je to být ženou?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
33916
20.3.18 06:55
@Anonymní píše:
Jako kluk si pokládám otázku, jaké to je vlastně být ženou. Zajímali by mě spíš rozdíly jak to pociťujete? Už jsem se o tom bavil, ale je strašně rozdílů, ale zase hodně odpovědí. Je to lepší, nebo v čem? Jaké jsou výhody a nevýhody a asi co je jakoby lepší. Nechci říkat co je lepší protože odpověď neexistuje ale spíše by mě zajímaly ty rozdíly.

Chlapům občas chybí empatie..nadhled a moc dobře neumí komunikovat. Víc používají rozum než svojí intuici a neumí se podívat na danou věc ze všech stran. Být ženou v mých očích je být silnou osobností a nejít s davem..lepe to vyjádřit neumím..Každopádně hezké téma

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31292
20.3.18 07:24

Muž může, žena musí. Jak řekla ejhle, sedí to…
Oba pracujeme, oba bydlíme v jednom domě, měli bysme mít stejné povinnosti.
Ale jsem to já, kdo musí uklidit, jsem to já, kdo musí uvařit, jsem to já, kdo musí řešit kde co od školky po ztraceného plyšáka. Když se chlap co víkend sebere a jede na ryby, protože si musí odpočinout, je to normálka, kdyby ženská chtěla dvakrát do týdne vypadnout s kamarádkama do hospody, bude se na ní koukat přes prsty.
Nejviditelnější je to asi u rozvodů. Žena se najednou stane tou, co musí, protože chlap nechce. Když chlap „opustí dítě“, dalo se to očekávat, kdyby to udělala žena, tak je na pranýři.
Takže jo, chlap může, ženská musí fungovat ve všech rolích. A když je toho na ní moc, tak „si přece ženská, to musíš zvládnout“…
Taky se říká, že ženská vydrží víc než člověk. Pravda. Protože musí :mrgreen:

Jedna z mála věcí, které mají ženské lepší než chlapi, bych řekla, že jsou vztahy s dětmi. Tam se upřímně a nepokrytě těším z toho, že jako máma jsem na prvním místě a i když občas na mě malej hází bobek, tak za kým poběží s odřeným kolenem nebo jednou se zlomeným srdcem? Asi i proto je to „musení“ snesitelné… :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31292
20.3.18 07:28

Mě třeba teď chlap doma rozhodil sandál, když mi v rámci výměny názorů řekl, že nemám žádné zájmy a proč mu kecám do těch jeho…tak to mě málem vypadly oči z důlků. Jak by se asi díval na to, kdyby dvakrát nebo třikrát do týdne on nemohl dělat svůj denodenní zájem, protože bych mu „na krk“ hodila dítě, protože já jdu na kurz pletení nebo třeba horolezení? 8o TO mě fakt pobavil a v tu chvíli sem myslela, že mu skočím po krku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
267
20.3.18 07:29

@Verun83 Naprosto souhlasim.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1231
20.3.18 07:56

Pekny zensky to maji v zivote jednodušší. Pekny zensky.kdyz to umeji pouzivat :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6534
20.3.18 07:58

Je to praktický. Například, nikdy se mi nestane faux pas, když se mi někdo líbí.
Ohledně povinností… Já nemusím nic. Můj manžel je rozumnej a se vším mi pomáhá. Cokoliv dělám, VŽDYCKY se mě zeptá, co má udělat. Když je doma, stará se o naše dítě z 99% on. I v noci, když se probudí… To nebude o pohlaví, ale o povaze.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
176
20.3.18 08:02

@ejhle naprosto s tebou souhlasim

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
270
20.3.18 08:02

Za mě je to skvělý, navíc v dnešní době. Jistě z biologického pohledu jsme asi komplikovanější. Každopádně ani to mi nijak nevadí. :D

Můžu si dělat co chci, můžu být kým chci nebo s kým chci. Mám naprostou svobodu. Navíc s bonusem, že mi sem tam nějaký muž podrží dveře, pomůže s kočárkem, podá něco vysokého regálů… Supr! Mám pocit, že rozdíly se víc a víc stíraj. A možná naopak dnešní doba přeje víc ženám…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1085
20.3.18 08:04

Já od té doby, co mám děti, víc vnímám rozdíly mezi mužem a ženou. A to v tom smyslu, že na ženský prostě leží starost o děti víc na manželovi. A to mám takovýho chlapa, co se o děti dokáže postarat (při rodičovské chodím na pár hodin v týdnu do práce). Ale 90% času je prostě na mně. To já musím plánovat, když chci někam jít. On prostě když chce, tak jde, proč by to řešil, když jsem s dětma doma. A až půjdu zpátky do svojí hlavní práce (té, co jsem měla před rodičovskou), tak půjdu na zkrácený, protože někdo musí vyzvedávat děti ze školky, manžel bohužel trčí v práci dlouho do noci a spoléhat se na něj nemůžu. Takže i kroužky a všechno okolo je na mně. Přijde mi, že kdybych teď chtěla dělat kariéru, tak mám smůlu. Samozřejmě bych mohla, ale na úkor dětí, a to nechci, to bych si je nemusela vůbec pořizovat.
Viděl jste někdo film o Miladě Horákové? Sice to není jeho hlavní téma, ale kdyby neměla tak skvělé zázemí v rodině, tak by kariéru dělat nemohla. Měla štěstí na manžela, otce i sestru, všichni ji dělali zázemí a starali se o dítě. Teda její štěstí to nakonec nebylo, kdyby se tak neangažovala, skončila by líp, ale to je jedno ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2909
20.3.18 09:19

