Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jakými vzory jste pro vaše děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.14 19:39
Myslím, že jsem velkým vzorem 
Dcera má zrovna opičí období, opakuje každý můj pohyb i věty, je to sranda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.14 19:39
@Femanom píše:
Být pro někoho vzorem je docela velká zodpovědnost, obzvláště pro toho, na kom vám velmi záleží. Jak se k tomu stavíte vy? Snažíte se aktivně jít dítěti příkladem, vzděláváte se, všeobecně se rozvíjíte, zajímáte se o nové věci, žijete kulturním životem apod., zkrátka dáváte svému dítěti dobrý základ pro osobní rozvoj?
Ne, takhle se k tomu rozhodně nestavím.
Nezajímám se o nové věci KVŮLI SVÝM DĚTEM - stejně tak se kvůli nim nevzdělávám ani se nerozvíjím proto, abych „dala dětem dobrý základ pro osobní rozvoj“.
Tyto věci dělám pro sebe a KVŮLI SOBĚ - je to můj život, ne mých dětí.
Svým dětem jdeme vzorem tak, jak to život umožňuje - rozhodně ne nijak cíleně. Vidí, že máma a táta jsou spolu už patnáct let, že se mají rádi, že se k sobě chovají s láskou, úctou a respektem - a se stejnou láskou, úctou a respektem se chovají i k nim. Vidí, jak funguje běžná rodina - máma, táta a děti. Vidí, že se s láskou a úctou staráme o naše rodiče - že je samozřejmost, že máma s babičkou jsou zajedno, váží si jedna druhé a jedna stojí při druhé, přestože ta babička je maminka tatínka, ne mámy… vidí, že tatínek tráví víkendy s dědečkem, pomáhá mu kácet stromy a pak jdou společně řešit životní problémy tety, přestože ta teta a ten dědeček původně nepatří do rodiny táty, ale mámy. Vidí, že táta sice chodí z práce v sedm večer, ale tu hodinu do jejich usnutí věnuje jim… vidí, že táta a máma pracují, řeší problémy - ale umí se smát, řešit problémy s klidem, úsměvem a s pozitivním pohledem na svět.
Je úplně fuk, jestli se učím nový cizí jazyk nebo přihlásím na x-tou vysokou školu… to jsou, co se životních vzorů týče, pro mne zcela nepodstatné věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.14 19:45
@Alchris píše:
Jéé, tak to tiše závidímTo bych si moc přála jednou říct
Gratuluju! Určitě to nebylo jednoduché
Bylo období, kdy jsem se sama sebe i své maminky ptala, jestli je možné nenávidět vlastní dítě… Občas to bylo fakt o nervy, hlavně konec základky, kdy kašlal na školu, neřešil známky, průserář první třídy, drzý jak veš v kožichu 
Ale s nástupem na učiliště se to jaksi vystříbřilo, nevím, jestli se srazil s rozumem, ale postupem času se zklidnil. Je fakt, že mám jen jeho, snažím se mu i teď věnovat, povídáme si často, i když vím, že spoustu věcí mi jako „chlap“ neřekne.
Hlavní pro mě je, že školu nefláká, na praxi je taky spokojený, chodíme na hory, s přáteli na víkendy a výlety. Snažíme se sportovat, letos se učil na snowboardu… dodržuje naše vzájemné dohody o návratu od otce, od kamarádů atd. Jsou to takové možná drobnosti, které mě utvrzují v tom, že se z dítěte a potažmo puberťáka stává pomalu a jistě mladý muž.
