Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Zakladatelko a rodiče tě ani neučili na kole? Nebo učili, ale tobě to nešlo?
@Anonymní píše:
@Ms.Ragdoll Nechci rodičům nic vyčítat, ale to oni se o mě furt bojí, nikam mě nepustí, nic mi nedovolí… Je něco konkrétního, co byste mi doporučila? Nějaký sport? Nebo chodit běhat a lézt doma na palandu?
Doporučila bych ti zkoušet něco, co by tě bavilo a co tě nějakým způsobem zajímá. Od toho bych se odpíchla. Neměla bys to dělát z donucení, ale spíš pro zábavu. Nikomu se nedaří vše hned, právě tréning dělá mistra, takže není proč se bát a hned věšet při prvních nezdarech hlavu.
Prostě to jen zkoušej. Klidně bych začala např. s keškama, pro začátek.
Příspěvek upraven 28.11.20 v 20:38
@Anonymní píše:
@Svistice Z toho všeho jsem měla asi jen koloběžku. Na hřiště jsem chodila jen občas, když jsem si to vydobyla (jako jediná jsem nesměla chodit sama…) a naopak máma mi spíš říkala nedělej to, nelez tam, neskákej a když jsem jí řekla, že to dělají i ostatní, tak mi řekla že oni jsou hloupí…
Tak podekuj mamince, ze z tebe svym sobeckym hyperprotektivnim pristupem vychovala nekoho, kdo ma strach vylezt na kopec.
Nedala ti moznost vyzkouset si, ze spadnout mozna trochu boli, ale nic se nedeje, nedala ti moznost ozkouset si a natreni at bezne dovednosti, zazit uspech z toho, ze jsi neco zvladla ci prekonala strach a prekazku.
Vem si z toho ponauceni a neudelej to same svym detem.
Takze pokud s tim chces neco udelat, budes muset jako skoro dospela zkusit vse, o co te v detstvi pripravili.
Vyraz v lete s kamoskou do Mirakula a zkus se tam trochu prekonat.
Ahoj,
mne je 37 let, vzdycky jsem byla stihla (167cm, 56 kg) a nikdy mi nesel zadnej sport a telocvik jsem nenavidela. Nesel mi treba ani aerobik. Ja neumim poradne koordinovat pohyby (treba pri tom aerobiku). Musela jsem si vzdycky hrozne snazit, abych si zapamatovala jake pohyby jdou za sebou…Kdyz jsem chodila do tanecnich, tak se mi mama smala, ze tancuju jako kdyz jde medved z lovu…
Nejdou mi ani rucni prace. Proste jsem nesikovna…
Ale svete div se, od 30 si plnim sen a jezdim na koni. Delam hodne maly pokroky a je to narocny na soustredeni, ale jde to. Kone jsem vzdycky milovala. S pritelem taky hodne chodime po horach, na to neni co zkazit. Ale jiny sport nedelam…
Treba casem najdes neco, co Te bude bavit. Ale treba taky ne, ale hlavu bych si s tim nelamala…Muzes jezdit treba na vylety a vic chodit. Hodne stesti.
@zuzukobylka Učili, ale pak jsem si rozbila koleno a mamka toho nechala, pak jsem se učila ještě jako větší, ale už jsem se to nenaučila.
Taky bych chtěla doplnit, že třeba jednou jsme lezly s kámoškou na posed a kámoška tam vylezla, já jsem se překonala a vylezla na celý žebřík, ale dál už ne, to už bych si myslela že spadnu… Ke koňům mě taky nepustili, že by mě mohl kopnout, taky jsem nikdy neudělala salto na trampolíně, jo a taky když byla nějaká akce a byla tam taková ta vysoká nafukovací skluzavka, tam jsem měla zezačatku problém tam vylézt, a pak jsem tam jen dlouho seděla a neměla jsem odvahu se sklouznout…
V okolí mám rodinu, kde je dcera - jediné dítě. Nyní přes 30. Chodí do práce, ale rodiče se o ní neustále boji a starají. Dokonce i o finance, dostává z vlastní výplaty jen kapesne. Bez souhlasu nejde ani k holici. Nemá řidičák, protože maminka měla strach, jak by to zvládala. Sportovat ji tak nenechají. Přitom, když nejsou rodiče v dohledu, tak se jeví jako fajn a milá holka. Myslíš, že má šanci, potkat nějakého partnera? Asi bych se snažila trochu osamistatnit.