@Kočičí duše @pajulinkaa @Geeg

@terien a mam tady dalsi super rozdil. Minuly tyden se v praci prideloval projekt. Byl dulezity, pro duleziteho klienta ( pro ktereho jsem uz velke projekty delala. Klient byl spokojeny). A jako pozor. Projekt dostal na starost muj mladsi, mene kvalifikovany kolega. S tim, ze ja ho budu dozorovat ( takze super, nesnasim dozorovani zajicu :zed: navic, zasluhy slizne on, ja budu jenom ta hodna teta v pozadi). Tak jsem sla za sefem. Sdeleni: vim, ze jsi lepsi, zkusenejsi…bla bla bla. Ale mas deti, venku radi chripka, klient to potrebuje rychle…bla bla bla.

Dnes v noci, kterou mi obe deti pro :poblion: a vsude byl sopel, kasel, jsem se zblitkem ve vlasech musela uznat, ze sef mel pravdu. Jsem matka-zena a tak nejak se ocekava, ze moje pracovni moznosti uz neodpovidaji schopnostem. A to mam sefa, ktery mi umoznuje pracovat z domu…jenomze, pracuj z domu po probdele noci a v okamziku, ldy mi zacina taky tect z nosu a teplomer ukazuje 39 :roll:

A manzel? Ten noc proapal( vedl3 nej muze vybouchnout granat a on spi), rano podle smradu pochopil, uklidil, udelal caj do termosky, snidani, dokoupil citrusy…ale pak sel s klidem do prace a ja misto leceni sebe zabavuju protivne nemocne mrnata. A i tak mi je jasne, ze vecer, kdyz prijde domu, tak deti nadsene pobezi ke dverim a budou kricet tata tata tata. Zadle oslavne mama.

Takze i toto je rozdil mezi muzem a zenou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8596
20.3.18 09:26
@Mar__tanka1983 píše:
Mě třeba teď chlap doma rozhodil sandál, když mi v rámci výměny názorů řekl, že nemám žádné zájmy a proč mu kecám do těch jeho…tak to mě málem vypadly oči z důlků. Jak by se asi díval na to, kdyby dvakrát nebo třikrát do týdne on nemohl dělat svůj denodenní zájem, protože bych mu „na krk“ hodila dítě, protože já jdu na kurz pletení nebo třeba horolezení? 8o TO mě fakt pobavil a v tu chvíli sem myslela, že mu skočím po krku.

To je nejakej rozsirenej blud napric spolecnosti. Hlasim se do klubu zen bez zajmu a konicku!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8596
20.3.18 09:31

@ejhle Ve me se vsechno krouti vzteky kdyz musim uznat ze nakej projekt delat nemuzu protoze na 1/2 uvazku z domova s vecne nemocnejma detma to proste nejde :-(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8288
20.3.18 09:34

Nevím, jaké je to být mužem a také je jasné, že i plno žen to má jinak, než já. Když napíšu, že nerada couvám, tak ti deset dalších žen napíše, že s tím problém nemají. Jinak já na sobě opravdu kol 27 let cítila, že chci dítě, úplně mi to zatemnilo mozek, to se myslím chlapům nestává. A hlavně potom v těhotenství, to muž nezažije. Hormony se mnou mávaly a samozřejmě po porodu.. Muži mi přijdou jako větší flegmatici, že jim jsou často i důležité věci jedno. Ale zase, píšu jen ze své zkušenosti, jiné ženy můžou mít jiné zkušenosti. Jinak, jak už tu někdo psal, žena se musí postarat o domácnost, muž nemá tolik povinností doma. Přijde z práce (žena přijde taky z práce) a množství povinností mají rozdílné. Někdo bude namítat, že jejich muž kmitá, to je možné, ale co vidím kolem sebe je jednoznačné. Ale jinak bych nechtěla být mužem právě pro ten vztah k dítěti, těhotenství a ty city v šestinedělí. To bylo takové silné, svým způsobem krásné, že jsem ráda, že jsem to zažila, i když to bylo náročné.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2909
20.3.18 09:38

@Miriana mi povidej. Clovek studuje, buduje si postaveni, vztahy, zvysuje odbornost, v mem pripade jsem vedla skupinu. A nyni, des bes, bida. Jsem na rd. Do prace chodim jednou tydne a mam strasny pocit, ze nic poradneho nemuzu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31292
20.3.18 10:00
@Miriana píše:
To je nejakej rozsirenej blud napric spolecnosti. Hlasim se do klubu zen bez zajmu a konicku!

asi tak…jako kdyby bylo to, že mým koníčkem a relaxem je lehnout si ke knížce nebo jít do lesa na procházku - zabijte mě, že se neúčastním nějaké stádní blbosti, nebo že (právě dle názoru mého chlapa) mě neuspokojuje obden házet vidlema s hnojem…
V tom je u nás kámen úrazu - jemu je úplně putna, že nemám „koníček“, jeho štve, že mě nebaví lítat s ním okolo hospodářských zvířat a že mu předhazuju, že i blbá návštěva rodinných příslušníků se řídí podle toho, jestli zrovna kachny nepotřebujou vyměnit vodu :pocitac:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová