Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Muj syn je hypotonicky a bude neco podobneho, ale jsem pripravena ho podporit v jine oblasti…
Jsi „bulata“ jen na sport?
Co tkaničky nebo pásek na kalhotách? Ruční práce?
Máme taky dceru, která není schopna jízdy na kole. S Dr. Jsem řešila apraxii.
A co najít nějaký sport, který tě bude fakt bavit. Ten začátek jako bych psala já. Tělocvik byl pro mě utrpenim. Nevyšplhala jsem, kozu nepřeskočila, na hrazdu se ani nedostala, síť jsem ze zadu nepřehodila
. A pak jsme našla sport, co mi fakt sednul…a bylo z toho 3 místo na mistrovství ČR.
A nebude to prostě tím, že jseš jen HODNĚ pohodlná, takže ve svým volným čase nic jinýho, kromě klasický chůze a sezení na gauči neděláš, a jakmile máš udělat něco navíc, mimo tvůj standard, hned tě to rozhodí, nechce se ti do toho, nevěříš si, tak to prostě zkazíš tak nějak z principu?
To ostatní dejme tomu (každému holt není dáno a určitě nejsi jediná), ale nevylézt na malej kopec hlíny, na žebřiny a palandu, to jako fakt?
To smrdí výmluvou na sto honů, pokud nemáš metrák.
@Cenarius Nemám 40 kg navíc, nejsem vůbec tlustá.
Jo a taky jsem v posilce nemohla vylézt na jeden stroj ani s pomocí učitelky, ale pak jsem na to nějak vylezla sama, a pak už to šlo bez problému… Nebo na kladině, některé tam vylezly samy, některé s pomocí jedné, já potřebovala pomoc dvou…
@listento Jenže mě nejde nic, jediný co mi tak na těláku šlo je přehyb a trochu kruhy.
@Bajina.P No hvězdu jsem se taky nikdy nenaučila, kotoul vzad ano, ale trochu šišatý. @debra.morgan Nemám nadváhu ani fyzické omezení (aspoň se na žádné nepřišlo)
Hele, jsem 2× starsi, jsem jako ty a ziju..Dokonce neumim plavat. Jako dite jsem byla hodne nemocna, ale drobna..A mrstna..Ale ted mam 2 deti a vcelku fajn muze. Hodne veci je jen o prekonani vlastniho stinu, ale je fakt, ze to pro me neni na poradu dne..
Jinak u me je spousta veci o strachu - nemam treba ani ridicak..To me omezuje dost, ale strach ze zodpovednosti za zivoty jinych..
Jako můžeš trpět nějakou centrální koordinační poruchou, apraxí a podobně. Ale i to se dá kompenzovat. A zase, jde o tréning, rehabilitace apod. A asi by si toho měli rodiče všimnout nejpozději v útlém školním věku a něco s tím dělat.
Mě přijde, že jsi motoricky zamrzla někde ve věku tří let. Protože i malé předškolní děti, ač nejsou žádné sportovní hvězdy a je jasné, že z nich nikdy nebudou vrcholový sportovci, tak takové ty běžné pohybové aktivity si prostě osvojí. Vylézt a něco, slézt z něčeho, přeskočit nebo překonat překážky, něco hodit, chytit, doběhnout autobus.
Málokomu dáš kolo nebo ho strčíš do bazénu a on bude plavat či rovnou jezdit. Všechno je to o zkoušení, učení, nevzdávání se při prvním neúspěchu. V dětství velkou roli hraje přístup rodičů, aby dítěti dali možnost si ozkoušet různé aktivity, naučili dítě různé „sporty“, povzbuzovali ho, vypěstovali u něj nějakou běžnou minimální fyzickou zdatnost. Protože ano, mlže se stát, že někdo je prkno na gymnastiku, nebo má závratě, ale budu se opakovat, aby někdo nevylezl při exkurzi někam 2 m nad zem nebo do nějakého svahu, už je hardcore.
Jak jste se jako rodina „hýbali“? Znám dítě, co je tkz. levé - na kole se naučilo jezdit v devíti letech, po intervenci někoho mimo rodinu, kdo si s ním dal jedno odpoledne práci, aby se mu děti nesmály. Plavat se naučilo se školou. Běhat neumí, na bruslích neumí, míč nechytí, do mičudy neumí pořádně kopnout. Ale jeho veškerý pohyb od dětství byl tak maximálně od auta a k autu. Žádné procházky s rodiči, žádné chození na hřiště, žádná aktivní dovolená. Takže to tělo se jaksi nemělo jak a kde ty běžné a pro drtivou většinu populace běžné „pohyby“ naučit a protrénovat.
@bublinek Tkaničky si v pohodě zavážu, pásek zapnu. Ruční práce? Jeden čas jsem vyšívala, učila jsem se háčkovat, ale moc mě to nebavilo.
@zuza92 Jo když to vyjde, tak budeme s kámoškou dělat bojové sporty (ty mi na těláku jako jedny z mála taky vlastně docela šly) A pomohl vám ten sport i s dalšími věci? (Koza, hrazda)
@Ms.Ragdoll Nemám metrák, na žebřiny vylezu (jen mám zábrany vylézt úplně nahoru), přijde mi že je to psychické, mám pocit že padám, že ty žebřiny padají. Ten kopec byl strašně hrbolatý (ale oni s tím problém neměly). Mě přijde, že je to psychický, že si myslím že spadnu…
Zakladatelko, meli jsme takovou holcinu na stredni. Nebezpecna sobe i svemu okoli. Umela treba chytit mic, ale pravidelne pri tom spadla na zem, jako by svaly nespolupcarovaly nebo spis kdyz pracovaly ruce, nepracovaly nohy. Telocvikarky z ni byly zoufale, jedine, co nejakym zazrakem umela, byla hvezda, kotouly ne. Na sportovnim kurzu nepreskocila potok asi 50 cm. Diagnozu nemela.
Asi bych pro zacatek vyrazila do terenu, prelezala rokle, padle stromy (no, radsi s nekym, aby se nestalo nejake nestesti), prekonavala male potucky… Plus doma posilovala, pro zacatek hlavne s vlastni vahou.
Rikas, ze chodis rychle, ale to moc neodpovida vykonu 1 km za 12 minut, to je tempo 5 km/ hod a to je normalni chuze, ne nijak svizna. ![]()
@Svistice Naše rodina je nesportovní, nikdy mě ke sportu nevedli… Třeba na lyžích jsem nikdy nestála…
@Anonymní píše: @Ms.Ragdoll Nemám metrák, na žebřiny vylezu (jen mám zábrany vylézt úplně nahoru), přijde mi že je to psychické, mám pocit že padám, že ty žebřiny padají. Ten kopec byl strašně hrbolatý (ale oni s tím problém neměly). Mě přijde, že je to psychický, že si myslím že spadnu…
V tom případě je to jen o praxi a pravidelném pohybu jako takovém. Čím víc budeš různé věci zkoušet a podaří se ti, tím větší budeš mít sebedůvěru a přestaneš se přehnaně bát. Jsi prostě víc opatrná a bojácnější, no.
@Hobitka No já zase umím kotoul, ale ne hvězdu. Míč většinou nechytím, nemám postřeh ale s padaním problém nemám. S tím přeskakováním jsem na tom asi podobně. Já ale opravdu chodím rychle, říká mi to hodně lidí, ale při té 12 min jsme se snažila běhat, ale já uběhnu kousek a už nemůžu dýchat…
@Anonymní píše:
@Svistice Naše rodina je nesportovní, nikdy mě ke sportu nevedli… Třeba na lyžích jsem nikdy nestála…
Tak já neříkám, že každý musí lyžovat nebo ujet na kole 50 km. Ale měla jsi jako malá třeba plastovou motorku, odrážedlo, tříkolku, vzali tě jako dítě na koloběžce okolo baráku?
Takový ten normální běžný pohyb. Vzít děcko na hriště a povzbuzovat ho k vylezení na klouzačku, aby se sklouzlo, přelezlo tam po nějakém herním prvku, vylezlo na prolézačku, chodilo po obrubníku, seskočilo z nějaké zídky.
Chodit na procházky, v létě k vodě, vyrazit na pěší výlet, jít na houby, běhat venku s ostatními dětmi a hrát na schovku nebo policajty a zloděje…
To jsou běžné aktivity, u kterých se malým dětem přirozeně rozvíjí hrubá motorika.
Edit: Moji rodiče žádný „sport“ neprovozovali, ani nás k ničemu nevedli, ale takový ten běžný přirozený pohyb jsme oba s bratrem měli dostatečně. Oba jsme sportovně spíš nadprůměrně zdatní, i když já třeba nesnáším běhání a mám závratě a bratrovi nesedělo cokoliv s míčem.
Příspěvek upraven 28.11.20 v 20:26
@Ms.Ragdoll Nechci rodičům nic vyčítat, ale to oni se o mě furt bojí, nikam mě nepustí, nic mi nedovolí… Je něco konkrétního, co byste mi doporučila? Nějaký sport? Nebo chodit běhat a lézt doma na palandu?
@Svistice Z toho všeho jsem měla asi jen koloběžku. Na hřiště jsem chodila jen občas, když jsem si to vydobyla (jako jediná jsem nesměla chodit sama…) a naopak máma mi spíš říkala nedělej to, nelez tam, neskákej a když jsem jí řekla, že to dělají i ostatní, tak mi řekla že oni jsou hloupí…