Prosím o anonym - nejedná se o me. ![]()
Možná tě rodiče tak moc chránili, až tě uchránili před fyzickými dovednostmi
Možná, když jsi se postavila, tak se báli, aby jsi nespadla a zase tě posadili. Když jsi se rozeběhla, tak se báli, aby jsi se neuhodila atd. A ještě na tebe přenesli tu svoji úzkost a strach.
Co s tím úplně nevím. Můžeš zkusit sama se třeba proběhnout, zkusit přeskočit něco, vylézt na strom…
Určitě bych zkusila i zajít na fyzioterapii a možná i si popovídat o svém strachu s psychologem.
A nebo se s tím smiř. Pravděpodobně, když ti neumožnili se činit ve fyzických znalostech, tak budeš zase vynikat v něčem jiném
Lidé se nedělí na ty, co přeskočí bednu a ty co ne ![]()
@Anonymní píše:
@bublinek Tkaničky si v pohodě zavážu, pásek zapnu. Ruční práce? Jeden čas jsem vyšívala, učila jsem se háčkovat, ale moc mě to nebavilo.
@zuza92 Jo když to vyjde, tak budeme s kámoškou dělat bojové sporty (ty mi na těláku jako jedny z mála taky vlastně docela šly) A pomohl vám ten sport i s dalšími věci? (Koza, hrazda)
@Ms.Ragdoll Nemám metrák, na žebřiny vylezu (jen mám zábrany vylézt úplně nahoru), přijde mi že je to psychické, mám pocit že padám, že ty žebřiny padají. Ten kopec byl strašně hrbolatý (ale oni s tím problém neměly). Mě přijde, že je to psychický, že si myslím že spadnu…
Nepomohl, tělocvik ve škole jsem pořád stejně nesnášela
. A je pravda, že moje mamka (táta s námi nežil) mi taky pořád říkala ať něco nedělám, nezkoušim, že si ublížim. Takže ona psychika je fakt mocná.
@Anonymní píše:
V okolí mám rodinu, kde je dcera - jediné dítě. Nyní přes 30. Chodí do práce, ale rodiče se o ní neustále boji a starají. Dokonce i o finance, dostává z vlastní výplaty jen kapesne. Bez souhlasu nejde ani k holici. Nemá řidičák, protože maminka měla strach, jak by to zvládala. Sportovat ji tak nenechají. Přitom, když nejsou rodiče v dohledu, tak se jeví jako fajn a milá holka. Myslíš, že má šanci, potkat nějakého partnera? Asi bych se snažila trochu osamistatnit.Prosím o anonym - nejedná se o me.
Jo to bude přesně můj případ…
@YellowBird Nesmířím, ale v prvním odstavci máte naprostou pravdu, já mám problém i v mezilidských vztazích a v komunikaci…
Ahoj, nějak jsem nenašla, kolik ti je.
Jinak jsem ti chtěla říct, že jsem na tom ve škole byla podobně - nejneobratnější, nejpomalejší… Kotoul vzad jsem nikdy neuměla, na lano nejenže dodnes nevyšplhám, ale ani se na něm neudržím, výmyk se mi také nikdy nepodařil (slabé paže). Co naděláš.
Ale já jsem se narozdíl od tebe vždycky aspoň trochu hýbala - chodila jsem s kamarády ven, do Sokola (holky se mi tam občas smály, ale tak co už)… naši mě občas brali do bazénu, měla jsem kolo, mohla jsem si vylézt na strom… po fyzické zdatnosti jsem vždycky toužila, tak jsem se snažila se zlepšit, hodně jsem chodila venku, do schodů, běhala, jezdila na kole, chodila na aerobic (ten mi nikdy nešel, mám špatnou koordinaci, přesně jak píše anonymka slunečnice pár příspěvků přede mnou), jedno léto jsem pořád chodila kolem baráku s míčem, házela jsem si ho jen tak do vzduchu nebo o zeď a chytala. Časem jsem se ale stejně musela smířit s tím, že spolužákům se nikdy nevyrovnám. Každopádně ale se díky pohybu cítím výrazně líp a vypadám líp, než kdybych to vzdala.
