Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jde zachránit vyšuměné přátelství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Lalelale
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.11.20 14:25
No tak nejdříve si přiznat a uvědomit, že ona není ve stavu, kdy by ti mohla něco dávat.
Pokud to dál myslíš vážně a chceš vyjádřit spoluúčast a podpořit ji, můžeš ji třeba pozvat k sobě domů a pohostit ji. Ale tak, aby to pro ni bylo fajn a zároveň by neměla splín, že to musí vrátit, že jsi do ní vrazila moc peněz. Co třeba upéct domácí bábovku a uvařit k tomu kafe? A být k ní milá a dát jí ten pocit, že ji ráda vidíš a ráda hostíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 14:26
A udělat radost něčím, co pro tebe bude fin. nenáročné a ona by si to teď nedopřála? A na to navázat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 14:31
@Lalelale píše:
Holky mám dnes nějak splín a vzpomněla jsem si na jednu svou kamarádku. Hodně jsme si rozuměly, trávily jsme spolu spoustu času a mohly spolu mluvit hodiny. Nechci rozebírat detaily, ale kamarádce se přestalo dařit. Přišla ztráta práce, zdravotní potíže, těžká nemoc v blízké rodině, dlouhodobě se jí nedaří najít dobrou práci, takže dělá brigády, nedostatek peněz a do toho extrémní smůla. Bohužel se to táhne dva roky a dneska jsem si uvědomila, že jsme v bodě, kdy už spolu vůbec nemluvíme několik měsíců. Snažila jsem se jí podpořit, vyslechnout, někam vzít, jenže pak to spadlo do stereotypu, že kamarádka si na každém setkání (oprávněně) stěžovala na život, já vyslechla, snažila se ji povzbudit, že to bude dobrý, i když jsme obě věděly, že nebude… Zkoušela jsem jí aspoň pomoct s hledáním práce, nepovedlo se. Když jsme šly ven, začaly problémy typu, že ona už nemohla utrácet za restauraci, a mně bylo trapné ji zvát. To asi myslím, že byla chyba a měla jsem ji pozvat. Brala jsem to podle sebe, protože osobně bych asi neunesla, aby za mě někdo platil, protože se obecně ví, že jsem bez peněž, moje blbost no. Když jsem ji třeba vzala na výlet, skončilo to špatně, protože kamarádka propadla depresi kvůli pár věcem. Časem jsme přišly o jakékoliv téma, protože u ní vlastně přetrvávaly potíže s hledáním práce a se zdravím, a cokoliv se dělo u mě mi bylo trapné říct, aby to nevypadalo jako vytahování se. Plácnu třeba mluvit o dovolené, na kterou by si ona moc přála jet a nemůže, nebo řešit přestavbu zahrady, když ona řeší existenční problémy. Naše poslední setkání už bylo v tak chmurné náladě, že už jsem se popravdě nemohla dočkat, až půjdu domůPárkrát jsem se ještě zkusila se spojit a zeptat se jak se má, odpovědí bylo: „no znáš to“ nebo když jsem se zkusila zeptat na zdraví a navázat hovor, odepsala „špatný.“ Z toho předpokládám, že už se ani bavit nechce. Strašně mě to mrzí, vzpomínám na ty lepší časy a chtěla bych naše přátelství nějak zachránit, ale nevím jak, když už vlastně ani nevím, o čem se bavit. Zažil jste to někdo? Jak vyjádřit spoluúčast, když pomoci jí bohužel nemůžu?
Nevím, nevím. každá jste jinde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
1.11.20 14:56
@Bábrdl píše:
Nevím, nevím. každá jste jinde.
Teď jo, s tím nejde nesouhlasit. Ale než se na ni všechna ta smůla navalila, tak jsme fungovaly doopravdy dobře. Aby to nevyznělo, že jsme se přestaly bavit v den kdy přišla o práci, byl to hodně postupný úpadek, řekla bych zhruba rok. Takový ten plíživý úpadek, kdy je každé další setkání trochu víc depresivní než to předchozí, a ke konci už jsem i nevěděla, jestli se vůbec ptát, jak se má, protože jsem věděla, že špatně, a bylo mi trapné jí to připomínat. Nebo plácnu ptát se na práci, když jsem věděla, že kdyby se to nějak hlo k lepšímu, tak by mi to řekla. A tím víc a víc opadávaly ty témata no.
- Citovat
- Upravit
1.11.20 15:47
Podle me to nejde. Jsem v podobne situaci s moji spoluzackou a fakt dobrou a dlouholetou kamaradkou. Nase cesty se rozdelily po nasich druhych svatbach. Obe se mame dobre, ona je na tom vyrazne lip nez ja ve vsech smerech a i kdyz se snazi komunikovat a urcite i chce schazet, nejde to, nase svety se uz nikdy nespoji. Jsme kazda jinde a ja se pred ni citim jako looser a neda se to prekonat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 15:57
@Ijen píše:
Podle me to nejde. Jsem v podobne situaci s moji spoluzackou a fakt dobrou a dlouholetou kamaradkou. Nase cesty se rozdelily po nasich druhych svatbach. Obe se mame dobre, ona je na tom vyrazne lip nez ja ve vsech smerech a i kdyz se snazi komunikovat a urcite i chce schazet, nejde to, nase svety se uz nikdy nespoji. Jsme kazda jinde a ja se pred ni citim jako looser a neda se to prekonat.
Myslim si, ze presne tady je i u zakladatelcineho problemu zakopany pes.
V pratelstvi se musi snazit oba.
Casto ten, kteremu se nedari nebo dari vyrazne mene to radeji zabali; prave proto, aby se nemusel citit jako looser. Nerikam, ze to nechapu, ale je to skoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 18:12
@Lalelale
Tak nemáš chuť ji upéct tu bábovku, jak píši výše a pozvat domů? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 18:16
@Senses píše:
@Lalelale
Tak nemáš chuť ji upéct tu bábovku, jak píši výše a pozvat domů?
Tipuji, že chuť by byla, ale následuje obava o čem a jak si povídat, když obě vědí jak na tom ta druhá je, že jedné je velmi výrazně hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 18:20
@adresa píše:
Tipuji, že chuť by byla, ale následuje obava o čem a jak si povídat, když obě vědí jak na tom ta druhá je, že jedné je velmi výrazně hůř.
Tak pak asi zachránit vyšuměné přátelství u vás nejde 
Edit: přehlédla jsem, že mi na to neodpovídá sama zakladatelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 18:31
@Lalelale pokud o ni stojíš, možná jedině do toho prostě říznout. Napsala bych ji to. Jano, moc mi chybí naše kamaradstvi. Vím, jak jsi na tom a že je pro tebe těžký jak mluvit o svych tezkostech, tak poslouchat moje tlachani pseudostarosti. A pro mne je zase těžký o něčem začít, když se bojím, že se tě dotknu. Ale já nechci přijít o tebe, o cloveka jako jsi ty, kvůli nesmyslným rozpakům a obávám:) tak navrhuji - co to na chvíli pustit z hlavy, přijala bys pozvání na oběd ke mně? Prosím, udělá mi to radost, když už jsem tak nemožná že nevím jak pomoct bezva kamarádce, tak aaspoň zpříjemnit pár chvil. Poruc si na co máš chuť 
A dezert. A kam předtím půjdeme na procházku a jaký film si pak pustime. Mě to fakt potěší, když se uvidíme a třeba se aspoň odreagujes.
Slibuju, že když na tím budeš líp, tak si řeknu o revans 
Tak nějak třeba a viděla bych a pak podle situace a aktuálních informací bych přemýšlela jak bych mohla pomoct. Při hledání práce třeba. Víc způsobů, delsi dobu. Nevím co dělala předtím, pokud by to zvládla fyzicky a nebrala to jako ponižující, mohla by uklízet, žehlit, hlídat děti, vařit v domácnostech.
Nebo zorganizovat pravidelné jen ten relax.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 18:36
@adresa to nezni spatne, ale zkusila bych spis neco mensiho nez obed, pro zacatek. Nejakou flasku vina a dobre občerstvení. O revansi bych nemluvila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
1.11.20 19:47
@adresa Díky moc, budu nad tím přemýšlet, jak to provést. S tou prací to je složité, bohužel nemá moc dobrou praxi ani zaměřené vzdělání a firmy jí neodepisovaly ani na tu nejnižší kancelářskou práci, a ona to vzdala. Proto jsem jí nedokázala nic dohodit, neprolezla by už tím základním sítem. A do toho zase ten protiklad mě na dobrém místě ve velké firmě, takže další téma tabu, páč mi bylo trapně mluvit o vlastní práci. Zaujal mě názor @Ijen a zařínám si říkat, jestli v tom vážně není to, že když je kamarádka se mnou, tak jí mlatí přes hlavu všechno, co se jí nepovedlo, i když až na tu práci to vůbec nebylo její vinou nebo něco, co by mohla ovlivnit. Když už je trapně o tolika věcech mluvit i mně, tak vlastně jak asi musí být jí.
- Citovat
- Upravit
1.11.20 19:49
Lalelale, podle Tvojich příspěvků zde vím, že jsi velmi rozumná ženská 
. Držím Ti palce, abys o kamarádku nepřišla 
. Protože kamarádi nerostou na stromech (ale to Ty víš). Já např. mám potom, co jsem se přestěhovala, nejlepší kamarádku už jen na skype. (Druhou nejlepší taky na skype: ta se odstěhovala móoc daleko.) Mluvíme spolu často a říkáme si všechny své problémy a radosti, jako předtím. Jenom s osobním setkáváním je problém - a co si budem povídat, procházka s kamarádkou, povídání u kávy atd. chybí.