Neříkám, že je každý den jak vymalovaný, ale vesměs je to fajn mládě 
dnes pobavil dokonce u dorostové doktorku i sestřičku, a dr. říká „vy musíte mít doma veselo co?“
- Citovat
- Upravit
3.3.14 19:45
@Femanom Pro mě je základ, aby děti měly slušné vychování v tom smyslu, že jsou 3 základní věci. Umět pozdravit, poprosit a poděkovat. Nevím kolik dětí jsi už vychovala ty, ale já už mám jednoho velkého puberťáka a pak malou roční. U staršího mám již nějakou zpětnou vazbu a přemýšlím, jak by ho mohlo ovlivnit moje vzdělávání se, všeobecný rozvoj, že žiju kulturním životem… 
Má své koníčky, kterého baví a určitě nejsou ovlivněny mnou Spíš ho vedu pomáhat mladším, slabším, nedovolovat si na holčičky 
,vedu ho k pravdomluvnosti, pokoře, úctě ke starším. To jsou pro mě důležité věci, ne jestli se kulturně a všeobecně vzdělávám. To je synáčkovi myslím fuk. Hlavně, aby se vzdělával on, to je důležitější Ale je to běh na dlouhou trať ta výchova
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.14 19:48
@krtek7489 píše:
@Femanom Pro mě je základ, aby děti měly slušné vychování v tom smyslu, že jsou 3 základní věci. Umět pozdravit, poprosit a poděkovat. Nevím kolik dětí jsi už vychovala ty, ale já už mám jednoho velkého puberťáka a pak malou roční. U staršího mám již nějakou zpětnou vazbu a přemýšlím, jak by ho mohlo ovlivnit moje vzdělávání se, všeobecný rozvoj, že žiju kulturním životem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.14 19:51
@BohunkaP tak tak, já se snažím žít tak, abych byla především pyšná sama na sebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.14 19:52
@BohunkaP no jestli to doma máte takto nastavené, tak musím napsat, že mnohé děti by Vás adoptovaly a to hnedka. Já mám takový vzor ve svých prarodičích. V jednom to ale dobré není. V takovéhle rodině se nepočítá s tím, že některý její člen je prostě „ukrytá zrůda“ a tak tě jako dítě učí k respektu, úctě a slušnosti i k člověku, který si to prostě nezaslouží. Podle mě to tak může fungovat a je to ideální, ale děti musí vědět, že ne každej dědeček a babička a staroušek je prostě hodnej. Jinak se velmi snadno stanou obětí př. zneužívání. Omlouvám se za anonym, ale vlastní zkušenost.
- Citovat
- Upravit
3.3.14 19:56
@Anonymní píše:
no jestli to doma máte takto nastavené, tak musím napsat, že mnohé děti by Vás adoptovaly a to hnedka. Já mám takový vzor ve svých prarodičích. V jednom to ale dobré není. V takovéhle rodině se nepočítá s tím, že některý její člen je prostě „ukrytá zrůda“ a tak tě jako dítě učí k respektu, úctě a slušnosti i k člověku, který si to prostě nezaslouží. Podle mě to tak může fungovat a je to ideální, ale děti musí vědět, že ne každej dědeček a babička a staroušek je prostě hodnej. Jinak se velmi snadno stanou obětí př. zneužívání. Omlouvám se za anonym, ale vlastní zkušenost.
V životě se může stát cokoli - ale až to nastane, budeme to řešit. Ne dříve.
Nemáme nic nějak „nastaveno“ - fungujeme naprosto normálně. Tak, jak fungovala moje rodina, tak jak fungovala manželova rodina… my v tom prostě pokračujeme. Máme se rádi, respektujeme jeden druhého, vážíme si rodičů, kteří nás (a toho druhého z nás) přivedli na svět a vychovali. Pokud naše děti toto odkoukají od nás, bude to jen dobře.
Vedení dětí k tomu, že lidé (i ti blízcí) mohou být i zlí a že jim mohou ublížit, to je zcela jiná věc… s tím, co jsem psala, nijak nesouvisí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.14 20:10
@Alchris píše:
Takové by se mi to taky líbilo
Tak si to tak udělej.