Teď jsem si našla pilates, to mi hodně vyhovuje - je to rehabilitační cvičení, hlavně posilování a protahování a člověk si náročnost může přizpůsobit podle sebe. Tobě bych taky doporučila spíš pilates, jógu nebo něco podobného než posilovnu. A taky trénovat hrubou motoriku - nevím, prolejzačky (jsou u vás třeba taková ta hřiště pro dospělé?). A taky kardio - tzn. chůze, běh, kolo apod. I když, ty bys to možná měla konzultovat s lékařem/fyzioterapeutem.
K tomu tvému dotazu, jestli se fyzička dá vytrénovat: Ano, dá, ale nečekej zázraky. Jestli jsi totální střevo, ani za pár let z tebe nebude mistr světa. Můžeš ale dospět do stavu, kdy se budeš líp cítit, příp. líp vypadat a budeš se sebou víc spokojená. A třeba se naučíš kotoul nebo vylézt na tu patrovou postel.
Moje rada: nesrovnávej se s ostatními, ale vždycky jen sama se sebou: zlepšila jsem se? Naučila jsem se něco nového? Jde mi házení míčem líp než před čtrnácti dny? Apod.
@Anonymní píše:
@Hobitka No já zase umím kotoul, ale ne hvězdu. Míč většinou nechytím, nemám postřeh ale s padaním problém nemám. S tím přeskakováním jsem na tom asi podobně. Já ale opravdu chodím rychle, říká mi to hodně lidí, ale při té 12 min jsme se snažila běhat, ale já uběhnu kousek a už nemůžu dýchat…
Aha. No, tak proste trenovat pomaloucku, polehoucku. Udelej si notysek na rekordy a uspechy. Kazda pricka zebriku se pocita.
Drzim Ti palce, uz treba kvuli Tvym budoucim detem.
Ja jsem byla odjakziva na pohyb desne drevo, nejde mi rychla koordinace pohybu, jeste k tomu jsem byla oplacane dite s velice vyvinutym pudem sebezachovy, ktere se boji micu. Odjakziva jsem byla vsude posledni, vylezt do kopce bylo nadlidske usili a jakykoliv sport me nebavil. I kdyz teda az tak uplne nesikovna, jak se tu, zakladatelko, popisujes, to jsem nebyla.
Nicmene po dvacitce jsem se chtela zacit hybat, abych nemela metrak, a taky se mi nektere sporty libily. Takze jsem postupne zacala a kdyz nekomu ted, po ani ne deset letech reknu, ze jsem ctvrt stoleti provalela na gauci, tak si tuka na hlavu, protoze me maji vsichni za sportovce.
Na tvem miste bych zasla v prvni rade k fyzioterapeutovi, aby se kouknul, jak se hybes. Protoze ja treba az teprve pred par lety jsem prisla na to, jak chodit do kopce. Ono se rekne, ze na tom nic neni, ale je. Od te doby nebyvam ten posledni snek vzadu. Stejne tak jsem mela oslabeny stred tela a horni polovinu tela. A ty svaly se nejdriv musely spolu naucit komunikovat. Posledni dva-tri roky se treba ucim chodit rychleji z kopce, protoze mne to z nejakeho zahadneho duvodu nikdy moc neslo. Ted se snazim telo naucit co nejvic typu pohybu smerem dolu, aby si to zautomatizovalo a slo to lip.
Koukni si na Instagram na profil kinisi_fyzioterapie. Jak tam pracuji s vyvojovymi stadii pohybu, jak se zameruji na posileni stredu tela a tak. Da se k nim objednat normalne na konzultaci a pak maji i aplikaci na cviceni.
Kdybys byla z Prahy, par tipu bych ti dat mohla.
Drzim palce, je to beh na delsi trat ![]()