Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se tu poradit ohledně šikany mého syna v první třídě. Můj syn nastoupil v září do školy, kde jsou s ním ještě 2 kluci, kteří s ním chodili i do školky. S tím jedním trávili převážnou část prázdnin i spolu a kámoši na život a na smrt. Začala škola a normální průběh všichni se bavili atd… no a je to tak 2 týdny, co můj syn začal chodit domů s tím, že ten třetí ho začíná furt okřikovat, dávat mu úkoly a on, že když to ale neudělá, tak on se s ním nebude bavit a tak… minulý týden ve čtvrtek přišel už domů s pláčem (což se nikdy nestalo), že ho kope pořád do zadku, bere mu čip na oběd v jídelně, aby ho nedostal, v družině se vždycky bavili všichni a teď ho taky furt odstrkuje, že ho nechtěj a jen tenhle odejde, ten druhý jeho kámoš se s ním normálně baví - nevím, co to je… každopádně od té doby k nám nechodí už ani ten jeho nejlepší kámoš… Šla jsem to hned v pátek řešit s učitelkou, která je i školní psycholožka, ta že je moc dobře, že mi to syn řekl a že já to řekla jí a že to vyřešíme - fakt hezky přístup, hezky to vysvětlila i synovi, co budou dělat a tak… no v pátek přišel syn (to chodí po obědě)a že s ním učitelka mluvila, ale že ho stejně pak kopal, tak jí to šel říct a ona mu něco řekla zase, ale na obědě opět to samé. Celý víkend byl syn v pohodě, veselé dítě jako vždycky, včera odpoledne, zásek - je neděle a já zítra musím do školy. Nemohl spát vůbec, že musí pořád myslet na toho kluka. Takže dneska jsem tam šla znova a ona, že se nemusím bát, že s ním zase bude mluvit s tím Adamem a že to společně vyřešej… dneska jsem nešla ani do práce, syn mě prosil, aby nemusel do družiny kvůli němu a nechtěl jít ani na oběd, tak jsme byli domluvení, že oh vyzvednu hned ze školy před oběděm… učitelka ale, že dnes půjde s nima ona, ať jde a že si to zase pohlídá.
Nevím, co dělat, nikdy jsem neviděla svoje dítě takhle nešťastnétrhá mi to srdce…
Je to šikana (používáš vid nedokonavý a i jinak je zřejmé, že je to soustavné a žádná ojedinělá dětská strkanice nebo exces).
Začni to řešit ihned, a to klidně, ale asertivně - trvej na svém. Tohle se tvému dítěti dít nesmí a musíš to razantně utnout hned na začátku!
Příspěvek upraven 04.12.17 v 08:44
to mě moc mrzí. Já bych to asi řešila i s těmi rodiči… nebo dohromady vy, rodiče a učitelka.
Je neuvěřitelné, jak můžou být už tak malé děti zle.
@Mallorka píše:to mě moc mrzí. Já bych to asi řešila i s těmi rodiči… nebo dohromady vy, rodiče a učitelka.Je neuvěřitelné, jak můžou být už tak malé děti zle.
Ne s rodiči, ale se školou. Děje se to ve škole a škola je odpovědna za to, že se to na půdě školy dít nebude. Škola to pak může řešit s rodiči agresora.
Ano, jak pise @Mallorka vyzadej si ve skole spolecnou schuzku se zastupci skoly i druziny a rodici tech sikanizujicich deti.
Proc kvuli jednomu „ha*zlovi“ maji trpet druzi??? ![]()
Naběhla bych na toho kluka a řekla bych mu, že jestli tohle bude dělat dál, nejen, že si to vyřídím s jeho rodičema, ale postaram se o to, aby ho vyhodili ze školy. Upozornila bych ho, že můj kopanec do zadku ho bude hodně bolet. V první třídě těžko pozná, že bych to ve skutečnosti neudělala. Školni psychologové jsou určitě fajn lidi, ale tyhle spratci se podle mě musí bát, aby se něco změnilo. Tam je totiž uz ve výchově něco špatně od začátku. Syna bych přihlásila na judo nebo jiný bojový sport. Možná má takovou povahu, kdy je moc hodný a to děti vycítí a do „slabších“ šijou. Nechci, aby můj syn byl nějaký otloukánek. Já bych syna akutně poučila, jak se fyzicky bránit, nacvičila to s ním a dlouhodobě opravdu ten bojový sport.