90% z toho, co jsem napsala, záleží jenom na Tobě… na Tvých hodnotách, na Tvém životním přístupu, na Tvém vidění světa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.14 20:11
@Femanom píše:
Rodič je pro dítě nejdříve naprostý bůh. Ví, zná a umí úplně vše. S narůstající inteligencí dítě pomalu zjišťuje, že ani rodič není neomylný. I přesto se ovšem pro dítě stává na dlouhou dobu vzorem (alespoň do prvních příznaků puberty).Být pro někoho vzorem je docela velká zodpovědnost, obzvláště pro toho, na kom vám velmi záleží. Jak se k tomu stavíte vy? Snažíte se aktivně jít dítěti příkladem, vzděláváte se, všeobecně se rozvíjíte, zajímáte se o nové věci, žijete kulturním životem apod., zkrátka dáváte svému dítěti dobrý základ pro osobní rozvoj?
Ježíši Kriste, kdo ty jsi zač, že máš své životní hodnoty postavené na vzdělávání a zájmech (což chápu a respektuji), a tento hodnotový systém neustále vnucuješ diskutujícím na eMiminu? 
Bylo ti už aspoň pětadvacet let? Prožila sis v životě něco? Máš víc dětí? 
Ano, jsem pro své děti vzorem - automaticky, jelikož, jak jsi správně odhalila (spíš vyčetla), děti do určitého věku bez selektování kopírují své rodiče. Čili, není podstatné to, co jim říkám, ale jak se sama chovám, k nim, k ostatním lidem, ke světu, k sobě - to je formuje. Dávám si záležet na tom, abych jim šla příkladem v úctě sama k sobě, čili ke zdravému sebevědomí, spolu s úctou nejen k ostatním lidem, ale i přírodě či výtvorům druhých lidí. To, zda a jak často chodím do divadla, mé děti minimálně v tomto věku rozhodně neformuje. Ale ano - víc přemýšlím nad tím, co si poslechnu, či přečtu, nebo pustím, nicméně to neznamená, že teď začnu čístou Kanta a poslouchat Bartoka jen proto, abych „náležitě“ formovala vkus svých ratolestí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.14 20:15
@Alchris píše:
@BohunkaP Takové by se mi to taky líbilo
A co je tak zvláštního na tom, žít normálním rodinným životem? U nás to také tak funguje a nevidím na tom nic zvláštního. Máma, táta a děti, kteří se vzájemně respektují. To je vše Samozřejmě rozhoduje už volba partnera se kterým tu rodinu založím a to by mohl být u někoho problém 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Happy Hippo
3.3.14 20:20
Mrkněte na tohle http://www.seberizeni.cz/…i-vas-zivot/ až z toho jde mráz po zádech
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.14 20:26
@BohunkaP píše:
Tak si to tak udělej.90% z toho, co jsem napsala, záleží jenom na Tobě… na Tvých hodnotách, na Tvém životním přístupu, na Tvém vidění světa.
Ani nevíš jak ráda bych takto vedla své děti. NIC BYCH SI NEPŘÁLA VÍC. Ale já musím vycházet ze své rodiny, a i po poradě se svým psychologem své děti prostě třeba ani nemohu půjčit svým vlastním rodičům na prázdniny. Už ted se děsím toho, co jim budu vykládat až se budou ptát, ale budu muset pravdu!!! Těžko je budu vést k úctě, respektu a lásce k svému pedofilnímu dědovi, agresivnímu otci a říkat jim, jak je moje maminka úžasná, když s tím tyranem vydrží, protože nerozbije přeci rodinu, vždyt co, občas jí slízneme, ale on nás přeci má rád. No a vídat se s náma bude nejspíš tajně. Tak takhle ne, nechci aby toto pro ně byla norma, to jistě chápeš. A jsem ráda, že nemáš žádnou takovou zkušenost. Já ted totiž bojuji s tím, na kom jim budu stavět ty pozitivní vztahy k lidem, když na větší části rodiny to nelze a cizí lidi neznám, takže jim můžu věřit asi tak stejně? Vím, že je to můj vnitřní boj, ale aktuální. Trochu se v tom plácám A ještě jednou, chtěla bych být u Vás dítětem, opravdu ano. No ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a tak ty svoje zkušenosti třeba dokážu prodat dětem tak, aby se jim nic podobného nikdy nestalo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