Radu, co dělat (pozvat ji domů na kafe plus dobré pod zub) jsi už dostala. Také Ti zde poradili napsat jí o tom, že Tě to trápí. Pokud Tvá kamarádka neřeší problém, který NECHCE vyřešit, jen o něm kecat (např. neustálé problémy s partnerem), nýbrž problém, který nemá v moci vyřešit pouhou silou vůle (a Ty píšeš, že řeší právě takové), tak jí řekni, že jsi pořád její kamarádka, která jí poradí, vyslyší ji (nezahlcuje Tě tím moc často, takže to vydržíš), že pokud můžeš, tak jí pomůžeš (píšeš, že jsi pro ni hledala práci, leč neúspěšně) a dokud se kamarádka nezbaví alespoň jedného problému, tak se s ní setkávej třeba jednou za 1,5 - 2 měsíce) a pak - pak se budete zase společně těšit.
Myslím, že přátelé si nacházíme podle společných zájmů a názorů na život, a také NE PŘÍLIŠ velikých rozdílů ve vzdělání (nebo IQ) a finančních příjmů. Jedna pisatelka zde psala, že ona jako chudší se nechce setkávat se svou dobrou kamarádkou, protože se stydí. Doporučuji jí zamyslet se: jestli jí její kamarádka dává najevo své bohatství, tak s pisatelkou souhlasím. Pokud ne a mají si o čem pokecat, divím se jí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
1.11.20 20:14
@BeaL šmarja děkuju 
asi máš pravdu v tom, že jsme to tehdy až moc tlačily a vídaly se hodně často, a o to víc to bylo vyčerpávající. Kdybychom se potkaly občas, možná by vše bylo jinak. Ať to dopadne jakkoliv, hodně mi to dalo, protože v takové situaci jsem víceméně stála poprvé a kdybych věděla, co vím teď, asi bych hodně věcí udělala a řekla jinak.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky mám dnes nějak splín a vzpomněla jsem si na jednu svou kamarádku. Hodně jsme si rozuměly, trávily jsme spolu spoustu času a mohly spolu mluvit hodiny. Nechci rozebírat detaily, ale kamarádce se přestalo dařit. Přišla ztráta práce, zdravotní potíže, těžká nemoc v blízké rodině, dlouhodobě se jí nedaří najít dobrou práci, takže dělá brigády, nedostatek peněz a do toho extrémní smůla. Bohužel se to táhne dva roky a dneska jsem si uvědomila, že jsme v bodě, kdy už spolu vůbec nemluvíme několik měsíců. Snažila jsem se jí podpořit, vyslechnout, někam vzít, jenže pak to spadlo do stereotypu, že kamarádka si na každém setkání (oprávněně) stěžovala na život, já vyslechla, snažila se ji povzbudit, že to bude dobrý, i když jsme obě věděly, že nebude… Zkoušela jsem jí aspoň pomoct s hledáním práce, nepovedlo se. Když jsme šly ven, začaly problémy typu, že ona už nemohla utrácet za restauraci, a mně bylo trapné ji zvát. To asi myslím, že byla chyba a měla jsem ji pozvat. Brala jsem to podle sebe, protože osobně bych asi neunesla, aby za mě někdo platil, protože se obecně ví, že jsem bez peněž, moje blbost no. Když jsem ji třeba vzala na výlet, skončilo to špatně, protože kamarádka propadla depresi kvůli pár věcem. Časem jsme přišly o jakékoliv téma, protože u ní vlastně přetrvávaly potíže s hledáním práce a se zdravím, a cokoliv se dělo u mě mi bylo trapné říct, aby to nevypadalo jako vytahování se. Plácnu třeba mluvit o dovolené, na kterou by si ona moc přála jet a nemůže, nebo řešit přestavbu zahrady, když ona řeší existenční problémy. Naše poslední setkání už bylo v tak chmurné náladě, že už jsem se popravdě nemohla dočkat, až půjdu domů
Párkrát jsem se ještě zkusila se spojit a zeptat se jak se má, odpovědí bylo: „no znáš to“ nebo když jsem se zkusila zeptat na zdraví a navázat hovor, odepsala „špatný.“ Z toho předpokládám, že už se ani bavit nechce. Strašně mě to mrzí, vzpomínám na ty lepší časy a chtěla bych naše přátelství nějak zachránit, ale nevím jak, když už vlastně ani nevím, o čem se bavit. Zažil jste to někdo? Jak vyjádřit spoluúčast, když pomoci jí bohužel nemůžu?