S rodiči to prý řešit zatím nebudeme, učitelka říkala, že v takových situacích by se mohlo stát, že by si ten blbec řekl, že to syn na něj prásknul a ten by mu to dal pak sežrat ještě víc… takže zatím věřím jí.. uvidím s čím přijde dneska :/
To je sakra taková bezmoc
mám fakt nervy na pochodu, řvu kudy chodím (ne před malým samozřejmě - před ním jsem v pohodě a věnuju se mu na 150%)…
Přemýšlela jsem už i o změně školy, ale on to tam má tak rád a zas on aby přišel o všechny kamarády a o to, na co si zvykl kvůli němu? To by byl trest spíš pro syna než pro toho kluka…
Šikana to je, ale věřila bych paní učitelce. Pokud syna vyzvednete před obědem, nic se nevyřeší. Měla jsem neco obdobného se synem v 1. třídě. Také mi to trhalo srdce, ve škole vše řešili, ale jelikož to byla alternativní škola, měli tam trochu jiná měřítka.
Každopádně když se to opakovalo, řekla jsem, že syn nepůjde do školy, dokud se s nimi nesejdu a nenavrhnou konkrétní řešení. Zpětně vidím, že to syna docela posílilo, hodně jsme to probírali. A všude je někdo. Nakonec js. e odtud odešli, i když z větší části z jiných důvodů, ale tato šikana v tom také hrála roli.
@simongap
Vy kvůli tomu brečíte? Měla byste se zdravě naštvat!! A v synovi také pestovat ne pocit oběti, ale vzdoru…
Šikana to rozhodně je. Opakuje se to. Není to jednorázový incident. Tak já bych teda chtěla schůzku jak s učitelkou, tak s rodiči toho týpka. Aby jim zástupci školy promluvili do duše… ![]()
@simongap píše:
S rodiči to prý řešit zatím nebudeme, učitelka říkala, že v takových situacích by se mohlo stát, že by si ten blbec řekl, že to syn na něj prásknul a ten by mu to dal pak sežrat ještě víc… takže zatím věřím jí.. uvidím s čím přijde dneska :/
To je sakra taková bezmocmám fakt nervy na pochodu, řvu kudy chodím (ne před malým samozřejmě - před ním jsem v pohodě a věnuju se mu na 150%)…
Přemýšlela jsem už i o změně školy, ale on to tam má tak rád a zas on aby přišel o všechny kamarády a o to, na co si zvykl kvůli němu? To by byl trest spíš pro syna než pro toho kluka…
Zkusila bych hned teď zavolat ředitelce… Možná si pak dá paní učitelka při dozorování víc záležet… ![]()
Prošla jsem si šikanou v první třídě, něco podobného co zažívá Váš syn. Učitelka to řešila podobně a nic se nevyřešilo, nakonec jsem musela odejít na jinou školu. I přes „snahu“ učitelky se šikana stupňovala. Rány do břicha a psychické týrání bylo na denním pořádku. Zejména díky tomu se mi rozjela už v dětství úzkostná porucha a pocit že mi nikdo nepomůže, nedůvěra k rodičům. Když vidím jak to řeší učitelka/psycholožka (hlavně aby nebyl problém a odnáší to Váš chlapec) se mi dělá zle. Takhle se šikana řešit nedá! Je mi Vašeho syna líto, vím čím prochází a i těch pár měsíců ho může poznamenat na celý život.
Pokud nezabralo pokarani ucitelky, mela by kontaktovat rodice agresora. Pokud tak neudelala, nejspis pujde o rodinu, ve ktere je nejaky problem? Znate jeho rodice?
Reseni sikany je zapeklite a neexistuje zadny univerzalni navod na to, jak ji resit. Mate manzela? At si toho floutka zavola, kdyz pujde pro kluka do druziny, a rekne mu, ze jestli jeste jednou XY kopne, tak mu obe hnaty zlame tak, ze uz se na ne nepostavi. ![]()
Děkuji za Váš příspěvěk a je mi líto, co se Vám stalo!
Hned jak zjistím co dneska zařídím se podle toho. Jestli pokoj nedal, tak jdu večer za rodiči toho kluka. A toho si zítra ráno ještě chytnu v šatně. Asi fakt není na co čekat a řešit to jen v rukavičkách.
My měli v rodině něco podobného, jeden hajzlík šikanoval synovce a půlku třídy (docházelo i ke zraněním). Bohužel to bylo ještě horší v tom, že měl hajzlík ADHD a tímto škola argumentovala. Samozřejmě, že doma s ním nikdo nepracoval, nikdo se mu nevěnoval a nedbal doporučení PEPSY. Měl „papír na hlavu“ a šmitec. Kdo měl s jeho chováním problém byl ve škole označen za „asi provokatéra“. Furt samý kecy a komunitní kruhy a výsledek nula. Nakonec se pár rodičů domluvilo, naběhlo na ty klukovy a zároveň na ředitele školy a najednou byl klid. No oni toho hajzlíka dali na jinou školu, takže původní škola vlastně vyřešila prd.
Nedejte se.
Ahoj, chtěla bych se tu poradit ohledně šikany mého syna v první třídě. Můj syn nastoupil v září do školy, kde jsou s ním ještě 2 kluci, kteří s ním chodili i do školky. S tím jedním trávili převážnou část prázdnin i spolu a kámoši na život a na smrt. Začala škola a normální průběh všichni se bavili atd… no a je to tak 2 týdny, co můj syn začal chodit domů s tím, že ten třetí ho začíná furt okřikovat, dávat mu úkoly a on, že když to ale neudělá, tak on se s ním nebude bavit a tak… minulý týden ve čtvrtek přišel už domů s pláčem (což se nikdy nestalo), že ho kope pořád do zadku, bere mu čip na oběd v jídelně, aby ho nedostal, v družině se vždycky bavili všichni a teď ho taky furt odstrkuje, že ho nechtěj a jen tenhle odejde, ten druhý jeho kámoš se s ním normálně baví - nevím, co to je… každopádně od té doby k nám nechodí už ani ten jeho nejlepší kámoš… Šla jsem to hned v pátek řešit s učitelkou, která je i školní psycholožka, ta že je moc dobře, že mi to syn řekl a že já to řekla jí a že to vyřešíme - fakt hezky přístup, hezky to vysvětlila i synovi, co budou dělat a tak… no v pátek přišel syn (to chodí po obědě)a že s ním učitelka mluvila, ale že ho stejně pak kopal, tak jí to šel říct a ona mu něco řekla zase, ale na obědě opět to samé. Celý víkend byl syn v pohodě, veselé dítě jako vždycky, včera odpoledne, zásek - je neděle a já zítra musím do školy. Nemohl spát vůbec, že musí pořád myslet na toho kluka. Takže dneska jsem tam šla znova a ona, že se nemusím bát, že s ním zase bude mluvit s tím Adamem a že to společně vyřešej… dneska jsem nešla ani do práce, syn mě prosil, aby nemusel do družiny kvůli němu a nechtěl jít ani na oběd, tak jsme byli domluvení, že oh vyzvednu hned ze školy před oběděm… učitelka ale, že dnes půjde s nima ona, ať jde a že si to zase pohlídá.
trhá mi to srdce…
Nevím, co dělat, nikdy jsem neviděla svoje dítě takhle nešťastné