Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já to tady řešila cca 3 roky zpátky, to jsem opravdu nevěděla. A brala v úvahu hlavně malou, aby nebyla jedináček. Protože já jedináčk jsem a vždyck jsem chtěla sourozence, nebýt na to sama.
Když jsem to všechno pročítala, tak mi ale došlo, že mít sourozence není zárukou ničeho. Nemusí si rozumět, nemusí se ani v dospělosti vídat, možná by si spolu nehráli/neměli se rádi ani jako prcci. Mám takového kamaráda, má bratra o 3 roky staršího a nemají se rádi, nikdy neměli. Manžel naopak má sourozence, ano, je tam věkový rozdíl, ale oni k sobě nemají nijak blízko. O jednom bratrovi slyší tak 1-2× do roka, když mu zavolá, a to bydlí ve stejném městě kousek od sebe! Druhého jsme neviděli asi 6 let a je mu to jedno, nemají potřebu si třeba jen zavolat.
Prostě sourozenci nejsou zárukou ničeho.
A jak opadly ty hormony (pardon, nevím, jak to napsat jinak), vrátil se mi zdravý=můj rozum a vím určitě, že druhé prostě nechci. ![]()
Malá byla dsot náročná, pořád je, ale o to nejde. Já na děti prostě nejsem stavěná, jedno je max, nechci mít druhé. A pokud bych ho měla, tak jen z pocitu jakési povinnosti, nutnosti - až už sourozence nebo protože se to ode mě čeká, maminky okolo mají většinou dvě děti, ve školce mají děti sourozence..
Prostě za mě ne. Chci žít taky svůj život, mít určité pohodlí, volný čas (nemáme hlídání, jsem na malou de facto sama). Prostě nechci dítě na úkor toho, že mi z toho zase bude hrabat a přijdu o dalších několik let života, kdy budu jenom skákat kolem něj. Tvrdě napsáno, ale v podstatě to cítím jako výstižné.
Chci mít konečně na prvním místě sebe, ne ostatní. Tak. ![]()
Nečetla jsem celou diskuzi, tak nevím, zda se tady probíral i jiný pohled. Za mě, pokud to jde, jdi určitě do druhého. Mluvím z pozice jedináčka
Je prostě strašně smutné, když v dostpělosti zůstaneš sama ![]()
@marg píše:
Já to mám podobně - NECHCI druhý dítě, ale zároveň NECHCI jedináčka. Ani ne tak sourozence pro malou, jako spíš druhý dítě pro mě, kdyby se s jedním nedejbože něco stalo…abych prostě měla děti dvě…Jsem takový sobec.
Takže trochu prekérka. Nevím. Absolutně nevím. S jedním dítětem je to tak jednoduché, cestování, logistika, zbývá mi čas pro sebe (a jako že já ho hooodně potřebuju).
Jsem úplně bezradná v rozhodování, vím že druhého prcka bych milovala šíleně, ale udělat ten krok…a vzdát se toho pohodlí..Nevím.
I s tvým příspěvkem se ztotožňuju naprosto
Rejzicka - perfektni shrnuti, dekuji ti za to ![]()
Rada bych se Vas vsech tedy zeptala na zasadni otazky. Vy ktere jste se rozhodly pro druhe, litovali jste toho? a Vy ktere jste se rozhodly mit jedinacka tizi vas to?
Byla bych moc ráda pokud mi upřímně odpovíte..
zakl.
Nechcem mat na prvom mieste seba. Nechcem byt jajinek. Je strasne, ked clovek ostane na svete sam, pretoze mal na prvom mieste sam seba. Mam na prvom mieste rodinu, rod.
Inak aky bude v buducnost vztah medzi surodencami je ciste a len vysledkom rodicovskeho pristupu.
@Anonymní píše:
Rejzicka - perfektni shrnuti, dekuji ti za to![]()
Rada bych se Vas vsech tedy zeptala na zasadni otazky. Vy ktere jste se rozhodly pro druhe, litovali jste toho? a Vy ktere jste se rozhodly mit jedinacka tizi vas to?
Byla bych moc ráda pokud mi upřímně odpovíte..
zakl.
Neviem ci som spravny priklad - ja mat len jedno dieta, bola by som nespokojna… mala by som pocit, ze som tomu dietatu ublizila, keby som ho nechala same na svete.
@Bábi Zlopočasná tak nějak
@Anonymní píše:
Rejzicka - perfektni shrnuti, dekuji ti za to![]()
Rada bych se Vas vsech tedy zeptala na zasadni otazky. Vy ktere jste se rozhodly pro druhe, litovali jste toho? a Vy ktere jste se rozhodly mit jedinacka tizi vas to?
Byla bych moc ráda pokud mi upřímně odpovíte..
zakl.
promiň ale na tohle nejde odpovědět…
aneb nelituju ničeho, co jsem v životě udělala i neudělala…všechno má svůj smysl…
@Bábi Zlopočasná píše:
Nechcem mat na prvom mieste seba. Nechcem byt jajinek. Je strasne, ked clovek ostane na svete sam, pretoze mal na prvom mieste sam seba. Mam na prvom mieste rodinu, rod.Inak aky bude v buducnost vztah medzi surodencami je ciste a len vysledkom rodicovskeho pristupu.
Já naopak chci mít na prvním místě sebe nebo spíš se o to snažím. Doteď to tak nebylo a myslím, že to není dobře. Že bych byla mnohem šťastnější preferovat sebe a nevyzdvihovat pořád jen štěstí druhých - malé, manžela, dřív mého táty..
Ale to jsou jen takové řeči, neboj. Podle mě každý, kdo má děti, má na prvním místě je. A když má manžela, svým způsobem ho upřednostňuje - aby spolu byli šťastní, aby jim to klapalo. ![]()
Jen upřesňuju, protože to vyznělo strašně tvrdě, sobecky a prostě odlišně od reality. Ale myslím, že co se mě týče, je načase mít na tom prvním místě konečně I sebe, asi tak. ![]()
@rejžička nechcem Ti vstupovat do svedomia. Zijes, ako vies. Keby mali v nasej rodine kazdy na prvom mieste sam seba, boli by som v peknom loji, ked mi zomrel otec, ked som mala 6 a sestra 3. Lenze chvalabohu babka mali na prvom mieste rodinu, ujo mal na prvom mieste rodinu, moja mama mala na prvom mieste rodinu. A tak babka a ujo pomohli mojej mame vychovat nas, my sme pomohli ujovi doopatrovat babku, a mama sa teraz nastahovala k ujovi, aby mu pomohla bojovat s jeho stareckymi chorobami.
Teta Hanca, mamina sestra, mala na prvom mieste samu seba - a je po smrti, jej vlastny muz si nevsimol, ked zomrela, mamin mladsi brat mal na prvom mieste sam seba - tak sa rozhadal s rodinou a teraz si zije sam pre seba…
Bábi zlopočasná - děkuji ti za názor, ale teď bez ironie, já vlastně nevím, jak bych měla vychovat sourozence. Rodinné vztahy jsou vlažné, jsem bez otce a matka - vlastně jako by nebyla
Manžel má sice úplnou rodinu, ale stejně nefunguje, tak jak by měla. A teď „babo“ raď, co když to zkazím??? Ten nejhorší scenář - budu mít druhé dítě, které jsem ani vlastně nechtěla, jenom pro ten pocit nutnosti a děcka se nebudou mít rádi, protože je to nenaučím - jelikož sama nevím jak
No cítím se hrozně a snad poprvé v životě nevím, co mám dělat ![]()
@Anonymní píše:
Bábi zlopočasná - děkuji ti za názor, ale teď bez ironie, já vlastně nevím, jak bych měla vychovat sourozence. Rodinné vztahy jsou vlažné, jsem bez otce a matka - vlastně jako by nebylaManžel má sice úplnou rodinu, ale stejně nefunguje, tak jak by měla. A teď „babo“ raď, co když to zkazím??? Ten nejhorší scenář - budu mít druhé dítě, které jsem ani vlastně nechtěla, jenom pro ten pocit nutnosti a děcka se nebudou mít rádi, protože je to nenaučím - jelikož sama nevím jak
No cítím se hrozně a snad poprvé v životě nevím, co mám dělat
Tazko povedat. Ja sa snazim presvedcit slecny, ze len spolu mozu byt silne. Ze musia byt najprv kamaratky oni dve, az potom budu kamaratkami s mamou a otcom.
A strasne sa snazim, aby nemali pocit, nevideli, ze medzi mini robime rozdiely. Ta mamina sestra, co uz zomrela, bola ‚normalna‘, kym sa nevydala proti voli rodiny. Muza mala takeho, co o vlastnych surodencoch hovoril ‚ta svina‘. A tak stratila skrze neho vztahy v rodine.
Mamin mladsi brat bol zase babkinym posledniatkom, rozmaznavanym milackom… a tak vztahy s ostatnymi surodencami skrachovali na jeho pocite vlastnej vynimocnosti.
Moj manzel si tiez nerozumie s bratom. Lenze jeho brat bol rodicmi uprednostnovany, a zenu si vzal z ‚lepsich ludi‘ nez bola jeho povodna rodina… a je to vidiet, ze ten nosik dohora co nosi jeho zena je hooodne nakazlivy ![]()
@Bábi Zlopočasná - a tvé dcery jsou zatím malinké, ze? takže težko posuzovat, zda máji do společné budoucnosti dobře nakročeno, ze? Upřimně ta představa, ze mam dve holky a maji se rady stejne, ted me nic lepsiho nenapadá - jako v té pohádce ledové království, tak jsem vlastně nadšená a hrozně bych to chtěla, jenže je tam to hrozné ALE, kterého se bojím ![]()
Vždycky jsem chtěla aspoň dvě. Dřív než jsem měla prvního jsem si prošla rakovinou. brala jsem chemoterapii a byla jsem ráda že se podařilo otěhotnět. kdybych měla jen jedno tak i tak bych byla vděčná že je aspoň top jedno. A když se podařilo druhé tak je to pro mně takový bonus. Starší malého miluje, pořád ho mazlí a ja jsem šťastná.
Takže za mně, pokud aspoň trošku ta touha je tak do toho!!!
Ja mam jedno ditko a zrovna satanovo dite. Zatim jsem se nevyspala, byl to hrozny urvanek asi do 9 mesicu, kdy se to trochu zlepsilo a poslednich 14 dni mi prijde ze uz je to s nim pres den dobre. Stacil jen rok, ze
Ted vsichni kolem zacinaji mluvit o druhem a ja nejak nevim. Zatim jsem se nevyspala, jsem hotova. S jednim ditkem mi to prijde jednodussi na „udani“ - syn zatm nikde na hlidani nebyl, ale myslim, ze dat na hlidani babickam jedno dite je jednodussi nez dve. I spousta ostatnich veci. A predevsim, co kdybych i druhe mela a trest? ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.